ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HOROLEZECKÝ RÁJ

"Ahoj, můžeš mi, prosím tě, říct, kde jsou tady skály na lezení?" oslovuji na pláži mladého snědého chlapce nesoucího přes rameno smotané lano. "Sorry, I don't understand you." Opakuji svou otázku, tentokrát pomalu a srozumitelně. Mám se tu potkat se svými kamarády a rád bych je našel. "Nerozumím ti." Zase stejná odpověď. Začínám přemýšlet, zda moje angličtina neutrpěla několika měsíci aktivního nepoužívání. "Lezení, climbing, víš?" "Vím, akorát nerozumím, co po mně chceš. Tady se přece leze úplně všude." Je to jen pár minut, co mě loď přivezla na pobřeží jedné z nejhezčích skalnatých oblastí na světě.


Ty tam jsou časy, kdy skalní lezení bylo doménou několika jedinců. V poslední době našlo příznivce v širokém spektru společnosti. Jen málo lidských činností je tak úzce spjato s přírodou, proto představuje pro mnohé vynikající únik z dnešního uspěchaného světa. Pro některé jen na pár dní v roce, ale jsou i jedinci lezením doslova posedlí, pro které je den strávený bez cinkotu karabin, vůně magnezia a doteku drsné skalní stěny utrpením. Nejhorším nepřítelem je v tomto případě samozřejmě zima, kdy "skalním zběsilcům" nezbývá než se chodit ukájet do hal na umělé stěny, které jsou jim ovšem jen chabou náhražkou za skály samotné. Je tu ale ještě jiné řešení. Celý svět přece není jen padesátá rovnoběžka se svými vrtochy a střídáním ročních období. Což takhle zkusit rovníkové slunce? Manželku, která si dovolenou představuje u moře a ne ve skalách, vezměte klidně s sebou. Oblast Phra-nang v thajské provincii Krabi nabízí obojí.

Slunce se pomalu vyhouplo nad skalní stěnu a zahájilo útok na má zavřená víčka. Za pár minut bude na pláži k nevydržení. Snažím se vydloubat všechna zrníčka písku z očí, uší a nosních dírek a hned poté, co skončí již několikátý díl seriálu "svítání stokrát jinak" se začínám rozhlížet po ostatních spáčích. I oni již jeví první známky života.

Spaní na pláži má své ohromné přednosti. Noční mořský vítr přináší alespoň trochu ochlazení, není to daleko pro snídani (kokosy jsou úplně všude a hlavně to nic nestojí). Jen se musí neustále sledovat odliv a příliv. V době velkého přílivu by tu v noci mohla všechno pohltit voda.

Otevírám první kokos a pomalu obcházím kamarády. Trocha chladného mléka po ránu vždycky zabere. "Co dneska dáme?" pronese někdo místo pozdravu. "Prej na loutajd je dobrý šestcéčko a dvě sedm áčka a ve dvanáct je nejnižší voda, takže tam půjde dojít." Pro nezasvěcence trochu nepochopitelná hantýrka znamená, že v oblasti Low Tide je pár hezkých cest střední obtížnosti a že odliv dneska vychází na poledne, a tudíž zpřístupní cestu, která je za přílivu schovaná pod vodou.

Je půl desáté ráno, jak ohlašuje houkání parníku odvážejícího turisty na ostrov Koh Phi Phi. Brodíme se nízkým mořem na druhou pláž. Před námi je další den vertikálních radovánek...

Phra-nang, jméno, za kterým se skrývají bílé pískové pláže, svět korálových útesů, kokosové palmy a samozřejmě několik desítek metrů vysoké skalní stěny, které jakoby vyrůstaly přímo z mořského příboje. Tohle místo je už několik let vyhlášeným lezeckým rájem. Už před deseti lety je objevili němečtí a holandští lezci a rozhodli se zde vybudovat jedinečnou lezeckou lokalitu. Vylezli tu první cesty a osadili je jistícími nýty. Tenkrát zde byly jen skály, džungle a pár rybářských příbytků. Dnes tu je několik resortů nabízejících stravu a ubytování od nejprimitivnějších bambusových bungalovů po komfortní klimatizované domečky pro nejnáročnější návštěvníky. Spousty nočních barů nabízejí nejrůznější drinky, rockovou, reagge nebo jazzovou muziku a samozřejmě vše, co k takovému turistickému centru patří. Jsou tu i lezecké školy a půjčovny horolezeckých potřeb. A přes čtyři stovky výstupových cest pro začátečníky i sportovní lezce.

"No to je katastrofa, jak lezu, dávej pozor, možná spadnu." Zakláním hlavu, abych lépe viděl, co se tam nahoře děje, ale slunce mi za pár sekund vytvoří z obrazu nade mnou žlutou mlhu. Zkusím trochu dobrat lano v osmě a připravím se zachytit pád. "Důůůůů!" Nad hlavou se mi mihne stín. Trochu povolím lano přes osmu a pak zlehka, ale razantně dobržďuji. Příští sekundu se už lezec nade mnou houpe o šest metrů níž proti své předcházející pozici. "Dobrý?" "Jo, spusť mě dolů, dneska na to nemám, jdi ty." Po pár minutách lezení už přešlapuji na stejném místě a vysvětluji gravitaci, že když alespoň trošku stojím a držím se skály, nemůže mě přece obtěžovat svou přítomností. Probírám se mikrosvětem chytů, ale žádný se mi nezdá dost dobrý. Tak se alespoň snažím vsugerovat nýtu asi metr nade mnou, že když nemůžu já za ním, musí on za mnou. Asi ho to moc nebere, dál na mě kouká svým slepým okem a matice M 10 se chvěje smíchy. Nebo se chvěju já? "Dávej pozor, já to zkusím!" zařvu dolů do třicetimetrové hloubky. Trochu si osuším zpocené ruce v pytlíčku s magneziem a pevně stisknu malý vápencový výstupek. Pravá noha je zapřená o sotva viditelný stup. Prostředníček levé ruky zaklíním v malé prstové dírce a trošku dynamicky doskakuji do větší kapsy. Mám vyhráno. Ještě zacvaknout karabinu do slaňovacího nýtu a jede se dolů. "Spouštěj!" Pomalu sjíždím podél skalní stěny dolů a jsem tak trochu pyšný, že jsem tohle místo přelezl.

Svou rozlohou a rozmanitostí se thajský Phra-nang nemůže rovnat třeba kalifornským Yosemitům nebo australským Blue Mountains, dokonce ani našemu Adršpachu ne. Co z něj dělá oblast číslo jedna, je klid, pohoda a věčné slunce, které málokdy v roce dovolí teploměru klesnout pod 20 °C. Dokonce i monzunové deště, tolik typické pro rovníkové oblasti, se vlivem mořského klimatu tomuto místu téměř vyhýbají. Proto se zde nerozlišuje sezona, je možné lézt po celý rok.

Vracíme se ze skal příjemně unaveni. Všichni okamžitě naskáčeme do moře. Dnes jsem z Thailandu viděl ve vodě asi dvoumetrovou želvu, tak se snažím přemluvit ostatní, aby vzali svoje "šnorchlové nádobíčko" a šli se mnou objevovat podmořský svět kolem ostrova. Společná únava velí odklad na zítřejší ráno, celý den na stoosmdesátimetrové stěně dá přece jen zabrat.

Lezení na krásném, pevném a hrubém vápenci připomíná spíše lezení v krasové jeskyni. Výborně odjištěné cesty zase dávají šanci i méně zkušeným jedincům změřit síly na těžších cestách. A když se spadne? O nic přece nejde. Lezení je poměrně bezpečné a několikametrový pád jen přimíchá potřebnou dávku endorfinu do krve. Spousta lidí sem původně přijíždí jako plážoví povaleči a po několika dnech strávených v lezecké škole si drogu zvanou lezení odváží až do svých domovů.

Letos se tady sešla celá naše lezecká špička - několikanásobná mistryně republiky Bára Stránská, Pavel Kořán a spousta dalších.

Moře už dávno spolklo rudý koláč slunce, když se vracíme na "svoji" pláž. Na severu si bouřkové mraky vyměňují napětí v podobě vodorovných záblesků a na jihu se začínají rozsvěcet hvězdy jižního kříže. Celý kraj pomalu usíná. Život v džungli za námi se naopak probouzí a začíná noční rituál lovců a obětí. Neúnavné cikády jako by chtěly naznačit, že něco, co vydává takový zvuk, rozhodně není k snědku. Kluci sedí u ohně a snaží se přehrát největší pecky Buty a Kalandry. Blues a jazz z kytarových strun se odráží od ztichlých skalních stěn a kokosové palmy s tichým šuměním tančí ve větru. Plamen pomalu polyká skořápky kokosů a bambusové trubky. Jeden po druhém uléháme do písku pláže, tam, kde nás zrovna spánek dostihne.

Phra-nang není jen lezení. Přímo za skalami je neprobádaný svět jeskynních systémů a divoká příroda, kde šlápnutí na hroznýše či objevení obrovského varana není nemožné. Všudypřítomní makakové a giboni často udělají inspekci ve vašem skladu potravin a co nesnědí, alespoň rozházejí po pláži nebo po lese.

Je také možné vypůjčit si potápěčskou výbavu a obdivovat podmořský svět jednoho z nejkrásnějších podmořských parků Koh Phi Phi, vyjet s místními rybáři na lov a nebo se prostě jen slunit a koupat v Andamanském moři. Kdo nemá rád zimní plískanice, chce prožít dovolenou s příchutí exotiky, a přitom by nerad opustil své sportovní koníčky, ten tady určitě nalezne svůj ráj.

"See you again," podávám ruku osmahlému majiteli lezeckého resortu Ton-Sai. Oba se na sebe zubíme a oba také víme, že moje slova nejsou jen formálním pozdravem na rozloučenou, ale že své "zase se uvidíme" myslím vážně.

Lezecký ráj Phra-nang se nachází v jižním Thajsku, asi 700 km od Bangkoku. Je to malý poloostrov o rozloze asi čtyři kilometry čtvereční, obklopený Andamanským mořem a spojený s pevninou úzkou šíjí, jež je ostře přeťatá skalním hřbetem vysokým dvě stě metrů. Na poloostrově neexistuje žádná doprava. Jediným dopravním prostředkem umožňujícím přístup je nízká, dlouhá loď s dieslovým motorem a lodním šroubem na hřídeli. Tato taxislužba zprostředkovává spojení s okresním městem Krabi (50 minut) a přímořským letoviskem Now-nang (15 minut) na druhé straně.

Na poloostrově je několik turistických resortů v cenách od 100 do 7000 korun za bungalov na noc. Stravování je možné přímo v místě ve spoustě restaurací - i ceny jsou pro našince sympatické. Je tu i několik obchodů, kde je možné nakoupit nejdůležitější věci a potraviny, půjčovny sportovního náčiní od surfů, přes kajaky až po potápěčskou výstroj a samozřejmě jsou tu školy a půjčovny horolezeckých potřeb. V období Vánoc je zde poměrně plno a může být problém sehnat levnější ubytování. Ale dá se spát přímo na pláži. A skály jsou tu všude...
 
Říjen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group