ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

RÁJ V TYRHÉNSKÉM MOŘI

Dlouhou dobu v minulosti sloužily Liparské ostrovy jako trestanecká kolonie. Byly místem, kde žili psanci a vyhnanci. Dnes je Sicilané nazývají Pozemským rájem v Tyrhénském moři.

 

. . . . .
Sicílie je svět zcela nepodobný Evropě. Je to hornatá, bezlesá země se suchým podnebím. Zemědělské usedlosti jsou tu roztroušeny po strmých svazích. Vesnice v našem smyslu neexistují. Na architektuře staveb je stále možno sledovat vliv Řecka a Říma, patrný ostatně v celém Středomoří. Sicilané jsou etnicky obtížně zařaditelný národ. Vystřídali se zde Řekové, Římané, Vandalové, Ostrogóti, Byzantinci, Arabové a je zde vidět i světlovlasé potomky Normanů. Mluví dialektem, který je odlišný od spisovné it alštiny, a Italové ze severu, kteří na Sicílii nikdy nebyli, mu nerozumí. Pozemský ráj v Tyrhénském moři se nachází několik desítek kilometrů severně od Sicílie. Z hlubin moře vystupuje několik větších a desítky malých vrcholků hor sopečného původu v neobyčejně atraktivní a pozoruhodné podobě s příhodným mírným podnebím. Své jméno získaly po řeckém bohu větrů Aiolovi - Aiolské ostrovy.

 

Všechny ostrovy jsou vrcholky mohutného vyzdvižení vulkanického původu o celkové ploše 117 km2 a vznikly před mnoha milony let. Tři z nich, od jihu k severu, jsou Vulcano, Lipari a Salina. Západně se nachází Filicudi a Alicudi, severovýchodně leží Panarea a Stromboli. Ostrovy jsou mnohdy šest měsíců bez deště, neboť obdobím dešťů je podzim a zima. Tento malý kousek světa se svými jeskyněmi, útesy a vulkány byl v dávných dobách předmětem mnoha legend. Ostrovy byly obydleny již v době prehistorické, o čemž svědčí řada cenných artefaktů nalezených především na Panarea, Lipari, Filicudi, Salina a Stromboli. Řečtí kolonisté osídlují ostrovy v pátém, století př. Kr. a o století později byly ostrovy zpustošeny nájezdníky z moře. Poté následuje nadvláda Říma, ti jsou vystřídáni Saracény, přicházejí Normané a ostrovy musí čelit i obléhání a pustošení tureckými loděmi. Od XVII. století se Liparské ostrovy stávají součástí Království obojí Sicílie.

 

Ostrov Vulcano byl znám Řekům pod jménem Hieva již v V. století př. Kr., ale teprve římští spisovatelé jej poprvé pojmenovali Vulcania. Přestože jižní skupina sopek nebyla aktivní již od doby kamenné, na straně severní docházelo k častým výbuchům. Poslední erupce centrálního kráteru nastala v letech 1866 a 1890. Od té doby je kráter charakteristický unikáním horkých vodních par a síry.

 

Procházíme mezi četnými vkusně upravenými apartmány, hotely a restauranty, lemovanými pestrobarevnými zahradami s nádhernou květenou, složenou z opuncií, ibišků a dalších druhů typických pro toto podnebí. Po chvilce chůze přicházíme k jezírku žlutošedavé barvy se stoupající párou a s hladinou pokrytou vykukujícími hlavami turistů. Tolik atraktivní mělké termální jezírko se nachází nedaleko přístavu. Jezírko neustále probublává sirnými plyny, oxidem uhličitým, horkou vodní párou a nabízí koupání s po tíráním léčivým bahýnkem i v zimních měsících.

 

Samotné jezírko je slané, ačkoli není přímo spojené s mořem. Při bolestech zad je možné nahřát se v jednom z mnoha otvorů v blízké tufové kupě, jimiž unikají suché horké plyny. Teplé vývěry pokračují i do moře, kde je ukotvena plachetnice připomínající zašlé doby. Pomalu se seznamujeme s Porto di Levante. Míjíme podivnou stavbu tvořenou kopulí, ve které je umístěna moderní observatoř. Ta nabízí laikům i odborníkům údaje o aktuálním stavu vulkanické činnosti na ostrově, jež je pod neustálým vědeckým dohledem. Z reklamních letáčků se dozvídáme o nedalekém ranči, odkud je možné podniknout vyhlídkovou cestu na koni po okolních svazích ostrova.

 

V odpoledních hodinách, kdy slunce již tolik nepálí, podnikáme výstup k centrálnímu kráteru Cratere della Fossa. Po nepříliš namáhavém výstupu se ocitáme na vrcholku (391 m n. m.). Pohled do samotného kráteru, jehož západní okraj je narušen dlouhými trhlinami, z nichž se neustále valí dým, je úchvatný. Okraje trhlin jsou lemovány jehličkami jasně žluté síry a z nitra země se ozývá temné dunění.

 

Po několika hodinách se vracíme do osvětleného přístavu Porto di Ponente. Prohlížíme si umně osvětlené jeskyně nad přístavem, ale do jejich tajemně vyhlížejících útrob se nám nechce vstoupit. Přivábeni hlasitým smíchem vcházíme na zahradní terasu jednoho z restaurantů v blízkosti moře. Neznalí místní kuchyně tápeme nad jídelníčkem a objednáváme si pivo. Naštěstí se v taverně objevuje Salvatore, vlastník několika kempů, náš známý z dnešního odpoledne. Vypadáme poněkud hladově, a tak po krátkém pohovo ru s majitelem taverny nám sděluje, že ochutnáme pravé sicilské menu. Ochutnáváme výborné olivy, škeble ve skvělé bylinkové omáčce, těstoviny s rybím masem a samozřejmě "plody moře". Nakonec si připíjíme skleničkou lahodné Malvasie, do níž se podle místních zvyků namáčí tradiční liparské pečivo připomínající chutí náš perník. Malvasie je tradiční nápoj, vyráběný jen několika místními obyvateli, čemuž odpovídá i cena.

 

Další den využíváme služeb ranče Silverado. V sedle koní, z nichž jednoho si majitel přivezl z Ameriky, kde žil několik let v rezervaci s Indiány, se vydáváme po horské stezce na escursioni po okolí. Cestou nám majitel vysvětluje základy westernového ježdění. Zastavujeme se na místech, odkud je vidět na vzdálené ostrovy Salina, Lipari, Filicudi a Alcudi. Ostrov je porostlý bujnou středomořskou vegetací a jediným, silně přemnoženým zástupcem místní fauny je králík, jemuž sekunduje několik málo druhů ptáků.

 

Třetí den nás očekává plavba na ostrov Panarea. Je nejmenším a údajně nejhezčím ostrovem archipelu. Architektura je typicky středomořská: bílé domky, šmolkově modré nátěry oken a dveří. Každý domek má své označení, některá jsou humorná a nezapírají pirátskou minulost ostrůvku. Domky nejsou vytápěné, zato mají nezbytný systém ventilace.

 

Na strmém útesu se nachází prehistorická osada z doby bronzové. Jednalo se zřejmě o hradiště, jehož účelem bylo kontrolovat pohyb lodí a člunů v okolním moři. To vypadá při pohledu z útesu až kýčovitě.

 

Vyvrcholením výpravy je výstup na Stromboli - jediný vulkán charakteristický nepřerušovanou erupcí. Na celé zeměkouli je jich pouze pět. Výška nejvyššího bodu vulkánu Vancori je 924 m n. m. Tvoří téměř dokonalou pyramidu hnědočerné barvy, skoro až bronzové. Hloubka okolního moře dosahuje dvou kilometrů, velikost sopky je tedy mnohem větší.

 

Ráno pak čekáme na loď a pozorujeme okolní život. Pracovní proces, pokud je to tak možné nazvat, začíná zhruba od deseti hodin. Od poledne do šestnácti je siesta a po ní jsou krámky otevřeny do nočních hodin. Večer ostrované ožívají a zaplňují četné taverny a hospůdky, které mají otevřeno, dokud poslední host neodejde.
květen 1998

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group