ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DIVOKÝMI VODAMI PÁKISTÁNSKÝCH ŘEK

 

Expedice Karakorum Himalaya odstartovala koncem května loňského roku. Cílem expedice byl rafting na řece Indus a prvosjezdy vysokohorských řek v horách Pákistánu. Expedici podnikli členové Georgia Raft Clubu.


VE VLNÁCH GILGITU

Již několik desítek kilometrů jedeme po nejvýše položené silnici na světě - Karákóram Highway (KKH). Večer nás zastihuje už v Gilgitu.

Hned po ránu se jdeme podívat kousek proti proudu Gilgitu, abychom vyjeli konečně na vodu. Nafukujeme člun, přivazujeme lana, pytlíky, karabiny a všemožně se připravujeme na vodu. S raftem na střeše jedeme 15 km proti proudu Gilgitu. Sledujeme řeku, na první pohled není vidět extrémní obtížnost. Na místě se jdeme podívat na peřej obtížnosti WW6.


Masy vody valící se korytem v sobě skrývají netušené nebezpečí.
Z dálky tak nevypadá, ale bližší průzkum je... Průtok řeky je velký a vlny ze silnice nejsou skoro vidět. Sedáme do lodě. Proud vody je opravdu silný a manévrovat ve vlnách dá hodně práce. Míjíme obrovskou peřej, kde vlny dosahují čtyř až pěti metrů. Není snadné udržet člun v přímém směru a Jirka má na kormidle plné ruce práce. Rochy s Martinem dostávají přívaly vody přímo do obličeje. Ač to ze silnice nevypadalo, je Gilgit v každém případě masa vody valící se korytem rychlostí asi 30 km/hod. Každá žumpa v sobě skrývá netušené zlo.

 


PRVOSJEZD NA ŘECE KAR-GHA

Další den je pojat ve vodním duchu. Klukům se podařilo trhnout dno o šutr a estráda na raftu pro dnešek skončila. Beru s sebou kajak. Pokud by se vše podařilo, měl bych prvosjezd na kajaku - řeku Kar-gha. Chvíli se rozdýchávám, pár průměrných vět do kamery, a táhnu kajak k mostu. Chvíli to trvá, protože musím spustit kajak přes asi třímetrovou zeď, ale jinak vše probíhá v pohodě. Ještě najít to správné místo k nasednutí. Přemýšlím, do čeho se pouštím a jestli na to vůbec mám. Je ve mně malinká dušička. Odrážím se pádlem od kamenů a vrhám se do prvních vln. Trochu to oplachuje, ale jinak se kajak drží slušně. Je to docela fofr. Než jsem se stačil rozkoukat, projíždím kolem Jirky. Stojí s kluky připraven s házecími pytlíky, aby v případě problému zasáhl.

Zastavuji ve vracáku a trochu odpočívám. Mlží se mi brýle a skoro nic nevidím, proud mě pozadu táhne dál. Otáčím loď a snažím se zabrat, co to jde, abych nezůstal v žádné žumpě. Hází to fakt pěkně. Občas cítím šutr pod zadkem a hned nato mě zalévá vlna od hlavy až k patě. Je to super, nádhera, ten nejkrásnější pocit pro vodáka. Vřítil jsem se do zatáčky a hledám průchodnou cestu, abych prokličkoval mezi balvany. Po levé straně se zdá, že bude nejlepší průjezd. Vjíždím do válce, a ještě než mě zaplavují dvě mohutné vlny, stačím si všimnout jedenapůlmetrové žumpy, za kterou následuje asi dvoumetrová vlna. O vlásek jsem je minul. Zhluboka vydechuji a zalévá mě příjemný pocit, když před sebou vidím posledních sto metrů k soutoku s Gilgitem. Přeskakuji posledních pár balvanů a po Gilgitu se v závěrečném půl kilometru nechávám houpat na vlnách. U břehu mě zdraví spousta dětí a perou se o to, kdo ponese pádlo a kdo loď.


NA KAJAKU DIVOKÝMI PEŘEJEMI BAUMA LUNGMA

Chystáme prvosjezd řeky Bauma Lungma u vesnice Shigar, východně od Skardú v oblasti nazývané Malý Tibet. Jdeme proti proudu Indu, momentálně spíše potoka než řeky. Úsek vypadá velice zajímavě. Víceméně technicky náročná voda. Podél přicházíme k úseku, kde řeka protéká mezi balvany. Odtud bychom mohli jet. Až se zvedne voda, bude to super.

Odpoledne je však vody stále málo, takže je rozhodnuto, že prvosjezd pojedu pouze já na kajaku a ostatní mě budou jistit ze břehu. Raft se do tak úzkého koryta nevejde. Lezu do kajaku a na silnici už sedí půlka vesnice. Čekají, co bude. Jedu! Mám trochu strach, je tu hodně kamenů, válců a do zatáček není vidět.

Zastavuji přes kameny ve vracáku, kde mě Michal okamžitě chytá za špičku. Mám otlučený zadek a vůbec ne náladu jet dál. Kluci dávají pokyn, abych pokračoval, a Jirka mi ukazuje ze břehu nájezd do další zatáčky. Peřeje nejsou zase tak velké, ale prokličkovat mezi kameny, abych to někde neotočil, dá hodně práce.

Snažím se opět zastavit ve vracáku, ale nejbližší kámen mě otáčí o 180o a pozadu mě voda tlačí do dalších peřejí. Žumpa, válec, otáčím kajak po proudu a na druhý pokus se dostávám ke břehu, kde už mě chytá Rochy a vytahuje na břeh. O padesát metrů dál je průrva, kam bych se s lodí nevešel. Přenášíme kajak o kus níže a opět nasedám. Sjíždím z kamenného břehu a zaplavuje mě první vlna. Pádlo klouže v ruce a proud mě otáčí okolo kamene opět pozadu. Rovnám špičku po proudu a dostávám další ránu zespodu. Konečně most. V prvním vracáku za mostem se chystám zastavit, ale proud mě tlačí dál. Je to fofr. Míjím i druhé příhodné místo a až u třetího kamene se mi povedlo zastavit. Dokázal jsem to. Je to super. Mám prvosjezd řeky Bauma Lungma, i když je to jen několikakilometrový úsek.


INDUS - ZABIJÁK

Asi padesát kilometrů před Gilgitem prohlížíme ze silnice Indus v délce asi 5 km. Vcelku klidný, bez nějakých zrádností, poměrně slušný přístup k řece a v nejbližší vesnici i dobré přistání. Kluci berou člun, já kajak a sestupujeme k řece.

Stojíme u obrovského vracáku, kde pulzující voda tlačí vlny ke břehu. Připadáme si jako u moře při přílivu. Ve vracáku se tvoří víry a voda vyvěrající odněkud zespodu vytváří obrovské "karfioly". Mám strach, ale snažím se uklidnit pomyšlením na to, že se nemůžu nikde otlouct. Všude je jen obrovská masa vody, a pokud neudělám žádnou chybu, měl bych to zvládnout. Kluci právě odrazili a ze všech sil se snaží dostat z vracáku doprostřed řeky. Mizí za skálou. Teď je to na mně, buď, a nebo. Kontroluji znovu už tak desetkrát zkontrolovanou vestu a přilbu a čekám na příchozí vlnu, která mě má zvednout ze břehu a spláchnout do řeky. Jedu!

Jeden z menších vírů mě otáčí dvakrát kolem osy. Zabírám ze všech sil a voda mě táhne do proudnice. Nechci až doprostřed, to je šílenost. Proud je však silnější a o pět vteřin později jsem za to vděčný. Vyhýbám se kusu skály, pod níž je obrovský válec. Mám v hlavě chaos. Z každé strany vlny, přes něž není vidět, a kluky v raftu před sebou taky nevidím. Srdce mi buší strachem a zároveň nadšením.

Z pravé strany se valí asi třímetrová vlna. Zvrchu se začíná lámat, a tak čekám pořádnou sprchu. Nic. Další vlna mě zvedá asi o tři a půl metru a po ní sjíždím jako na surfu. Jen zázrakem míjím kus spíše skály než kamene. Další vlna. Dostávám řádnou sprchu, ale držím se. Stále musím náklony nastavovat kajak proti příchozím masám vody a točit loď tak, abych k nim nebyl bokem. Koukám přes mokré brýle a nevěřím tomu, že jsme to ze břehu neviděli. Třímetrová vlna mě zvedá, aby v příštím okamžiku poslala kajak opět do hlubin, skoro pod úroveň hladiny řeky. Čelím bočním vlnám, které mě opět vrací doprostřed řeky, v tom se opravdu nedá pádlovat. Vlny jsou obrovské a táhlé, rychlost vody je okolo 40 km/hod. Neplatí tady žádná pravidla, prostě: ukaž, co umíš. Než jsem se stačil rozkoukat z přívalu předchozí vlny, sloup vody se valí na mě. Vlna měří asi pět metrů. Jen pevně doufám, že se nezabalí, protože jinak budou moje ostatky chytat až v Gilgitu.

Vlna mě zvedá vysoko nad hladinu řeky. Konečně vidím kluky asi 200 metrů před sebou. Je to šok. Raft obrácený dnem vzhůru. Někdo sedí na dně, někdo plave, ale ostatní nejsou vidět. Kde je zbytek? Padesát metrů přede mnou sedí Tomáš a křečovitě se drží kamene vyčnívajícího jen kousek nad hladinu. Poměrně rychle se mi povedlo i přes velmi silný proud dostat do vracáku a vedle Tomáše jsem kajak zapíchl do břehu. Nemá už sílu přeplavat. Asi šestimetrová vlna jim najednou vystřelila u špičky raftu a lobovala je pozadu do vody. Neví ani, jestli jsou všichni.

V zatáčce vzdálené něco přes půl kilometru je raft a u něj dva lidi, tak doufám, že ostatní jsou tam taky. Tomášovi házím pádlo přivázané ke šňůře, ale i tak je krátké a Tomáš je nucen skočit do vody a chytit se. Je venku a já lezu zpět do kajaku.

Je ve mně malá dušička, jenže nic jiného mi nezbývá. Po skále s kajakem to nelze. Sjíždím přes pár menších vln k raftu. Peru to do vracáku, jehož víry mě nechtějí pustit ke břehu a cloumají se mnou jako se sirkou. Chytám se konečně raftu jako tonoucí záchranného člunu. Jirka sedí napůl ve vodě, napůl na břehu a lapá po dechu. Mišu je na tom o trochu líp, ale vypadá taky hrozně. Konečně je vidím. Jsme všichni, a to je hlavní.

K utonutí scházelo velmi málo. Po převrácení člunu se Rochymu a Martinovi K. nepodařilo chytit a byli nuceni plavat, jak se dá. Byl to boj o život. Martinovi S. se povedlo vylézt na převrácený raft, ale sílu na otočení zpět už neměl. Jirka se držel kus cesty lodě a teprve na druhý pokus se Martinovi podařilo vytáhnout ho ven. Mišu zůstal hodnou chvíli pod raftem, zamotán do lana. Na chvíli se mu povedlo vyplavat, ale vzápětí se dostal opět do jednoho z lan přivázaných na špici a to ho táhlo za člunem při pokusu dostat se na břeh. Tomáš po vypadnutí plaval pár vteřin před raftem, než ho sebrala další vlna. Raft zatím nabral rychlost a on se po vynoření už nestačil chytit. Jediná myšlenka byla dostat se na břeh. Po obrovském úsilí se konečně zachytil vyčnívajícího kamene, kde jsem ho našel. Jirka s Martinem se snažili ze všech sil dostat ke břehu, aby je řeka nenatáhla do obrovského průšvihu o 200 metrů dál. Plaváním byli vyčerpáni natolik, že po přistání ve vracáku nebyli schopni slova.

Nejhorších osm set metrů v životě. Odjíždíme s velkým respektem z Indu se ztrátou dvou pádel a vaku.


PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM:
Děkujeme firmě Gumotex a. s. - výrobci nafukovacích lodí za nafukovací raft PULSAR, na němž jsme jako první sjeli Kar-ghu a část (byť malou) horního Indu. Je třeba podotknout, že Pulsar měl u místních profesionálů velký úspěch.
Děkujeme firmě ŽELEZNÝ za prvotřídní kajak BERT, který jako první brázdil vody Kar-ghy, Bauma Lungmy a horního Indu.
Dále firmě Gemma za lodní vaky, firmě Profiplast za pádla, firmě KOALA za vodácké bundy, které jsme nejednou ocenili, a hlavně SVAZU VODÁKŮ ČESKÉ REPUBLIKY za poskytnutou záštitu a za všechno, co pro český rafting dělá.
duben 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group