ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CARIBANA

 

caribana

 

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL
JOSEF SLOUP
NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL: JOSEF SLOUP

 

"Gimme a light, buddy!" zavelí hlasem který nesnese odporu mírně přiopilý černoch. Tvář pomalovaná křiklavými žlutými pruhy a trsy tvrdých vlasů vyčesaných do špice mu dodávají válečnického vzezření. Ze silných odulých rtů mu trčí nezapálená cigareta.

 

Škrtnu zapalovačem a chlapík mohutným nádechem nasaje hltavě kouř. Kolem nás křepčí v nepopsatelném reji pestrobarevných kostýmů stovky lidí, převážně karibských černochů. Dnes mají svůj největší svátek a studené kanadské Toronto patří jen jim. Žijí jich tady desítky tisíc. Vyměnili teplé moře, celoroční slunce ale i bídu a životní nejistotu za nevlídné studené Toronto a možnou prosperitu.

 

Přípravy začaly už dlouho předtím, než jsem se onu srpnovou sobotu brzy po ránu dostal přeplněnou tramvají i vlakem metra do středu města. Tisíce dobrovolníků vytvářely po večerech a víkendech z trubek, plastů i dřeva fantastické kreace masek i celých alegorických vozů. Ženy šily ze stovek metrů oslnivých, zářících látek originální, fantaskní kostýmy. Pár dní před průvodem se všichni společně vrhli na konečnou výzdobu desítek trucků a hudebníci na nich vytvářeli svá provizorní podia.

 

Prodral jsem se davy lidí a konečně se ocitnul za jakousi pomyslnou startovní čárou. Kolem mě to vře ve víru barev téměř nesnesitelného rámusu.

 

HUDBA

 

Typicky karibská. Monotónní a zároveň velmi rytmická, drásá na maximum ušní bubínky. Zažil jsem ve Vancouveru oslavy čínského Nového roku. Ale rámus čínských bubeníků a hráčů na bicí nástroje se nedá srovnat s karibským temperamentem a muzikou, která vyráží v prudkých gejzírech z naplno vyladěných reproduktorů jako dělostřelecká kanonáda.

 

"Let's dance, amigo," tahá mě za rukáv snědá krasavice a vtahuje mě do houfu lepých děv. Než jsem se nadál ocitl jsem, se v kruhu tančících dívek ze kterého nebylo úniku. Po několika minutách zběsilého poskakování se mě podařilo vyklouznout a unaveně si sedám na obrubu chodníku. Začínám pociťovat obdiv k těm tančícím dívkám a ženám, které se za několik málo minut vydají na mnoha kilometrovou pouť ulicemi města a po skončení průvodu budou tančit a slavit až do pozdních nočních hodin.

 

KOSTÝMY A MASKY

 

Jsou jako z vybájeného neskutečného světa. Od křehoučkých motýlů, roztomilých oblečků pro stovky dětí, které se také společně se svými rodiči zúčastňují průvodu, až po monstrózní hlavy démonů, hrůzostrašné nestvůry a draky. Rozmanitost tvarů je jako nikdy nekončící sen a pestrost a jiskřivost barev se nedá srovnat s vyhraněnou čínskou střízlivostí pro barevnou jednoduchost a oblibu v jednobarevných kostýmech, ať již v barvě červené, černé nebo blankytně modré. I české lidové kroje by v této záplavě barev a tvarů vyvolávaly dojem pouhého konfekčního zboží střízlivého obchodního domu. Bizarní tvary i barevnost a struktura látek se ovšem rok od roku mění. Každá skupina chce vždy překvapit něčím novým a ještě neviděným. A tak fantazie jejich tvůrců pracuje vždy na plné obrátky.

 

ZDROJ ENERGIE

 

Tři mladíci se očividně brání tomu, abych si je vyfotografoval. Právě jsem je přistihl jak přelévají obsah z láhve jamajského rumu do koženého měšce. Ten pak koluje od jedněch úst ke druhým. Vždy obratně zvednou měch nad hlavu jemně ho stlačí a pramínek životodárné tekutiny stříká do otevřených úst. Když je dílo dokonáno obrací se jeden z mladíků ke mně.

 

"Have a drink, sir." Po vzoru svých předchůdců zvedám měšec a tlačím na jeho stěny. Pramen rumu mně vletí až do jícnu. Mohutně se ku potěše přítomných zakuckávám.

 

"Dejte si ještě," pobízí mě rozverná trojice. "Ne díky, už mám dost," říkám a slzy mně tečou z očí. No jak je vidět i to pití se musí umět.

 

Podle kanadských zákonů je pití alkoholických nápojů na veřejnosti zakázáno a je trestáno poměrně vysokými pokutami. A tak na ulicích neuvidíte nikoho pít ani pivo natož tvrdý alkohol. Prodávají se však různé ochranné obaly z pěnové gumy, které chrání tekutinu před ztepláním. Na svém povrchu mívají různá reklamní označení nealkoholických nápojů. Když do takového pouzdra vložíte plechovku piva a na něm je nápis Coca-Cola nebo Sprite, můžete svůj nápoj pít třeba v parku nebo na pláži. Do karnevalového průvodu takovéto vybavení není ovšem nejvhodnější a tak kolem sebe vidíte stovky jedinců z měchy z kozí kůže. Ty mají tu výhodu. že pojmou mnohem větší obsah ale dají se na šňůrce snadno pověsit kolem krku. Pak máte obě ruce volné a nic vám nebrání v křepčení, tancování a jásání. Policie tohle všechno ví ale nezasahuje. Pokud opilost nepřekročí míru únosnosti nic se vlastně neděje. To by nemohla dělat nic jiného. A tak vládne spokojenost na obou stranách.

 

KANADSKÁ JÍZDNÍ

 

Stovky policistů nastupují do mimořádné služby. V ten den není radno jezdit do středu města autem. Až milion lidí, kteří přijedou na slavnost z blízkého i vzdáleného okolí se tísní v jeho ulicích a zablokují veškeré jeho křižovatky. Velmi početné jsou i skupiny ze USA, hlavně z nedalekého Buffala. Desítky policejních aut křižují město a pěšáci regulují dopravu na nejexponovanějších křižovatkách. Jsou to však především stovky policistů RCMP (Kanadská královská jízdní policie) na koních, kteří se starají nejen o zdárný průběh rušného dne, ale i zdraví a kapsy diváků. Ze sedla svých ořů se tyčí nad početnými davy a mají tak dokonalý přehled. Jsou postrachem zlodějů, kapsářů i výtržníků. V kritických situacích se dokáží svými koňmi protlačit i nepropustným davem diváků. Jejich akce jsou rychlé a profesionální.

 

PRŮVOD

 

Krátce po desáté vyráží do ulic první skupina tanečníků, následovaná alegorickým vozem s vlastní kapelou. Po ní se v krátkých intervalech vydávají na svou pouť desítky a desítky dalších. Trvá to hodiny a pořád nevidím konec průvodu. Začíná se mi zdát, že snad chodí v nějakém uzavřeném okruhu kolem dokola. Už mě z toho rámusu začala bolet hlava. Oči už se nekochají pestrobarevnou krásou kostýmů. O Caribaně se tvrdí, že je druhým největším karnevalem světa. Hned po tom v Riu de Janeiru. Začínám tomu věřit. Obdivuji všechny účastníky, kteří se ještě v pozdních odpoledních hodinách vydávají do stále zaplněných ulic. Unaven odcházím k nejbližší stanici metra. v našlapaném vagóně ze mně kupodivu spadla únava. V tu chvíli jsem věděl, že za rok sem přijdu zase.
  
Září 1996
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group