ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZLATÁ HOREČKA

Kolt zavěšený proklatě nízko u pasu se natřásal v rytmu country stejně jako chlápek vestetsonu a červené kostkované košili, s tak drsným výrazem. V tanečním reji se řídil každý podle svého naturelu ­ elegantní postavy westernových bankéřů s cylindrem a vestičkou tančili decentně, rabiáti uválení od prachu tančili divoce a líbali dívky a ženy nedočkavě a zlatokopové-zkrachovanci, potácející se sálem s bůhvíkolikátým kelímkem piva v ruce, vypadali moudře. Vzduch voněl tabákem a dřevem, zdálky bylo slyšet práskání bičem. Vypadalo to tady, ve Zlatých Horách na Šumavě, kovbojštěji než u skutečných kovbojů. Člověka napadlo, proč ožívá Divoký západ právě tady v Čechách, kde s ním máme tak málo společného?

 

...z mistrovství Evropy v rýžovaní zlata (Čechy)

 

MISTROVSTVÍ ZAČALO VE FINSKU

V Čechách se mistrovství Evropy v rýžování zlata konalo poprvé. Historie tohoto mladého sportu je stručná, stejně jako sami zlatokopové: V sedmdesátých letech se začala pořádat mistrovství v rýžování zlata ve Finsku, kde vlastně dodnes žijí zlatokopové, kteří se rýžováním zlata živí. Ti mezi sebou uspořádali první soutěž. První mistrovství v Čechách bylo až v roce 1982 na Blanici. Tehdy spíš jako neoficiální, geologická záležitost. Pak se podobné akce opakovaly co dva roky, vytvořila se Česká asociace zlatokopů a mistrovství proběhlo vždy jednou v Čechách a jednou na Slovensku. Před dvěma lety se právě tady ve Zlaté Hoře schválilo, že by tady mohlo být mistrovství Evropy.

UMĚNÍ PÁNVE

A tak doslova přes noc vyrostlo stanové městečko. Vypadalo jako každý jiný kemp, jen s tím nepatrným rozdílem, že jeho obyvateli byly čtyři stovky zlatokopů z celého světa a na kopci uprostřed hor vyrostlo dřevěné městečko. Včetně saloonu, sherifa, dřevěných lítaček, které obvykle rozkopává padouch s bouchačkou v ruce, a hlavně káděmi s pískem a vodou pro opravdové závodění s oficiální časomírou.

Závodníků tu bylo 410 a sešli se z Itálie, Rakouska, Německa, Francie, Holandska, Švýcarska, Polska, Slovenska a dokonce i Austrálie. Rýžovalo se pravé 22karátové zlato, narýžované v neznámém nalezišti. To není nepodstatné, protože na různé typy zlata z různých lokalit se užívá různý styl rýžování. Jestliže je to takzvaný "lupínek", což je vlastně téměř neviditelný plíšek, tak se může stát, že "utíká" ­ může se nalepit na bublinku, která ho vynese, nebo na kamínek, který z pánve vyhodíte. Takže nakonec kroužíte pánví, "šlichujete" a nic. Když se rýžují valounky, tak zlato jako nejtěžší kov protřepáním rychle propadne dolů.

Na soutěži musí být "inertní" písek ­ tedy písek, ve kterém se absolutně nenachází žádné cizí zlato. V každém kole je jiný počet zlatinek ­ 3­6 kusů ­ a za každou ztracenou zlatinku se připočítávají dvě trestné minuty.

Umění rýžování je spíš věcí zkušenosti. Někdo točí, někdo vymílá z boku na bok, a tím písek přepadává přes okraj pánve. Pokud chcete poradit, lepší je prý kroutit pánví, než třepat. Ovšem každý má svůj styl a svou pánev ­ s tím omezením, že její průměr nesmí být větší než 50 cm a hloubka větší než 15 cm.

Tradiční železné pánve se moc nepoužívají ­ dnes jsou z umělých hmot, dřeva a jiných netradičních materiálů, nad kterými by kamarádi Jacka Londona asi nechápavě kroutili hlavou. Zvlášť nad elipsoidními zářezy na pánvi, kterým se hrůzostrašně říká "klondajkská past".

ZLATO ZE ZLATÉ HORY

Kovbojská atmosféra je nepřehlédnutelná ­ většinou se tu setkávají lidé z Evropy a celého světa, kteří mají vztah k přírodě. Mnozí z nich jsou geologové, ale jsou tu i nadšenci, sběratelé minerálů. Jeden z velkých českých zlatokopů má truhlářskou firmu, a tak na vlastní náklady postavil i kulisy kovbojského městečka.

"Zlato má magickou moc," říkají místní pořadatelé ze Zlaté Hory a jsou to možná jediní praví čeští zlatokopové.

Jednak je tady "zlatá" historie ­ je to opravdu zlatokopecké město a z pěti tisíc obyvatel prý celá čtvrtina přišla o práci, když se tu zavřely zlaté doly.

A tak proti ekologickému kutání zlata, které tady má tisíciletou tradici, prý v zásadě nikdo nic nemá. Skuteční zlatokopové totiž asi vždycky museli rozumět přírodě.

DIALOG U NÁSTĚNKY

Zablácené gumáky, maskáče, dva mladí muži okolo třicítky. Obratně přešlapují na prknech položených přes rozšlapaný terén, který byl kdysi loukou, a při každém kroku škvírami vytlačují bláto po dvoudenním dešti.

"Jak to vidíš v semifinále?"
"Pod tři minuty, jinak nemám šanci."
"A to prej může bejt až patnáct zlatinek."
"To může."

Pořád hledá prstem na nástěnce a konečně s uspokojením najde své jméno uprostřed výsledkové listiny.

"Z jiné skupiny bych nepostoupil."
"No zejtra se uvidí."

KROKODÝL DUNDEE III.

Zvlášť mezi zahraničními účastníky se našli skutečně zajímaví lidé. Ať už to byly Holanďané, kteří jezdí na šílené expedice a hledají zlato na Amazonce, kde prý mají své zlaté doly a vymezené claimy, nebo jeden osmdesátiletý Švýcar, který se těší, že oslaví osmdesáté narozeniny právě na Klondajku, a má krásný plíšek z vykopávek v Bolivii, které jsou mimochodem archeologickou bombou, protože v Bolívii má svůj claim jeho kamarád. Ale nejzajímavější byl Australan Ollson. Vypadal jako Krokodýl Dundee a měl na krku zlato, které ­ přepočteno pouze na váhu zlata ­ stálo 60 000 korun, ale jeho skutečná hodnota jako šperku byla dvakrát nebo třikrát vyšší.

Australský Dundee nadšeně vyprávěl nám i televizním štábům o tom, jak zlato nachází super detektorem SD 2000, který pípáním signalizuje tento kov jiným zvukem, než všechny ostatní kovy.

A kolik zlata že v životě našel? Místo odpovědi rozepnul ledvinku a začal vytahovat zlaté šperky, které nám každému dal potěžkat. A za chvíli přinesl fotky své rodiny s tak velkými valouny zlata, že je nikdo z nás neviděl ani na obrázku. Vypadal jako člověk, který je rád, když má všude na světě přátele. A nejradši je, když všichni ti přátelé hledají zlato nebo jiné minerály. Kromě toho učí školní děti rýžovat ­ minulý rok měl prý 400 "učedníků", letos už jich bylo dokonce 1000 a strašně rychle se jeho škola rozrůstá.

Prý se kolem roku 2000 čeká velký rozmach rýžování zlata v Austrálii. Jinými slovy ­ zlatá horečka v Austrálii teprve vypukne.
 

Prosinec 1996

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group