ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

YUKON KOUZELNÝ A ZÁHADNÝ

Yukon. Slovo, které v každém cestovateli a trampovi vyvolá touhu zúčastnit se výpravy do neznáma. Kraj, kde je víc medvědů než lidí a v řekách tolik ryb, že je není možné vychytat. Moderní "prospektor" může bloudit celé týdny čarokrásnou přírodou s pocitem, že na mnoho míst vstupuje jeho noha jako první. Kouzlo krajiny umocňují všudypřítomné smrky sitka, doslova bojující o svůj život v drsném klimatu. Tady, více než dva tisíce mil daleko od civilizace, se právě před sto lety začala psát jedna z nejzajímavějších a nejvíce vzrušujících kapitol historie Severní Ameriky.

 


Yukon
GOLD! GOLD! GOLD!

V 80. letech minulého století mnoho prospektorů neúnavně hledalo zlato v oblasti řeky Yukon. Na některých místech skutečně bylo (např. u Fortymile), ale nikdy se nejednalo o významné objevy. Ale v šestnáctý srpnový den roku 1896 běloch George Carmack a jeho indiánští druhové Tagish Charley a Skookum Jim objevili zlato na břehu říčky Rabbit Creek (Králičí potok, později Bonanza Creek), která je levým přítokem řeky Klondike. Okamžitě nechali své dílce zaregistrovat a ­ i když jim zpočátku nikdo nechtěl věřit ­ brzy bylo vykolíkováno celé údolí. O rok později, v červenci 1897, přistály v přístavech Seattle a San Francisco dvě lodi, každá s půltunou zlata. A 17. července 1897 obletěly svět novinové články s titulky: GOLD! GOLD! GOLD! ­ 68 bohatých mužů na palubě parníku Portland! ­ Loď přivezla zlato za více než 700 000 dolarů!

 

Nastala největší zlatá horečka v historii dobývání zlata ­ Klondike Gold Rush (rush znamená spěch, chvat). Učitelé opouštěli své žáky, živnostníci své obchůdky, obchodníci zavedené firmy. Na sto tisíc mužů z celého světa se chystalo vtrhnout do jim neznámé krajiny. Málokdo z nich si také byl vědom, do jakých nesnází se chystá. Do Yukonu vstupovali zlatokopové různými směry, avšak většina z nich po připlutí lodí do přístavu Skagway pěšky překonávala průsmyky Chilkoot Pass nebo White Pass. Dle nařízení kanadské vlády musel každý zlatokop mít téměř tunu zásob a ošacení. Na vše dohlížela kanadská severozápadní jízdní policie. Dostat náklad přes průsmyk, jehož přechod trval tři až čtyři dny, znamenalo nesmírné úsilí. Přenést tudy povinné vybavení byla pak otázka dvaceti cest z přístavu ­ s nákladem okolo padesáti kilogramů ­ a zase zpátky. A to navíc v zimě 1897­98, kdy cestu komplikovaly silné mrazy a časté sněhové vánice. Mnoho mužů zemřelo na cestě (při jedné vánici zahynulo dokonce šedesát lidí). Dobové snímky ukazují, jak jdou v řadě za sebou bez oddechu, v obavě, že je ostatní předběhnou a zaberou lepší dílce. Ve White Pass bylo možné použít pro přepravu nákladů koně, později železnici. Pamětní deska v sedle tohoto průsmyku je věnována třem tisícům padlých koní a mul...

NEJVĚTŠÍ STANOVÉ MĚSTO SVĚTA

Po zdolání Chilkoot Pass dorazili zlatokopové k Bennettovu jezeru. Tady postavili stany a začali za asistence znalejších druhů a kanadské policie se stavbou člunů a vorů. Všechny okolní lesy byly postupně vykáceny a u Bennettova jezera vzniklo největší stanové město na světě. Na jaře 1898 zde čekalo více než deset tisíc prospektorů, někteří v doprovodu svých žen, až puknou ledy na Yukonu. To se stalo 28. května 1898 a přes noc na 29. května se na jezero spustilo přes sedm tisíc plavidel, která další den za svítání vyrazila dolů po řece do Dawsonu, vzdáleného 550 mil (1 míle = 1,6 km). Bennettovo jezero přes noc osiřelo (obdobným startovním místem bylo jezero Lindemanovo).

Cesta po Yukonu dolů byla plná nebezpečí a neznámých peřejí. Nejhrozivější místa představovaly Miles Canyon, peřeje poblíž městečka Whitehorse (Whitehorse Rapids) a peřeje Pěti prstů (Five Fingers Rapids). Někteří z hledačů zlata cestou zahynuli, někteří ztroskotali a přišli o svůj náklad. Zkušeným lodivodům, kterých bylo málo, se naskytla příležitost vydělat si při přepravě lodí obtížnými místy. V té době začaly mezi městy Whitehorse a Dawson City plout první parníky (Steamboats) s mělkým ponorem a kolesovým pohonem. V době vrcholu zlaté horečky jich po Yukonu jezdilo na dvě stě padesát, část z nich mířila až do Beringova moře. V kotlích parníků se spalovalo dříví, vytěžené v lesích kolem řeky. Dodnes můžete vidět topoly v místech, kde dříve rostly jen smrky.

Po dosažení Dawson City prospektoři vyložili ze svých člunů náklady a začali stavět příbytky.

DAWSON CITY­ KRÁLOVNA MĚST SEVERU

Na konci roku 1897 byl Dawson stanovým městem. Ale rozvoj byl tak prudký, že již na jaře 1898 byla většina domů ze dřeva. Město dostalo americkou tvář. Hlavní ulice (Front Street) vede přímo proti břehu, kde se vykládaly parníky a ostatní lodě. Chodníky byly dřevěné a prašné ulice se po dešti měnily v půl metru hluboké blátivé koryto. Vznikly banky, obchody, začala fungovat důlní kancelář, výkupny zlata, pošta, knihovna, divadlo a herny. V roce 1901 stál první kostel (St. Andrews). Město žilo čilým ruchem, dokonce i sportem.

Počasí v této oblasti ovlivňuje arktické klima ­ Dawson leží pouze 200 mil jižně od severního polárního kruhu. S tím byly spojeny krušné počátky života města, které v zimě 1897/98 trpělo nedostatkem jídla a následující zimu sužovaly jeho obyvatele mimořádné mrazy (až -60°C). Několikrát stihly Dawson City záplavy a také požár. Přesto zde v době vrcholu zlaté horečky žilo na třicet tisíc obyvatel.

OBĚTI NA OLTÁŘ SPLNĚNÝCH SNŮ

První zprávy o kraji zlata zněly jako splněný sen. Prospektorovi podle nich ke zbohatnutí stačilo kopat a pánví nabírat žlutý kov. Zlata bylo tolik, že stačilo pro všechny... Jenže, jak už to v životě chodí, sen a pravda byly od sebe dál, než se zdálo. Po strádání při přechodu průsmyků, přezimování u Bennettova jezera a nebezpečné plavbě po Yukonu do Dawsonu zlatokopové poznali, že podmínky tu nejsou zdaleka tak ideální, jak mnozí očekávali. Převážná část dobrých dílců (claims), kde se zpočátku daly vyklepat zlaté valouny z kořínků trav a stromů, byla zabrána v letech 1896­97. Oblast zlatých polí představuje přibližně 800 čtverečních mil od řeky Klondike na severu k řece Indian River na jihu a od řeky Yukon na západě k říčkám Flat a Dominion Creek na východě. V této oblasti byla již většina nejbohatších nalezišť objevena. Nejvíce zlata se nalézalo v podložích potoků a říček, takže se muselo kopat ve věčně zmrzlé půdě a vynášet nahoru zlatonosný štěrk, který se pak různými metodami proplavoval. V zimě bylo potřeba zakládat ohně a horninu rozmrazovat a na jaře se začalo s tříděním. Byla to velmi těžká a namáhavá práce. V zimě zlatokopy trápily silné mrazy a v létě zase miliony komárů.

Prospektoři si zpravidla postavili sruby (log cabins) přímo na dílcích, na nichž sami pracovali. Pouze ti bohatší si najímali horníky a měli více dílců. V letech vlastní "zlaté horečky", tj. 1896­1899, se těžilo primitivním způsobem, tedy hlavně pomocí krumpáče, lopaty, pánve a rumpálu. Nejznámějšími nalezišti této extenzivní těžby byly téměř všechny přítoky Klondiku (Bonanza Creek, Eldorado Creek atd.) a později i kopce (Gold Hill, French Hill, Cheechaco Hill). V roce 1896 se tady vytěžilo zlato za 300 tisíc dolarů, v roce 1897 za 2,5 milionu dolarů, v roce 1898 za 10 milionů dolarů v roce 1899 za 16 milionů dolarů a v roce 1900 za 275 milionů dolarů. Cena tehdy byla šestnáct dolarů za unci (28,35 g).

V dalším období nastoupily na scénu velké důlní společnosti, které zahájily intenzivní těžbu pomocí velké mechanizace. Údolí řek Klondike a Bonanza Creek jsou dnes doslova přeorána, hlušina se nerekultivuje a těžba zlata neustále stoupá. Nejbezohlednějším způsobem se zdá být odplavování horniny vodními děly (tzv. hydraulic mining) a chemické vyluhování zlata pomocí kyanidů.

SLAVNÉ POSTAVY ZLATÉ HOREČKY

ROBERT SERVICE ­ BÁSNÍK KLONDIKU žil ve srubu v Dawsonu od listopadu 1909 do června 1912. Na sever přišel v roce 1904, aby pracoval jako bankovní úředník ve Whitehorse (dnešní hlavní město teritoria Yukon). Později byl přeložen do Dawsonu, kde pracoval v Canadian Bank of Commerce. Neznámější poemy o Yukonu "The Cremation of Sam Magee", "Dangerous Dan McGrew" a "Law of the Yukon" napsal ještě před příchodem do Dawsonu, kde pak vzniklo mnoho dalších svazků. Dawson opustil v roce 1912 a nakonec se usadil ve Francii, kde roku 1958 zemřel. Dodnes se však před jeho srubem scházejí v létě každou středu občané města a předčítají si zde poemy. Tyto poslechy jsou v Dawsonu uctívány tak, že v přilehlé ulici se v danou dobu nesmí jezdit auty ani procházet.

ARIZONA CHARLIE MEADOWS byl známý skaut, indiánský bojovník a ostrostřelec z Divokého západu, který pracoval v několika populárních Wild West show. Na sever přišel přes Chilkootský průsmyk s přenosným barem, o který nakonec přišel během záplavy v Sheep Campu. S použitím dřeva ze dvou ztroskotaných lodí postavil v Dawsonu divadlo Palace Grand Theatre a stal se ve městě jedním z nejbohatších a nejznámějších občanů.

SOAPY SMITH, zvaný "mejdlíčko", byl jednou z nejpopulárnějších postav zlaté horečky. S pomocí násilnických metod a svého gangu ovládal veškeré dění v městečku Skagway. Byl však 8. července 1898 zastřelen svými odpůrci a jeho gang "rozprášili" sami obyvatelé města.

BIG ALEX McDONALD, známý jako Král Klondiku, přišel na sever jako jeden z prvních a velice zbohatl. Jako většina prospektorů ale nakonec o majetek přišel a zemřel v chudobě.

DIAMOND TOOTH LIL je jméno jedné z nejslavnějších tanečnic v Dawsonu. I ona zde velmi zbohatla ­ své jméno si vysloužila diamanty, zasazenými v předních zubech.

PROSPEKTOR A TOPIČ JACK LONDON

Jméno Jack London už podvědomě spojujeme s hledači zlata, krajinou sněhu a vytím vlků. Mluvíme-li o Yukonu, London k němu svým způsobem patří...Nebyl slavný v době zlaté horečky. Svoji popularitu si vydobyl až povídkami, napsanými v době, kdy už na severu nežil. Témata však čerpal z vlastních prožitků ­ ve svých jedenadvaceti letech odešel, jako jeden z mnoha, za zlatem do Yukonu, kam dospěl v roce 1897. S několika přáteli si postavil srub u ústí řeky Steward River a rozhodl se zde přečkat zimu. Město Dawson bylo toho času těžce zkoušeno. Lidé trpěli především nedostatkem potravin. London se po příchodu do města musel léčit v nemocnici. Na Klondiku byl pak až do června 1898, ale žádné zlato nenašel. A tak se on a jeho přátelé rozhodli postavit loď a plout dále po Yukonu do St. Michaels na Aljašce, kde London pracoval jako topič na parníku. Do rodné Kalifornie se vrátil ke konci roku 1898, kde opět pracoval, aby uživil rodinu. Svoji spisovatelskou kariéru zahájil po roce 1903 a brzy se dočkal i skutečných bestsellerů. Nedokázal však unést vrtkavost štěstí a slávy, začal pít a také užívat morfium. Zemřel v roce 1916 ve čtyřiceti letech. Zůstalo po něm poměrně bohaté dílo a srub na Hendersonově zátoce, který byl objeven v roce 1936 a přenesen do Dawsonu (stojí poblíž srubu R. Service).

YUKON NA KONCI 20. STOLETÍ

Dnes už se nemusíte pouze plavit po řece Yukonu, můžete kraj procestovat autem. Silnic je tu sice málo, ale umožní vám dostat se do nástupišť treků ­ plaveb po řekách ­ v Dawsonu. Většinu cest pokrývá štěrk a prach. Obyvatelé Yukonu jezdí v autech, opatřených na světlometech a chladičích sítěmi proti odlétajícímu štěrku. Málokterý vůz nemá alespoň pět děr v čelním skle. Na předcích často bývají navijáky a z kapot motorů visí zástrčky na zapojení elektrického ohřevu motoru v době silných mrazů. Obyvatelé Yukonu mají zpravidla více vozidel, nikdy nechybí malý truck ­ osobní auto s valníkem. Vše je tu přizpůsobeno tvrdým životním podmínkám. Většina prací je naplánována s ohledem na krátké léto, kdy je nutno vydělat peníze na celý rok, udělat opravy domů, nachystat palivo na zimu. Jaro trvá týden. Všude je sníh a led, náhle se oteplí téměř ke třiceti stupňům Celsia a sníh se prostě odpaří, nevsakuje se. Není zde nám dobře známý blátivý březen a duben. Ledy prasknou nejdříve na potocích, později i na řece Yukonu. Během týdne je řeka čistá a nastává léto. To trvá do konce července a teploty dosahují hodnot okolo 30°C, v noci se někdy silně ochladí. Slunce zapadá v půl jedné v noci a ve dvě ráno vychází. Yukonu a přilehlé Aljašce se tady říká "Země půlnočního slunce".

KOHO MŮŽETE V YUKONU POTKAT

V Yukonu žijí poněkud jiní lidé než v ostatních teritoriích Kanady. V Dawsonu potkáte zarostlé muže v kostkovaných košilích a s nožem za pasem jako před sto lety ­ to hrstka zlatokopů se živí rýžováním zlata jako zastara, pomocí pánve. Výnosy ze zlata jim stačí na trochu jídla, benzin a náboje. Lovce lososů také poznáte. Každý večer přiváží svými zaprášenými auty denní úlovek v přepravkách s ledem do výkupny a místních hotelů a restaurací.

Nedaleko, asi dvacet kilometrů od Dawsonu, žije na samotě u Medvědího potoka (Bear Creek) bývalý Pražák Mirko Kennedy se svou ženou "Mývalou" a dvěma dětmi. Starý zlatokopecký srub přenesl z údolí Bonanza Creeku trám po trámu a znovu sestavil na Medvědím potoce. Starší syn (8 let) jezdí v zimě do školy v Dawsonu se psím spřežením. Když jsou velké mrazy, učí "Mývala" děti sama. Ve škole se děti učí anglicky, francouzsky a indiánsky, doma mluví česky.

Když se vám v Yukonu něco přihodí, každý rád pomůže. Jednoho dne jsme poblíž Haines Junction zapadli s autem v brodu. Požádali jsme o pomoc Němce Helmuta, který tu žije již patnáct let, má indiánskou ženu a hezký dům. Ihned přijel se svým truckem a náš vůz vytáhl. Chvíli po něm dorazil jiný muž, také s cílem nám pomoci. V městečku se doslechl, že někde zapadlo auto, a tak jel ­ jen tak, sám od sebe.

Pod Dawson City po proudu řeky je několik ostrovů. Dva z nich obývá Tommy Taylor z indiánského kmene Han. Jako takový ­ tedy příslušník "First Nation" ­ nemusí státu platit nájem za užívání ostrovů. Na jednom žije ve srubu, který si sám postavil, na druhém chová saňové psy. V létě loví lososy, v zimě trénuje psy a účastní se s nimi známého závodu psích spřežení Yukonquestu.

Obyvatelé Yukonu jsou přímí lidé, hrdí na to, že zde žijí. Svůj styl života si vybrali a nikdo z nich by neměnil.
 

Prosinec 1996

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group