ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŽIVOT A SMRT V ZEMI TORADŽŮ

Západ zná Toradže pro jejich detailně propracované tradiční pohřební ceremonie "I aluk rambe matampu", jejichž prostřednictvím se duše mrtvých přenášejí do nového života. Není důležitější události v životě Toradžů než taková ceremonie a její organizace vyžaduje značné finanční náklady. Jejich výše může dokonce chudší rodinu i doživotně zadlužit. Rituál se liší v závislosti na tom, k jaké společenské třídě patřil zesnulý. Ceremonie pohřbu příslušníka nejvyšší vrstvy je velmi komplikovaná a může trvat i celý týden, zatímco pohřbení prostého člověka trvá jeden až dva dny.

 


TAU TAU - je podobizna zesnulého z nejvyšší vrstvy

 

Pro Toradže příslušník jejich kmene umírá vlastně až po pohřební ceremonii. Než rodina shromáždí potřebné prostředky (což může trvat roky), považuje se mrtvý za nemocného a jeho nabalzamované tělo se ukládá do nejjižnější části domu. Je známo, že ještě v roce 1985 čekal na pohřbení člověk zemřelý v době japonské okupace!

 

Na pohřební slavnost pozve rodina mnoho hostů, které živí a ubytovává v domech, speciálně postavených pro tuto příležitost. Pozvaní musí na oplátku přijít s dary jako jsou slepice, prasata či dokonce buvoli. Slavnosti začínají za soumraku obětováním prvního buvola, a je-li rodina bohatá, následuje ještě mnoho dalších. Pro Toradže představuje buvol privilegovaného prostředníka mezi živými a mrtvými, a jeho důležitost je zásadní. Mrtvola se nejdříve přenese na platformu rýžové sýpky, a pak je umístěna na katafalku, který je miniaturou domu. Příslušník nejvyšší vrstvy má navíc svou podobiznu, zvanou "tau tau", která je nesena v čele průvodu a pak je spolu s ostatními předměty uložena do výklenku, vytesaného do skály vedle rodinné hrobky.

Před uložením zemřelého do hrobu se organizují (ilegálně) buvolí a kohoutí zápasy a obětují se i další zvířata (dvě prasata za jednoho buvola). Po skončení slavností se hosté vracejí do svých domovů s výslužkou, distribuovanou na základě postavení ve společnosti.

 

Nejdůležitější chvíle a nejdůležitější obřad v životě Toradži je? jeho vlastní pohřeb. Smrt a život jsou v tradici Toradžů intimně spojeny. Přijímají fakt, že život je pomíjivý, tak jak o tom vypovídá jeden z jejich rituálních zpěvů...

Národ jménem Toradža žije ve středu vysokohorských nehostinných oblastí ostrova Sulawesi. O původu Toradžů víme málo. Jejich příchod byl zřejmě součástí první migrační vlny přicházející z pacifické oblasti. Nejdříve se usídlili při ústí řek do moře, odkud byli v 16. století vyhnáni nově příchozími kmeny Bugisů a Makassarů směrem do vnitrozemí. Vnitrozemskou oblast již nikdy neopustili. S výjimkou krátkého období v 17. století žili v rámci svých vesnic a v téměř absolutní izolaci od okolního světa. Z jejich horských, těžko přístupných oblastí přicházelo až do začátku 20. století velmi málo informací. Jediné záznamy pocházejí od jezuitského kněze Nicolase Gervaise ze 17. století a bílého radži Jamese Brooka z poloviny 19. století. Bohužel to byly pouze nepřímo zprostředkované zprávy.

 

Počátkem našeho století se na toto území dostali první misionáři. V roce 1905 se Holanďané rozhodli rozšířit svůj vliv i do těchto oblastí a na jejich "primitivní" obyvatele.Větší část území Toradžů ­ "Tana Toraja" ­ se dostala záhy pod jejich vliv. Aby byli lidé snadněji začleněni pod holandskou správu, vyžadovali Holanďané po místních obyvatelích opuštění obranyschopných sídel na vrcholcích kopců a sestoupení do údolí. Od té doby nemají již vesnice kamenné hradby a jsou obehnány jen bambusovými palisádami.

 

NÁBOŽENSTVÍ A TRADIČNÍ SPOLEČNOST

Navzdory této porážce zapouštělo křesťanství kořeny velmi pomalu. V roce 1930 bylo jen jedno procento veškeré populace obráceno na křesťanskou víru a do doby získání samostatnosti Indonésie stoupl tento podíl jen na deset procent. Dnes už je to osmdesát procent, ale důvodem je spíš strach z muslimské hegemonie, než skutečný příklon k bibli. Ten je spíš fasádou, neboť tradiční vyznání a obřady jsou stále všudypřítomné. Jejich existence je nejvíce patrná v propracovaných pohřebních ceremoniích.

 

Toradžská společnost se dělí do tří tříd: aristokracie zvaná "to parengnge", (doslova "ti, co nesou těžké břímě"), prostý lid zvaný "makaka" a otroci zvaní "kaunan". I když otroctví postupně mizelo od začátku století, třetí kasta stále existuje. Zformovala se z potomků někdejších otroků.

 

BUVOLÍ ROH ­ SYMBOL BOHATSTVÍ

Scenérie jsou výjimečně krásné. Hory a kopce rámují terasová rýžová pole, střídaná lesy, převážně bambusovými. Uprostřed rýžových plantáží se tyčí tradiční vysoké domy s převislými střechami. Vesnice je uspořádána do řady domů a protější řady sýpek. Prostor mezi řadami se jmenuje "parampa" a plní funkci náměstí.

 

Mnohé z budov, postavených ze dřeva a stojících na dřevěných pilotech, jsou sto až tři sta let staré. Střechy jsou však bambusové a musí se měnit asi jednou za padesát let. Bývají elegantně prohnuté do tvaru obrácené lodi či buvolího rohu podle tvůrcovy představivosti a jsou jednou z originalit toradžské architektury. Připomínají lodě, zmiňované v rituálních zpěvech, které přivezly jejich předky na ostrov Sulawesi. Průčelí domů jsou považována za posvátnou část domu. Jsou zdobena vytesanými geometrickými tvary, z nichž zaujme zejména bohatě zdobený nejvyšší trojúhelník zvaný "lindo puang" neboli "tvář šlechticů". Toradžové se domnívají, že tímto místem vcházejí do domu bohové. Také sloupy, podpírající obě přečnívající části střechy zvané "tulak somba", mívají výzdobu včetně buvolích rohů. Buvoli bývají poráženi během pohřebních obřadů a jejich rohy jsou symbolem bohatství a prestiže. Čím více rohů je upevněno na sloupech, tím významnější má rodina postavení.

 

Březen 2007

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group