ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

O CIZÍCH JAZYCÍCH (nevhodné pro děti a distingované dámy)

Pokud si chceme svou dovolenou trochu více užít a být nezávislí na informacích a péči průvodce cestovní kanceláře, přijde nám vhod alespoň základní znalost některého z cizích jazyků. Koneckonců, kolik jazyků znáš, tolikrát jsi zase Čechem, avšak vzdělanějším. Ale i když vládnete jazykům jen třem, tedy jednomu v ústech a dvěma v botách, vypomůže k jednoduché komunikaci alespoň úsměv, gestikulace nebo cár papíru s obyčejnou tužkou.

 

Vypozoroval jsem léty pobytu v zahraničí, že se téměř vždy v novém jazyce na prvním místě naučíme vulgarismům, ačkoliv si jimi nic neobjednáme ani se nedoptáme na cestu. Já sám dokážu odeslat někoho někam snad ve dvaceti jazycích, i když v běžném hovoru bych takové slovo nepoužil. Jenže vulgarismy jsou, a to nejen při cestování, pro člověka nepostradatelné, ať si to hodláme připustit nebo ne. Ventilují zklamání, napětí, pocit frustrace a zlobu, jde o přirozené odčerpání agrese. Často vulgární slovo povzbudí a dodá sil, nebo pomůže začlenit se do určité sociální skupiny. Sprostá slova někdy přinutí druhého ustoupit nebo ho zastraší, případně potupí...
Když se nad vším zamyslíme, vulgarita není přímo úměrná počtu sprostých slov ve větě. Slovník z fotbalového stadionu se určitě nehodí do kultivovaného hovoru, ale stejnou pozornost můžete získat i slovníkem ve stylu: „Velice mne kaká, když se ani za nejvyšší bytost na nebesích nemohu někam dovolat. Ty příslušnice nejstaršího řemesla na informacích ze mne dělají neplodného samce tura domácího a všechny jejich rady jsou na výměšek z tlustého střeva. Celá komunikace s nimi je na ženský pohlavní orgán a já si při ní připadám jako pohlavní orgán mužský.’’
Přesto jsem přesvědčen, že by každý, kdo se vydává na cestu do zahraničí, měl mít alespoň základní znalost řekněme problémových slov cílové země, aby se příliš často nedostal do trapné, či dokonce nebezpečné situace. Snad nejbarvitější, nejvšestrannější a nejpoužívanější vulgární slova jsou německé scheisse, španělské coňo a anglické fuck. Ve slovníku je kupodivu nenajdete. Slovo coňo, lidový výraz pro ženský pohlavní orgán, figuruje v mluvě tříletých, stejně jako starců, metařů i ministrů. Nemá, stejně jako ve francouzštině, ten brutální vulgární nádech jako v jazycích slovanských. Slouží pro zvýraznění údivu, nadšení, mrzutosti, záleží jen na intonaci. Můžete se s ním denně setkávat v běžném hovoru i ve sdělovacích prostředcích.
Podobně, i když ne docela, je tomu s anglickým fuck. Je to slovo vskutku magické, které už jen svým zvukem může popsat radost i nenávist. Můžeme ho zařadit do mnoha gramatických kategorií – použít jako sloveso v činném tvaru minulého času (John fucked Mary) i v trpném tvaru minulého času (Mary was fucked by John), může se stát i příslovcem (Mary is fucking interested in John), nebo dokonce podstatným jménem (Mary is a terrific fuck) a podobně. Ponecháme-li stranou jeho původní sexuální význam, může popsat mnohé situace či rozpoložení mysli: pozdrav (How the fuck are you?), oklamání (I got fucked by the car dealer), rezignaci (Oh, fuck it!), mrzutost (I guess I’m fucked now), agresi (Fuck you!) a tak dále a tak dále.
A naopak. Nedostatečnou znalostí nebo odlišným akcentem můžeme snadno nevinné slůvko překroutit tak, že se i prodejná holka ze salonu úlevy začervená. V zahraničí se tak často nevědomky dostáváme do poněkud trapné situace. Uvedu alespoň několik příkladů, pro snazší pochopení ve fonetickém přepisu.
Snad každý Čech ví, že v Polsku šukat znamená hledat. Málokterý cyklista však ví, že pedal je hanlivý vyraz pro homosexuála. Když dvě dámy seběhnou na horské túře ze Sněžky na polskou stranu zahřát se šálkem čaje, může je zarazit, když jim objednávku číšník naservíruje se slovy: „Tu mače, vypiče hrbate,“ tedy „Tady máte, vypijte čaj.“ V řeznictví v Českém Těšíně můžete být svědky situace, kdy je zamyšlená zákaznice oslovena řezníkem slovy: „Pani spiče?“ A pokud se v Polsku budete ptát na záchod, pošlou vás směrem západním.
Rovněž v ruském jazyce je mnoho zavádějících podobností s češtinou. Já jsem si kdysi u přátel v Kyjevě uřízl ostudu, když jsem pochválil výtečnou polévku slovy: „Očeň vaňajet.“ Nějak mi ušlo, že v ruštině „vkusno pachnět“ to, co nám voní, a „vaňajet“ to, co zapáchá. Až po vás na Ukrajině budou požadovat kvitky, jde o jízdenky.
Na dovolené v Chorvatsku jsme s kolegyní diskutovali v pizzerii, kdo všechno s námi do Chorvatska rovněž jel. Její sedmiletá dcera se s jídelním lístkem v ruce zarazila nad nadpisem „Jela i piča“, tedy jídla a nápoje. „Koho tím, maminko, myslí?“ Ronit je v této zemi výraz pro potápění, stan slovo pro byt, ve Slovinsku fukat znamená souložit a otroci jsou děti.
Mimochodem, tak často zaměňované vulgární české slovíčko začínající na pé, je kupodivu francouzského původu a přišlo k nám v období třicetileté války, kdy se francouzští žoldáci mimo jiné dožadovali rozptýlení s dámou slovy „pettit chat“, tedy kočička.
Člověk však nemusí ani za hranice, stačí jen ujet pár kilometrů z Valašska na Hanou, a už si nerozumíme, byť teoreticky hovoříme stejným jazykem. Dva příklady z Prostějovska: „Teta, máte bochte?“ „Nemám, ale pečo.“ Nebo – „Stréco, ste nějaké oteklé.“ „To víš, synko, kdo oteče, vehraje.“
Jazyk ostravský, poznamenaný tvrdou prací v hlubinných dolech, má rovněž svůj půvab: „Ta jak štajgr, rubu na Stařiču a měškam na Dubyně a staru mam rad jak cyp.“ Brněnský hantec je ve své jedinečnosti slohu bezkonkurenční: „Zoncna rumpluje, balím dečmen a hup šalinó na prígl házet čučku po betelnéch kocórech.“ Podobně jako hantec je stavěná i hantýrka pražské galerky. Hle, jaká to rozmanitost a krása na několika málo kilometrech čtverečních.
Za hranicemi vlasti však buďme napozoru. Ve Španělsku je tarta dort a torta facka, pollo (pojo) je výraz pro kuře, avšak polla (poja) pro mužský pohlavní orgán. Nápisy curva peligrosa v Pyrenejích upozorňují řidiče na nebezpečnou zatáčku. Ano je výraz pro řitní otvor a český souhlas no je zde vnímán jako zápor. Pako je familiární odvozenina jména Francisco, kdežto běžné slovenské jméno Marika je dost tvrdý výraz pro homosexuála. Pokud však o vás Španěl prohlásí, že jste debil, jste pouze slabý. A bezpečné slovenské pneumatiky Matador na hispánském trhu určitě snadno neprorazí, neboť jde o výraz pro zabijáka. Rovněž jistý český výrobek označený jako Q-3 neměl na růžích ustláno, protože se tato zkratka přečte jako kutres, což znamená šmejdy.
Ve Francii je mariáš svatba, nikoli oblíbená karetní hra. V rakouském železářství se český zákazník dožadoval nákupu osvětlení do sprchového kouta slovy: „Du schlampe“, tedy „Ty šlapko!“, nikoli vhodnějším „Duschlampe“, tedy „Osvětlení do sprchy“. V německy hovořících zemích slečně netvrďte, že je blázen, neb jde o jistou nepublikovatelnou činnost. Prodavačku v hodinářství snadno vyvedete z míry, když budete požadavat eine Hure, tedy prostitutku, namísto eine Uhre, čili hodiny.
V Bangladéši mne běžně oslovovali kaka, tedy strejdo, což však v mé druhé vlasti Španělsku znamená lejno. Rovněž není vhodné při odchodu zdravit ženy baj baj, neboť to v bengálštině znamená bratři.
Rozhodně nejčastěji chybujeme v angličtině, snad pro její rozšíření prakticky po celém světě. To mi připomnělo diskusi imigračního úředníka s přistěhovalcem: „Name?“ „Abu Dalah Sarafi“ „Sex?“ „Four times a week“ „No, no, no..., male, or female?“
„Male, female..., sometimes camel...“
Každý lesák ví, že pinus je latinsky borovice. V USA se to však vysloví pajnus, kdežto evropský lesák by s originální výslovností mohl narazit, protože je to bohužel jeden z mnoha výrazů pro mužský pohlavní orgán.
   Po příletu do Sydney byla česká dáma vyzvána úředníkem k desinfikaci slaměného klobouku, rutinnímu procesu u výrobků z přírodních materiálů vstupujících na australskou půdu. Dáma anglicky neuměla, a tak se obrátila o pomoc na svého syna. „Máš si ten klobouk nechat vydesinfikovat, maminko.“ Načež se dáma opět s úsměvem obrátila k úředníkovi se slovy: „Fakt jo?“, což jí v dalším celním a pasovém řízení zrovna nepomohlo (poznámka pro nedůvtipné – podobnost s fuck you).
Snad si vzpomenete na Stingův koncert v Praze. Jakýmsi heslem, které mělo probudit davy z letargie, byl pokřik: „Sing, Mr. Sting!“ (Zpívej, Stingu), jejž české publikum s nadšením přetransformovalo v „Sink, Mr. Stink!“, tedy něco jako „Potop, se smraďochu“.
Mám v Brně přítele, majitele jazykové školy a vášnivého sběratele Čengliš, tedy přímých překladů českých termínů do angličtiny. Uvedu několik zajímavých příkladů: Christopher Bastard from Afterspoon and Withoutsatelites (Kryštov Harant z Polžic a Bezdružic), Countrylove Menzesdog (Vlastimil Harapes), Damage to speak (škoda mluvit), Don’t wake up a swan (nebuť labuť).

 

 


Na angličtinu
velmi intenzivně

Poznatků vědy o mozku samozřejmě využívají i různé výukové programy cizích jazyků, které jsou velmi populární.
„Všeobecně se ví, že člověk využívá vědomě jen nepatrnou část své duševní kapacity. Toho jsme se rozhodli využít,“ vysvětluje Pavel Sudík, ředitel institutu pro zrychlené učení Hampson CS Ltd., který na statku v malé vesničce organizuje internátní, velmi intenzivní kurzy angličtiny. Při výuce, která probíhá bez stresu, ve stavu uvolnění, využívá speciálně vybrané hudby. Uvolněný a dobře naladěný člověk lépe vnímá nové věci.
Principy, na kterých je metoda této školy vystavěna, jsou známé tisíce let. Využívá i ověřených prvků jednotlivých moderních způsobů zrychleného učení, které se objevují ve světě zhruba od poloviny minulého století. „My je už od roku 1990 přizpůsobujeme specifickým podmínkám našich studentů a postupně zdokonalujeme na bázi humanistické psychologie,“ uvádí Pavel Sudík. „Zkušenosti z dřívějších kurzů nám ostatně potvrzují, že jdeme správnou cestou. Každý člověk je schopen naučit se během velmi krátké doby ovládat cizí jazyk, pokud k tomu má dostatečnou motivaci.“
Podstatou této metody je využít pro učení neobyčejný potenciál podvědomí. Samozřejmě nic nejde automaticky, představy, že stačí lehnout si na gauč a pustit si z magnetofonu angličtinu, které se objevily jako supermoderní zhruba před dvaceti lety, nefungují. Při kurzech v Hampsonu hodně záleží na aktivní spolupráci a důvěře mezi vyučujícími a studenty. „Na rozdíl od vědomé mysli je kapacita podvědomé paměti prakticky bez hranic a je aktivní stále – ať už jsme bdělí, nebo spíme. Navíc dokáže zpracovávat mnoho podnětů současně. Je doloženo, že informace uložené do podvědomé paměti v ní zůstávají trvale po celou dobu života,“ vysvětluje dál Sudík.
Nejen u jazykových kurzů se ukázalo, jak důležité je oprostit se při učení novým věcem od dalších vjemů, tedy soustředit se jen na studium. Právě tento fakt je jedním z pilířů Hampson metody zrychleného učení. Student si ještě před nástupem do kurzu vybere nové jméno, které pak po celou dobu výuky využívá. Skutečnou identitu pak neznají ani lektoři, ani spolužáci, což umožňuje oprostit se leckdy od nucených rolí všedního života, především role pracovní, která často nutí člověka být jiným, než by sám chtěl.
„Osvědčilo se nám používat konkrétní jména osob z prostředí, kde se mluví jazykem, který se učíte. Kdo se do své role dobře vcítí, může pak získat dojem, že je mu vlastně angličtina blízká, může ji cítit jako svou mateřštinu,“ uvádí Sudík.
Při Hampson metodě se během výuky střídají různé podoby relaxačních a dynamických částí. Zvláštní je i projev lektorů, kteří nevystupují jako učitelé ve škole, ale spoluhráči, protože výuce mají pomoci i různé prožitky a fantazie.
Aby naladění na studium cizího jazyka bylo co největší, využívá se při Hampson metodě zrychlené výuky také audiovizuální stimulace. Zařízení vyvinuté v USA využívá speciálně upravené brýle a zvukové rytmy. Zraková a mozková centra tak dostávají pulzy, které pak mozek kopíruje a optimálně se tak naladí na výuku.
Výuky v Hampsonu se účastní nejčastěji velmi zaměstnaní lidé, jejichž čas je obvykle cennější než vložené školné. „Nemáme tu norimberský trychtýř, ale pokud student spolupracuje, po týdnu se domluví s rodilým mluvčím, i kdyby byl naprostý začátečník. Naše know-how spočívá v tom, že vás umíme učit anglicky od probuzení do usnutí, a přitom máte pocit příjemně stráveného dne,“ dodal Sudík.
Hampson pořádá velmi intenzivní kurzy na svém statku, který byl pro takovýto způsob výuky přestavěn. Moderní metoda výuky je založena i na tom, že kurzy jsou velmi variabilní. Kromě týdenních základních (i ty ale mohou mít různý stupeň pokročilosti) se nabízejí i třídenní kurzy obchodní angličtiny nebo si může klient přímo určit, jakou výuku potřebuje. Zvláštností jsou kurzy pro rodiče a dospívající děti, které organizátoři popisují jako velmi kreativní.

 

Podrobnosti případně najdete
na www.hampson.cz.

 

 

 

 

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group