ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HLUBOKÝ VESMÍR

Název připomínající část známého seriálu Star Trek je ve skutečnosti novým programem amerického úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). NASA zde s předstihem uplatňuje vize určené ve skutečnosti až budoucím generacím. Celé přípravy na "boom" v podobě dvou misí s názvem Deep Space (Hluboký vesmír) a Earth Orbiter (Umělé družice Země) sice probíhají téměř v tichosti šumu vesmírného pozadí, ale celý program v nitru vře blížícím se startem první sondy.

PROGRAM PRO NOVÉ TISÍCILETÍ

Všechny takovéto projekty jsou sjednoceny pod program věnovaný testování technologií pro příští tisíciletí - New Milenium Program (NMP).

Tento program se stává stěžejním pro veškeré obdobné následující lety jak pod hlavičkou NASA, tak pro kteréhokoli zájemce o uplatnění svého programu pro vesmírný výzkum. Revoluční přístup byl zapříčiněn především nedostatkem financí. Vědcům se podařilo vyvinout technologie, jež vysoce předčí ty dosavadní a přitom přijdou jen na zlomek původní ceny. Právě jejich prověřování bylo svěřeno projektu "Pro nové tisíciletí". Použitím technologií a nápadů, na kterých vědci v tomto programu pracují, ulehčí a nejspíše i umožní člověku vydat se do těch nejvzdálenějších koutů naší sluneční soustavy, a možná i dále.

HLUBOKÝ VESMÍR

NASA má ambiciózní plán výzkumu vesmírného prostoru v příštím století, jehož hlavní složkou jsou sondy, v nichž jsou uplatněny právě technologie nastávajících Deep Space misí. Pokud se tedy dnešní program osvědčí, míní NASA vyslat na podobné bázi celé "flotily" přístrojů vstříc hlubokému vesmíru a neprobádaným končinám sluneční soustavy.

DEEP SPACE 1

V této době vrcholí přípravy na první misi, která se vydá na cestu v červenci letošního roku. Sonda je přístrojem vskutku pokrokovým. Klasický pohon na kapalná paliva střídá pohon solárně-iontový. Jeho základem je elektrická energie, získávaná nově vyvinutými slunečními články, a xenon, jenž, atakován uvolňovanými elektrony, způsobuje efekt ucházejícího balonku. V množství inovací a nových postupů stojí za zmínku optický navigační systém. Funguje za pomoci miniaturních kamer ve spojení se spektrografem. Tyto optické přístroje jsou zásobovány efemeridami důležitých planetek a více než 250 000 hvězd. Jsou schopny tyto objekty zaměřit a pomocí nich určit přesnou polohu sondy. Sonda také nese na palubě miniaturizovaný velmi výkonný záznamový spektrometr a spektrometr ion/elektronový. Vše je završeno užitím mikroelektroniky v celé sondě.

Nosnou raketou sondy se stane Delta 7326-9,5, což je nejmenší a nejlevnější raketa pro vesmírné účely a do prostoru dopravila kupříkladu satelit postavený studenty výzkumné sekce univerzity v Alabamě.

SMĚR MARS

Výzkumná činnost započne v lednu 1999, kdy sonda proletí kolem planetky McAuliffe. Planetka je pojmenována po učitelce, jež zahynula při havárii raketoplánu Challenger v roce 1986. Planetka má průměr pouhý jeden kilometr a DS1 se k ní přiblíží na vzdálenost pouhých 5-10 km! Úkolem sondy bude pořídit snímky povrchu planetky, provést její podrobný fyzikální průzkum (albedo, útvary, tvar, velikost) a zjistit, k jakým změnám ve slunečním větru dochází při jeho kontaktu s povrchem planetky.

V dubnu 2000 se přiblíží k planetě Mars před další cestou prostorem. Tohoto přiblížení bude využito ke studiu atmosféry a povrchu rudé planety, a hned po gravitačním manévru se vydá k poslednímu plánovanému cíli - kometě West-Kohoutek-Ikemura. K ní podle plánu dorazí v červnu roku 2000 a bude zkoumat a pořizovat snímky jádra komety a opět se věnovat interakcím komety se slunečním větrem.

Konec prvotní mise je plánován na červenec roku 2000. Poslední informace poletí rychlostí světla k Zemi a Deep Space 1 bude pokračovat nekonečnou cestou prázdným vesmírem směrem k okraji sluneční soustavy...

DRUHÁ MISE

Mars je po Zemi druhou planetou s nejpříhodnějším klimatem ve sluneční soustavě. Dokonce s klimatem tak pohostinným, že by se zde mohl vyskytovat primitivní bakteriální život. S určitostí víme, že před miliony let existovala voda na jeho povrchu v tekuté formě, a to díky povrchovým geologickým útvarům, například vyschlým korytům řek. Co způsobilo ty dramatické změny v marsovském klimatu? Existovaly tam někdy podmínky k životu? Jestli ano, vyskytují se zde formy života (kupříkladu - nebo právě v bakteriální formě pod jeho povrchem)? To jsou základní otázky, jež nám Mars ještě musí zodpovědět. Druhá mise se chce postavit některým těmto otázkám čelem. Úkolem sond druhé mise (Deep Space 2) bude shromažďovat meteorologické údaje, zkoumat chování půdy a zjišťovat přítomnost ledu pod povrchem Marsu.

DEEP SPACE 2 - NEJEDNO PRVENSTVÍ

Tato dvojsonda, jež se na svou cestu vydá v lednu příštího roku, si získává mnohá historická prvenství. Mise, jak bylo naznačeno, se skládá ze dvou sond. Obě vystartují zároveň a až k Marsu je donese 1998-Mars Surveyor sonda. Sonda je dvojicí kabelem k sobě spojených přístrojů - meteorologické stanice a penetrátoru. To je přístroj, jenž se prudkým dopadem na povrch tělesa do něj zaboří díky své kinetické energii a nasbírá pod povrchem vzorky hornin, které pak analyzuje.

Historické prvenství sondy spočívá právě v použití penetrátorů při výzkumu jiné planety. Sondy mise Deep Space 2 budou nejlehčími a spotřebují nejméně energie ze všech planetárních expedic. Půjde doslova o protipól mise sondy Cassini k Saturnu (KOKTEJL 12/97). Jako první bude mít vysoce integrovaný mikroelektronický systém. Půjde o první misi používající integrovaný komunikační systém a bezdrátovou kabeláž mezi jednotlivými systémy. Mise Deep Space 2 bude první, jež použije pasivní - jednostupňové - atmosférické brzdění. Sonda dopadne na povrch rychlostí přesahující 200 m/sec!

LET K MARSU A DOPAD NA JEHO POVRCH

Během svého jedenáctiměsíčního letu budou obě sondy připojeny k 1998-Mars Surveyoru jakožto podpěra solárních panelů jeho přistávacího modulu. Sondy mají velikost fotbalového míče. Nejsou se Surveyorem spojeny žádným elektrickým obvodem, veškeré energetické zdroje budou po celou dobu letu zcela vypnuty a nebudou spolu dokonce spojeny až do přistání ani komunikačně. Díky této pasivnosti bude moci taxametr nákladů za projekt během cesty spát.

Při přiblížení k Marsu se oddělí přistávací modul Surveyoru spolu se sondami a navede se směrem k okraji jižní polární čepičky. Modul sondy opustí a ponechá je na pospas gravitaci Marsu. Sondy odhodí své cestovní skořápky, avšak nejsou schopny aktivně kontrolovat výšku nad povrchem, zásoby pohonných hmot k brzdění ani rotaci. Jsou jen modelovány do takového tvaru, aby byly schopny orientace pasivní. Každá sonda se při dopadu rozdělí na dvě části - stanici na povrchu a penetrátor, jenž se zaboří do země, dle předpokladu 0,3-2,0 metry (podle druhu půdy). Penetrátor přitom bude spojen se stanicí speciálním flexibilním kabelem, zajišťujícím přesun dat.

Při dopadu budou muset sondy vydržet doslova pekelné podmínky. Přetížení u penetrátoru dosáhne 30 000 G a teplota se přitom bude pohybovat na hodnotách -120 stupňů Celsia! To vše při plné funkčnosti! Přitom stanice na tom bude ještě hůř. Teploty jsou na povrchu v hodnotách od 0 ?C do -80 ?C, zatímco přetížení bude při dopadu na hodnotě 80 000 G! Opět při plné funkčnosti. Člověk má přitom kritickou hodnotu někde u 15 G!

Sondy se pustí po přistání do okamžitého sběru dat z půdy a meteorologických měření. Meteorologickým měřením se budou nejintenzivněji věnovat první dva "soly" (marťanské dny), a to každou hodinu. Penetrátory budou vyhodnocovat své testy jen po dobu několika hodin po dopadu. To je doba nutná na to, aby se podařilo sesbírat vzorek půdy Marsu a podrobit ho testu přítomnosti vody. Baterie sondy vydrží sbírat meteorologické informace ještě po dobu dvaceti dní. Atmosférický tlak bude mít při tom hodnotu 1 % tlaku na zemi. Teplotní senzory budou ještě po dobu dvaceti dní informovat o teplotách hluboko pod bodem mrazu. Poslední data budou předána sondě Mars Global Surveyor, jež v této době dorazí k Marsu. A pak už nic. Jen mráz, ticho a rudá země...

VÝZKUM ZEMĚ - EARTH ORBITER

Představitelé Programu pro nové tisíciletí samozřejmě nezapomínají ani na neméně důležitý výzkum naší planety. Jedním z mnoha problémů, které se v souvislosti s výzkumem naší planety objevují, jsou opět peníze. Landsat satelit, jenž prováděl fotografování povrchu Země, se už těší do důchodu a z důvodů finanční krize je vyslání sondy obdobných parametrů jen nereálnou vizí. Přišla tedy řada na NMP a sondu Earth Orbiter. Vědci použili zcela nových revolučních technologií a výsledkem byla výjimečně levná sonda s takovým vybavením, že dokonce předčí program Landsatu! To ostatně přimělo sponzorovat další projekty takovýchto satelitů, jež za málo peněz odvedou vynikající práci, uplatní nové technologie, způsoby a metody konstrukcí a zároveň budou mít možnost posunout hranice lidských možností. Stanou se součástí programu NMP - "pro nové tisíciletí".

Earth Orbiter má datum startu naplánováno na 28. květen 1999. Ponese aparaturu k pořizování snímků povrchu Země a dvě novinky v podobě širokospektrálního spektrometru instalovaného v přístroji a širokospektrálního spektrometru vytvářejícího obrazy přes mřížku. Tyto přístroje, spolu s dalším pokrokovým vybavením na palubě, budou do svého střediska zasílat data rychlostí téměř 1 gigabitu za sekundu. Tuto rychlost jim zajistí WARP - Wideband Advanced Recorder Processor. Sonda pořídí 100-200 snímků, jež budeme moci porovnat s dosud fungující aparaturou Landsatu.
duben 1998
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group