ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MÍRUMILOVNÍ ZABIJÁCI OD JEZERA TURKANA

 

Jsou bojovní a hrdí. Udržují své krvavé rituály, vedou ale většinou mírumilovný život chovatelů krav. Zpola nomádi a zpola usazení vesničané, obživu si obstarávají chovem zvířat, rybolovem a pěstováním prosa.
Dasanečové žijí v okolí jezera Turkana mezi Etiopií a Keňou, v místech, kde prokazatelně žil již pračlověk Homo erectus. K dávné minulosti jako by odkazoval i současný život tohoto lidu, k němuž ještě stále patří válečné nájezdy mladých bojovníků. Jizvy jsou jim ozdobou a krev nepřátel přináší plodnost.



Dasanečský bojovník okázale staví na
odiv jizvy na svém těle, které symbolizují
počet obětí jeho krvavých nájezdů. Je to
svým způsobem hrdina, protože přivádí
do vesnice dobytek, zbraně a mladé
zajatkyně...

V DELTĚ ŘEKY OMO

Voda nám sahá až k pasu, tlačíme loď a boříme se přitom až po pás do bahna. Všichni v obavách očekáváme sebemenší zvíření vody, které může ohlašovat krokodýla. Těmi se to zde jen hemží. Poznáváme nehostinný jih Etiopie: mouchy, útočící včely, škorpiony. Již několik dní sedíme v sedlech koní a brázdíme oblast ležící na pomezí Keni a Etiopie. V bažinaté deltě hledáme hlavní tok řeky Omo, která se vlévá do gigantického jezera Turkana. Obrovské jezero slané vody se rozprostírá na protáhlé ploše 8600 km2 ze severu na jih. Průvodce nás opouští poté, co našel vodní tok. My jsme nic nezpozorovali: pouze úzký kanál, který se proplétá trávou. Brzy ale zesílí a vylije se jako spleť vlásečnic na ohromnou rovinu. Na obzoru je vidět pouze nebe a zem. Zde, v této pusté krajině, musíme najít národ Dasanečů, neboli deset tisíc duší, které tvoří osm klanů u jezera Turkana.


VESNICE HRBATÝCH KRAV

Vysoké siluety nás upřeně pozorují.

Motor vrčí na hluboké vodě, po stranách pomalu ubíhají břehy. Už je to tak, jsme objeveni! Tmavé štíhlé siluety se vynořují tam a zase tady, jako by si hrály ve vysoké trávě na schovávanou. Jsou to dasanečtí pastevci. Zvědavě si nás prohlížejí. Okolo pasu mají kožený pásek, v ruce drží kopí nebo kalašnikov, mezi nohama schovávají přirození. Přibližujeme se: přibíhají! Toto jsou morani, mladí svobodní válečníci. Běží podél břehu a sledují nás. Nejmladší z nich nás předbíhají, jsou to rychlí běžci s dlouhýma útlýma nohama. Přistáváme. Obklopují nás, aby si mohli osahat, ohmatat nebo pohladit návštěvníky z jiného světa.

Ve vesnici Manyattas, vzdálené kilometr od řeky, stojí jejich chatrče, rozmístěné bez viditelného pořádku na malém území pusté pláně. Všechny jsou si podobné, postavené ze slámy prosa a kůží. Když chcete vejít, musíte se sehnout. Z vesnice vyčnívají pouze sýpky na proso, které nad ní trčí jako velká ptačí hnízda na ohnutých kolících ve výšce tří nebo čtyř metrů. Kopí zabodnuté před jednou z chatrčí značí, že stařec v ní očekává smrt. Vedle hraje skupina mužů awélé. Přemisťují zrnka ve dřívku, do něhož jsou vydlabány dvě paralelní řady dvanácti důlků. Vítězí ten, kdo své poslední zrnko umístí do řady protivníka.

Opodál pár chlapců hlídá stádo hrbatých krav, které svými vystouplými žebry připomínají svaté krávy z Indie. Ale maso těchto krav se jí, zejména v období sucha, a jejich mléko se pije smíchané s krví. Nedaleká delta sice umožňuje obohatit jídelníček o ryby chycené ve spleti větví, které vyrůstají v bažině, ale rybí maso je pro svou bílou barvu Dasaneči pramálo ceněno.

Kvůli nám se narychlo připravuje slavnost. Dasanečové tančí, v zástupu poskakují jeden za druhým. Někteří po chvíli usedají, protože jsou unaveni, ale ihned jsou nahrazeni dalšími. Mladé dívky s obnaženou hrudí se kývavě pohybují sem a tam za cinkotu rolniček a kovových přívěsků, které získaly náhodou a připevnily si je na své opasky, aby tak upoutaly mladé muže. Vdané ženy se pohybují tiše, každá má na sobě jedinou sukni, kterou nosí celý život. Je vyrobena z jednoho kusu hovězí kůže.


"TEN, KDO BYDLÍ V NEBI"

V Nakabale jsme našli anglicky mluvícího Dasaneče. Vysvětluje nám jejich víru. Bůh má jediné jméno: "Ten, kdo bydlí v nebi". V zemi se naopak skrývají duchové předků a ty je třeba si předcházet. Pokud je to nutné, musí se jim obětovat kus dobytka. Koneckonců přízeň boha se projevuje i v počtu dětí: polygamie dovoluje mít tři manželky, z nichž každá průměrně porodí asi sedm až osm dětí.

O sňatku žen v dasanečské populaci rozhodují muži. Otec se jako budoucí dárce manželky v době, kdy jeho dcera dospívá, dostává do záviděníhodného postavení vážené osoby. Tehdy také začíná bitva mezi otcem a jeho syny o vliv při výběru budoucího manžela. Otec většinou hledá ženicha v generaci starší, než je jeho dcera, aby si tím upevnil postavení a vliv. Největší bohatství, po kterém Dasanečové prahnou a kterého se dosahuje velmi pomalu, totiž spočívá v síti vztahů. Ty znamenají moc.

Vyhledávat "dobré vztahy" je cílem všech pastevců. Na nich vše závisí: sňatky, výměnný obchod i průběh konfliktů... Svazky přinášejí výhody. Svatba otvírá dveře novému dobytku, je sňatkovým majetkovým vyrovnáním ve prospěch otce. Ale i nejváženější a nejvlivnější starci se před svým skonem ocitají ve stejné situaci, jako když přišli na svět - nemají nic.


KRVAVÉ VÍTĚZNÉ NÁJEZDY

Mladí muži upřednostňují rychlejší a riskantnější způsob získávání majetku: nájezdy. Odjíždí ozbrojeni a sami daleko od vesnice. Odcházejí v tajnosti, jinak by jim v tom starší, obávajíce se hlubšího konfliktu, bránili. Po návratu se morani, někdy zranění, stávají opravdovými hrdiny. Svou kořist - dobytek nebo mladé ženy - rozdělí rodinným příslušníkům nebo je vymění za zbraně. Po obřadu znovupřipojení ke kmeni válečníci okázale staví na odiv jizvy na svém těle. Od této chvíle je ostatní mají v úctě, jednají s nimi s respektem a ženy až s bázlivým obdivem. Krev nepřátel má přinést do rodiny i do stáda plodnost.


PTAČÍ ÚČESY

Mladí muži, kteří dosáhli věku sedmnácti let, přestávají nosit své chlapecké účesy a čeká je obřad. Rituál česání mohou podstoupit poté, co obdrželi povolení starších. Obřadem opouštějí dětství a nigen (dítě) vstupuje do stavu hakana (dospělý). Vlasy si pokrývají směsí hlíny a okrových a žlutých pigmentů, splétají je do jednoho nebo dvou pruhů, někdy účes doplňují ptačími péry či kouskem dřeva. Každý se snaží vytvořit osobitý, co nejkrásnější tvar. Vrcholem elegance je pak účes připomínající exotického tokajícího ptáka.

Kolem třicátého roku čeká příslušníky mužského pokolení další obřad - obřízka. Obřízkou se potvrzuje přijetí nové generace do kmene. Obřezaní jsou potom jako ženy: chodí dlouhým krokem a nesmějí lovit. Tímto obřadem končí válečné expedice mladíků. Proto před obřízkou morani ještě honem násobí bojovné nájezdy.


PIJÁCI KRVE

Rytmus střídání období sucha a deště určuje do značné míry společenské zvyklosti kmene, jenž je na přírodních výkyvech životně závislý.

Kromě chovu bílých a vyzáblých hrbatých krav se Dasanečové živí obděláváním půdy u řeky Omo. Při poklesu vody se v nánosech naplavené hlíny u břehů a v mokřinách pěstuje proso, které je základem potravy v období dešťů. V dubnu a květnu dávají krávy maximum mléka a sýpky přetékají obilím. Ženy v tom čase pořádají hostiny o několika chodech. Základem jsou obilniny a mléčné výrobky. Při těchto velkých hostinách se schází celé příbuzenstvo.

V období sucha, které trvá od července do září, je společenský život hlavně mužskou záležitostí. Porážejí dobytek, aby zamezili nadměrnému spásání trávy a připravili zásoby. Nastává změna jídelníčku, jí se pečené nebo vařené maso, v malém množství se pije mléko smíchané s krví. Nyní vaří muži, kteří se shromažďují při rituálních hostinách, zatímco manželky s dětmi je pozorují z uctivé vzdálenosti. Gurmánské divadlo posiluje vzájemnou solidaritu mužů.


"BÝK" POSVĚCUJE MLADÉ DÍVKY

Dasanečský nomádský způsob života je dán kyvadlovým pohybem mezi pastvinami v období sucha a pastvinami na východě od řeky Omo v období dešťů. Stáda při tom hlídají mladí chlapci, kteří musejí být zasvěceni během okázalého obřadu. Mladí Dasanečové jsou na své poslání velmi hrdí.

Ten, kdo má největší odpovědnost za zvířata, se jmenuje "Býk". Tento muž, tak trochu guru a čaroděj, je volen do svého úřadu společenstvím. Má nejen moc žehnat či uvalovat kletbu, ale v jeho moci je také ovlivnit plodnost kmene. Proto "Býci" žehnají mladým předpubertálním dívkám.

"Býk" také musí dát svolení k oddělení býčka od stáda nebo ke kastraci slábnoucího býka. Žádný býk nesmí zemřít nebo být zabit. Pokud dojde k náhlé smrti, "Býk" ihned pečlivě vyšetří, zda se nejednalo o okultní zlomyslnost. V takovém případě musí chovatel jako záruku důvěryhodnosti poskytnout náhradní oběť a zrnka kávy. "Býk" pak odřízne varlata mrtvého zvířete a magicky z nich vyvolává nového býka.


OZDRAVNÝ RITUÁL

Domácí zvířata pomáhají léčit i nemoci. Nedaleko stáda se připravuje další zvláštní obřad. Muži drží krávu za rohy tak, aby měla natažený krk, zatímco jeden bojovník ji z bezprostřední blízkosti střelí šípem do krční tepny. Tryskající krev je zachycována do rukou. Každý se jí vydatně potírá. Zdá se, že krvavě rudé děti neoceňují tuto činnost tak vysoce jako jejich matky, které je do ní nutí. Dasanečové přisuzují krvi očistné, až posvátné vlastnosti. Prý zahání nemoci.

Tepna zvířete-dárce je po obřadu zatlačena palcem a zvíře se může vrátit zpět ke stádu. Pokud se zvíře náhodou zraní, dospělí vypálí jeho ránu žhavým železem tak, jak se to dělá po tisíciletí. Ostatně, v této na první pohled zaostalé oblasti můžeme možná hledat kořeny celého lidského rodu.


SOUČÁSTÍ TOHOTO ČLÁNKU JE CD "Tance od řeky Omo" Z EDICE "ZVUKY PLANETY ZEMĚ", KTERÝ OBDRŽEL ZDARMA KAŽDÝ ABONENT SPECIÁLNÍHO PŘEDPLATNÉHO.
květen 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group