ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

WET RA EDEAD: KRÁLOVSTVÍ MEDÚZ

 

Palauská republika (Filipíny) ukrývá uvnitř svých lagun fantastické ostrovy. Nejpodivuhodnější živočichové žijí v jezerech Skalnatých ostrovů, z nichž jedním je Wet ra Edead. Jeho vody se hemží tisíci průsvitných medúz, jejichž zvláštní zvyklosti se zatím daří vědcům vysvětlit jen částečně. Jedním z odborníků, kteří o rozluštění této záhady usilují, je americká bioložka Ann Hillmann Kitalongová.

 

SOUOSTROVÍ SNŮ

 

Ohromeným návštěvníkům mikronéského soustroví Palau připadá, že se ocitli na stránkách prospektu cestovní kanceláře. Svěží zeleň ostrovů svítí uprostřed modrých vod Tichého oceánu, bělavé pláže zalévané sluncem vybízejí ke sladké nečinnosti a křišťálová čirost lagun láká plavce. Podmořský svět u palauských pobřeží se těší zasloužené pověsti ráje potápěčů: nevyčerpatelný zdroj objevů představují pro milovníky potápění především Skalnaté ostrovy v jižní části souostroví. Nikde jinde nenabízí mořské dno takovou hojnost korálových zahrad. Bylo zde klasifikováno přes 700 biologických druhů; v pestrobarevném bohatství vodní fauny objevíme vzácného dugonga, "klauní rybu" (Amphiprion percula), vybarvenou vskutku šaškovsky, či obří škeble, ale též jedovaté mořské hady nebo dravé žraloky tygří.

Američanka Ann Kitalongová krásy Palau důvěrně zná. Přistěhovala se na ostrovy roku 1979 a vdala se za Clarence, který se tu narodil, a založila s ním Environment Inc., společnost zaměřenou na poradenskou činnost v otázkách životního prostředí. Manželé žijí na ostrově Koror, ve správním centru Palauské republiky. Jelikož Ann vystudovala zoologii a biologii na havajské a guamské univerzitě, souostroví je pro ni v prvé řadě pozoruhodným polem pro vědecké zkoumání. Nyní se ochraně a studiu zdejší jedinečně bohaté a rozmanité vodní fauny věnuje profesionálně.

 

CESTA K JEZERU

 

Za chladivého svítání, jehož blahodárných účinků si zde lidé velmi cení, opouštíme s Ann a Clarencem jejich dům a vydáváme se s nimi z ostrova Koror na jednu z jejich častých výprav. Cílem je Eil Malk ve Skalnatých ostrovech.

Asi po hodině cesty vypínáme lodní motor a zastavujeme v ranním tichu u paty strmého útesu zakrytého bujnou vegetací. Potápěčskou výstroj a měřicí přístroje je třeba naložit na záda. Než se vyšplháme sedmdesátimetrovým svahem, spustíme na druhé straně a proklestíme si cestu hustými houštinami pralesa, trvá to dobrých dvacet minut. "Raději se nedotýkejte větví," varuje nás Ann. "Některé mangovníky vylučují jedovatou mízu."

Konečně se ocitáme u cíle své cesty: před námi se otevírá pohled na jezero Wet ra Edead. Sem chodí Ann navštěvovat jedny z nejúžasnějších obyvatel vodního světa. Díky hradbě džungle a útesů se zde život vyvíjí mírumilovně a neohrožuje ho žádný velký predátor ani člověk. Propluli jsme kanálem lemovaným spletí mangrovových kořenů a Ann si nasadila potápěčskou výstroj. Jakmile se ponořila do jezera, hned se kolem ní shluklo plno zvědavých tvorů.

 

TAJEMNÝ TANEC TISÍCŮ TVORŮ

 

Ve Wet ra Edead proplouvají mezi rukama a nohama potápěčů tisíce medúz. V 420 metrů dlouhém a 30 metrů hlubokém jezeře žije 1 600 000 medúz. Pohled na vznášející se průsvitné kouličky menší než lidský palec vás naplňuje pocitem, že jste byli přeneseni do podvodní říše kouzel. Zástupci rodu Mastigia, od nichž se zlatavě odrážejí paprsky vycházejícího slunce, sdílí jezerní vody s méně hojnými bílými talířovkami rodu Aurelia. Oba druhy jsou zcela neškodné, neboť nemají žahavá chapadélka, pomocí nichž ostatní druhy medúz uchvacují svou kořist. Když je jimi člověk ve vodě obklopen, přesto se zprvu nedokáže zbavit jistého pocitu znepokojení.

"Zdejší koncentrace medúz je pro nás záhadou," říká Ann. "Proč jich tu žije tak nesmírný počet? Není nám to zatím úplně jasné." Výzkumný projekt, na němž Ann pracuje, se to pokouší objasnit. Ačkoli medúzy patří mezi organismy neurologicky velmi jednoduché, neumíme jejich zdejší chování plně vysvětlit. Zdá se, jako by je řídil nějaký neviditelný časový spínač. V jezeře lze pozorovat jakýsi taneční rituál: všechny Mastigia se společně pohybují proti směru hodinových ručiček. Ráno putují na východ. Pokud se dostanou do stínu stromů rostoucích na břehu, hledají si místo, kam sluneční paprsky aspoň skulinkou dopadají. O druhé odpoledne, jako mávnutím kouzelné hůlky, začnou Mastigia cestovat na západ.

 

ZOOXANTHELLY

 

Jak vysvětlit toto tajemství přírody? Ann a její kolegové již zjistili, že zázračná choreografie medúzího tance vznikla zásluhou symbiózy. Mastigia poskytují pod svým zvonem přístřeší drobným chlorofylovým řasám, zvaným zooxanthelly. Tyto žluté až hnědé řasy jim jejich pohostinnost oplácejí: pomocí fotosyntézy dodávají medúzám potřebné živiny. Jejich hostitelé proto mohou dobře prospívat i ve zdánlivě sterilních vodách.

Má-li fotosyntéza probíhat, zooxanthelly potřebují světlo. A medúzy se tedy při svém tanci vlastně celý den otáčejí za sluncem. Osm primitivních očí umístěných po obvodu zvonu jim umožňuje rozlišovat světlo a stín, takže se dokážou stínům vyhýbat a zajistit, aby na povrch jejich těla světlo dopadalo stejnoměrně.Jedna záhada ovšem zůstává nerozřešena. Na ostrově Eil Malk najdeme tři jezera s velmi početnou populací Mastigia a v každém z nich se tito tvorové pohybují jinak. Jak ukázal experiment, přemístíme-li medúzu do jiného jezera, nedokáže se přizpůsobit novému směru pohybu a bude tvrdohlavě plavat proti všem ostatním.

Jediné nebezpečí představuje v tomto jezerním království bílá sasanka, Aiptasia pulchella. Její hbitá chapadla lapí každou kořist, která se jim ocitne na dosah. Kus pod námi právě jedna z nich chytila medúzu. Hlouběji se pak světlo potápěčských svítilen ztrácí v husté mlze. Čtrnáct metrů pod hladinou už nelze rozeznat vůbec nic. Organické bakterie, vznikající při pomalém rozkladu spadaného listí, pohlcují veškeré světlo stejně jako kyslík. Brzy se voda zbarví do nachova. A ještě o metr níže by si potápěč zaplaval ­ a udusil se ­ v kyselinové lázni: amoniak a sirovodík vyvržené bakteriovou vrstvou z metanu.

Jev poprvé studoval profesor Ann Kitalongové, biolog Leonard Muscatine z UCLA, proslulé losangeleské univerzity. V temných hlubinách Wet ra Edead dosahuje koncentrace amoniaku hodnot, které patří k nejvyšším na světě. A čpavek má toxické účinky na jakýkoli organismus neschopný obejít se bez kyslíku. Je tudíž jedovatý jak pro člověka, tak pro medúzy.

Profesor Muscatine objevil, že Mastigia vstřebávají ohromná množství amoniaku, a proto pro svůj vývoj potřebují zooxanthelly. "Nedávná expedice, vedená dalším odborníkem UCLA, Wiliamem Hammerem, se potápěla v noci," vyprávěla Ann. "Podařilo se nám prokázat, že když slunce zapadne, Mastigia pozmění svůj tanec. Ponoří se hlouběji, aby načerpaly amoniak." Krmí tak řasy, které je živí ve dne.

Za soumraku je Ann Kitalongová s počítáním hustoty jezerní populace a zkoumáním citlivosti medúz na slunce hotova. Vrací se na břeh a zapisuje si pozorování dnešního dne ­ pro další vědeckou expedici. Ve slabé záři dohasínajícího slunce neslyšně plachtí nad jezerem obrovitý netopýr.

 

JEZERO WET RA EDEAD

 

Samostatná Palauská republika je součástí Západních Karolín. Rozkládá se na ploše zhruba 500 km2 a tvoří ji asi 350 ostrůvků korálového a sopečného původu. Skalnaté ostrovy ­ její jižní cíp ­ se podle jedné legendy zrodily z obrovité škeble skryté v propastných hlubinách.

Ve skutečnosti byly tyto ostrovy kdysi vyzdviženy tektonickými silami. Předtím patřily k laguně obklopené korálovými útesy. Následkem tektonického posunu byla část vody uvězněna za vápencovými skalisky: od vodních ploch oceánu se takto oddělila jezera. Na Skalnatých ostrovech jich vzniklo přes osmdesát. Nejznámějším z nich je Wet ra Edead, což přeloženo z místního jazyka znamená Jezero medúz.

Kromě Wet ra Edead objevíme medúzy jen ve dvou dalších jezerech. Tato čarokrásná místa však přitahují vědce ještě z jiných důvodů. Zmíněná trojice jezer představuje výborné místo pro studium geochemických procesů, jež existují v jakémkoli téměř uzavřeném mořském prostředí, například v Černém moři, nebo existovaly v průběhu geologických dějin v oceánech omývajících pevninu.

Jelikož se voda uvnitř vápencového lože obnovuje pouze minimálně, jezera se rozdělila na různé vrstvy. Jejich stratifikaci navíc v této rovníkové oblasti podporují vytrvalé deště, které rozřeďují dobře okysličenou vodu při hladině; těžší slaná voda zůstává v hlubinách a neobsahuje žádný kyslík. V místě, kde se obě vrstvy stýkají, se vytvořilo nachově červené bakteriové pásmo. Pod ním už voda nepropouští světlo a obsahuje nejvyšší koncentrace sirovodíku, amoniaku, fosforečnanů a metanu na světě.

Jezera jsou pro vědecká zkoumání vhodná i proto, že jejich fyzikální a chemické vlastnosti se prakticky nemění. Za prvé díky zeměpisné poloze v těsné blízkosti rovníku, kde nedochází k velkým klimatickým změnám; za druhé díky sevřené hradbě skalisek, která je chrání před silnými větry, jež v této oblasti tajfunů promíchávají vody. Kombinace uvedených i dalších faktorů spolu s jednoduchým potravním řetězcem poskytuje ideální podmínky pro geochemická bádání.
 
Duben 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group