ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SEX, OBCHOD A MRTVOLY

Malý snědý Nepálec nás vedl stranou mezi chrámy, protože to, čím se živí, není určeno pro cizí oči místních žen a nejspíš už vůbec ne pro pozůstalé, kteří tu spalují členy své rodiny. Jeho džob je zvedat v Pašupatináthu, nejsvatějším místě nepálského hinduistického světa, těžké kameny na penisu.

 


Když našel dobré místo, nejdřív nám ukázal, že si můžeme potěžkat kameny a vymínil si, že nikdo z nás nebude fotit dokud nedá znamení, aby nevypadl z koncentrace. Na to kameny zabalil do hadru, který zavázal na uzel. Pak rozhalil plášť a chvíli se věnoval masáži příslušných partií. Z dálky jeho penis vypadal jako tmavý a šlachovitý kus lana. Držel jej za konec jednou rukou v hrsti a druhou pomalu pokládal svázaný hadr, na kterém viselo závaží. Šlachy a žíly se napínaly k prasknutí. Hrdelním výkřikem oznámil, že produkce se vyšplhala ke svému vrcholu a sotva zabzučelo automatické převíjení filmu na mém fotaparátu, vystoupení ukončil. Netrvalo to celé déle než deset sekund a vybral od nás deset nezdaněných dolarů. S honorářem dolar za sekundu to byl patrně jeden z nejvýnosnějších džobů v celé Asii.

CHRÁM BOHA ŠIVY

Pašupatináth je důležitý chrámový komplex boha Šivy v Nepálu, na okraji města Káthmándú. V turistických průvodcích bývá označován za nejskvělejší hinduistickou památku Nepálu. Pašupati je hinduistický Pán tvorstva, doslova "Pán dobytka", jedno ze vtělení boha Šivy. V Nepálu, vlastně jediném hinduistickém státě na světě, to má svou váhu. Můžete tu potkat spoustu svatých mužů sadhuů - s hlinkou namalovaným čelem, vlasy spletenými do copánků, oranžovým oblekem i plnovousem a plechovou kasičkou na drobné. Ovšem pozor - takhle oblečení chodí jenom herci, kteří po šichtě zajdou domů a pustí si televizi a možná i otevřou pivo. Od skutečných asketů jsou k rozeznání snadno. Když vidí, že máte na krku fotoaparát, už zdálky kývají se shovívavým úsměvem: "Foto no problem," a sotva je vyfotíte, začnou neodbytně požadovat "ten rupies, ten rupies."

Genialita jejich produkce tím ovšem zdaleka nekončí. Někteří na své hudební nástroje vyluzují muziku a pak tu je sorta lidí, podobných našemu muži, který zvedá závaží na svém "lingamu", jak šivaisté vznešeně říkají penisu. S tím souvisí dřevěné řezbářské výtvory na trámech chrámů. Po celém Káthmándú jsou to dřevořezby nespoutaně erotické, ale tady je to doslova skupinová pornografie. Najdete tu výjevy plné nespoutané erotické fantazie, zcela v duchu Kámasútry, hledající zálibné potěšení ve svém i cizích tělech.

Souložící trojice či čtveřice v těch nejroztodivnějších polohách jsou zvláštní připomínkou, jak se v dějinách střídají období přísné náboženské askeze a volnomyšlenkářské nespoutanosti. V době vzniku těchto obrázků panoval v Evropě přísně puritánský křesťanský řád a dnes, kdy u nás najdeme pornočasopisy v každé trafice, je naopak v Nepálu něco takového tabu. A ještě jedna změna je tu: na starších fotografiích z dílny Hanzelky a Zikmunda anebo Zdeňka Thomy najdete výjevy různě propletených skupinek v přirozených barvách těla, dnes jsou postavy, patrně kvůli turistům, natřeni stříbrnou barvou, takže vypadají jako souložící kosmonauti.

SPALOVÁNÍ MRTVOL

Lingamový sádhu se po produkci vypařil jako duch a uviděli jsme ho podruhé až na balkonku, ze kterého se pozoruje spalování mrtvol. Popral se tady se svým kolegou, který nabízel stejné služby jako on. Snad mu řekl něco v tom smyslu, že jeho lingam nestojí za nic, ani se jím neuživí. Muži, kteří dělají takovouhle práci, jsou na svůj lingam asi citliví dvojnásob. Sotva vypudil soka, poklidně se díval, jak kus pod ním hoří jeho bližní. Když o tom člověk slyší, zní to morbidně: civějící zástupy turistů, kteří dokumentují svými fotoaparáty hořící tělo, aby měli co ukázat doma. Cynická ukázka hyenismu moderního světa? Možná je to jinak, možná svět hindů je daleko víc prostoupen poznáním smrti jako součásti života. Víra v duši, která musí do čtyř hodin po smrti opustit tělo správným rituálním způsobem, aby se mohla znovu převtělit, je tady doslova cítit ze vzduchu. V prostorách přilehlých na Pašupatináth je dokonce cosi jako útulek pro důchodce, kteří tu již předem čekají na smrt, protože kvůli nedostatku peněz nechtějí vypadnout z koloběhu života. Protože smrt není pro hinda nic konečného, ale jenom cosi jako přestoupení z osobního vlaku do rychlíku na trase Praha-Nirvána. Zdánlivě je to naivní, stejně jako tvrzení každého druhého turisty, že tady někde byl v minulém životě, protože tohle místo přesně poznává. Třeba je to nějaká genetická informace a člověk má pravdu, protože ve středověku tady už byl. A pokaždé je spalování složitý ceremoniál, kterého se účastní celé rodinné klany. Každý má své vymezené místo a svou práci. Právě když jsme přicházeli, vyklopila před nás houkající sanitka mrtvolu v bílém rubáši. Nazdobili jí květinami a pokračovali v přípravných rituálech, zatímco o kus dál jiní příbuzní jiné mrtvole připravovali hranici z dřevěných polen. Z druhého břehu řeky na ně zíraly stovky lidí, sedících na schodech k řece jako na tribuně při fotbalovém utkání. Mrtvolu položili na hranici již svlečenou, přes ní naskládali rákos a shora vše utěsnili silným bambusovým stromem. Chvíli trvalo, než se plamínek rozhořel a za vydatného dýmu jako první shořel rákos. Tím se odhalily některé partie těla. Na lýtku naskákaly krevní podlitiny a jak se oheň rozhořel, pohnula se náhle ruka zaťatá v pěst a ohnula se v lokti. Po několika minutách vyskočil na těle první plamínek. Člověk s cvičeným penisem, který se také díval na to hrůzné divadlo, byl fascinován jako já - a to musel něco podobného vidět už mockrát. Tohle bylo něco tak autentického, že proti tomu bledla i jeho hra na vydělávání peněz.
 
Říjen 1997

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group