ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZABIJÁCKÉ VČELY

Každý rok ubodají v Americe  stovky lidí

Včely na nás útočí plnou silou. Rojí se v proudech a bodají skrz silnou látku našich ochranných oděvů. Krev, plná adrenalinu, mi divoce pulzuje ve spáncích. Na síťce mé obličejové masky je už chuchvalec včel v tlusté, dusivé mase. Skoro nevidím přes hledáček fotoaparátu. Mohu rozeznat jen pulzující zadečky. Vedle mě se doslova plazí entomolog Jerry Loper pokrytý včelami. Cítím první žihadla - na oku, nose a ústech. Bolest je ostrá a zvedá se mi žaludek. Vrhám se na zem. Vzduch je lepkavý, nedýchatelný, plný feromonů, plný odporného pachu přezrálého ovoce a našeho potu... Včela umírá pár minut po vbodnutí žihadla. V tuto chvíli jsou všechny připraveny položit životy na obranu své kolonie.

NEBEZPEČNÝ HYBRID
Zabijácké včely dorazily do USA v roce 1990 a stále postupují směrem k severu. Jen loni tu blízko velkých měst Phoenixu, Las Vegas, Tucsonu a Los Angeles napadly více než 250 lidí. Atakují také dobytek a hospodářská zvířata. Žádné stvoření není bezpečné před jejich brutálním a často smrtelným běsněním. Během více než 40 let zabily na americkém kontinentu přes 1500 lidí. Zabijácké včely jsou nepovedeným výsledkem genetických manipulací.
Vše začalo v roce 1956. Brazilská vláda kontaktovala nejlepšího genetika země Warwicka Kerra a doufala, že vyřeší otázku, proč se evropské včely nejsou schopny adaptovat v brazilském tropickém podnebí a dávají tak jen průměrné množství medu. Je možné vytvořit hybrida? Mladý vědec výzvu přijal. Ve věku 34 let byl považován za nejbystřejšího brazilského genetika a místo výzkumného pracovníka mu nabízeli v nejprestižnějších amerických institucích. Tehdy se vše zdálo možné. Se svými hlubokými znalostmi světa včel odešel Kerr studovat nejsilnější včely na světě - ty, které žijí na africkém kontinentu.
O čtyři měsíce později se vrátil do Rio de Janeira; v jeho zavazadle bylo 75 královen rodu Apis mellifera scutellata, známého svojí neuvěřitelnou agresivitou. Warwick neměl v té chvíli žádnou představu o tom, že se stane iniciátorem blízké apokalypsy.
Pod dozorem převezl včely do genetické experimentální laboratoře v Rio Claro (stát Sao Paulo). Byly umístěny v úlech se speciálními mřížkami, které oddělovaly královny od dělnic a znemožňovaly únik. Po celý rok se Kerr neúspěšně pokoušel vytvořit revoluční křížence. Něco se však dělo - na druhé straně dveří laboratoře...

PRVNÍ UBODANÍ LIDÉ
Obyvatelé Rio Claro, uvyklí životu se včelami a mající úly v blízkosti svých domovů, si náhle povšimli změny v jejich chování. Včely začaly být agresivní, bodaly děti a zabíjely psy a hospodářská zvířata. „Pamatuji se, jak mi líčili vůbec první útoky na lidi,“ vypráví Warwick Kerr. „Hrozné historky o mužích, ženách a dětech plazících se pod ‘kobercem’ včel, o jejich zmítajících se tělech. Lidé si na mne ukazovali na ulici a šeptali. Začalo být jasné, že africké včely nějakým způsobem unikly a zkřížily se s místními druhy. Hrál jsem si na Boha a nyní platím za svoji smělost.“
Jak včely doopravdy unikly z laboratoře, zůstává záhadou. Zdálo by se, že nějaký včelař vyjmul při návštěvě laboratoře ochranné mřížky, oddělující úly. Toho dne uteklo a v divočině zmizelo 26 královen i se svými koloniemi. V následujících čtyřiceti letech vytvořilo křížení afrických a evropských včel - po staletí dovážených kolonisty - hybridy, vskutku unikátní a výjimečný druh, druh produkující množství medu, nápadně adaptovaný na podnebí, avšak naprosto nezvladatelný a vskutku smrtící.
PROČ JSOU TAK AGRESIVNÍ?
Co činí včely tak agresivními? Podle odborníků to vše odstartovalo před miliony let, kdy včely migrovaly z Asie a začaly se šířit na dalších kontinentech. Mírné evropské klima dalo vzniknout klidnému temperamentu včel, který poté včelaři dále zkrotili. Naproti tomu včely mířící do Afriky byly konfrontovány s drsným, suchým a horkým podnebím. Zůstaly „kočovnými“, závislými na ročním období a rostlinných druzích; hnízdily ve skalních dutinách či kmenech baobabů. Jejich med byl vyhledáván predátory - například člověkem, který ničil jejich kolonie, aby získal drahocenné plástve. Přežít mohly jen maximálně se bránící hnízda. Během doby si tak africké včely osvojily zvláště nervózní a defenzivní chování.
Ve skutečnosti není na těchto včelách nic zvláštního - kromě jejich připravenosti k boji. Střed roje reaguje, jakmile „zvědové“ vyšlou signál. Otřes, závan či vibrace mohou rozpoutat nejhorší reakce roje. Včely dokáží zacházet se svými žihadly s pozoruhodnou přesností. S hroty naježenými jako harpuny, stává se roj smrtící zbraní. Když včely bodnou, zanechají na místě váček s jedem; ten je dále vstřikován do kůže oběti, která vzápětí umírá. Bill Rubink z Weslaco Laboratories vysvětluje: „Obranný mechanismus včelí kolonie funguje stejně, jako imunitní systém našeho těla. Je-li zjištěno nebezpečí, některé ze včel zareagují, bojují a hynou tak, jako naše protilátky.“

ROJE POSTUPUJÍ
V roce 1986 - poté co napadly celou Brazílii a Střední Ameriku - dosáhly včely státu Chiapas v Mexiku. Spojené státy, stále více znepokojené, vytvořily „regulační zónu včel“ - biologickou bariéru přes šíji Tehuantepec, která odděluje Mexický záliv od Pacifiku. Impozantní projekt v ceně přes 10 milionů dolarů zmobilizoval stovky pracovníků na řadu měsíců, během nichž byly zahubeny miliony včel. Roje však, bohužel, nedokázalo zastavit nic.
Dnes, o 80 včelích generací později, dosahují jejich počty milionů a jsou stále na postupu. Včely již napadly Arizonu, kde nyní tvoří 90 % včelí populace, Nové Mexiko, Nevadu a Kalifornii a rychle se blíží k okrajům měst Los Angeles či San Diego.
Příběhy neuvěřitelných útoků zanechaly jizvy v lidských vzpomínkách. Jednoho rána byla Mary Williamsová z Phoenixu napadena rojem včel, který hnízdil v její garáži. Sousedka se vrací k tomuto strašnému okamžiku: „Netrvalo to déle než 40 vteřin,“ vzpomíná a její hlas se chvěje. „Mary uběhla několik stop, a pak se zhroutila na zem. Bylo po všem.“ Během pitvy vyňali patologové z jejího těla na 8000 žihadel.
Zabijácké včely způsobují v USA paniku. „Na jaře míváme přes tucet telefonátů denně,“ říká velitel hasičů v Tucsonu John Estes. „Nacházíme roje všude po městě i v lidských příbytcích. Musíme s roji zacházet opatrně, jsou jako časované bomby a mohou vybuchnout ve kterémkoli okamžiku.“
PARADOXNě JSOU I UŽITEČNÉ
Přes 80 % amerických včelařů už svoje chovy vzdalo. „Riziko útoku na obyvatele je příliš veliké,“ vysvětluje Eric Erickson, ředitel Výzkumného včelařského střediska v Tucsonu. V Brazílii se ale otázkou kříženců stále zabývají. Podle dr. Gonc5alvese (výzkumné středisko v Ribeirao Preto) nejsou včely zodpovědné jen za škody: „Dokonce i když zabily mnoho lidí, jsou tyto včely pro naši zemi prospěšné a umožnily populacím na severovýchodě přežít nouzi sedmdesátých let,“ upozorňuje. „Brazílie - po USA a Číně - je nyní pátým největším producentem medu na světě.“
Proto jsou země nejvíce postižené těmito včelami postaveny před paradox - nemohou si dovolit ztratit zabijácký hmyz. Jeho ekologická funkce je obrovská: z 80 % přispívá k opylení kulturních plodin a produkuje vydatné množství medu. V USA se přínos včel odhaduje na více jak 6 milionů dolarů ročně. Odborníci jsou proto nuceni učinit hrozivý závěr: Bude třeba s těmito včelami žít a doufat jen v to nejlepší. Nicméně v příštích letech dosáhnou „smrtící jednotky“ kanadské hranice. Nic nemůže zabránit ani nedobrovolnému exportu do Evropy. Jediná kolonie, uhnízděná někde v nákladu...
duben 2004

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group