ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

BELIZE - BUDOUCÍ MONAKO?

V Belize City se k nám přidal usměvavý muž s cedulkou na hrudi „Tourist Police“. Ochotně mi vysvětlil historii jedné z britských koloniálních budov a zeptal se, odkud jsem. Speciální policejní jednotku na ochranu turistů, kteří vystupují ze zaoceánských lodí na pevninu důvěřivě ověšeni zlatem a videokamerami, vytvořila belizská vláda v roce 1996.

Zhruba tisíc osm set Američanů přijíždí do Belize po moři dvakrát týdně a turistická policie se o ně stará. Jeden až dva dny je vozí po přírodních krásách a architektonických památkách. Belize, bývalá britská kolonie, začíná dotahovat Monako jako útulek pro bohaté a krásné. Ale zatímco v Monaku se supermodelky potkávají se superboháči a princové s princeznami v předražených restauracích, v Belize City se bezstarostně procházejí po jediných dvou vyasfaltovaných ulicích. Pravda, najdou se tu i pětihvězdičkové hotely, ale žádné kluby. Jen kilometry písečných pláží na jedné straně a tropický prales na straně druhé. Francis Ford Coppola, režisér filmu Kmotr, se na Belize usadil v roce 1981 a byl prvním z mnoha slavných. Kromě bezstarostného života sem zbohatlíky láká i uvolněný přístup země k daním a zahraničním bankovním kontům. Ale nic nemusí trvat věčně...
Sami boháči ovšem tvrdí, že kouzlo Belize spočívá v tom, že je stále třicet až čtyřicet let za ostatním světem a zatím ho neobjevilo tak mnoho lidí. I kriminalita je tu údajně v porovnání s ostatními oblastmi Karibiku méně problémová.

AŽ NA TY HURIKáNY
Belize ovšem leží v oblasti, kterou od června do listopadu bičují hurikány. Některé jsou mírné, jiné způsobí hodně škod, někdy si vyžádají i lidské životy. Já tu naštěstí byla až v prosinci. Belizské pobřeží je přímo poseté pozůstatky starých a nových hurikánů, například hned u brány v Belize City, která vítá turisty připlouvající po moři, stojí napůl zřícený dům. Toto bývalé hlavní město zničil hurikán Hattie v roce 1961 a rozpůlil ostrov Caye Caulker. Pláž na břehu Monkey River Townu na jihu Belize zase zcela změnila tvar při hurikánu Mitchell v roce 1998. A drobný Seržantův ostrov v severní části belizského Bariérového útesu hurikány po kouscích ukrajují tak, že nakonec docela zmizí.
Po ničivém útoku Hattie se vláda rozhodla přestěhovat hlavní město do vnitrozemí, do chráněné oblasti v centru země. V roce 1970 postavila Belmopan, nové hlavní město, kam se ale nikomu nechce. Ničivé větry sice nedosáhnou, ale kdo by se vzdal krásy místa, kde se řeka Belize vlévá do Karibského moře a dokud je jen skok na písečné ostrovy!

OSTROV CAYE CAULKER
Je prosinec a rychlé motorové vodní taxi mě přepravilo pravidelnou čtyřicetipětiminutovou linkou z Belize City na Caye Caulker. Znala jsem tento korálový ostrov z pohlednic a čekala proto spoustu vysokých palem a věřila sloganu, že až přijedu na ostrov, mohu klidně odhodit boty, protože je v té spoustě písku nebudu potřebovat. Na přední straně ostrova však mezi hotely jen sem tam postávala nějaká ta palma, mnohá navíc bez koruny. A písek? Poslední hurikán ho většinu odfoukl zpět do moře.
Všechno jako by bylo bez barvy, dokonce i tabulka „Vítejte na Caye Caulker“ ještě ležela na zemi. Jen moře nezměnilo barvu. Modrozelená průzračná voda zaplňovala celý horizont a jen pár kilometrů dál se táhl korálový útes.
Vybledlý ostrov Caye Caulker se stále ještě dával dohromady. Hurikán Keith, který ho poničil, byl prvním a jediným v jeho historii, jenž se během dvaceti čtyř hodin rozvinul z kategorie I do kategorie IV. Na evakuaci už nebyl čas. Přihnal se bez varování a směrem od pevniny, zatímco i ti nejzkušenější ostrované ho čekali od moře a přestěhovali tak lodě na „nesprávnou“ stranu. Téměř dvousetkilometrový vichr řádil tři dny.

VESNIČKA Z GUINNESSOVY KNIHY
Na konci dlouhého písečného poloostrova na jihu Belize leží jedna neobyčejná vesnička. Když se zde usadili kreolští rybáři, vůbec je nenapadlo, že si jejich místo oblíbí turisté. Jenže pak udělali něco, co rozhodlo - středem vesničky podél čisté pláže s kokosovými palmami naskládali betonové kostky a tato jediná ulice v Placencii se tak později dostala až do Guinnessovy knihy rekordů jako nejužší na světě.
Na konec poloostrova vede jen jedna slepá zaprášená cesta, ale pohodlnější návštěvníci přistávají na nedalekém letišti. Měla jsem pocit, že se tu čas zpomalil ještě více než v severní části Belize. Turisté se opalovali na plážích nebo se vytratili na Bariérový útes a domácí se schovali před sálajícím sluncem. Téměř nic se nehýbalo. Musel přijít večer a trochu se ochladit, abych polovinu z nich potkala na chodníku a druhou zase v několika barech v přístavu. Na nejužší ulici na světě vysedávali domorodci u beden s pivem. Na barových židličkách bezstarostně posedávali opálení běloši.
„Co si dáš?“ zeptal se mě dlouhovlasý barman. Namíchal mi zdejší kokosový rum s čerstvým ananasem, místní specialitu Panty Ripper alias Trhač kalhotek. Placencia se právě chystala na Vánoce. Dobrosrdeční kreolové je tráví návštěvami u sousedů a sousedů svých sousedů.
Ostrůvek Laughing Bird Caye je z Placencie vzdálený asi třicet kilometrů. Je zarostlý nízkými palmami a od roku 1996 je na listině World Heritage Site. Výhled na vzdálené kopce Mayských hor s nejvyšším vrcholem Victoria Peak (1122 metrů nad mořem) je z něj skutečně nádherný. Ale korálový útes kolem ostrova svou barvu už ztratil. V polovině devadesátých let postihl korálové útesy v celém Karibiku velký „proces blednutí“. Koráli odumřeli údajně kvůli povětrnostnímu fenoménu La Ni~na. Živé organismy sice z této části Belize zmizely, ale zanechaly po sobě úchvatné vápencové stěny. Pro ty, kteří milují potápění, je korálový útes jako stvořený. Belizský Bariérový útes je druhý nejdelší na světě po Velkém bariérovém útesu v Austrálii. Navíc se na nejvzdálenějším atolu Lighthouse Reef skrývá belizská perla - Blue Hole, obrovská tmavomodrá jeskyně s propadlým stropem, kterou proslavil oceánograf Jacques Cousteau.

BELIZSKÁ ŘÍŠE ZVÍŘAT
V posledních tři sta letech padlo pod údery seker mnoho belizských zelených velikánů. Belize si však přesto dokázalo uchovat až šedesát procent skutečného lesa. Ostatní plocha je vyzáplatovaná skvrnami druhořadého lesa, který se střídá s kukuřičnými poli. Tropický vlhký les dosud pokrývá většinu území a pravý prales se nachází v jihozápadním koutě země. Půda, která se mýtí pro nová pole, obsahuje ve Střední Americe dostatek živin nejvýše na pět šest let. Pak se na ni nastěhují chovatelé dobytka a po dvaceti letech za sebou nechají zcela vyčerpanou zem. Většina dobytka přitom míří na severoamerický trh, aby Američané ušetřili několik centů na hamburgerech!
Tropický les mizí a do zničených oblastí se už většinou nevrací. Belize, tato nejmladší středoamerická země, si ale na rozdíl od sousedních států, kde se dál prales kácí (mimo Kostariku), vychovalo generaci snad nejuvědomělejších ochránců přírody na obou amerických kontinentech. Více jak třicet pět procent území je pod nějakou legální formou ochrany. Téměř celá polovina je poseta lesními, přírodními, archeologickými a mořskými rezervacemi, útulky pro zvířata, národními parky a soukromými rezervacemi. V Mayských horách vznikla v roce 1986 Cockscomb Basin Wildlife Sanctuary, jediná rezervace na světě, která chrání výlučně jaguáry. A kromě národního parku Laughing Bird Caye zařadila organizace World Heritage Site na svou listinu ještě dalších šest rezervací zdejšího Bariérového útesu.

BAMBUSOVÉ KUŘE
Ve vesnici Bermudian Landing na břehu řeky Belize a v okolí se dalo dohromady několik vlastníků půdy, aby chránili vřešťany černé (Alouatta caraya), které domácí nazývají babuany (jméno dostali kvůli zvláštnímu řevu, který zní jako „hou hou“ a díky němuž jsou po modré velrybě považováni za nejhlučnější zvířata na světě). Farmáři mezi vykácenými pozemky podél břehu ponechali pásy lesa. Do dnešního dne se přidalo ke Community Baboon Sanctuary téměř dvě stě majitelů půdy ze sedmi vesnic. Pochopili, že se jim vzácné babuany vyplatí ochraňovat, protože se kromě Belize vyskytují už jen v Mexiku a Guatemale.
Alvin, dlouhý a hubený loďař v důchodu, vyzbrojený gumáky, mě vedl k muzeu a pak do chráněného lesa na druhé straně vesnice. V nízkých korunách tu seděly dvě samičky a asi dvouměsíční mláďata a cpaly se zelenými listy. Z nedalekého stromu je typickými výkřiky svolával větší samec. Ještě za tmy, když už mi Alvinova manželka připravovala večeři, se ze stromů při řece ozýval dunivý řev babuanů. V hrnci bublalo dušené maso. Ale jaké!
„To je pásovec,“ sděloval klidně Alvin, který mi večer dělal společnost. Byla jsem překvapená, že se tady toto zvířátko s pancířem okolo těla (Dasypus novemcinctus) může lovit. Alvin jen přikývl a dodal, že se tu loví i bílá prasata pekari, jeleni a aguti. Aguti, nebo také gibnut (Dasyprocta punctata), je hlodavec velký jako zajíc a je prý přímo pochoutkou! Když britská královna Alžběta II. navštívila Belize, nabídli jí to nejlepší a samozřejmě jí servírovali maso z aguti. Snad proto, že je v jídle vybíravá, si vysloužil tento drobný hlodavec přezdívku „královský potkan“.
V chráněných oblastech je v Belize lov přísně zakázán, ale tady v Bermudian Landing Baboon Sanctuary chrání jen vřešťany černé a loví i leguány zelené (Iguana iguana rhinolopha), kteří se vyhřívají v korunách stromů u řeky Belize. V těchto končinách jim říkají bambusová kuřata.

Mezi ochechulemi
Na ostrově Caye Caulker žije dnes už sedmdesátiletý Lionel Heredia, zvaný Čokoláda, který se zasloužil o to, že je nedaleký mangrovníkový ostrov Swallow Caye vyhlášen za národní rezervaci. Neobydlený ostrov lákal odedávna mírumilovné mořské savce, které Krištof Kolumbus nazval vodní panny a Angličané jim později začali říkat mořské krávy. Od roku 1981 se nazývají manatees anebo lamatins (Trichechus), česky ochechule či kapustňáci. Čokoláda znal místa, na kterých se pásli. Když asi před třiceti lety začal pracovat jako průvodce, neznal sice ani slovo anglicky, ale začal lidem ukazoval právě kapustňáky. Jenže někteří je pak pod vodou honili a chytali a zvířata začala mizet. Navíc jich spousta zahynula mezi lopatkami motorových člunů. Čokoláda pochopil, že je třeba tato zvířata chránit, a udělal vše pro to, aby zde vláda nakonec vyhlásila nejprve zákaz plavby kolem ostrova, později pak rezervaci.
Belize pro ochranu svého přírodního prostředí udělalo hodně. Jako člen Středoamerické komise pro životní prostředí a rozvoj je zapojeno do abmiciózního plánu spojit neporušené koridory národních parků a chráněných oblastí pro zvířata ve Střední Americe. Snad nebude trvat dlouho, než se Mesoamerican Biological Corridor nebo Paseo Pantera (Panterův chodník) stanou skutečností.

MAYSKÉ DĚDICTVÍ
Vyzbrojena silnou baterkou v kánoi jsem vstoupila do temnoty starodávného mayského světa. Jeskyně u Barton Creeku nedaleko San Ignacia v západní části Belize skrývá mayské pohřebiště. David, místní specialista na jeskyně, mi vysvětlil, že příslušníci královského rodu a kněžské elity se jeskyním vyhýbali, protože se báli zdejších duchů. Odvážili se sem jen bojovníci a lovci, kteří tu pochovávali zesnulé. Do dnešního dne prý potomci Mayů nepřestali jeskyně zásobovat zlými emocemi. V jeskyni u Barton Creeku po sobě zanechali hliněné nádoby a postavili i most nad vodou, aby se dostali na pohřebiště.
David, syn Kreola a mayské Mopanky, posvítil baterkou na pohřebiště a na bílou lebku i roztroušené lidské kosti. Belize je jednou z opravdu divokých a nezkažených zemí, kde je ještě hmatatelně cítit starodávný svět. Zhruba každý desátý Belizan je mayského původu! Do dnešních dní je nejvyšší budovou tisíc let starý mayský chrám. V této nevelké zemi zdokumentovali už více jak tisíc mayských sídlišť a každý rok k nim přibývají další. Kolem roku tři sta našeho letopočtu, kdy byla mayská civilizace v největším rozkvětu, vznikala ve Střední Americe města, která velkolepostí a precizností převyšovala všechno v tehdejší Evropě.
Jedno z nich postavili Mayové uprostřed hor na jihu země a až do třicátých let minulého století ho tajemně ukrýval prales. První archeolog, který ho systematicky prozkoumal, našel mezi zříceninami velké množství hlemýždích ulit a nazval ho Caracol (španělsky hlemýžď). Jsou to největší zříceniny, které se v Belize doposud našly, dokonce větší než slavný guatemalský Tikal. Podle odhadů v něm žilo okolo sto padesáti tisíc obyvatel a stálo zde asi třicet tisíc budov!

NEDOCENĚNÁ POKLADNICE
David nás vedl nad řekou Macal přes svůj zarostlý pozemek s malou mayskou zříceninou a vysvětloval význam některých rostlin, jejichž účinky znali Mayové.
„To je cocoyam. Vaříme kořen, který chutná jako brambory. Tohle je palma cuhum. Listy se hodí na střechy, ořechy na olej a květy se jedí. A toto je divoký yam, ze kterého se dá vyrobit antikoncepce.“ Tabletky z něj se poprvé objevily na západním trhu v padesátých letech minulého století jako dar mexických mayských žen. Kořen obsahuje diosgenin, steroid, který napodobuje hormony vznikající v těhotenství. Z rozmarínu si podle Davida zase místní obyvatelé vaří čaj, který vyplavuje žaludeční hleny, nebo bylinu pálí v kadidelnici, aby ochraňovala proti zlým duchům a závisti. David vykládal a vykládal, stejně jako o něco později průvodce po Tropické lékařské stezce (Rainforest Medicin Trail) několik kilometrů níže po proudu řeky Macal: „Kukuřice je pro mayské indiány posvátným jídlem. Uvařená zrnka zvlhčují vlasy a čaj se používá na všechny problémy žaludku a močových cest a zároveň pomáhá proti nočnímu pomočování. Uvařené listy bažantího ocasu v parní lázni léčí revmatismus, paralýzy, otoky a další.“
Rosita Arvigo, americká etnobotanička a zakladatelka Belizské asociace tradičních léčitelů, vytvořila na počest jednoho léčitele v roce 1987 Pantiho mayskou medicínksou stezku, kterou později přejmenovali na Rainforest Medicin Trail. Don Elijo Panti, který zemřel v roce 1996, byl přitom jen jedním z mnohých hŐmenů (šamanů), tedy těch, „kteří vědí“, protože stále udržují tisíce let staré léčebné tradice původních Mayů a jsou nositeli nesmírných a zatím nedoceněných znalostí o rostlinách a stromech ve Střední Americe.
Ve středu belizské vlajky je strom - moderní verze „stromu života“ mayských indiánů. Jedná se sice o mahagonovník, ne ceibu, hedvábný strom, který byl nejen pro Maye, ale také Aztéky a Mixtéky středem světa, ale přece jen charakterizuje předsevzetí mladé země „Sub Umbra Flores“ - stromem rozvíjíme a ztělesňujeme mayský symbolismus, chráníme si zem a vše, co z ní vzniká, neboť jsme z ní vzešli a do ní se vrátíme.


BELIZE
hlavní město: Belmopan
rozloha: 22 965 km2
Do Belize je třeba mít vízum. Nejbližší velvyslanectví sídlí ve Vídni, ale za poplatek o něco vyšší než tam je možné si vízum zatím na počkání sjednat na velvyslanectví Velké Británie v Praze. Platí třicet dní a na místě si ho lze za další poplatek prodloužit. Pas musíte mít platný ještě nejméně šest měsíců a úřady se zřejmě budou chtít přesvědčit o tom, že máte povinných 60 USD na den. Belize má svou měnu, ale nejvýhodnější jsou americké dolary. Běžně se domluvíte anglicky, španělsky. Vývoz předkolumbovských památek podléhá velmi přísnému dohledu.
 
leden 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group