ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

KDO VAŘÍ S KONOPÍM?

Na dřevěné lavici obžalovaných sedí tři postavy. Tři mladí muži, jež byli poprvé ve svém životě obviněni a poprvé se museli hájit před soudem tohoto státu. Tři Davidové, proti kterým se postavil hysterický Goliáš s tváří státního žalobce. Tomáš Koudelka, Petr Jüngling a Jaroslav Vocl, spolumajitelé olomouckého nakladatelství Votobia, si nakonec mohou dovolit ulehčené oddychnutí. Okresní soud v Olomouci je neshledal vinnými z šíření toxikomanie a soudce Angyalossy vynáší osvobozující verdikt. Čas píše datum 11. dubna 1997.

 

Celé panoptikální martýrium odstartoval v srpnu 1995 článek v olomouckém časopise Puls, jenž obviňoval nakladatelství Votobia z propagace drog. Materiálu, kterého by si ve větším městě nikdo snad ani nevšiml, se však právě v Olomouci dostalo nebývalé pozornosti a tamní policejní vyšetřovatelka se vydala na křížovou výpravu proti Votobii. Moment překvapení jí vyšel dokonale. Koncem října 1995 podává na nic netušící nakladatelství hanácké metropole trestní oznámení. Obviňuje nakladatelství ze šíření toxikomanie prostřednictvím útlé kuchařky Adama Gottlieba Vaříme s konopím. Zpočátku všichni ve Votobii věřili, že jde o nedorozumění a tak nepodnikali žádné výrazné kroky na svou obranu. Pak přišlo jaro.

Poslední dny března 1996 udělaly z poklidné Olomouce mediální ráj. Celá Česká republika zmateně přihlížela dvěma desítkám uniformovaných i civilních policistů, kteří obsadili na několik hodin redakci Votobie, uzavřeli východy a všechny přicházející natáčeli na video. Dokonalá razie proti dealerům drog, kdyby... Kdyby ve Votobii nějací byli. Drogy se nenašly žádné, jen se začala zvedat první vlna odporu proti postupu policie a vůbec celé začínající kauze.

Případ Votobia rozdělil českou veřejnost na dva tábory. Jedni se postavili za policejní vyšetřovatelku a státního zástupce a svorně tštili síru na ty holomky, kteří strkají nevinné, bezbranné a naivní děti do propasti drogové závislosti. Druzí - a těch je, zdá se, většina - hájili tři mladé muže proti absurdním nařčením a posléze někteří z nich nevydrželi a snažili se pomocí petice, pod kterou se nakonec sešlo kolem dvou set podpisů, zastavit stíhání peticí. Majitelé Votobie se společně s reportérem Reflexu J. X. Doležalem také před procesem obrátili na poslance Langera (ODS), Bratinku (ODA) a Buzkovou (ČSSD) s žádostí o změnu paragrafu o šíření toxikomanie.

Přestože se o celém případu hovoří jako o konopné kauze, o drogy jde až v druhé řadě. Odborníci i laici se mohou dohadovat (a také to činí) o tom, zda tato kniha přivádí někoho k drogové závislosti či jestli může být zveřejnění informací, i když to jsou informace o drogách, trestné. Jedno je však jisté, na drogovou situaci v České republice neměl fakt vydání kuchařky Vaříme s konopím žádný vliv. Dále také, jak prohlásil soudní znalec - on sám ani lékařská praxe neznají jediný případ, kdy by nějaký člověk zemřel na předávkování se konopím.

CO SE TO TEDY DĚJE?

Olomoucké nakladatelství vydalo knihu, jež bodla do vosího hnízda. Odhalila, jak je česká společnost, neseznámená s drogovou problematikou, nepřipravená na diskuzi. Také však, a to je jádro kauzy, nadzdvihla trochu oponu a odhalila, jak vratké nohy stále ještě má u nás svoboda slova. Kuchařka Adama Gottlieba, která se stala záminkou pro celou kauzu, vyšla všude jinde bez problémů. Jediná země ji zakázala - Čína.

Opět se na Českou republiku upřely oči světa. Americký beatnický spisovatel a básník Allen Ginsberg zveřejnil svůj dopis, ve kterém odsuzuje trestní řízení (v době vzniku dopisu pouze vyšetřování) proti nakladatelství Votobia a srovnává tuto pseudokauzu s procesem, jež vedla komunistická moc proti undergroundové skupině Plastic People. Na obranu moravského nakladatelství se postavil americký umělec, který byl v době komunistické vlády z Československa vypovězen, čeští umělci a inteligence ve své většině mlčí stále.

Proces u okresního soudu v Olomouci začal 24. ledna 1997. Protože se nepodařilo vyslechnout všechny svědky, byl odročen na duben. Nad hlavami tří spolumajitelů se vznášela a stále vznáší hrozba až roku vězení, zákazu činnosti či pokuty. Takové jsou tresty za šíření toxikomanie.

Prozatímní pomlčkou je v kauze Votobia 11. duben 1997, kdy byli Tomáš Koudelka, Jaroslav Vocl a Petr Jüngling olomouckým soudem osvobozeni. Státní zástupce Ladislav Prouza, který stíhání Votobie vyvolal, se k soudu nedostavil a jeho roli musel převzít státní zástupce Ladislav Jarnot, který se samozřejmě proti rozsudku odvolal k vyšší soudní instanci. Proces tedy vlastně teprve teď začal. Pokud by se úspěch obhájce Leoše Viktorina a jeho tří klientů zopakoval i u dalšího stání, všichni předpokládají, že se státní žalobce znovu odvolá.

Celá kauza Votobia je veřejností i odborníky sledována s velkým zájmem. Mnozí si totiž uvědomili, o jak důležitý soudní precedent jde. Odsouzení těchto tří mladých mužů, jejichž nakladatelství vydalo za šest let existence přes čtyři sta knih, by znamenalo velké zpochybnění svobody slova v České republice. Mohli bychom se dočkat, že pak před soudem budou stát novináři nebo třeba autoři detektivek, vždyť přece nabádají k trestnému činu.

Konec celého případu je ve hvězdách, důvod proč byl vyvolán více méně také. Existují hypotézy, podle kterých je celá kauza konstrukcí olomoucké policejní vyšetřovatelky a státního žalobce, jejichž konexe a vliv prý sahají velmi vysoko. Málokdo pak pochybuje o tom, že význam má i to, že Votobia sídlí v Olomouci. O podloženosti této domněnky pak svědčí i fakt, že soudce Angyalossy už jednou trestní stíhání zrušil, ale krajský soud nařídil veřejné projednání případu. Kauza nabírá obrátky. Na zatím posledním soudním slyšení, kdy byli spolumajitelé osvobozeni, bylo zarážející množství zahraničních novinářů. Jsme viděni, reflektováni a zrcadleni světu. Bylo by dobré ukázat mu, že spravedlnost není tak úplně slepá a hloupá.

PROČ VZNIKLA TATO KNIHA

Těch pár marihuanových kuchařek, které byly či jsou na trhu k mání, mne po jejich přečtení hluboce zklamalo. Téměř ve všech totiž autor posbíral tucet receptů z běžných kuchařek, ke každému z nich připojil krátký dodatek: "Přimíchejte půl šálku trávy", a pak je prodával za desetinásobek jejich skutečné ceny. Ještě horší však je, že tyto knihy naprosto postrádají jakékoli statě o fyzikální a chemické povaze konopí a způsobu, jakým je tělo vstřebává. Přehlížejí dokonce tak základní věci, jako jestli příchuť trávy s ostatními ingrediencemi harmonizuje, či je s nimi v nesouladu. Pokud jste se řídili instrukcemi v těchto knihách, ve většině případů jste svou mnohdy nelehce získanou drogu vyhazovali z okna.

JÍST NEBO KOUŘIT

...Autor se nesnaží nikomu nic vemluvit či někoho odrazovat, avšak mohlo by být docela poučné prošetřit relativní výhody a nevýhody těchto dvou metod opojení.

Kouření, jak jsme již naznačili, dráždí hrtan a plíce. Je-li člověk zvyklý vdechovat tabákový kouř, jiný kouř mu bezpochyby vadit nebude. Pokud jde ale o nekuřáka, patrně se mu nepodaří inhalovat marihuanový kouř řádně a v dostatečném množství, čímž ani

nedosáhne vytouženého stavu. Přijímání trávy v potravě je spíše hedonistické než masochistické. Pokud je pozřena v normálním množství, nedostaví se žádné postranní účinky. Zkonzumujete-li jí nadměrné množství, budete patrně následujícího dne vstávat s podlitýma očima a můžete se cítit mdle a apaticky?

Úryvky z knihy Adama Gottlieba

Vaříme s konopím, Votobia, 1995

 

Letní ráno v Praze. Belhám se ještě neprobuzená do třetího patra starého domu. Ostré světlo obnažuje oprýskané zelené zábradlí i stříbrnou vizitku na dveřích - Petr Jüngling. Dívám se do obličeje mladému muži s plnovousem a těžko chápu jeho příjemnou náladu. Vždyť bude teprve deset hodin!

"Být spolumajitelem nakladatelství Votobia znamená pro mě hodně, koneckonců se kolem této osy otáčí celý můj život. Je to hodně práce a zodpovědnosti - já jsem vůbec netušil, kolik jí v sobě mám. Objevil jsem ji díky Votobii. Práce ve Votobii člověka tak pohltí, že pak už na nic jiného nemá čas. My jsme dnes vlastně oběti nakladatelství, byli jsme pohlceni."

Jaké to bylo, když jste si všimli podivných mraků, které se kolem vás začaly stahovat, a neuvěřitelných obvinění?

Byli jsme překvapeni, téměř šokováni, protože obvinění jsou skutečně neuvěřitelná a i dnes se stávají každým dnem neuvěřitelnější. Ale my jsme tomu zpočátku nevěnovali pozornost, nevěřili jsme, že by někdo něco tak absurdního mohl myslet doopravdy. Pak jsme pochopili, co se stalo - otevřeli jsme v naší společnosti tabuizované téma - a vlastně nás to potěšilo, poněvadž cílem této edice bylo vydávat kontroverzní knihy a rozproudit diskusi. Pravdou je, že jsme netušili, že ji spustí tato nevinná knížečka. Měli jsme připraveny mnohem kontroverznější knihy, ale ty jsme si zatím netroufli vydat, zase přece jen nechceme strkat hlavu do oprátky.

Ale vždyť kniha Vaříme s konopím si přece takovouto pozornost vůbec nezasloužila.

Samozřejmě. Ale ta hysterická reakce odpovídá jakémusi výběru z populace. Tito lidé si myslí, že informace o něčem může ublížit. S tím my nesouhlasíme. My naopak zastáváme názor, že jediná možná obrana je dostatek informací. Kdyby tu totiž byl nějaký nezávislý pohled, musel by zjistit nulovost praktického dopadu této knihy. Drogová situace u nás se vůbec nezměnila. Tato knížečka je úplně mimo i celá kauza je mimo drogy. Je o svobodě slova a to si někdo nechce uvědomit.

Vaše osobní vysvětlení vzniku a podstaty kauzy je...

Já osobně jsem si kladl otázku - kdo tím může co sledovat? Ale pak si musíte uvědomit, kdo tento případ rozjel. Ať už to byla "ona žena", jež na nás podala trestní oznámení, nebo státní zástupce. Oba jsou bývalí komunisté, všichni mají máslo na hlavě a jedou ve způsobu myšlení, který měli dříve, hrají si na svých mocenských políčkách. Co k tomu říct?

Měli jste a máte stále pocit, že kauzu musíte vyhrát?

Já mám tento pocit pořád. Vždyť přece nesmíme prohrát, jinak to bude neuvěřitelná světová ostuda a neumím si představit lidi, kteří by si něco takového "vzali na triko".

Dala vám tato "konopná kauza" něco pozitivního?

Jistě. Jednak jsme se stali nechtíc experty na drogy, poněvadž jsme museli začít tuto problematiku studovat. A jsme potěšeni, protože reakce lidí jsou z devadesáti procent sympatizující. Odmítající jsou většinou z oficiálních struktur a některých médií. Ostatní skutečně říkají, stejně jako my, že naše kauza je jen uměle nafouknutá bublina. Nepříjemné ale pro mě bylo stát před soudem, protože jsem byl v pozici obžalovaného poprvé.

Většina lidí i novinářů má pocit, že "konopná kauza" již skončila. Vy jste vyhráli první stání, mnohým se ulevilo, neboť se jedná o velký soudní precedent.

Ano, většina podlehla dojmu, že jsme vyhráli, ale to je obrovský omyl. Všechno teprve začíná. Nám nezbývá než doufat, že skutečně vyhrajeme, protože důležitost této kauzy je právě v onom precedentu. Jestliže bude rozhodnuto o naší vině, nastane ohrožení svobody slova. Co mě doslova dorazilo bylo zjištění, že i když jsme první stání vyhráli, tak státní žalobce se odvolal a pokud vyhrajeme znovu, má možnost odvolávat se dál a dál. Což je absurdní, poněvadž je to vlastně čekání na to, až se najde jeden maniak, který nás nakonec odsoudí. A v tom procesu, pokud bude takhle uměle natahován, se někdo, kdo nás utne, určitě najde. My jsme v podstatě smířeni s tím, že budeme odsouzeni. Což by byla ovšem katastrofa, protože tato kniha neměla problémy nikde na světě kromě Číny. To by vypovídalo mnohé o České republice. A pak, všechno se točí kolem jednoho státního zástupce. Všichni nám to potvrdili - v Praze by kauza neměla šanci.

TURECKÝ OTVÍRÁK OČÍ

Předem si uvařte konvici kvalitní překapávané kávy. Mezitím nasypte do džezvy jednu čajovou lžičku na jemno rozemleté arabské moky (lžičku na šálek). Moka kávu a džezvu nakoupíte v kterémkoli obchodě specializovaném na prodej kvalitních čajů a kávy. Přidejte špetku rozemletého kardamonu a na každý šálek půl gramu rozmělněného hašiše. Arabskou kávu s kardamonem a hašišem zalejte požadovaným množstvím nachystané překapávané kávy. Džezvu postavte na hořák a mírně vařte. Až začne káva vařit, konvici ihned odstavte. Podávejte v moka šálcích na espreso s malými lžičkami. V každém šálku rozpusťte čajovou lžičku medu. Výše popsaným způsobem se servíruje turecká káva ať již s hašišem nebo bez. Káva se normálně usrkává z vrchu, pomletá moka, med a hašiš či jiná sedlina se pojídá lžičkou.

Ukázka z knihy Adama Gottlieba "Vaříme s konopím", Votobia, 1995
 
Září 1997

. . . . .

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group