ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MOZEK MÍSTO JOYSTICKU

Jogíni potřebují k dosahování stavu absolutního soustředění mysli a uvolnění organismu několik let tréninku. Pomocí EEG biofeedbacku lze této schopnosti dosáhnout za několik týdnů. Proto této metodě někteří terapeuti z legrace říkají americké jogínství. Je to způsob léčby na půl cesty mezi medicínou a klasickou psychoterapií. Pomáhá dětem s lehkými mozkovými disfunkcemi a poruchami učení, lidem s epilepsií či depresemi, podnikatelům s únavou a stresem, manažerům s rozšiřováním svých schopností... et cetera.


HLADOVÝ MOZEK

Při prvním setkání s metodou biofeedback, tedy biologickou zpětnou vazbou, jsem si připadala jako v alchymistických kruzích tajemné magie. Nebo ještě lépe uprostřed sci-fi příběhu o zaostalém trávníkáři, jehož ambiciózní leč osamělý experimentátor přetvořil pomocí počítače v génia.

Ale to je omyl. Jde o vědu. Odborná terapie pomocí počítačových her, které ovšem klient neovládá joystickem, ani klávesnicí, ani myší, ale vlastním mozkem.

Mozek je hladový po podnětech, touží po tom, aby mu jeho uživatel dával nové příkazy, nové postupy jak lépe pracovat, jak kvalitněji i kvantitativněji využívat své kapacity. Přáním většiny lidí je umět lépe využívat orgán svého myšlení a otevírat své vědomí.

Co je tedy EEG biofeedback? Je to metoda, která umožní člověku ovládat své mozkové vlny. Jedná se o sebeučení mozku pomocí takzvané biologické zpětné vazby. Když dosta-

nete okamžitou cílenou a přesnou informaci o ladění svých mozkových vln, můžete se naučit, jak je uvést do souladu.

NA VLASTNÍ LEBCE

Sedám si do pohodlného křesla naproti monitoru, snažím se zcela uvolnit tělo a terapeutka Zuzana Procházková mi přidělává na hlavu a uši sondy, stejně jako v nemocnici připojují pacienta na EEG. Přitom mi vysvětluje, co mám v následujících chvílích dělat, respektive dává mému mozku jasné příkazy, na co se má soustředit. Než spustí hru, dává mi na uši ještě sluchátka, ve kterých se zvukovými signály ohlašují body. "Když se ti bude dařit," říká Zuzana, "budeš odměňována body. Je to ovšem spíš motivace pro klienta, protože já během hry můžu měnit obtížnost, a pak je i bodů méně." Terapeut totiž nesleduje ani tak nasbírané body jako mozkové vlny a jejich pásma. Když má některý klient například vysoký podíl negativních vln pásma théta, snaží se kombinovat hry a jejich intenzitu tak, aby tyto vlny snížil. Monitorovací panel, na kterém celý proces půlhodinového "sezení" sleduje, vypadá spíš jako zesilovač radiostanice.

Na obrazovce se objevuje řeka tekoucí vpřed. Mám se soustředit na to, aby tekla co nejrychleji a v co nejširším korytě. Chvílemi se mi to skutečně daří, ale chvílemi je z řeky jen malý klidný potůček. Druhá hra je obdobná, ovšem zkobinována ještě břemeny, která se mají dostat do zadní části obrazovky. Tohle jsem trochu nepochopila, takže jsem vpředu nashromáždila hromadu břemen a vzadu nebylo skoro žádné. No jo, jsem tu poprvé. Příště už by to bylo určitě lepší. Každá hra trvá tři minuty a může se hrát až na deset kol, neb jedno sezení trvá vždy třicet minut.

Další dvě hry mi byly sympatičtější pro svou dynamičnost. Nejprve jsem svým mozkem řídila co nejrychleji auto, ovšem problém byl spíš v tom, že se cpalo pořád doleva a já jej měla udržet vpravo. Dívenka Dáša vedle mě hrála právě tuto hru na deset kol a malinko se nakláněla na pravou stanu. To se nedivím, po půlhodině řízení.

Poslední příkazy mým mozkovým vlnám byly nahoru, rychle a vysoko. Stala jsem se totiž pilotkou tryskáče a na obrazovce se objevilo něco jako obálka deskriptivní geometrie. Tuhle hru mají prý nejraději kluci.

JAK SE PROVÁDÍ

Podstata metody spočívá v použití principu takzvané biologické zpětné vazby na autoregulaci mozkové aktivity. Klientovi jsou snímány mozkové vlny, které jsou zesilovány a sledovány na počítači. Počítač zpracovává signál a zjišťuje zpětnou vazbu. Zpětná vazba je vlastně informace o tom, jak pacientovi fungují mozkové vlny v konkrétním okamžiku.

Frekvence elektrické aktivity mozku, které se mozek biofeedbackem učí, jsou stanoveny podle vědeckých poznatků o fungování mozku v určitých stavech nebo při výkonech. Byly odvozené z výzkumu jedinců, kteří mají optimálně fungující mozek: například kosmonautů, jogínů nebo pilotů nadzvukových letadel.

Takže když jsem tak poloseděla, pololežela naproti monitoru, snímaly mi sondy na temeni a uších záznam elektrické aktivity mozku a computer je podrobně analyzoval a třídil. Speciálně vytvořený počítačový program pak tento záznam překládal do podoby počítačové hry, kterou jsem s ním hrála svou myšlenkovou aktivitou.

Kombinace her a jejich intentizu určí terapeut podle diagnózy, kterou si pacient přinese z pedagogicko-

-psychologické poradny, nebo podle toho, co si klient sám přeje na fungování svého mozku zlepšit · soustředění, pozornost, paměť apod. K tomuto určení pomáhá také první zkušební EEG trénink, ze kterého se vyčte takzvaná křivka učení.

"Je fakt, že po několika málo prvních sezeních si už pacient vybírá hru, která mu vyhovuje, sám," vykládá Zuzana, "například lidi se sklony k depresi volí řeku, zatímco hyperaktivní děti upřednostňují tryskáč."

Možná někdo namítne, že jedná-li se o počítačovou hru, mohl by se z klienta stát klidně navíc ještě gambler. Ovšem tato obava je zcela bezpředmětná. Právě proto, že hru ovládá hráč pouze svou vůlí, nevzniká na ni návyk. Tato metoda nepředstavuje žádná rizika a její účinky jsou dlouhodobé, stejně jako když se naučíte třeba psát nebo číst. Jakmile se totiž mozek příslušné postupy a vzorce naučí, uloží je do paměti a umí je užívat automaticky.

LMD A SPOL.

Podle statistik trpí deset procent dětí školního věku poruchami pozornosti, učení a hyperaktivitou. Zhruba každé páté dítě trpí dyslexií, dysgrafií nebo jinou takzvanou lehkou mozkovou dysfunkcí (ty zahrnují v mezinárodní klasifikaci nemocí asi patnáct kategorií). Jsou to problémy, pro které prakticky dosud neexistovali efektivní metody nápravy. Přitom dítě takto postižené nemusí mít zrovna nízké IQ, často tomu bývá právě naopak. Vyžaduje však zvýšenou péči rodičů, větší práci pro učitele a obrovskou trpělivost. Teď mají rodiče novou možnost jak pomoci svým dětem.

"Nejdřív jsem k této metodě přistupovala trochu s despektem," vypráví terapeutka Zuzana, "ale teď vidím, že klienti se opravdu stále zlepšují. Jeden chlapec z České Lípy se ve škole tak zlepšil už po šesti sezeních, že se učitelé ptali rodičů, jestli si nevyměnili dítě," dodává paní Hana Šabartová, manažerka centra Biofeedback v Ústí nad Labem. Obě však dodávají, že to byl opravdu výjimečný případ. Jiné dítě k podobnému úspěchu potřebuje týdny.

Během jednoho sezení absorbuje klient asi 300 podnětů žádoucí aktivity. Délka terapie, tedy počet návštěv, je velmi individuální. Například zdravým jedincům, kteří chtějí dosahovat špičkových výkonů, stačí deset sezení, pro zlepšení až vymizení příznaků u úzkostných a neurotických stavů je třeba asi dvakrát tolik sezení, a tak dále. Čím těžší případ, tím je potřeba více sezení.

NASA STÁLA NA ZAČÁTKU

Americký neurofyziolog Barry Sterman, který pracuje pro NASA, se stal tvůrcem metody EEG · Biofeedback. V šedesátých letech prováděl základní výzkum podmiňování s kočkami. Ne, tentokrát nešlo o slintání jako u Pavlových psů, ale o něco trochu jiného, i když jídlo tu hrálo znovu svou podstatnou roli.

Profesor Sterman chtěl zjistit, k jakým změnám dochází v jejich mozku, když se naučí nereagovat okamžitě na něco, co je vrcholně zajímá, tedy na jídlo. Když kočky uviděly jídlo, musely zmáčknou páčku, která jim ho zpřístupnila. Později zmáčknutí páčky vedlo k úspěchu až po světelném či zvukovém signálu. Kočka tedy musela vyčkat na dva podněty jdoucí za sebou, aby se dostala k jídlu. Ve fázi mezi oběma podněty se kočky nacházely v hluboce soustředěném stavu. Snímání elektrických vln při tomto stavu mozku ukázalo jejich maximum s frekvencí 12 až 15 Hz. Sterman nazval tyto frekvence odříkavého soustředění senzomotorickým rytmem "SMR".

V dalším profesorově bádání zapracovala náhoda. Dostal za úkol objasnit podivné halucinace, které měli někteří američtí kosmonauti na oběžné dráze vzniklé intoxikací kapičkami uniklého raketového paliva. Tehdy použil své kočky a zjistil, že ty, které prošly tréninkem při navozování SMR, byly výrazně odolnější. To vedlo k rozhodnutí o dalším vývoji metody.

Do České republiky byla metoda biofeedback uvedena v roce 1996 díky PhDr. Jiřímu Tylovi a Mgr. Václavě Sedláčkové, kteří získali vzdělání a zkušenost v tomto oboru na klinice EEG Spectrum v Kalifornii u profesora Stermana. Nejprve byla vyzkoušena na 1. lékařské fakultě UK, při Ústavu humanitního studia lékařství (přednosta MUDr. J. Payne) a odtud se rozšířila také do Ústí nad Labem, Hradce Králové, Plzně, Brna a Olomouce. To se podařilo také díky českému zařízení zn. Brainfeedback, které bylo vyvinuto u nás.

BUDOUCNOST

V druhé polovině dvacátého století se stalo velkou módou aplikovat do západní civilizace východní metody meditace, buddhismus a jogínství natolik, že svět ještě více splynul v jednu duchovní rodinu. Ne každý má však v této vpravdě neurotické době čas a odhodlání podstoupit dlouhá a náročná cvičení či autogenní trénink. Možná by se právě biofeedback mohl stát prostředkem pro duchovní regeneraci hektického přelomu tisíciletí, neboť varovná je prognóza Americké lékařské asociace, že poruchy pozornosti budou hlavním zdravotním problémem roku 2000.
únor 1998
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group