ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ČCHONGHAKDONG; VES MODRÉHO JEŘÁBA

Ves modrého jeřába Čchonghakdong unikla jako jediná větší obec v celé Jižní Koreji Hnutí za novou vesnici, které zcela změnilo třicet pět tisíc vybraných obcí na jakési moderní střediskové vesnice a mnoho obcí, osad a samot vymazalo z mapy. Byly zbořeny statisíce domků s doškovými střechami a nahradily je novostavby se zavedenou elektřinou. K odlehlým místům byly vybudovány silnice, které umožnily spojení s okolním světem. Hnutí, korejsky Se maul undong, vyhlásila v roce 1971 vláda a mělo zmenšit stále se zvětšující propast mezi lidmi na venkově a ve městě.

Ves modrého jeřába leží vysoko v horách a před modernizací ji možná zachránil modrý pták – čchonghak, tedy spíše to, že po něm byla pojmenována. Modrý pták je bájné zvíře, které se objevuje jen tam, kde vládne hluboký mír a pokoj, a má žít v nedostupných horách uprostřed Koreje, v zemi věčného míru, něco jako pozemském ráji. Zda ruku úředníka, který zpracovával seznam obcí k přebudování, skutečně zastavila legenda, nebo to byl zcela jiný, méně poetický důvod, se dá těžko zjistit.
Faktem ale je, že se to o této obci říká. Legenda o modrém ptákovi je v Koreji velmi známá a její kořeny sahají více než tisíc let do minulosti. Tajemnou krajinu se pokoušely najít stovky lidí a někteří se údajně dostali velmi blízko. Nikomu se to ale nepodařilo. Jeden z významných korejských učenců 15. století popsal své hledání těmito slovy:
„Do Vesnice modrého jeřába uprostřed pohoří Čirisan vede jen jedna neschůdná, úzká a zarostlá cesta a je velmi těžké najít její začátek. Komu se ale podaří vytrvat, před tím se po mnoha hodinách chůze náhle objeví široké údolí s mimořádně úrodnou půdou, na níž místní lidé v míru a pokoji pěstují rýži a další plodiny. Snad to jsou potomci těch, kteří se tam před dávnými časy skryli, aby unikli nepokojům a zlořádům našeho světa.“ I on ale přiznal, že Čchonghakdong nikdy nenalezl.
Ves modrého jeřába leží vysoko v horách v jednom z nejkrásnějších míst Jižní Koreje – v rozlehlém národním parku Čirisan (v doslovném překladu Hory poznání neobvyklého), který se rozkládá na ploše více než 440 kilometrů čtverečních. Hory dosahují výšek jen kolem 1900 metrů, ale příroda je tu divoká, a tak sem míří stále více turistů. Přechod napříč celým pohořím je dost namáhavý, a tak většina návštěvníků směřuje jen do několika známých buddhistických klášterů na okraji parku a nanejvýš se vydají na výlet do jejich blízkého okolí.
Dnes je ves se jménem opředeným bájemi zanesena i na některých turistických mapách a například vydání průvodce řady Insight Guides z roku 2005 sice upozorňuje, že je to místo těžce dostupné, ale zároveň doporučuje jeho návštěvu jako ukázku tradičního života i oblékání. Děti se tu stále učí klasickým konfuciánským spisům a svobodní muži nosí dlouhé vlasy svázané do jednoduchého copu. Kdo by se tam tedy nevydal?
Nakonec se ale ukazuje, že údaje v průvodci už tolik nesedí. I když do Čchonghakdongu nebyla v sedmdesátých letech postavena nová silnice, dnes už ji tady přece jen mají a jezdí sem až třikrát denně autobus. Na jeho konečné zastávce parkuje i několik osobních automobilů.
Cesta od stanice stoupá dál vzhůru mezi starými domky s doškovými střechami a skutečně by to tu vypadlo jako za starých časů, kdyby dojem nekazila moderní cesta z betonových bloků a asfaltu. V některých domech jsou vidět starousedlíci oblečení do původních korejských oděvů, jiné se ale proměnily v malé restaurace, které nabízejí pochoutky jako třeba rizoto pibimpap nebo grilovaná hovězí žebírka kalbi. Stojí tu ale také několik zbrusu nových domků s moderními střechami z tašek, jaké lze vidět kdekoliv jinde v Koreji. Do jednoho se nedávno z Pusanu přistěhovali mladí manželé – výtvarníci, kteří doma neměli práci, ale tady úspěšně nabízejí turistům své obrazy a suvenýry.
Na jednom z domů je čínskými znaky napsáno SODANG – venkovská konfuciánská škola. Muž u vchodu v tradičním bílém oblečení se jmenuje I Čong-sok a je to místní hundžang – řídící učitel. Žije tu přes dvacet let.
„Že se tady zastavil čas?“ usmívá se. „To snad platilo někdy před patnácti nebo dvaceti lety, když sem nevedla žádná silnice a z Muge se sem muselo ještě několik hodin jít pěšky horským terénem nebo se nanejvýš dalo jet na koni. Teď se sem snadno dostanou turisté, vše se tady mění v jakési muzeum. Před deseti lety zde žilo asi devadesát lidí, dnes je nás tu sto dvacet. Někteří odešli, jiní se přistěhovali. Takový už je vývoj. Je těžké chtít, aby lidé dál žili v izolaci od moderní doby a děti se neučily nic jiného než u mne konfuciánským klasikům. Ale na nezájem si stěžovat nemohu, stále sem přicházejí nejen děti, ale i starší lidé z celé Koreje.“
Modrého jeřába I Čong-sok sice neviděl, i když jméno vsi se starou legendou skutečně souvisí. Právě od něj jsem se ale dozvěděl, jak to s touto vsí ve skutečnosti je. Není tak stará, jako legenda. Vznikla až po skončení korejské války roku 1953, kdy se sem, do odlehlých hor, stáhlo několik desítek stoupenců novodobého konfuciánského učence Kang Te-songa, který tradiční výuku obohatil i prvky buddhismu a taoismu.
Čchonghakdong se v budoucnu zřejmě zařadí mezi několik starých skanzenů, do kterých byly při likvidaci původních vesnic naštěstí přeneseny některé zajímavé stavby. Nejznámější a největší se nachází v Suwonu nedaleko Soulu. Mnoho menších je rozeseto po celé zemi. Zatím se ale ví o Čchonghakdongu málo a v nabídkách cestovních kanceláří i přes své legendární jméno chybí. Zůstává tak stále naděje, že bájný modrý jeřáb ještě skutečně žije někde v okolních lesích a někomu se podaří ho zahlédnout.

Korea je velmi hornatá a místní hory mají zvláštní půvab. Na hranicích Severní Koreje a Číny (pro turisty uzavřeno) dosahuje velehorských výšek pásmo Pektusan (2744 m n. m. ), ostatní pohoří jsou nižší. Nejznámější a zřejmě nejkrásnější jsou Diamantové hory. Ty ale také leží na území Severní Koreje a jsou běžným turistům nepřístupné. V Jižní Koreji patří pohoří Čirisan k nejznámějším. Jeho nejvyšší hora Čchonwangbong je vysoká 1915 metrů nad mořem.

Korejská republika (oficiální název Jižní Koreje) vložila do modernizace venkova obrovské prostředky ihned poté, když dosáhla prvních výrazných ekonomických úspěchů. Rozvíjely se společnosti jako Daewoo, Samsung, Hyundai a celý svět se seznamoval s „korejským tygrem“. Životní podmínky rolníků se zlepšily, ale krása korejského venkova byla ztracena. O přestavbě rozhodovalo jediné – účelnost. Dnes někteří kritikové tvrdí, že by náklady nebyly o mnoho větší, kdyby se trochu víc dbalo i na kritéria estetiky.

 


kim-chi
nejoblíbenější korejské jídlo

Korejci jedí kim-chi každý den. A ke všemu – ať už k bagetám nebo koláčům. Bez kim-chi se zkrátka Korejci neobejdou. Bohužel není přesně známo, odkud tento pokrm pochází. Předpokládá se, že vznikl z čínské nakládané zeleniny, která v Koreji zdomácněla během vlády dynastie Silla (654–935 n. l.) a dynastie Korjo (918–1392 n. l.). Až do vlády dynastie Korjo se jídlo připravovalo hlavně z ředkviček, okurek, lilků, zelené cibule. Teprve později přibylo zelí. Ale až červený pepř, který se začal do Koreje dovážet v 17. století a znamenal pro tamější kuchyni přímo revoluci, dodal tomuto národnímu jídlu dnešní pikantní chuť. Dnes existují desítky různých receptů a variací. O tom, jaké postavení kim-chi v Koreji má, svědčí i fakt, že má svou vlastní ledničku se speciálním prouděním vzduchu a chlazením. První přinesla na trh firma LG Electronics již v roce 1983. Dnes má kim-chi ledničku přes šedesát procent jihokorejských domácností.

 


nejjednodušší a nejlehčí recept GUT CHURI KIM-CHI pro 4 osoby

1 čínské zelí
1 čajová lžička vinného octa
2 stroužky česneku
1 čajová lžička soli
1 čajová lžička drceného
červeného pepře
1 čajová lžička cukru
1 čajová lžička sójové omáčky


Zelí nasekejte na asi 3 cm velké kostičky. Nasekaného zelí potřebujete tři hrnečky. Rozmačkejte česnek, smíchejte s pepřem, sójovou omáčkou a vinným octem. Přidejte kostičky zelí a dobře promíchejte. Potom přidejte sůl a cukr, dle chuti sezamový olej, zamíchejte, nechte několik dní odležet v chladu a můžete servírovat. Poznámka: kim-chi můžete udělat také z okurek, ředkviček, ryb, mořských plodů nebo jakékoliv zeleniny. Důležité je, aby všechny přísady byly čerstvé a bez sebemenších známek vad. Čínské zelí má mít listy zabarvené do světle zelena, mít kompaktní tvar bez uvadlých lístků. Chuť
kim-chi závisí na koření, které použijete, a přísadách, většinou bývá velmi pikantní až pálivé a zároveň
lehce svěží.
září 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group