ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

S RUKSAKEM A PASEM SE CÍTÍM ŠŤASTNĚ,

říká Jiří Kolbaba, jeden z nejznámějších českých cestovatelů a dobrodruhů.

Řada lidí zná vaše fotografie, slyší vás v rádiu, vidí v televizi a ví, že jste cestovatel, dalo by se říci dobrodruh, světoběžník. Jste viceprezidentem Českého klubu cestovatelů. Kdo je ale Jiří Kolbaba především...?

Především jsem člověk, který si plní své sny. Chtěl jsem cestovat, fotografovat a své zážitky pak předávat dalším lidem. To se mi bezezbytku povedlo.
Původně jsem pracoval v prostředí reklamy. Pak jsem si začátkem devadesátých let nejprve založil firmu, ale tu jsem zvolna opouštěl, protože jsem zjistil, že mě odváděla od toho, co mě bavilo především – cestování. Koupil jsem si fotografickou výbavu a fotím, abych měl důvod běhat po všech těch zajímavých místech celého světa. Těší mě pak, že na snímky jsou docela pozitivní reakce. Trochu se peru s psaním, ale snažím se pořádně naučit i to.
Takže když to shrnu, jsem člověk, který většinu času v roce tráví na cestách. Vstřebávám zážitky a poznávám lidi, tak jak jsem si to vždycky přál. A pak přijedu domů a v mezičase před další cestou horečně zpracovávám spoustu přivezeného textového a obrazového materiálu. Ročně připravuji velké množství besed, veřejných a mediálních projektů. Snažím se popularizovat krásy světa a předávat cestovatelské inspirace.
Kolik zemí jste procestoval?
Přes sto. Někde jsem byl déle, jinde třeba jen pár dní. Neustále si při tom konfrontuji svou představu s tím, co tam skutečně vidím. Většinou zjišťuji, že skutečnost je lepší, než jsem čekal.
Uspokojuje vás tenhle život? Znamená vzdát se pohodlí a dokonce i zázemí, které mají ostatní. Máte rodinu?
Rodinu v klasickém slova smyslu nemám, i když jsem ženatý byl. Mám skvělého syna, který je mi spíš kamarádem a při podnikání snad i partnerem. V mém současném životě jsou spíše přítelkyně, protože ne každá žena unese, když jí na delší dobu zmizím v cizině.
Ale myslím, že zázemí mám určitě. V pronajatém domě, kde i podnikám, mám sbírku cestovatelských trofejí, která mi připomíná všechny ty dobrodružné expedice a toulky po světě. Do svého zázemí počítám pochopitelně i rodiče, sourozence, přátele a spolupracovníky, kteří mi pomáhají organizovat všechny ty výstavy, besedy a další projekty. Mám rád Česko a domů se rád vracím.
Lidé si představují, že cestovat může jen ten, kdo má hodně peněz. Máte je?
Kdepak. Spíše naopak. Naučil jsem se cestovat s malým množstvím peněz v kapse. Asie, Afrika a mnohé další oblasti jsou v denních nákladech daleko levnější než běžný život u nás. S některými projekty mi pomáhají osvícení marketingoví partneři, často jsou to kamarádi. Já jim za to pomáhám propagovat jejich vlastní produkty a značky.
Možná je někdy i dobře, když ten, kdo cestuje, se netopí v penězích. Nutí ho to k většímu kontaktu s místními lidmi. Je smutné vidět turisty, kteří si myslí, že si všechno mohou koupit, jsou arogantní a chovají se neuctivě k místním obyvatelům. Takový člověk nemůže poznat, jaký tamější svět je. Mnoho lidí nepovažuje ty, kteří žijí v prostších podmínkách, za rovnocenné partnery. Přitom by nám často mohli dávat lekce o tom, co je morálka, poctivost a správný styl života. Domorodci mě neustále překvapují fantastickými mezilidskými vztahy a úctou k přírodě.
Jak se na svých cestách stravujete? A jak vám slouží zdraví?
Osobně toho na cestách mnoho nepotřebuji. Když jsem se začal toulat po světě, leccos jsem přehodnotil. Cestování mi ukázalo, jak málo vlastně k životu potřebujeme. Nejdůležitější je být zdravý, místo pro přespání a nějaké to jídlo se najde vždycky. Zejména na cestách v extrémních klimatických podmínkách je nejdůležitější dostatek nezávadné pitné vody. Přestože žiji nestandardně, často extrémně, zdraví slouží naštěstí skvěle. Doma mám na sport málo času, ale v cizině upevňuji kondici téměř od rána do večera. Hodně chodím, a to i v horském terénu. Přitom s sebou tahám fotografickou techniku, která váží až osmnáct kilogramů. Málo jím a někdy celé měsíce nevidím postel. Na pořádné expedici zhubnu klidně pět až deset kilogramů.
Jak se dá vytvořit diashow o místech, kde jste byl třeba jen několik dní? Není to málo času na to, abyste místo poznal?
Vždy se rozhoduji podle toho, kolik mám pro svou besedu nebo jiný pořad materiálu. Někdy se i za poměrně krátkou dobu dá poznat o životě tamějších lidí více než při dlouhodobém pobytu. Záleží na tom, jak na sebe necháváme působit věci, které kolem sebe vidíme, s kým se potkáme, jak zkušeného máme průvodce, jakou čteme literaturu atd. Netvrdím, že při krátkodobém pobytu poznám dané území dokonale, ale mnohé se dá snadno nastudovat i po návratu. Mám snahu, aby si návštěvníci mých besed odnesli velké množství důležitých informací ze zeměpisu, historie i současnosti daného území. Chci jim předávat pozitivní inspirace a možná i strategické informace pro jejich vlastní cestování.
Většinou cestujete sám. Využíváte ale někdy i cestovní kanceláře, nebo jimi správný cestovatel opovrhuje a spoléhá jen na sebe?
Využívám všech možností, abych navštívil místa, která mě zajímají, tedy někdy i cestovní kanceláře. Považuji to za přirozené. A pro většinu lidí jsou cestovky přímo nepostradatelné.
Když mluvíme o cestování, nemohu se nezeptat na nejsilnější zážitek – ať už dobrý, nebo špatný.
Já mám jen dobré zážitky. Nikdy jsem dosud nebyl přepaden ani okraden, zatím jsem ani nemusel vyhledávat lékaře. Někdy se sice dostanu do dramatických situací, ale spíše jde jen o nějaká nedorozumění, ta se pak vysvětlí a já na ty chvíle nakonec často vzpomínám s úsměvem. Snad nejhůře mi ale bylo na Jamajce, kde na mě několikrát i mířili zbraněmi. Ta země mě hodně překvapila. Ale i odtud jsem se dostal v pořádku.
Avšak nejsilněji na mě zapůsobila Antarktida. Je to ještě takový panenský ráj, i když také tohle místo se postupně mění. Moji velkou touhou je vrátit se na ledový kontinent, který Bůh věnoval roztomilým tučňákům, ještě jednou. Nesmírně rád fotím v pouštích a na ostrovech.
Kdybyste mohl vybrat některé místo, kde byste chtěl žít...
Asi bych nadále zůstal v České republice. Musím ale přiznat, že když jsem byl na Bali, to mě tak zasáhlo, že jsem o něm začal uvažovat. Tento ostrov jsem navštívil již desetkrát.
Čím fotografujete?
Hlavně Nikonem 100F na diapozitivy, ty potřebuji pro diashow. Vozím i širokoúhlý Voigtländer Bessa L. Skvěle vycházejí snímky z panoramatického Hasselblad XPan. Až bude digitální technologie umožňovat velké zvětšení na plátno v kině, určitě sáhnu i po digitálním fotoaparátu. Fotím na profesionální materiál Fuji. Filmy si nechávám vyvolávat a snímky zvětšovat v profesionálních laboratořích. Filtr používám pouze polarizační.
A nemyslíte si, že je váš hlad po cestování dán i tím, že jsme dost dlouho cestovat nemohli? Hranice se otevřely až začátkem devadesátých let, kdy vám už bylo přes třicet.
To by cestovatelem musel být v této zemi každý druhý. Myslím, že cestování mám prostě v srdci, a nebýt železné opony, začal bych s tím podstatně dříve. V zahraničí ročně trávím šest až sedm měsíců, letos to vypadá dokonce na osm. S ruksakem na zádech a pasem v kapse se cítím spokojeně, svobodně a šťastně.
Na fotografie Jiřího Kolbaby ze šesti světadílů planety se můžete podívat na výstavě od 22. 9. do 30. 11. v prostoru karlovarské Vřídelní kolonády. Od 5. do 7. října pak bude doplněna expozicí v hotelu Pupp jako součást doprovodného programu Mezinárodního festivalu Tourfilm. V jeho rámci se budou konat i populární besedy s diashow.

 

Jiří Kolbaba
Původním povoláním grafik ve světě reklamy, nyní jeden z nejznámějších cestovatelů a fotografů v České republice, viceprezident Českého klubu cestovatelů. V celosvětové kampani Keep walking byl zařazen mezi elitní skupinu cestovatelů a dobrodruhů. Fotografuje, píše, pořádá výstavy, besedy a diashow, vystupuje v médiích. Navštívil více jak sto zemí všech kontinentů. Žije v Brně. Více na internetových stránkách www.theworld.cz.
září 2005







 


The World v Karlových Varech
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group