ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Panama není jen průplav

panamaPanamci jsou velmi tolerantní a až skoro hrdí na to, že v jejich zemi spolu čile a bez problémů obchodují prý i Židé s Araby. Panama je prakticky stejně velká jako Česká republika, jen počet obyvatel je podstatně menší, necelé tři miliony. Národnostní složení je tak pestré, jako země sama. Už od dob stavby kanálu tu zůstal například velký počet Číňanů. Rozhodně se nedají přehlédnout, mají v rukou většinu gastronomických služeb, nebo mi to tak alespoň připadalo. Je zde také mnoho Američanů, kteří v zemi zůstali i po oficiálním předání kanálu do panamské správy. A vedle nich zde žije nemalý počet Evropanů a obyvatel ostatních zemí Střední a Jižní Ameriky. A aby to bylo ještě rozmanitější, nachází se na celém území Panamy pět velkých, většinou na první pohled jasně odlišných indiánských etnik.

NEZVYKLÝ KLID V ULICÍCH

První vstup do hlavního města může překvapit. Žije tu téměř polovina obyvatel, a tak když mě hostitelka odvážela z letiště autem přes centrum Ciudad de Panamá, očekával jsem čilý ruch v ulicích. Byl tu nezvyklý klid. „Je před výplatou,“ vysvětlovala mi. Chtěla tím říci, že většina lidí už utratila všechny své peníze, a tak prostě sedí doma a čekají, až přijdou další. A opravdu, hned následující den se nedaly přehlédnout dlouhé fronty u bank a večer už město žilo. Panamce tenhle způsob života ostatně docela dobře charakterizuje, nemyslí moc na to, co bude zítra, a rádi se baví a užívají si života, kdykoliv to jen jde. V době karnevalu, údajně druhého nejproslulejšího po brazilském v Riu, se celá země na týden ponoří do tanečně-alkoholového oparu. Nepracuje se, utrácejí se peníze našetřené už od Vánoc.

Centrum města je plné výškových budov a připomíná spíše severoamerická města. Vedle moderní finanční a administrativní čtvrti má město samozřejmě také část historickou – například ruiny staré Panamy, která byla založena již v roce 1519, avšak nelítostně zničena invazí pirátů na konci 17. století. Španělské osídlení už potom nikdy nebylo znovu obnoveno do původního stavu. A pak má město ještě třetí část – koloniální. Tak například Casco Viejo, čtvrť zapsaná na seznam kulturního dědictví UNESCO, která je plná překrásných koloniálních domů, kostelů, parků, muzeí, divadel a vládních budov. Právě tady se nachází sídlo prezidenta, ale i mnoho malebných restaurací a barů, které rozhodně stojí za návštěvu.

Za dalšími památkami už byste museli za hranice hlavního města. Jde například o pozůstatky bývalé španělské pevnosti ze 17. století v Portobelu, někdejším obchodním a vojenském centru, nebo město Colón, které leží na druhé straně kanálu. Tam se nachází, kromě koloniálních pevností, orientálních bazarů a krásných pláží, i známá zóna volného obchodu.

V hlavním městě jsem se ale dostal i do míst, na která Panamci zrovna hrdí nejsou, ale mně se časem dosti sešlé a oprýskané domy se zarostlými střechami,zkřivenými okny a balkony všude okolo, připomínající kubánskou Havanu, neuvěřitelně líbily. Místní obyvatelé, většinou jen chudina, z nich nechtějí za žádnou cenu pryč. Žijí si tu totiž prakticky zadarmo a vládě se daří domy jen velmi pomalu vyprazdňovat a obnovovat. Často tu chybí elektřina. Možná i proto se život lidí přesunul z domů spíše na ulici.

BEZ KANÁLU TO NEJDE

I když Panamci razí heslo, že jejich země není jen průplav, rozhodně jde o dílo, které musí vidět každý návštěvník země. Nedaleko Puente de Las Américas, mostu, na kterém panamerická dálnice spojuje oba americké kontinenty, se nacházejí zdymadla Miraflores. Tady lze pohodlně sledovat úchvatné divadlo, jak lodě překonávají na cestě kanálem část výškového rozdílu mezi Tichým a Atlantským oceánem. Během více než osmdesátikilometrové cesty tímto obdivuhodným stavitelským počinem ze začátku 20. století, trvající vprůměru osm až deset hodin, zdolají celkem troje zdymadla. Stejný je i počet umělých jezer. Příjem z průplavu, který je s přibližně devíti tisíci zaměstnanci druhým největším zaměstnavatelem v zemi, tvoří významnou část rozpočtu celé země. Vždyť průměrně se za loď platí téměř 1,5 milionu korun a každý den jich tu projede několik desítek. Kanál je v provozu dvacet čtyři hodin denně a směr plavby se po dni střídá. Jen pro zajímavost, největší vyměřený poplatek ve výši 202 276,76 USD (okolo pěti milionů korun) odevzdala za proplutí průplavem v roce 2001 loď Radiance of the Seas. Symbolických 36 centů naopak zaplatil v roce 1928 za svých osmdesát kilogramů živé váhy plavec Richard Halliburton.

Do roku 2000 byl celý kanál i s několikakilometrovým pásem země po obou březích pod kompletní správou USA. Panamci sem nemohli a byl to takový stát ve státě. Za doprovodu mohutných oslav se ale 31. prosince roku 1999 stal celý průplav opět součástí Panamy. Když o tom hostitelka vyprávěla, měla slzy v očích. Při protestech proti americké přítomnosti totiž v minulosti lidé i umírali. Sám jsem viděl pomník věnovaný studentům zastřeleným při snaze vyvěsit na stožár u kanálu panamskou vlajku. Rozsáhlá americká vojenská základna se nyní pozvolna mění na luxusní rezidenční čtvrť, školy, univerzity, nemocnice.

OSTROVY KVĚTIN A ZVÍŘAT

Ještě teď mi v hlavě zní píseň Taboga, reina de las flores, kterou mě žertem přivítala má průvodkyně na ostrově Taboga. Leží necelou hodinu cesty lodí z hlavního města a jeho návštěva se určitě vyplatí. Pláže u přístaviště sice nejsou nejčistší, alespoň ne ty veřejné, protože lidé z města sem houfně jezdí trávit letní horké dny „k vodě“, ale nikdo se zde nenudí. Dá se tu obdivovat architektura, některé stavby obdržely významná ocenění. Vedle toho lze navštívit tradiční rybářské vesničky a na ostrově také kdysi pobýval slavný malíř Paul Gauguin. Traduje se, že mezi místními dokonce zůstává stále ještě několik jeho děl. Taboze se přezdívá ostrov květin.

Každý den v Panamě může být nabitý. Lze navštívit souostroví San Blas, náležející do provincie Kuna Yala, které čítá celkem 365 ostrovů. Ještě dnes zde žijí tradičním indiánským způsobem Kunaové. Mnoho lidí sem také jezdí za potápěním.

Kdo by neměl na výlety čas, a přesto by se chtěl podívat, jak rozmanitá je panamská flóra a fauna, může navštívit na okraji hlavního města rozsáhlý zoopark, který sahá až do pralesa.

Rychle tady pochopí, proč se o této zemi říká, že je důležitým světovým biologickým rezervoárem. Na relativně malém území se totiž nachází velké množství především rostlinných, ale i živočišných druhů.

POHODLNĚ POD VULKÁN

Nečekal jsem, že pokud se budu chtít dostat někam mimo hlavní město, bude jedinou možností cesta na střeše nějakého zastaralého vraku přecpaného lidmi a slepicemi. Přesto mě úroveň cestování rozhodně překvapila. Hlavní panamské autobusové nádraží je spíše jakýmsi luxusním nákupním centrem, kde můžete na spoj počkat třeba v některém ze sálů multikina. Autobusy jsou moderní, klimatizované. Panamský venkov ale dodnes připomíná prostředí, které znám z románů Gabriela Garcíi Márqueze.

Střed malé vesničky Remedios, kde jsem se na chvíli zastavil na cestě do provinční metropole Davidu, tvořil relativně velký kostel snad ještě z koloniálních dob. Vedle něj se rozprostíral mírně zpustlý park, kterému jasně dominoval obří mangovník. Na něm byl stoletý věk vidět hned na první pohled. Okolo jakési návsi stála první řada nízkých dřevěných domečků s prostornými verandami vpředu a malými dvorky z druhé strany. Přes den zde bylo téměř mrtvo, lidé se začali objevovat až navečer. Vesnice ale působila spíše liduprázdným dojmem. Většina mladých odchází z venkova do měst a na místních bylo vidět, že jim chybí naděje. Velmi milý strýček mé hostitelky působil zcela odevzdaně a smířeně s tím, že zbytek života stráví v houpacím křesle na verandě svého rozpadajícího se domku na návsi. V jeho domě byl kdysi rušný lokál, dnes sedá na kulečníkové stoly i dlouhý dřevěný barový pult jen prach. Část domu si sice pronajali Číňané a zřídili zde obchod spotravinami, ale zbytek leží ladem.

Mířil jsem do městečka Boquete, odkud jsem plánoval výlet na vulkán Barú. Víkendová dřevěná chatička, kde jsem se ubytoval, by vypadala nenápadně a dobře i v české krajině. Ovšem jen s tím rozdílem, že tam by nešlo sklízet k snídani mačetou banány.

Okolí vulkánu je jedním z nejúrodnějších míst celé Panamy. Pěstuje se tu leccos, od kávy až po jahody, které už nikde jinde v Panamě nenajdete. Oblast obývá kmen Guaymíes, nápadný oděvem. Ženy a děti na sobě mají pestrobarevné a objemné šaty a tak trochu vypadají, jako by přišly z doby baroka. Jejich ekonomická situace ale není zrovna nejlepší. Mnoho příslušníků tohoto kmene propadlo alkoholu. Uvádí se, že tito indiáni jsou na tom z domorodých kmenů nejhůře.

MÍSTO KLIDU DÁLNICE

K místu Cerro Punta pod vulkánem se ještě dá pohodlně dojet minibusem z města Davidu. V nadmořské výšce 2400 metrů zde začíná stezka Camino los quetzales, nazvaná na počest zdejšího vzácného ptáka – kvesala. Má velký význam pro kulturu původních obyvatel, a to zdaleka ne jen v této oblasti. Od domku strážce parku je nádherný výhled na okolní hory a kopce, pestrý koberec luk plných květin, o něco dál je vidět začínající prales a kolem hlavy létají kolibříci. Je o to tristnější, že právě tímto místem má vést plánovaná silnice, kterou se tu snažila za každou cenu prosadit bývalá panamská prezidentka Mireya Moscoso. Její výstavba bohužel již započala a ne každému se to líbí. Potkal jsem tu dokonce i skupinu protestujících demonstrantů.

Celodenní pochod po trase Cerro Punta – Boquete pak rozhodně patřil k nejlepšímu, co jsem vcelé Panamě zažil. Hlavně cesta přes prales, i když byla vyčerpávající, nabízela spoustu neobvyklých vjemů. Zahlédnout se dal i vzácný kvesal. Cíl cesty Boquete je malebné městečko, kde lze odpočívat v originálních obchůdcích s kávou a nakupovat netradiční suvenýry.

NEJKRÁSNĚJŠÍ PLÁŽE

Pohodlně a za rozumné peníze se dá letecky dostat například z hlavního města (spojení funguje dokonce několikrát denně) na souostroví Bocas del Toro ve stejnojmenné provincii v západní části země, u hranice s Kostarikou. Je údajně nejkrásnějším územím Panamy.

Nevelké městečko s historickým jádrem bylo tvořeno převážně nízkými dřevěnými domky ve všech možných barvách a všude byla spousta lidí. Nemohl jsem si nevšimnout, že se tady mnohem více než jinde mluví anglicky. Kromě místních zde bylo na Panamu, která zatím není turisty tolik objevená, nečekané množství cizinců, většinou mladých lidí především z Evropy a různých částí Ameriky. Proto zde byla spousta hostelů, penzionů a příjemných hotýlků. Bylo vidět, že právě sem jezdí turisté již delší dobu. Pro cestu mezi ostrovy slouží aquataxi, stejně jako si lze přímo na některém z ostrovů najmout moped či auto. Lidé si sem prostě jezdí užívat a tomu odpovídají nabízené služby, které jsou obdobné jako v jiných turistických letoviscích.

Ostrov Ranas Rojas je pojmenovaný po malých červených žabičkách, jež se vzácně vyskytují jen tady. Právě zde jsem viděl zatím nejkrásnější pláž ve svém životě. Pokroucené palmy lemovaly bílý písek plný spadaných kokosů a za tím vším začínala místy neprostupná divočina. Dohromady vytvářely dojem panenskosti. Když se pak občas objevil na obzoru nějaký indián pádlující na dřevěném člunu, měl člověk chvílemi pocit, jako by ztroskotal na opuštěném tropickém ostrově. Zvláštní místo.

A tak je to i s celou Panamou.

 

Postřeh z cesty

Až na několik malých částí obydlených těmi nejchudšími, kde občas údajně nějakého zvědavého turistu přece jen okradou, jsem neměl jedinou špatnou zkušenost. Jen jednou, když jsem se v relativně odlehlém parku a téměř sám snažil co nejlépe zvěčnit památník mořeplavce Balboy, mě kdosi přátelsky upozornil, abych si na své fotoaparáty dával více pozor. Fakt, že jsem se otázkou bezpečnosti nemusel nikde zabývat, ani při cestě mimo hlavní město, myslím o mnohém vypovídá. Výjimkou pro turisty snad může být východní hranice s Kolumbií, a to především kvůli uprchlíkům z této naopak dosti rizikové země.
březen 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group