ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

STOPY KELTSKÉ MINULOSTI

 

Autor: Petr Blahuš

Tu baculatou učitelku jazyka gaelštiny, staré keltštiny, nám snad přivedl do cesty sám bůh Caern. Naložila nás do auta a odvezla ke známým na chatu, kde jsme jakž takž stačili uschnout. Byla docela překvapená, když jsme jí vysvětlili, že kromě klasické velehorské turistiky tu chceme pátrat po památkách na keltskou éru.

"Jestli chcete spatřit nejzachovalejší keltské brochy v celém Skotsku a ještě zažít pravou skotskou tancovačku, vydejte se do Glen Arnisdale. Zítra tam bude oslava na počest lorda, kterému patří v osadě malý zámek," přidala tip, když nás později vysadila u Shiell Bridge na kraji údolí Five Sisters. Bylo rozhodnuto.


BRITSKÉ DOKLADY KELTSKÉ MINULOSTI


Je až s podivem, že v Británii, kde dodnes najdeme v jazyce spoustu keltských výrazů a v literatuře mnoho keltských bájí, dá velkou práci narazit na hmatatelný důkaz keltské éry. První Keltové, kteří přišli na ostrovy kolem roku 1700 př. n. l., patřili ke kmeni Goidelů. Podmanili si původní obyvatelstvo a převzali jeho svatyně, dolmeny a menhiry, které upravili pro oběti vlastním bohům. Zhruba 1300 let před Kristem se do Británie přeplavily přes mořskou úžinu další keltské kmeny. Zatímco většina z nich zůstala v úrodnějších jižních rovinách, kmen Piktů pokračoval na své cestě k severu až do skotských hor, odkud vytlačil Goidely. Ti odpluli do Irska, kde opět vytvořili vládnoucí vrstvu a irskému národu dali největší podíl dnešního genetického základu.

Piktové, předkové dnešních Skotů, již patřili k jiné jazykové skupině než Goidelové, ale stejně jako oni byli výborní řemeslníci a dobří obchodníci. Až do římské invaze do Británie v 1. století př. n. l. s úspěchem prodávali vzácný cín, po kterém se celé britské ostrovy původně jmenovaly. Piktové se stejně jako všichni britští Keltové při slavnostech a v boji natírali barvivem z borytu na modro, což u římských legionářů vyvolávalo děs a hrůzu. Tato taktika zůstala Piktům (což v překladu z latiny znamená "pomalovaní") až do středověku. Stačí si vzpomenout na Oscary ověnčený film Statečné srdce, v němž Skoti ještě ve 14. století válčí proti Angličanům natření v "národních" barvách po celém těle. V jednom se však od keltské rasy z celé Evropy lišili: na rozdíl od jiných kmenů nenosili Piktové dlouhé kalhoty, ale sukně, podle příslušnosti ke clanům barevně odlišené.

Clany, což v gaelštině znamená rodiny, byly základem keltského kmene. Byly mnohdy velmi početné a jejich příslušníci žili zásadně pospolu. Zhruba do příchodu Piktů do Skotska žili Goidelové v malých neopevněných vesnicích, kolem kterých byly jen nízké zídky kvůli dobytku. S jejich příchodem a se změnou klimatu však přibylo nájezdů hladových tlup, toužících po jediném - po zásobách ze skromných sklizní. Jako reakce na toto nebezpečí začínají zhruba od 5. století př. n. l. Piktové stavět z nasucho kladených kamenů malé rodinné tvrze, zvané brochy. Každý klan obýval jeden z brochů, které se často stavěly ve skupinách vždy na dohled od sebe, aby bylo možno v případě nouze vysílat ohněm signály o pomoc. Na území Británie se zachovalo asi 50 těchto úžasných staveb, mimochodem velmi podobných sardinským stavbám nuraghi. Nejznámějšími skotskými brochy jsou Mousa, dodnes přes 13 metrů vysoká, a zhruba poloviční Dun Troddan. Nejpopulárnější stavbou je však Clickhimin na jihu, vzniklý již před 2700 lety opevněním původně nechráněné osady.

Broch byla okrouhlá kamenná věž o průměru asi 12-15 metrů, s dovnitř se sklánějícími zdmi silnými až 4,5 metru. Zdi byly duté a prostory v nich, kromě schodiště spojujícího jednotlivá patra, byly využívány jako obydlí a skladiště. V přízemí byl ustájený dobytek. Místnosti podél celého obvodu nebyly širší než 1,5 metru, takže životní podmínky byly velmi neutěšené. Jediná malá okénka vedla na kulaté nádvoří o průměru 7-10 metrů, kde hořel oheň, jediný zdroj tepla v celé obranné věži. Někdy byla ještě jednotlivá patra opatřena malými verandami, krytými proti neustálému dešti stříškou. Podobně byl broch opatřen střechou, která zakrývala až na malý otvor pro odvod kouře z ohniště horní, užší zakončení věže. Není divu, že život v takových takřka zvířecích podmínkách poznamenal psychiku Keltů. Keltské, nebo chcete-li skotské báje patří k nejtemnějším na světě a přímo překypují krví, zabíjením a duchy. Proto ani moc nepřekvapí, že ve Skotsku je dodnes největší počet sebevražd v celé Británii a Irsku.

NOC V PRASTARÉM DOMĚ

Stopujeme do údolí Gleann Beag, kde jsou nejzachovalejší brochy. V okolí jsou dokonce lesy a dá se tu přespat. Odtud je to do Arnisdalu jen 5 km přes hory - ovšem s převýšením skoro 1000 metrů. Právě když se nebe nad severozápadním hřebenem rozzářilo od zapadajícího slunce těmi nejfantastičtějšími barvami, seskočili jsme u mostku přes říčku Abhainn a Glinne Bhig a začali pomalu stoupat proti proudu do hor. Věděli jsme jen, že někde před námi mají být alespoň tři brochy a několik blíže neurčených pravěkých památek. Šlo se celkem dobře, cesta byla pevná a stoupání mírné. Kolem vody rostl v malých remízkách les. Asi po dvou kilometrech se před námi v šeru na druhém břehu říčky náhle zjevila mohutná válcová stavba, dobře 10 metrů vysoká. Nebylo pochyb - náš první broch. Přebrodit řeku bylo po zkušenostech od Glomachu hračkou a za okamžik jsme již stáli před ním. Zblízka vypadal ještě tajemněji než z druhého břehu. Velmi nás překvapilo, že se dalo úzkým otvorem nejen vstoupit na jeho nádvoří, ale že se zachovalo i schodiště spojující jednotlivá patra. Nemuseli jsme si nic říkat. Noc na krku, oba po pás mokří. Zvláště však představa, že můžeme přespat v tomto výtvoru lidských rukou starém přes 2500 let, způsobila, že jsme se rozhodli přečkat tady noc, což z časového hlediska znamenalo totéž, co noc v egyptské pyramidě. Do některých původních místností ani po takové době nezatékalo. Rozeběhli jsme se do lesa pro dříví a stačili přitom nasbírat asi tři kila pravých hřibů. Před spaním, protože vyšel měsíc a midges kupodivu nepřiletěli, jsme si sedli na hradby a pozorovali, jak se o 930 metrů výš nad námi koupou v měsíčním svitu hory Beinn Sgritheall, které musíme zítra překročit, abychom došli do Arnisdalu. Byl to zkrátka jeden z večerů, pro které stojí za to se trmácet světem.

NA HRANICÍCH KELTSKÉ ŘÍŠE

Souostroví Vnější Hebridy, respektive jeho část tvořená ostrovy Skye, Harris a Lewis, tvoří poslední výspu keltské minority. Severněji umístěné souostroví Orkneje již patřilo Vikingům, a tudíž Germánům. Milovníkům opuštěné a drsně krásné přírody lze cestu na zdejší ostrovy vřele doporučit i jako hlavní cíl cesty. Všechny mají totiž svůj značně svébytný ráz. Od převážné části Skotska se odlišují jazykově i krajinou. Snad nejúžasnější "letecký" pohled na hory ostrova Skye a nekonečný Atlantik s blikajícími majáky se poutníkovi naskytne ze sedla Beallach na Bá na poloostrově Applecross, což v gaelštině znamená "průsmyk Skotů". Počasí na ostrovech je i na skotské poměry prostě nevypočitatelné. Přesto se většina turistů, kteří sem zavítají, časem vrátí. Nikdo vlastně neví proč - hory jsou zde nižší než u nás, prakticky bez lesů, podnebí rozhodně neumožňuje opalování, a když jsme se jednou odvážili vykoupat v moři, lebedil si kousek od nás ve vodě tuleň. Snad je to ta zvláštní tajemnost skotské krajiny, která nás neustále nutí se sem vracet, tak jako v námořnických bájích Magnetová hora přitahovala všechny blízké lodi.

Na keltskou minulost se na ostrovech zachovalo mnoho památek, hlavně pak kamenných brochů, dolmenů a menhirů. Na ostrově Harris, kde jsou i silniční ukazatele psané gaelštinou, mají u Calanaisu i vlastní obdobu kamenné svatyně ze Stonehenge. Je tvořená kamenným kruhem s menhirem a hrobkou uprostřed a s řadami kamenů uspořádaných do kříže. Pohled na kamenné pole uprostřed luk plných květin a rezavé močálové trávy je zvláště při západu a východu slunce velmi působivý. Keltská jména vrcholů, řek a údolí zakreslená do turistických map a napsaná na rozcestnících se nám však při toulání po Harrisu stala opravdovým problémem. Nedala se vyslovit nejen při komunikaci s domorodci, kteří i v běžném životě používají gaelštinu, ale i při pouhém čtení z mapy. O to větší kouzlo však přináší takové cestování poutníkovi "odjinud".
leden 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group