ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Sám, a přesto bezpečně

samIdeálním cílem je americký jihozápad. Ještě v 19. století to bylo velké prázdné místo na mapách. V malých karavanách s dřevěnými vozy tudy putovali a v krutých podmínkách někdy i umírali přistěhovalci z poslední vlny osadníků amerického západu. Dodnes tu zůstávají nedotčeny ohromné oblasti drsně krásné přírody, jen kdyby vám bylo nejhůř, v relativním dosahu je civilizace. A co je hlavní – při troše opatrnosti vám nehrozí to, co na mnoha jiných místech na světě – že by vás někdo přepadl, okradl nebo vám jinak ublížil.

lll

Tahle tvrzení můžu doložit vlastní zkušeností. Když jsem se rozhodl takovou výpravu podniknout, bylo mi rozhodně něco přes čtyřicet let, měl jsem za sebou unavující kariéru středního manažera a s potížemi bych uběhl průměrným tempem půl kilometru. O to pečlivěji jsem se na cestu připravil.

Tak nejdříve musíte alespoň jednu sezonu pravidelně jezdit na kole. Stačí využít každé příležitosti, vyrazit tak třikrát čtyřikrát týdně a o víkendu se dopracovat až ke stokilometrovým túrám. To se vám při dobré vůli podaří asi tak za tři měsíce. Začněte zjara a své možnosti poznáte hned o prázdninách, když si třeba vyjedete s rodinou na dovolenou k moři. Manželka a děti budou na pláži a vy vyjedete na svůj první cyklistický výlet v úmorném vedru.

Kromě běžné výbavy na kolo potřebujete tři nezbytné věci, které pak nesmíte opomenout v rozpálených pouštích jihozápadu. Opalovací krém „sunblock“ s nejvyšší UV ochranou a na každou hodinu jízdy na kole aspoň litr vody s energetickým přídavkem. Pro většinu cyklistů je také nezbytná pokrývka hlavy. Dá se jezdit i bez ní, ale v kritických chvílích je potřeba si aspoň namočit vlasy vodou z cyklistické láhve.

Jestliže to zvládnete, jezděte pak ještě do konce sezony a v zimě se pilně připravte na velký výlet. Cestu na jihozápad je dobré si naplánovat na květen nebo září, kdy teploty dosahují jen něco přes čtyřicet stupňů Celsia ve stínu. Zdánlivě je to hodně, ale při jízdě na kole a rychlosti patnáct až dvacet kilometrů v hodině máte zajištěn blahodárný vánek.

lll

Cestu na jihozápad jsem si naplánoval asi v nejpestřejší možné kombinaci. Přes národní parky celého Utahu, pak v severní Arizoně Grand Canyon, dále do nevadské pouště, Death Valley v Kalifornii a nakonec odlet z Las Vegas. Nejpoučnější byly počáteční dny aklimatizace. Dobré je začít v Salt Lake City, které leží v nadmořské výšce přes 1000 metrů, takže je tam „chladněji“, v září přes den tak 35 stupňů Celsia.

První zátěž pro mě přišla cestou do národního parku Arches v horách Uinta Mountains. Špatně jsem odhadl své síly a noc mě zastihla v nejvyšším bodě přejezdu ve výšce nad dva tisíce pět set metrů. V krajním vyčerpání jsem neměl sílu ani rozbalit stan a jen jsem se stačil zachumlat do spacáku, tak jak jsem byl. Snad každou hodinu mě ale budila drsná zima. Postupně jsem na sebe navlékl všechno, co jsem měl s sebou, až mě nakonec napadlo zabalit se do celty stanu. Přežil jsem do rána – když mě ale po probuzení přepadla v suchém pouštním vzduchu hrozná žízeň, zjistil jsem, že ze zbytků vody v láhvi je led! Nenapadlo mě, že ve výškách nad dva tisíce metrů nad mořem v Uinta Mountains, ale i později u Bryce Canyonu a Grand Canyonu i v září mrzne…

lll

Ráno jsem sjížděl dolů na Coloradskou náhorní plošinu směrem ke Green River – a nastalo opačné peklo. Výheň kulminovala po třetí hodině, kdy sálá nejenom slunce, ale i rozpálené kameny všude kolem. Víte, že nesmíte dostat úžeh ani úpal, protože tím by vaše pouť skončila, ale nemůžete s tím nic dělat. Široko daleko není kde se před sluncem schovat.

Nakonec jsem naštěstí dorazil k můstku přes vyschlé říční koryto, kde jsem v horkém stínu prospal kritickou hodinu. I v takové situaci ale musíte chladně uvažovat. Jakkoliv jste oslabeni, musíte dávat pozor na chřestýše. O tom, že se tu – sice vzácně, ale přesto – vyskytují, vás přesvědčí vysušené zbytky kůží, které někdy uvidíte na silnici. Pokud se ale v terénu pohybujete opatrně, dáváte si pozor a neděláte rychlé pohyby, chřestýš se vám sám vyhne, aniž by-ste ho zahlédli.

O krásách amerického jihozápadu se dočtete různě a objevíte mnoho více nebo méně zdařilých fotografií. Ale když stojíte před skalami, které hrají červenými, okrovými a bílými barvami, když vás zaplavuje suché horko slunce, všude kolem je křišťálové ticho a vy vnímáte ohromné prostory s nekonečně modrým nebem a celým vesmírem nad vámi…, to můžete zažít, jen když tam opravdu jste. A když to všechno projedete sami a budete mít stejnou víru ve své schopnosti, jako měli první pionýři, kteří tudy prošli pěšky, s koňmi a povozy.


powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group