ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

„Někde je dno moří mrtvé,“ říká Jean-Jacques Mantello, režisér filmu Žraloci 3D.

mrtveJean Michel Cousteau je synem Jacquesa-Yvese Cousteaua, který se velmi zasloužil o to, aby se veřejnost začala zajímat o ochranu podmořského světa. Podílel se i na založení francouzského podmořského národního parku v pobřežních vodách ostrova Port Cros v souostroví Hy`eres. Na sklonku života si ale velmi stěžoval, že je toto místo znečišťováno blízkou marseilleskou kanalizací.

„Znečištěno už není jen Středozemní moře, ale prakticky všechna místa. A zdá se, že v posledních deseti letech tato velmi hrozivá situace graduje. Mohu to dokumentovat především na stavu korálových útesů. Koráli hrají v životním cyklu oceánů základní roli. Kromě toho, že se na nich jako na prvních projeví znečištění vody, je na ně navázáno mnoho dalších živočichů. Pokud nebudou v moři koráli, nebude v nich život a náš život, to je především život oceánů. Lidé si to nepřipouštějí, ale je to tak,“ uvedl v rozhovoru pro Koktejl Jean-Jacques Mantello.

 

Čím je voda nejvíce znečištěna? Chemikáliemi?

Zdaleka ne. Plujete někde ve středním Pacifiku a kolem vás voda unáší plastové nádoby, obaly, shluky ropy, je to prostě hrozné. A nejenom na hladině. Pamatuji si, že Jacques-Yves Cousteau financoval několik expedic, které dokumentovaly stavy lidských odpadků na mořském dně. Zjištění byla hrozivá. Dno je už na mnoha místech pokryto jen odpadky, a proto zcela mrtvé. Vypadá stejně jako skládky, důlní odvaly nebo laguny s jedy na povrchu země. Dnes k tomu můžeme také přičíst znečištění moří způsobené klimatickými změnami.

 

Většina lidí se domnívá, že klimatické změny se týkají pouze teplot některých oblastí, projevují se častějšími bouřkami s přívalovými dešti nebo naopak nebývale suchými obdobími…

Bohužel ovlivňují vše, tedy i moře. První a velkou změnou jsou právě mizející koráli. Tak jak se postupně mění život korálových útesů, mění se i ekosystém. V mořské fauně se klimatické změny projevují velmi komplikovaným způsobem, dodnes mu pořádně nerozumíme. To, co vidíme, například že velryby dnes plují na jiná místa než dosud, že se některé druhy ryb vyskytují mnohem severněji než dříve a další, jsou jen nejsnáze rozeznatelné jevy. Jenže mění se i směry mořských proudů a tím se z mořského dna vynášejí na povrch živiny a plankton, kterým se živí ryby. Plankton je přitom pro moře totéž, co pro souš zeleň, takže výsledkem je, že ryby hladovějí, nemnoží se tolik a nakonec hladovějí i lidé. Tady, ve střední Evropě, si neuvědomujeme, jak mnoho lidí na Zemi je závislých na mořských produktech. S moderní rybářskou technikou je snadné slovit téměř celé populace ryb a tím je vlastně vyhubit. Ale co potom? Nadměrný lov se týká dokonce i žraloků. Některé druhy jsou zdecimovány až na nějakých dvacet procent svého původního množství.

 

Není to spíše tím, že žraloci prostě hladovějí, protože byli zvyklí na některé druhy ryb?

Ne, ne. V některých oblastech jsou loveni masově, jsou jim třeba jen uříznuty ploutve a mrtvoly jsou hozeny zpět do vody. Musíte si uvědomit, že některé druhy žraloků je velmi snadné ulovit. Například kladivouni. Vyskytují se vždy ve velkých skupinách, není vzácností natočit pod vodou skupiny o dvou stech a více kusech. Jedné dobře vybavené rybářské lodi na ně stačí jedna síť, protože se hejna drží pohromadě. Číňané je takto loví již léta, a přitom využijí jen pět procent jejich hmotnosti, prostě jim jen uřežou ploutve. Zbytek je pro ně nepotřebný. Podle statistik UNESCO se ročně uloví miliony kusů žraloků, do třiceti let mohou vymizet. Některé druhy určitě. Přitom jsou jedněmi z nejstarších obyvatel Země, byli zde už sto milionů let před dinosaury.

 

Hlavním důvodem natočení snímku Žraloci tedy asi nebyla snaha zprostředkovat divákům nervy drásající podívanou?

Na počátku to možná měla být senzace. S bratrem a později i s kameramanem Gavinem McKinneym jsme se začali cílevědomě potápět za žraloky snad před více než deseti lety a od té doby jsme se o těchto parybách mnoho naučili. Nakonec si je zamilujete, rozumíte jim. Teď například natáčím 3D film o delfínech a kytovcích a musím říci, že jako predátor je delfín nebezpečnější lovec než žralok. Delfín je pro lov mnohem lépe vybaven rychlostí, echolotem – signálním zařízením, schopností lovit v kolektivu, organizovaně. Žralok je jednodušší a tím i bezbrannější. Žraloci jsou však považováni za „špatné hochy“ moří, protože si občas spletou člověka s jinou kořistí. Pro člověka jsou vysloveně nebezpečné jen asi tři čtyři druhy. Nejproslavenější je velký bílý žralok, ale i on loví především lachtany a ryby, člověk na jeho jídelníčku není. Delfín si nemůže splést rybu s člověkem, proto je pro nás hodný chlapec. Ve skutečnosti je chladnější zabiják než žralok.

Já se snažím na tuto skutečnost upozornit tím, že se v našem filmu nevyskytuje člověk. My do prostředí žraloků nepatříme. Díky stereoskopické projekci si při sledování filmu můžeme připadat, že jsme pod hladinou mezi žraloky, ale nepatříme tam, jsme jen pozorovateli a oni připlouvají podívat se na nás. Jsou také zvědaví.

Nepoužívali jsme dokonce ani klece. Jistě, záběry žraloků útočících se široce otevřenou tlamou na kameramana schovaného za mřížemi jsou efektní, ale jsou to uměle navozené situace v umělém prostředí.

V našem filmu je vše přirozené. Postrádá ony nahrané hororové situace, ale už pouhé záběry velkých bílých žraloků vzbuzují respekt. Jsou to monstra, samozřejmě za určitých okolností nebezpečná člověku, ale není třeba z nich dělat nestvůry.

 

Jak jste se tedy chránili před možným útokem, zvláště když jste se potápěli s dost těžkou technikou, která ztěžovala pohyb? Mimochodem, víte, že zde v Praze žije náš krajan Steve Loveček-Lichtag, který se soustředil na natáčení velkých bílých žraloků bez ochrany?

Nevím. Škoda. Při natáčení nás chránila především obezřetnost. V dokumentaristice, kterou děláme, se opravdu můžete vyvarovat nepříjemných a nebezpečných situací jen opatrností. A žádný žralok na nás nezaútočil. Vždy se potápíme minimálně ve dvou, ale často ve čtyřech i více lidech. Záleží to na nebezpečnosti situace, tedy na tom, jaké jsou v daném místě třeba mořské proudy, zda tam není členitý terén, který znemožňuje mít přehled o pohybu kolem. Na palubě doprovodné lodi je pak ještě alespoň deset lidí.

 

Když jste uváděli v roce 2005 film Žraloci 3D v USA, někteří kritici poukazovali na to, že v komentáři hovoříte o ohroženosti žraloků, ale neříkáte, co by měli lidé dělat, aby jejich vybíjení zastavili.

Nedělám osvětové filmy, nechci vysvětlovat, co mají lidé dělat, aby nevybíjeli život na Zemi. To je myslím jasné. Všechny národy se prostě musí dohodnout, jak uměřeně nebo intenzivně budou využívat to, co nabízí moře k jejich výživě. My jsme chtěli zprostředkovat všem lidem pohled pod mořskou hladinu, kam se nevypravují tak často a hojně, aby věděli, jak se žraloci skutečně chovají. To ostatní je už na lidech a politicích. Bohužel, lidé se domlouvají velmi těžko.

 

A jak potom vidíte snahu některých zemí, především Japonců, otevřít znovu lov velryb ve velkém?

Rozumím tomu, někteří lidé potřebují ulovit velrybu nebo žraloka, aby se najedli. Takový lov byl a je součástí jejich života, jiný zdroj potravy třeba ani nemají. Ale nadměrný rybolov nebo lov velryb harpunovými děly nemá v civilizované společnosti své oprávnění. Je to jen snaha vydělat peníze za jakoukoliv cenu, bez ohledu na následky. Když jsme natáčeli film Žraloci, potkali jsme i skupiny lidí, kteří se žraloky živí odpradávna. Ti ale nejsou nebezpeční, horší je snaha nabízet polévku ze žraločích ploutví jako delikatesu po celém světě jako obchodní artikl. Je to příliš mnoho zabíjení pro nic!

 

A co bylo při natáčení snímku Žraloci nejobtížnější? Vybrat nejlepší záběry a zpracovat je složitou digitální technologií systému IMAX, nebo používat komplikovanou techniku pro systém 3D? Kolik vlastně váží kamery pro takové natáčení?

Zpočátku jsme využívali kamery v obalech s objemy sto padesáti litrů, dnes máme o něco menší. Ale pořád je to objemná technika, která má své limity. Výsledný efekt ovšem stojí za to. Nejobtížnější bylo některé druhy žraloků vůbec najít. Cestovali jsme po světě a někdy to trvalo týdny. To jen dokládá současný stav populací téměř všech druhů žraloků ve světových oceánech. Jsou stále víc a víc vzácnější.
květen 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group