ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Chrám lůna

Zvláštní místo dlouho unikalo pozornosti, protože leží vysoko v Rodopech v zalesněných hřbetech nad řekou Ardou. Věděli o něm nanejvýš turečtí pastevci, kteří tudy občas hnali stáda koz a ovcí a využívali dvě studánky z vyskládaných plochých kamenů. Je zvláštní, že přitom není k jeskyni z provinčního centra Kˇardžali nijak daleko. Turecky se místo nazývá Tangardik Kaja a celá krajina kolem byla kdysi posvátná.

Výstup od břehů Ardy až po okraj vyprahlé náhorní plošiny dnes trvá asi dvě hodiny, thrácké procesí pod vedením kněží putovalo od nejbližšího sídliště údolím a poté zasněženým úbočím hory jistě mnohem déle. Z nejvyššího bodu lze přehlédnout část východních Rodop – dnes s vymírajícími tureckými osadami, políčky tabáku a hlavně hustými lesy.

Před třemi tisíci lety Thrákové vydlabali na skalních římsách obrácených k slunci výklenky pro své hroby – čas od času tak lze narazit na celé řady otvorů. Magičnost krajině dodávají i seskupení megalitů ještě zhruba o tisíc let starší než bizarní pohřebiště. Potvrzují thrácký sluneční kult a víru v posvátné skály.

Místo pro svatyni bylo vybráno dokonale, i dnes vypadá portál jeskyně a její nitro nadmíru sugestivně. Kdo nevěřícně postoupí úzkým tunelem dál, najde až v nejzazší části uměle vybudovaný oltář symbolizující dělohu. I když je jinak celá náhorní plošina bez vody, po jejích stěnách po většinu roku nepřetržitě voda stéká. Thrákové ji považovali za symbol mužského semene, a když sem před tisíci roky vstupovali, jistě mohli mít dojem, že se přibližují k mysteriu zrození.

Nebe se spojilo se zemí

Magická jeskyně leží těsně pod vrcholem, přes pět set metrů nad původní hladinou Ardy. Ta je dnes kvůli přehradě o desítky metrů výše. Thrákové vzývali slunce a tohle místo pro ně bylo ideální. Slunce do jeskyně proniká každý den v pravé poledne a osvětluje část temného tunelu. Při svém postupu se sluneční paprsek jako obrovský falus neustále prodlužuje, až se přiblíží k oltáři v lůně skály. Až do nejhlubšího místa jeskyně pronikne ovšem pouze dvakrát do roka

– v době, kdy je na jižním obzoru nejníže (tedy začátkem listopadu), a poté na přelomu ledna a února. Právě na sklonku zimy tak symbolicky nastávala příhodná doba k magickému obřadu.

Tvar jeskyně ale není původní. Byl do podoby ženského pohlavního orgánu částečně upraven. Už v raném antickém období, patrně před 2500 až 3000 lety, sloužila jako jeden z thráckých chrámů, v nichž se odehrával rituální pohlavní akt mezi bohyní matkou a jejím synem Sluncem. Nešlo přitom o nic jiného, než o symbolické spojení nebe se zemí.

Tyto obřady ovšem nebyly thráckou specialitou, vyplývají z indo-íránské mytologie. Jde o prapůvodní představu smrti a periodického zmrtvýchvstání krále, tedy každoroční obnovu přírody ovlivněné kosmickými cykly.

Thrákové si představovali, že při aktu početí se zrodil život na zemi. Slunce se zrodilo z matky Země, ale tím, že ji oplodnilo, dalo vzniknout světu.

Posvátný sex

Uprostřed jeskyně dnes není nic než několik per horských krkavců a kavčat. Přesto stačí jen trocha představivosti, a ze šera vystoupí rituální milostné akty, které se tu odehrávaly právě ve chvíli, kdy šikmé zimní slunce dosáhlo nitra jeskyně a osvětlilo kamenný oltář a před ním páry v iniciačním spojení.

Svědectví o takzvaných dionýských či orfických obřadech, nebo chcete-li mysteriích, které se v podobných chrámech odehrávaly, se dochovala v antické literatuře. Jsou popsány například na ostrově Samothráki v Egejském moři. Obřady na počest boha Dionýsa, který byl původně thráckým bohem zrození a teprve později ho v pozměněné podobě přijali Řekové, vrcholily rituálním sexuálním stykem mezi svobodnými řeckými chlapci a thráckými dívkami.

V odlehlých vesnicích bulharsko-tureckého pohoří Strandža ještě nedávno nosili tanečníci v naruby obrácených kožiších na konci zimy velký dřevěný falus, kterým přivolávali jaro. Kdo z nich ale v té chvíli věděl, že v tanci hrůzostrašných maškar – kuker – vlastně doznívá kult starý tři tisíciletí a thrácká minulost?

 

 

Perperikon – objev Dionýsova chrámu

l Thrácké Rodopy skrývají ještě nejedno překvapení. Za jedním z největších archeologických objevů současnosti musíme z Kˇardžali na sever, na posvátné hradiště Perperikon. Nedaleko turecké vsi Karalar leží na skalním vrchu osm tisíc let staré kultovní místo a pozdější thrácká královská akropole. Podle všeho právě tady stál dlouho hledaný chrám boha Dionýsa, proslulá věštírna, o níž se zmiňují antičtí historikové.

l V 5. století př. n. l. píše Hérodotos o thráckém kmeni Besů žijících vysoko v horách a připomíná jejich věštecké schopnosti. Právě Besové obývali město, které později dostalo jméno Perperikon a jehož věštírna se zapsala do dějin. Věštilo se z vína a ohně tak, jak vyžadovaly rituály spojené s Dionýsovým kultem.

l Před svou asijskou výpravou zavítal do Perperikonu Alexandr Veliký, aby uslyšel proroctví, že dobude svět. Makedonský a řecký král nebyl jedinou významnou osobností, která položila oběť v Dionýsově svatyni, věštírna vydávala svá proroctví i o několik století později císařům za římské nadvlády nad Balkánem.

l Až do roku 2000 považovali historikové Perperikon za středověkou pevnost. Tým archeologů vedený profesorem Ovčarovem ale odkryl nad úrovní rituální plošiny kulatý kamenný oltář. Potvrzená hypotéza znamenala doslova senzaci: ztracený chrám boha Dionýsa byl nalezen.

l Vydlážděné torzo města uprostřed bílých skal připomíná pozůstatky antického sídla, Perperikon je ovšem mnohem starší. Starověké kultovní místo obydlili už lidé mladšího

neolitu. Teprve v 18. století př. n. l. tu vzniklo posvátné město – kamenný dům boha slunce.

l S chrámem v Perperikonu souvisí pozdější vznik kultů Dionýsa a Orfea a posléze nábožensko-mystického směru zvaného orfismus, který nabyl vrcholu v římském období. Tehdy dosáhlo město na pahorku v Rodopech nového rozkvětu. Vznikla tu rozlehlá akropole s třímetrovými hradbami, za nimiž byly vybudovány ulice, kamenné nádrže na vodu i důmyslný odvodňovací systém.

l Zbytkyantického a byzantského města jsouk vidění přímo na místě, zatímco předměty z vykopávek jsou vystaveny v muzeu ve městě Kˇardžali.

 

Dionýsos – starověký bůh nevázanosti

l Pro helénské Řeky byl Dionýsos nejveselejším bohem, bohem plodnosti, převážně ovšem spojovaným s vínem a vůbec látkami rozrušujícími vědomí. V antické mytologii vystupuje v průvodu tančících satyrů a zpitých bakchantek. I řecké drama vyrostlo z dionýsovského kultu, např. slovo „komedie“ pochází z pojmenování opileckého tance vyznavačů Dionýsa. Je zřejmé, proč viděli Řekové v synovi nejvyššího boha Dia a Semelé, dcery ilyrského krále, patrona nevázanosti, entuziasmu a extáze – bylo tomu tak kvůli rituálům, s nimiž jeho kult spojovali Thrákové.

l Na tuto stránku dionýsovského kultu navázali mnohem později i Římané, kteří řeckého boha přijali pod jménem Bakchus. Že patřil mezi nejoblíbenější bohy, dokládá řada tehdejších slavností, původně pořádaných na jeho oslavu – třeba saturnálie. Je zajímavé, že tyto zprvu rozverné až extatické veselice se posléze staly součástí uctívání Krista, např. v podobě středověkého „svátku bláznů“.

 

Největší po Indech

l Historii Thráků známe především ze záznamů jejich jižních sousedů Řeků. Ti označovali všechny cizince za barbary a ani Thrákové nevyšli nejlépe. Hérodotos je např. vylíčil jako krvežíznivé bojovníky, ovládající rychlé koně.

l Thrákové ovšem dokázali Řekům konkurovat i v poezii a hudbě. Z thráckého území pocházel bájný pěvec Orfeus, ale také Spartakus, velitel povstání otroků v Římské říši.

l Již ve 2. tisíciletí př. n. l. obývali Thrákové celý Balkánský poloostrov. Postupně byli zatlačováni na východ, na území dnešního jižního Bulharska, severovýchodního Řecka a evropské části Turecka, kde také zůstali až do svého splynutí s nově příchozími Slovany. Za to, že se politicky neprosadili, mohla jejich rozdrobenost – Thrákové byli podle Hérodota „největší národ světa po Indech“.

l Thrákové holdovali vínu, což mezi Řeky zavdalo příčinu k nikoliv nepravdivým pověstem o thráckých opilcích. V thráckém městě Perperikonu nalezli archeologové četné šarapani, kamenné lisy na hrozny, s jejichž pomocí vyráběli kněží posvátné víno, které se pilo k uctění boha Dionýsa.
květen 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group