ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

nemá havaj ani na Seřizovač Havaji

(Angličtina nemá pro vykání specifický výraz. Tomáš Chýlek se už léta pohybuje v anglicky mluvícím prostředí, takže jsme se poměrně rychle shodli na tykání, byť byl rozhovor veden v češtině.)

Tvé jméno jsem objevil náhodou. V Astronomy Now online jsi uveden pod článkem Nejsilnější infračervená kamera začíná svá pozorování na Havaji. Jsi tam podepsán jako autor fotky a pracovník Joint Astronomy Centre. Co všechno tam děláš?

V podstatě se starám o provoz a další vývoj dvou špičkových světových dalekohledů. Jednak je to čtyřmetrový britský infračervený dalekohled známý v astronomických kruzích jako UKIRT. Je to zatím největší výlučně infračervený dalekohled na světě. Na starosti mám také patnáctimetrovou submilimetrovou anténu James Clerk Maxwell Telescope. Ačkoliv se jí říká dalekohled, je to ve skutečnosti takový hybrid mezi anténou a dalekohledem. Jsem ve funkci vedoucího strojního inženýra, který tedy má na starosti mechanické systémy obou dalekohledů a zvláště integraci nových detektorů. Detektory pro infračervenou a submilimetrovou astronomii jsou mnohem složitější než pro oblast spektra, kterou běžně vidíme, a tak mám o zajímavou práci postaráno. Infračervená kamera, která je na fotce v Astronomy Now online, je téměř stejně dlouhá jako sám dalekohled a váží jeden a půl tuny. Teď se připravujeme na další detektor, který bude vážit čtyři tuny.

 

Jak dlouho už na havajských observatořích pracuješ?

Havajské dalekohledy mám na starosti teprve pět let, ale astronomickými přístroji se zabývám už od dětství. Nejdříve ve hvězdárně na Petříně, pak při studiu přesné mechaniky a optiky na ČVUT v Praze, další čtyři roky patřily studiu výpočtové mechaniky v USA, následovala praxe ve výzkumu, vývoji, průmyslu...

A jak ses vlastně dostal k havajským dalekohledům?

Bylo to snadné. Dopravila mě letecká linka z Chicaga s přestupem v Honolulu, no a zbytek se musí jet autem. – Ale teď vážně. Havaj je skutečně pro astronomii prestižní místo. Takže se vše odehrálo tak, jak je to v Americe běžné. Vyšel inzerát v časopise pro strojní inženýrství a já jsem na něj odpověděl. Asi se jim moje resumé líbilo, protože si mě pozvali na konkurz přímo na Havaj. Řekl jsem si, že nejhorší, co se může stát, je, že budu mít několik dní pobytu zdarma na Havaji s plnou penzí. Jenže Američané mi trochu udělali čáru přes rozpočet, protože jsem konkurz vyhrál. Největší práci mi pak dalo přemluvit manželku a děti, aby se přestěhovaly na druhý konec světa. Málokdo to ví, ale Havaj je ve skutečnosti nejodlehlejší místo na zeměkouli. My jsme přitom žili spokojeně v kanadském Montrealu a já měl velmi dobrou pracovní pozici v průmyslovém vývoji.

 

Já myslel, že Havaj je ráj na zemi a každý po ní touží.

Pro hodně lidí je Havaj skutečně ráj na zemi, ale asi záleží na tom, co kdo konkrétně hledá. Velkou výhodou je, že Havaj je součástí USA, a proto na rozdíl od jiných tropických ostrovů jsou tu k dispozici všechny vymoženosti civilizace, jako kvalitní lékařská péče, letecké spojení, dobré školy, nákupní střediska a další. Pro astronomické observatoře, kterých je tady dvanáct, je pak mnohem snadnější přitáhnout špičkové odborníky ze zámoří a umožnit jim odpovídající život. Třeba v Antarktidě, kde je také několik astronomických dalekohledů, je pobyt pro vědce daleko těžší.

Geograficky jsou ale Havajské ostrovy skutečně nejizolovanější místo na zeměkouli. Jsou nejdále od jakéhokoliv kontinentu. Nejblíže je to do amerického státu Kalifornie – téměř čtyři tisíce kilometrů, tedy přes pět hodin letadlem. Původní havajská fauna a flóra je tak oproti jiným tropickým ostrovům, které jsou položeny blíže k pevnině, poměrně omezená. Má to ale i své klady. Například tady nežijí žádné nebezpečné šelmy, hadi ani hmyz, což oceňuje především manželka a naše dvě děti. No a vůbec nejdůležitější je, že kvůli odlehlé poloze mají Havajské ostrovy ideální podmínky pro astronomii.

 

Daleko od vlasti se tedy touláš už dost dlouho...

Vždycky mě lákala astronomie a dalekohledy obzvláště. Bohužel v tomto ohledu není Česko ani Evropa ideálním místem. Všechny velké dalekohledy jsou umístěny v jižnějších zeměpisných šířkách, aby pokryly co nejvíce hvězdné oblohy. Jde o oblasti, kde je slunečno celý rok. Evropa má například dalekohledy na Kanárských ostrovech. Jiné jsou v Chile. Tak jsem po škole stál před rozhodnutím – skončit s astronomií, nebo se vydat do světa. V roce 1991 jsme se s manželkou rozhodli pro druhou možnost a odjeli jsme do USA na studentské vízum a už jsme zůstali.

 

Zůstaňme u „nebeských očí“. Jak vypadá práce na havajské hvězdárně? Zkus třeba popsat běžný pracovní den.

Podle potřeby některé dny jezdím k dalekohledům, které jsou umístěny nahoře na Mauna Kea, jindy zůstávám dole na pobřeží v hlavní budově, která je součástí velkého astronomického komplexu havajské univerzity (University of Hawaii) ve městě Hilo. V hlavní budově mám kancelář.

Ve dnech, kdy jedu na Mauna Kea k dalekohledům, odjíždím před osmou hodinou ráno. Cesta trvá dvě hodiny a překonává převýšení čtyři tisíce dvě stě metrů. To je myslím další zajímavý rekord. Nevím o jiné lokalitě na světě, kde byste za tak krátkou dobu byli schopni překonat po cestě tak velký výškový rozdíl. Ve výšce dva tisíce osm set metrů na půl hodiny zastavím kvůli aklimatizaci a pak už pokračuji terénním vozem až nahoru. V té době už astronomové dávno po noční směně spí, a tak mám dalekohledy zcela pro sebe. Především se zabývám změnami konstrukce dalekohledu a jeho infrastruktury pro připojení nových přístrojů. Pokud je potřeba, občas řídím opravy a údržbu mechanických systémů dalekohledu. Pokud je ovšem naplánovaná větší práce, kvůli které je potřeba některý dalekohled odstavit z provozu, pak trávím u dalekohledu až čtrnáct hodin denně a spím v táboře, který leží ve výšce dva tisíce osm set metrů, i několik nocí za sebou.

 

Jak se ti pracuje v takové nadmořské výšce?

Není to snadné. Na vrcholu Mauna Kea je v porovnání s Hilem jenom šedesát procent kyslíku. Jsou i lidé, většinou turisté, kterým se udělá už po cestě tak špatně, že otočí auto zpět a na vrchol vůbec nevyjedou. Těm s dýchacími nebo oběhovými potížemi se pobyt na vrcholu vůbec nedoporučuje. Obecně ale platí, že čím častěji jezdíte nahoru a čím déle zůstáváte, tím lépe se vaše tělo přizpůsobí.

Pro horolezce není nadmořská výška čtyři tisíce dvě stě metrů nijak extrémní, ale při horolezecké výpravě postupujete pomalu, každý den kousek, zatímco my překonáme celý výškový rozdíl za méně než dvě hodiny. Existují i životu nebezpečná onemocnění spojená s velkou nadmořskou výškou, jakými jsou mozkový a plicní edém a selhání srdce. Musím bohužel říci, že Mauna Kea tak má na svém kontě řadu lidských životů. K nejčastějším, ale nikoliv nebezpečným potížím patří, že se velice rychle unavíte a zadýcháte i při minimální aktivitě, bolesti a točení hlavy, nechutenství a omezená intelektuální kapacita. Velká nadmořská výška má ovšem také zábavnou stránku: například když zjistíte, že nejste schopni spočítat jednoduché početní příklady, které byste za normálních podmínek považovali za triviální, nebo si zapamatovat běžné věci, případně si vzpomenout na to či ono slovo. Nebo když v noci vyjedete nahoru v očekávání zářivého hvězdného nebe, a jste zklamaní, jak málo hvězd je ve skutečnosti vidět. To vás ovšem jenom šálí zrak, protože z nedostatku kyslíku oči ztratí svoji obvyklou citlivost. Nejkrásnější pohled na hvězdné nebe je proto z návštěvnického centra Hale Pohaku ve výšce dva tisíce osm set metrů, kde je několik menších dalekohledů.

 

Je těžké být Čechem v jižní výspě USA?

Podle statistik žije na Havaji čtyřicet dva procent obyvatel asijského původu, dvacet čtyři procent bělochů a méně než sedm procent původních Havajců. Pro turistický ruch je samozřejmě důležitá tradiční pohostinnost, která sem láká miliony turistů ročně. Pokud se tu ale někdo rozhodne žít, je realita jiná. V tak kulturně rozmanitém prostředí se musí člověk pohybovat obzvláště opatrně a neočekávat, že věci půjdou vždy podle jeho zažitých představ. Také záleží na tom, jestli žiješ v Honolulu, které má skoro milion obyvatel a podobá se kterémukoliv jinému americkému velkoměstu, anebo v zapadlé vesničce v pralese. Znám Čechy a Slováky a každému z nich vyhovuje to jeho. Já jsem na Havaj přišel za astronomií a pracuji s lidmi z celého světa (dalekohledy patří Velké Británii, Holandsku a Kanadě). Je to v pravém smyslu multinárodní prostředí. Dobře sem zapadám, protože já sám jsem „kanadský občan českého původu pracující v USA pro britskou vládu“. Uznávám, že je to někdy zcela matoucí i pro mě.

 

Nejsou na Havaji nějaké separatistické tendence? Havaj byla k USA v podstatě připojena po zásahu sto šedesáti amerických vojenských námořníků v roce 1893.

Separatistické hnutí existuje, ale jde o naprosto okrajovou záležitost, protože každý ví, co se stalo s jinými ostrovy v Tichém oceánu, které se osamostatnily. Spíše se jedná o uznání původního havajského obyvatelstva jako samostatného národa a uznání pozemkových nároků, to ale všechno v rámci USA, protože jenom tak lze udržet finanční hodnotu půdy. Já se na separatismus dívám velmi skepticky už proto, že jsme zažili slovenský separatismus, když jsme bydleli v Česku, a quebecký separatismus, když jsme žili v Kanadě. Pokud jde o obsazení Havaje Spojenými státy, pak je třeba upřesnit, že v roce 1893 došlo ke svržení monarchie a vytvoření nezávislé Havajské republiky s prozatímní vládou, zatímco k obsazení došlo až o pět let později, v roce 1898, na základě rozhodnutí svobodně zvoleného parlamentu. Monarchie byla svržena jako reakce na královnin pokus zrušit ústavu, což by v podstatě znamenalo návrat k absolutní monarchii. Převrat byl proveden 162 americkými námořníky, ale také 1500 příslušníky havajských Honolulu Rifles. Otázka proto je, do jaké míry měli Američané vůbec vliv na převrat, zvláště poté, co se druhý den vrátili na loď a do dění už nezasahovali. Podle historických zdrojů byla královna zajata, královské milice odzbrojeny, úřady obsazeny a revoluce vykonána výhradně příslušníky místních havajských jednotek. K zajímavým faktům patří to, ze po svržení monarchie byla do několika dnů nově založena Havajská republika a uznána prakticky všemi světovými mocnostmi včetně Francie, USA, Anglie, Ruska a Rakouska-Uherska, což dodává převratu velmi legitimní pozadí.

 

 

Tomáš Chýlek

Strojní inženýr, který se narodil 28. 3. 1963, studoval na katedře přesné mechaniky a optiky ČVUT v Praze a výpočtovou mechaniku pak na Old Dominion University v Norfolku ve státě Virginie v USA. Pracoval jako konstruktér ve Vývojové a provozní základně výzkumných ústavů v Běchovicích, jako odborný asistent na Strojní fakultě ČVUT v Praze a v Langley Research Centre NASA v Hamptonu v USA a jako vedoucí vývoje klapek ve firmě Velan, Inc. v Montrealu v Kanadě. V současné době působí jako vedoucí strojní inženýr v Joint Astronomy Centre na Havaji a má na starosti United Kingdom Infra Red Telescope a James Clerk Maxwell Telescope. Pět let žije na „velkém“ havajském ostrově ve městě Hilo s manželkou Tatianou a dětmi Terezou a Albertem.
červenec - srpen 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group