ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Opice s parukou

opicesparukouVysoké vrcholky Simenských hor v Etiopii – vlastně hrana obrovského zlomu – se střídají se strmými útesy, pod nimiž mají své jeskynní příbytky jedny z nejzajímavějších opic světa – dželady hnědé.

Dželady žijí jedině tady a pak v menším množství v několika dalších etiopských lokalitách kolem Debre Lebanos, Debre Sina, Mulu a Bole Valley. Tlupy mohou mít i čtyři sta jedinců, přičemž každá se skládá z pevně strukturovaných rodin. Odhaduje se, že jich je na světě padesát až dvě stě tisíc. Dožívají se až devatenácti let.

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, v tlupě nevládne samec, ale samice. Každá rodina se přitom skládá z jednoho dominantního samce a tří až osmi samic, o které se musí všemožně starat a odhánět od nich jiné samce. Matriarchát se vyznačuje pevnou solidaritou mezi jednotlivými samicemi, která se mimo jiné projevuje i synchronizovanou říjí. V okamžiku, kdy samec ve svých povinnostech poleví, samice ho bez milosti vyštěkají z rodiny a najdou si nového, schopnějšího. Zpravidla se jedná o náhradníka, který již delší čas žije v jejich blízkosti a jen čeká na svou příležitost.

Mláďata mají v tlupě jednoznačně přednost před vším, mohou si dovolit cokoliv zejména k samcům a ti to trpně snášejí. Jinak by byl totiž samec okamžitě napaden samicemi. Dospívající samečkové se pak sdružují do jakýchsi „mládeneckých kroužků“, které se pohybují v blízkosti rodin a snaží se odlákat nedospělé samičky, aby s nimi posléze mohli založit vlastní harém.

lll

Nádherná hedvábná hříva, která vypadá, jako by si opice nasadila paruku, a za niž by se nemusel stydět žádný heavymetalový zpěvák, a dlouhý ocas se střapcem na konci těmto zvířatům vysloužily přezdívku „lion monkeys“ – lví opice. Je pravda, že na první pohled a z větší vzdálenosti je záměna se lvem poměrně pochopitelná. Na rozdíl od krále zvířat jsou ale dželady mírumilovní vegetariáni, kteří se živí především travinami a kořínky, ale i různými plody a bobulemi – a s obzvláštním nadšením pustoší skromnou úrodu zdejších horalů.

Krmí se vsedě, trsy trávy vytrhávají velkou rychlostí oběma předníma nohama. Převážnou část dne tráví pastvou na náhorních plošinách a vzájemným vískáním svých hřív, což je výrazem pozornosti, navázání a utužování přátelských či milostných vztahů. V minulosti ostatně bývala taková hříva oblíbenou čelenkou horských bojovníků. V dnešní době však dželada nemá v podstatě žádného skutečného nepřítele a svůj život tráví velmi harmonicky. V chladných nocích je ukryta před eventuálními útočníky (především hyenami) v doupatech pod převisy, kam se žádný nepřítel neodváží.

lll

Nejtypičtějším znakem dželad jsou dva zrcadlově umístěné bezsrsté trojúhelníky na hrudi a třetí, ve tvaru motýlka, pod bradou. Tyto oblasti jsou červené a v době říje zrudnou ještě ostřeji – jako barvotiskové zářící srdce. Tato znamení vysloužila dželadám další jímavou přezdívku – opice s krvácejícím srdcem.

Jejich vrásčitý obličej má smutný, skoro makabrózní výraz – jako by zpod kápě hřívy vykukovala sama smrtka. Když dželady rozevřou tlamu a stáhnou pysky dozadu, vynoří se úctyhodné špičáky – tento výraz však překvapivě neznačí hrozbu, ale naopak vstřícnost. Oproti tomu široce rozevřená tlama s ohrnutým horním rtem přetaženým až přes nos, kdy tak obnaží rudou vnitřní stranu rtu a dásně, už výstrahou je. Dželady mají výraznou mimiku. Také disponují asi sedmadvaceti druhy zvuků, což je znakem vysokého stupně inteligence.

lll

Dželada hnědá je jediným žijícím zástupcem svého rodu. Patří mezi vyšší primáty, k čeledi kočkodanovitých, do které spadá i kočkodan, makak, pavián a v druhé podčeledi také hulman a gueréza. Občas bývá ne zcela správně řazena k paviánům, což zřejmě vychází z německého názvu Blutbrust Pavian, popřípadě anglického Gelada Baboon. Před zhruba třemi miliony let obývalo Zemi několik příbuzných druhů, z nichž jeden byl údajně velký jako dnešní horská gorila.

V Červené knize ohrožených druhů zvířat figuruje dželada pouze jako středně ohrožená – panují však obavy ze snižování stavů kvůli poškozování a zmenšování jejich přirozeného prostředí. Z tohoto pohledu se snaha etiopských úřadů o vysídlení několika pastevecko-

-zemědělských vesnic ze Simenského národního parku jeví pro dželadu, ale i kozorožce habešského a vlčka etiopského jako velmi dobrá zpráva.

 

 

Dželada hnědá (Theropithecus gelada)

l Jde o poměrně plachá zvířata, velmi společenská, žijící v tlupách.

l V dnešní podobě je popsal až v roce 1835 německý cestovatel a zoolog Eduard Rüppel. Zpočátku je doprovázela pověst agresivních zvířat kvůli jejich zvyku ohrnovat často horní ret a obnažovat zuby, což vypadá hrozivě. Dnes už se ví, že jde o gesto, které má uklidňovat.

l Dospělý samec měří kolem 69–74 cm, ocas má dlouhý 45–50 cm a váží až 21 kg. Samice vypadají poloviční, jsou velké asi 50–65 cm, ocas mají dlouhý 30–41cm a váží kolem 14 kilogramů. Zvířata mají zvláštní, impozantní hřívu, samice ji má menší.

l Pohlavní dospělosti dosahují samice ve třech až čtyřech letech, samci až v osmi. Než dospějí, drží se matky. Samec si pak založí vlastní skupinu.

l Mláďata se rodí po sto padesáti až sto osmdesáti dnech březosti, obvykle jen jedno, dvojčata jsou vzácností.

l Živí se výhradně trávou, což není u paviánů obvyklé. Výjimečně požírají různé plody nebo hmyz a drobné
živočichy.
červenec - srpen 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group