ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Šance pro zabijáky

sanceprozabijakyO životní prostředí je připravuje vysoušení bažin. Naštěstí se objevují i opačné příklady, například Asuánská přehrada dala nový domov tisícům krokodýlů nilských, stejně tak ohromná umělá nádrž Kariba v Zimbabwe.

Některé setkání člověka s krokodýlem může skončit tragicky, ale jen málo krokodýlů se odváží člověka napadnout – vzácně krokodýl nilský, krokodýl americký a nejčastěji ten největší, krokodýl mořský. U některých afrických národů se praktikovaly i krokodýlí soudy. Odsouzenec musel prokázat svoji nevinu tím, že přeplaval Krokodýlí jezero. Celý rituál byl doprovázen vířením bubnů, které u krokodýlů vyvolává podmíněný reflex – krmení. Přesto se některým výjimečně podařilo dosáhnout druhého břehu.

Nejvíce útoků krokodýlů na člověka se zatím odehrálo v Austrálii. Agentury před nějakou dobou informovaly o případu, kdy krokodýl nedaleko Darwinu na severu kontinentu dokonce stáhl pod hladinu cyklistu. Mladíka zardousil a jeho dva kamarády donutil přenocovat v koruně stromu. Vyplašil ho až hluk policejní helikoptéry, která přiletěla dvojici na pomoc.

Vše se seběhlo při nedělním výletu tří mladíků na horských kolech. Po několika kilometrech jízdy se zastavili u řeky Finniss, kde se rozhodli umýt zablácená kola. Dvaadvacetiletý Brett Mann vstoupil do vody jako první. Když se sehnul, aby se opláchl, objevil se před ním asi čtyřmetrový mořský krokodýl a stáhl ho pod hladinu. Kamarádi podle vlastních slov okamžitě skočili za ním, ale řeka byla tou dobou rozvodněná, takže se jim tělo nepodařilo najít. Navíc měli sami problém udržet se nad vodou a když viděli, jak se krokodýl vrací, okamžitě se vyšplhali na strom uprostřed rozvodněné říčky. Tělo mrtvého se nenašlo, stejně jako neskončilo pátrání po zabijákovi.

Pohybovali jsme se v této oblasti také, jednou jsme nocovali u řeky. Přátelé začali stavět moskytiéry přímo na břehu. Hned na pokraji ale ležela velká mrtvá ryba: usoudil jsem, že si pro ni v noci určitě přijde krokodýl, a přesunuli jsme se kousek dál do vnitrozemí. Ryba do rána samozřejmě zmizela a přátelé přísahali, že slyšeli krokodýla.

Na jiných místech jsme si ale slastně lebedili i v teplých tocích, kde cedulky varovaly před krokodýly. Nejsem kaskadér, ale těmito zvířaty se zabývám celý život, byl jsem za krokodýly zodpovědný v evropské Asociaci zoologických zahrad, takže trochu znám jejich zvyky i místa, kde by se opravdu mohli vyskytovat. I moji přátelé mi bezmezně věřili. Přežili jsme všichni.

Aligátoří žně

Nejvíce člověk ohrozil aligátora severoamerického. Než člověk přišel se svou touhou po ovládnutí přírody a ještě větší touhou po zisku, který mu aligátoří kůže přinášely, obýval tento krokodýl rozsáhlá území bažin a močálů podél řek a jezer jihovýchodu USA. Za deset let ale vynesly aligátoří žně přes milion amerických dolarů, nejúspěšnější lovci si přišli na průměrné roční výdělky 4183 dolarů. Za jednu noc ulovili průměrně 18,8 aligátora, při ceně 48 dolarů za zvíře.

Podél východního pobřeží USA se v šířce tří set kilometrů táhne pásmo monzunových lesů. Everglades jsou velké známé bažiny, patřící mezi světové přírodní bohatství. Rozprostírají se na jih od jezera Okeechobee, jsou asi sto padesát kilometrů dlouhé a šedesát kilometrů široké. V centrální části Everglades se nacházejí Hammoccks, malé ostrůvky pevné půdy porostlé mokřadními tropickými stromy, a mezi nimi se táhnou těžko průchodné mokřiny. Okraje území jsou porostlé až třímetrovou mokřadní trávou. V roce 1947 byla značná část prohlášena za národní park, druhý největší v USA.

Hranice je vyznačena bójemi i daleko v moři a v křehkém ekosystému žije 350 druhů ptáků a roste více než tisíc druhů rostlin. V roce 1930 zde hnízdilo 300 000 párů krokodýlů, ale počet se bohužel rychle snížil na pouhých pět tisíc.

Když se posledním útočištěm krokodýlů staly právě neprostupné bažiny Everglades, naštěstí zvítězil zdravý rozum a americká vláda vybíjení zastavila. Na řadu přišla usilovná práce ochranářů a výzkumníků. Krokodýli jsou od roku 1960 přísně chráněni a jejich počty začaly pomalu stoupat. Na Floridě existuje program kontroly hnízd a sběru vajec v celém areálu. Protože tento ještěr nemá přirozeného nepřítele, jsou každoročně stanoveny kvóty odstřelu. Ročně se tak z přírodní populace získá dvacet tisíc až dvacet pět tisíc kusů kůží. V minulosti byla predátorem puma. Dnes je v této oblasti mimořádně vzácná a pod přísnou kontrolou přežívá jen několik desítek zvířat. Aligátor severoamerický mohl být vyňat z červené knihy ohrožených druhů.

Kůže, které přicházejí na trh, jsou ze značné části z farem na Floridě, v Jižní Karolíně a v Louisianě. Je jich tu přibližně sto padesát a chovají asi tři sta padesát tisíc aligátorů. Ročně vyprodukují až čtvrt milionu vajec a prodají přibližně necelých devět tisíc až sto padesát tisíc kůží. Obchodní délka aligátoří kůže byla stanovena na 122 centimetrů.

Dokonalí lovci

Krokodýli jsou velmi starobylí plazi, první doklady o krokodýlech existují z konce triasu, za posledních 65 milionů let se tito ještěři výrazněji nezměnili. Jsou dokonale přizpůsobeni životu ve vodě. Na nohou mají plovací blány, silný ocas slouží jako výkonný motor i kormidlo.

Při plavání mají končetiny přiloženy k tělu. Uzavíratelné nozdry leží na vyvýšené špičce čenichu ve stejné ose s očima; plujícímu krokodýlovi vyčnívají nad vodu, může dýchat a zároveň pozorovat okolí. Zrak mají výborný, oči jsou opatřeny průhlednou mžurkou. Při potopení se zvláštní záklopkou uzavřou i ušní otvory. Protože tlamu nemohou vodotěsně uzavřít, mají v její zadní části uzavíratelnou záklopku, která zabraňuje proniknutí vody do dýchacích cest a trávicí trubice. Jazyk je přirostlý.

Zvláštností je žaludek rozdělený na tři části, trávení napomáhají kameny, které krokodýli občas polykají. Ty jim také pravděpodobně pomáhají udržovat ve vodě stabilitu. Další zvláštností těchto vývojově primitivních ještěrů je srdce rozdělené na čtyři části.

Žijí ve sladké vodě, ale některé druhy i ve slaných vodách, krokodýl mořský byl spatřen tisíc pět set kilometrů od břehu.

Ve vodních tocích působí jako zdravotní policie, zúrodňují vodu, svým pohybem zamezují zarůstání toků vodními rostlinami. Bylo prokázáno, že v místech, kde byli vyhubeni, neúměrně vzrostl počet plevelných ryb.

Loví převážně v noci, dokáží se pod vodou nepozorovaně přiblížit a rychle zaútočit. Kořist většinou nestačí reagovat. Živí se také zdechlinami a vykonávají záslužnou práci zdravotní policie. Kupodivu značnou rychlost dokáží vyvinout na krátkou vzdálenost i na souši. Pohybují se přitom na vztyčených nohách. Pokud chce být člověk v bezpečí, musí se od velkého krokodýla držet nejméně pět metrů daleko.

Největší hrozbou jsou kuželovité zuby uložené v jamkách. Slouží pouze k zachycení kořisti, nikoli ke kousání, a pokud se opotřebují, vymění se – až pětatřicetkrát za život. Uvádí se, že krokodýl umí stisknout až silou třináct tun. Nejprve ale kořist utopí, pak ji odtáhne na klidné místo a tam ji začne požírat. Pokud je úlovek příliš velký, pomůže si krokodýl tak, že tělo zaklíní mezi potopené kořeny stromů, aby mu neuplavalo.

Když je na kořist krokodýlů víc, každý uchopí část kořisti, pomocí ocasu se rychle otáčejí okolo své osy, a z oběti tak vyrvou kusy svaloviny. Polykají je většinou ve vodě tak, že je nadhazují v tlamě, až je srovnají do potřebné polohy.

Tělesnou teplotu udržují sluněním na březích a ochlazováním ve vodě.

Péče až dojemná

Chování krokodýlů je na plazy obdivuhodné. Mají vzájemné sociální vztahy, hierarchii, dorozumívají se hlasem, loví koordinovaně a dojemné je jejich mateřské chování.

Páří se ve vodě, a to velmi bouřlivě. Samci vydávají hlasitý dunivý řev. Samci amerických aligátorů dokonce chvěním břišního pancíře rozvlní vodní hladinu.

Naproti tomu jemně pečují o potomstvo, samice některých krokodýlů staví z rostlinných materiálů až jeden a půl metru vysoké hnízdo, do kterého klade podle druhu deset až devadesát vajec opatřených skořápkou. Teplota ve středu hnízda je až o 4 stupně vyšší než na okrajích, což pak ovlivňuje pohlaví mláďat. Při vyšší teplotě se líhnou samci, při nižší samice.

Samice hnízdo hlídá celých devadesát až sto třicet dní, než se mláďata vylíhnou. Nejprve se ale z vajec ozve kvákání, což je signál, aby samice hnízdo rozhrabala a mláďatům pomohla na svět. Protože na cestě k vodě na ně čeká mnoho nebezpečí, pokud je hnízdo dál od vody, samice mláďata jemně nabere do čelistí a přenese je do bezpečí mělkých lagun, kde je teplejší voda a dostatek vhodné potravy.

Ale ani tam nemají mláďata vyhráno, boj o život pokračuje, dokud nedorostou a sama nejsou nebezpečná svému okolí. Prvního roku se nedožívá ani polovina mláďat, i když je některé matky střeží až tři roky. Malí krokodýli se živí hmyzem, malými rybkami a korýši, jsou poměrně žraví, později loví ryby, želvy, ptáky a savce. Dospívají v pěti až patnácti letech, podle druhu.

Dodnes je ale loveno mnoho dalších druhů krokodýlů. Mezinárodní obchod s kůžemi vynáší víc než 500 milionů amerických dolarů ročně. Drancování společně se ztrátou a znečištěním životního prostředí přivedlo několik druhů na pokraj vyhubení. Naštěstí ve většině států byly zahájeny programy pro zvýšení krokodýlích populací. V roce 1989 jsem si napsal: „Věřím, že zvítězí zdravý rozum a všechny druhy krokodýlů s námi oslaví rok 2000, a to nejen v zoologických zahradách a na farmách, ale i ve volné přírodě, kam nesporně patří.“ Jsem velmi šťastný, že se moje přání alespoň částečně vyplnilo.

 

Někteří z vládců řek a bažin

l Kajman brýlový a jeho geografické poddruhy jsou nejrozšířenějšími kajmany. V Kostarice je tento druh poměrně častý. Žije také v Brazílii, Kolumbii, Ekvádoru, Salvadoru, Guyaně, Francouzské Guyaně, Guatemale, Hondurasu, Mexiku, Nikaragui, Panamě, Peru, Surinamu a na Tobagu a Trinidadu. Člověk ho vysadil na Kubu, na Portoriko a do USA. Dorůstá až 3 metrů. Starší zvířata jsou schopna ulovit i větší kořist, například divoká prasata. Je dokázáno, že v oblastech, kde byli vyhubeni, poklesly stavy ryb, regulují také populace piraní.

l Krokodýl americký (Crocodylus acutus) je rozšířen od jihu USA po Střední a Jižní Ameriku. Na Kajmanských ostrovech byl vyhuben. Dorůstá až 7,5 metru. Je zapsán v Červené knize IUCN jako ohrožený. Přírodní populace je odhadována na 10 000 až 20 000 kusů. Živí se kraby, rybami, želvami, ptáky, nejčastěji loví v noci. Vzácně loví i domácí zvířata. Zprávy o útocích na lidi jsou velmi vzácné.

l Krokodýl Johnsonův (Crocodylus johnsoni) obývá Západní Austrálii, Severní teritorium a Queensland. Přírodní populace je odhadována na 50 až 100 000 jedinců, ale klesá. Hlavní příčinou je úbytek životního prostředí. Dorůstá 1,5 metru. Obývá sladkovodní jezera, slepá ramena řek a zátoky říčních systémů. Vyskytuje se také blízko pobřeží v brakických vodách, ale tady ho vytlačuje velký krokodýl mořský. Protáhlý tvar čenichu napovídá, že je přizpůsoben k lovu ryb, které uchopí bleskurychlým trhnutím hlavy.

l Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) je rozšířen po celé řadě států Afriky. Je uveden v Červené knize IUCN. Přírodní populace je odhadována na 250 000 až 500 000. Dorůstá 3,5–7 metrů. Žije v jezerech, řekách, močálech i brakické vodě. Dokáže ulovit i velká zvířata jako antilopy, buvoly, mladé hrochy i velké kočkovité šelmy. Největší část jídelníčku však tvoří ryby, při jejich lovu krokodýli dokáží spolupracovat, z těl a ocasů utvoří kruhovou hradbu, ve které ryby soustředí. V noci cestují za potravou až stovky metrů od vody. Plní významnou roli zdravotní policie. Jako krokodýli mořští mají pověst lidožroutů. Spolu s hrochy a lvy mají každoročně na svědomí smrt mnoha set lidí.

l Krokodýl mořský (Crocodylus porosus) má velký areál rozšíření: Austrálie, Papua-Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Brunei, Indonésie, Malajsie, Singapur, Čína, Indie, Srí Lanka, Bangladéš, Filipíny, Myanmar, Kambodža, Vietnam a Thajsko. Přírodní populace je odhadována na 200 000 až 300 000. Snáší slanou vodu, obývá pobřeží a ústí řek. Velcí krokodýli mohou ulovit jelena nebo buvola, útoky na člověka nejsou vzácností. Je to největší krokodýl, dorůstá 5 až 9 metrů a váží až jednu tunu. Dnes se již tak velká zvířata nevyskytují.

l Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) obývá močály provincie Zapata na severozápadě Kuby a ostrov Isla de la Juventud, v minulosti žil i na Bahamách. Populace je odhadována na 3000 až 6000 zvířat. Je veden v Červené knize ohrožených druhů IUCN. Dorůstá 3,8 metru. Loví především ryby a želvy, příležitostně i malé savce. Zadní zuby má přizpůsobeny k drcení želvích krunýřů, jsou širší. Tento krokodýl také dokáže vyskočit do značné výšky a strhnout kořist z větví nad vodou.

l Gaviál indický (Gavialis gangeticus) žije v mnohem menším teritoriu, než bylo to původní. V Bangladéši je blízko vyhynutí, v Bhútánu již pravděpodobně nežije, stejně tak v Indii, v Myanmě, v Nepálu; v Pákistánu je blízko vyhynutí. Poslední populace jsou v říčních systémech Brahmaputry v Bhútánu, v řece Indu v Pákistánu a v Ganze v Nepálu. Malá populace je v Kaladanu a řece Iravádí v Myanmě. Patří mezi nejohroženější krokodýly. V roce 1974 žilo okolo 250 jedinců, díky ochranářským projektům se stavy zvýšily na 5000. Dorůstá 4 až 7 metrů. Žije v říčních systémech pomalu tekoucích vod, z vody vylézá zřídka. Je dokonale přizpůsoben lovu ryb. Samci mají harémy několika samic. Páří se od listopadu do ledna. Samice jsou dospělé, když dosáhnou tří metrů, což je obvykle nejdříve v deseti letech. V období sucha od března do května klade samice do písku 30 až 50 vajec. Gaviál má ze všech krokodýlů největší vejce, v průměru váží 160 gramů.
říjen 2006

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group