ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK SE HÝŘÍ V RIU

„Pre boha, prečo som sa sem trepala takú diaľku,“ stěžovala si spolubydlící, když jsme se po příletu do Rio de Janeira plné očekávání obě ihned doslova vrhly do víru velkoměsta. Stačilo totiž zabočit do méně honosných ulic poblíž vyhlášených pláží, a svět kolem nás se drasticky změnil.

Přiznávám, byl to můj nápad. „Nemůžeš se zajímat jen o místa, která nabízejí prospekty, když chceš poznat skutečné Rio,“ snažila jsem se jí vysvětlit. V podstatě jsem ale byla překvapená podobně jako ona – budovy působily zchátralým dojmem, který ještě umocňovalo všudypřítomné graffiti. Podpisu pouličních „umělců“ se nevyhnul ani kostel. Obchody ztratily lesk světových značek a poštu byste od bufetu čtvrté cenové skupiny jen těžko rozeznali. Školu jsme od opuštěného skladiště odlišily jen podle toho, že na plácku před ní dováděly děti ve školních uniformách. Tedy pokud se tričku s názvem zařízení dá říkat uniforma.

Rozdíl mezi bohatými čtvrtěmi s přepychovými hotely a místy, kde žijí obyčejní obyvatelé Ria, předčil naše očekávání. A tak jsme původně zamýšlený okruh poněkud zkrátily a zamířily k první restauraci, která budila důvěryhodný dojem. I když jsme tam působily jako bílé vrány, obsluha ani caipirinha nás nezklamaly.

KDY MAJÍ PROSTITUTKY VOLNO?

Tato caipirinha samozřejmě nebyla zdaleka poslední, kterou jsme v Riu pily. Pro vlastní přípravu jsme ještě ten den zakoupily třtinovou pálenku Velho Barreiro, limetky a haldu baleného cukru. Některé ingredience určitě chyběly, ale rozluštit návod v portugalštině bylo poněkud problematické. Chuť toho, co jsme pily v první restauraci, ale byla téměř shodná. Stačily jsme zato pochopit, že limetka se dá nahradit maracují či dokonce melounem.

Základní vybavení na pokoji jsme tedy měly, nyní bylo potřeba vyzkoumat, kde se dá po práci dobře pít a bavit se. Hotelový bar či restaurace s pevným programem není to pravé místo pro turisty hledající kromě jiného i vzrušující tvář Ria. A tak vzhůru do baru Scotland Yard poblíž Copacabany. Prý je to správné doupě.

Pověst nelhala. Vedle zajímavého setkání s dalšími Evropany – Turky a Maďary – tady byly zastoupeny snad všechny místní společenské vrstvy. Od bohatců a umělců až po lehké děvy. Ty ovšem byly v přesile. Možná proto jim nedostatek pánského volného osazenstva velel nabízet své služby i ženám. Trochu šokující zážitek. Vedle piva všech evropských i exotických značek se tu převážně pil tvrdý alkohol. Tequila, caipirinha či key rum.

Postupem času už jsem nestačila registrovat, od koho byl který panák a komu ho vrátit, po půlnoci tak už všichni objednávali všem a vzájemná pijácká solidarita přetrhala hranice i společenské rozdíly. Ani nejostřílenější tvrdí hoši ovšem nepřežili náš přípitek vodkou. Možná proto, že – ač se tu všechno podává chlazené – byla teplá. Že by zdejší barmani nevěděli, že i vodka patří do lednice? Každopádně Jihoameričané jí byli poraženi na hlavu. Poznaly jsme to podle toho, že prostitutky si na následující den braly volno. A to se tu prý nikdy nestává...

HON NA CIZINKY

I přes varování a krádeže, které byly na denním pořádku, jsme my dvě po ranním návratu z takovéhoto poznávání Ria nepostrádaly nic z osobních věcí. Utvrdilo mě to v názoru, že kdo se baví, nezlobí...

Kdo nenavštívil Help, nebyl v Riu, říkají místní. Největší diskotéka ve městě – Help – patří k divům zdejšího zábavního průmyslu. Pro jistotu jsme pro ni zvolily taktiku party, abychom měly alespoň mizivý pocit bezpečí mezi známými. Přece jen jsou zde drogy k dostání jako u nás pivo v hospodě.

Plán dobrý, realita úplně jiná. Stačilo asi dvacet vteřin a každý byl jinde. Diskotéka byla slušným bludištěm se vším, co k tomu patří. Travesti, striptýzy, sex naživo, na jiných scénách něco ze živého popu (Shakira? Jo támhle...), ekvilibristické a cirkusové výkony barmanů a koks místo cukru do caipirinhy. Je-li libo.

U nás rozhodně nebylo. Potkala jsem známé z baru Scotland Yardu, kteří tu hledali kamaráda. Přišel před třemi dny. Trošku mě to vyděsilo a začala jsem hledat spolubydlící, kterou jsem nechala zlomyslně napospas roztančeným Amazonkám na parketu. Právě včas. Vypadala totiž, že každou chvíli vyvolá mezinárodní konflikt. Byla totiž blonďatá a moc se jim líbila. Povedlo se nám nakonec ztratit v davu, ale několik jejích obdivovatelů a obdivovatelek se nechtělo jen tak vzdát a musely jsme prchat dál. Pro mě zábava, pro ni trauma.

TRAPAS JAKO BRNO

Po zkušenostech z předešlého dne jsme na podvečer zvolily poklidný pobyt v hotelu s využitím nabízených služeb a zařízení. Na hudebním kanálu v televizi běžela soutěž o nejlepší píseň a klip homosexuálního zpěváka, a tak jsme mimo jihoamerickou popovou scénu, pro nás neznámou, sledovaly Eltona Johna, Georga Michaela či Boy George. Takže nuda.

Krásné koupání s úchvatným výhledem na Rio zato nabízel bazén na střeše hotelu. Vidina plavání zhruba patnáct šestnáct pater nad úrovní lidského hemžení mě nadchla.

Plavky, tričko, sandály a ručník přes rameno mi nepřišlo nijak neúměrné, obzvláště když má spolubydlící vyrazila bosky a jen v plavkách a s osuškou kolem pasu.

Do nejvyššího patra jsme vyjely štěbetajíc o rychlosti hotelové zdviže, takže jsme z výtahu vpadly rovnou do haly, aniž nás mohla překvapená ochranka ve fracích zadržet. Stačila jsem zaregistrovat jakýsi nóbl banket, kde právě operní pěvkyně prožívala svou árii až do morku kostí a kde to vypadalo jako na módní přehlídce za účasti nejluxusnějších klenotníků.

Blekotaly jsme jakési omluvy a v panice prchly přes halu k bazénu, který měl rozměry o něco větší vany. Co teď? Nezbylo, než se kochat výhledem na Rio zpoza dekorativní palmy, aby na nás bylo co nejméně vidět. Asi po dvou hodinách, když už byla zábava v dostatečně bujarém proudu, jsme se proplížily k výtahu a zachraňovaly čest Čechů slovy: „Danke, Leben Sie wohl...“

Ten večer jsem pro jistotu bivakovala na pokoji, protože jeden kabát z ostudy už mi opravdu stačil. Měla jsem tak možnost sledovat dvojku Deníku princezny v portugalštině s anglickými titulky a francouzským echem do sluchátek. Také zážitek...

l Brazílie je pátou největší demokratickou zemí světa. K prezidentským volbám, které proběhly v roce 2002, přišlo rekordních 115 milionů voličů. Brazilci smějí volit již od 16 let a účast na volbách je od osmnácti let povinná.

l První favela (chudinská čtvrť) se objevila na dohled Ria už v roce 1897, ale do map byly chudinské čtvrti oficiálně zaneseny až v roce 1994. Dnes je jich více než 600.

l Skladbu „Girl from Ipanema“ (jedna z hlavních pláží Ria) nahrálo více než dvě stě interpretů, přičemž mezi nimi byli například i slavní Nat King Cole a Louis Armstrong.

l Při setkání v Riu se dámy zdraví polibkem na obě tváře (začíná se vlevo) a pánové podáním ruky. Totéž se opakuje při loučení.

l O zvláštním postavení žen svědčí fakt, že přibližně v každé páté domácnosti je hlavou rodiny žena.

l Děsivý román Patrície Mellové „Inferno“ vypráví o cestě malého chlapce na vrchol drogové mafie v Riu. Paradoxem je, že autorka nikdy do žádné zdejší chudinské čtvrti nevkročila, takže je mnohými znalci poměrů ostře kritizována.

l Brazilskou verzí lochnesky je mapinguari, což je noční tvor dorůstající délky dvou metrů. Je porostlý červenou srstí a dokáže rozlámat palmu na kousky. Kryptozoologové se domnívají, že by se mohlo jednat o přežívající Megatherium nebo o neznámý druh obřího mravenečníka.

l Semenáčky kaučukovníků propašovali z Brazílie Britové. Nejdříve je pěstovali v Kew Gardens a poté na Srí Lance založili plantáže, které vedly ke zhroucení brazilského kaučukového průmyslu.

l Co do počtu druhů oplývá Brazílie největším množstvím rostlin, sladkovodních ryb a savců na světě.

l Hořký a někdy i jedovatý maniokový kořen je při správném zpracování základem nejrůznějších jídel, od dortů a chleba až po různé guláše a klasickou farofu (manioková mouka osmažená na másle).

l Zastupitelský úřad ČR v Brazílii:

Embaixada da República Tcheca

SES Via L3/Sul, Quadra 805, Lote 21

CEP: 70414-900

Brasília – DF

tel.: +55 61 3242 7785, 3242 7905

fax: +55 61 3242 7833

(Předvolba v Brazílii: 021 61)

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

l Důležité upozornění pro české občany, kteří se na území Brazílie ocitli v nouzi!

Zastupitelský úřad ČR poskytuje 24 hodin denně i v mimopracovní době, ve dnech volna i o svátcích stálou pohotovost pro případ, že se občané ČR ocitnou z jakýchkoli důvodů na území Brazílie v nouzi (ztráta dokladů, okradení, úraz apod.). Telefonní číslo mobilního telefonu stálé služby:92280362,92280425, 92280342 nebo 92280367 (tato telefonní čísla mobilního telefonu platí na území DF Brasília). Pokud bude číslo vytáčeno z jiného státu BFR, je forma pohotovostního telefonního čísla následující: 021 61 92280362.
říjen 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group