ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Cestou vody

„Opravdu je to spíše záležitost psychiky, i když je pravda, že slavonické podzemí nebylo vytvořeno pro návštěvy turistů, ale proto, aby jím dobře protékala voda,“ uvedla Radana Kobylková, po řadu let průvodkyně v podzemí. „Někteří návštěvníci by se asi opravdu neprotáhli, ale sami jsme viděli, že se kritickými místy nakonec prosoukali i ti, u kterých jsme měli vážné pochyby. Naopak se z chodeb vraceli jiní, kteří by žádné potíže mít neměli.“

I proto v místnosti, kde začíná prohlídka prvého ze dvou zpřístupněných okruhů, stojí staré dveře s vyříznutým otvorem odpovídajícím nejužšímu profilu chodeb, aby si váhavci mohli vyzkoušet, zda se chodbami prosoukají. První okruh je dlouhý sto třicet metrů, má průměrnou výšku jeden a půl metru a šířku od čtyřiceti do šedesáti centimetrů. Druhý je čtyřistametrový, výška a průměr se udávají stejné, ale průvodci upozorňují, že je v něm několik zúžených průlezů a je fyzicky velmi náročný. Na rozdíl od prvního okruhu, tento není osvětlen.

lll

Podzemí Slavonic je skutečně zvláštní. „Je to silné místo samo o sobě. Otisk čehosi – lidí a jejich doby. Pocit, který tu člověk má, se dá jen těžko popsat. Neobvyklou atmosféru dotváří voda, která tudy neustále protéká. A voda, to je svérázný živel,“ popsal své pocity inženýr architekt Vladimír Rajšl, jeden z obyvatel městečka.

V podstatě by se dalo mluvit o středověkém odvodňovacím systému vytesaném z větší části do skály – ruly pod středem města. Neodváděl ale splašky, i dnes je skutečná kanalizace položena o několik metrů výše. Jde o systém, který měl především odvádět spodní vodu, která prostupovala skálou a zamokřovala sklepy i stěny domů. Zachovaly se dodnes a jsou českým unikátem, který usiluje o zápis mezi skvosty chráněné UNESCO.

Podzemí je dnes evropskou atrakcí. Objeveno bylo vlastně náhodou. O sklepech pod domy se samozřejmě vědělo, ale chyběly znalosti o tom, že jde o celý systém různě propojených prostorů. Slavonice tím, že leží až na rakousko-českých hranicích, spadaly za minulého režimu do hraničního pásma. Nic se tu nestavělo, ale ani nebouralo. Tato doba, která jako by tu zmrazila čas, jen navázala na třistaletý předchozí útlum.

„V kronikách sice existovaly nějaké zmínky, že ten a ten dům je v podzemí spojen s jiným. Ale když se tu zrušila omezení související s pohraničním pásmem, byla řada vstupů do podzemí uzavřena betonovou deskou. Pro jistotu...“ vypráví Radana Kobylková.

Podzemí už ostatně dávno přestalo sloužit svému účelu. Podle historických dokladů původně odvádělo vodu do městského hradebního příkopu. Když přestal být funkční, podzemí se zanášelo a zřejmě už v 19. století bylo téměř úplně zanesené bahnem. Pak padla železná opona, a kdysi umrtvené pohraniční pásmo začalo ožívat; majitelé unikátních renesančních domů začali s opravami. Samozřejmě je zajímalo, jak se zbavit zamokřených stěn. Posledním impulzem pak byl pilíř u domu Arkáda, který vlhkost tak narušila, že se nahnul a ohrozil statiku celého objektu.

Tehdy se zjistilo, že pod domem vede jakási chodba. V roce 1992 pak město nechalo vypracovat projekt, jak vyčistí a opraví nejkritičtější část podzemí.

„Chodby se samozřejmě musely zbavovat bahna pomocí nejjednodušších pomůcek, jako je kbelík, lopata, provaz a podobně, protože v chodbách se nedá používat technika. Bláto se složitě vytahovalo chodbami, někde pomohly středověké těžební šachty,“ popisuje tehdejší práci Radana Kobylková. Navíc bylo třeba postupovat s největší opatrností, protože zdejší skála je měkká a chodby se mohly narušit.

lll

Dávno zapomenuté se pomalu začalo znovu objevovat: Ukázalo se, že systém je částečně složen z chodeb určených pro protékající vodu, někdy velmi úzkých, částečně ho ale tvoří malé místnůstky, které si majitelé domů hloubili do skály, aby je využívali k provozování svých řemesel. Například řezník tu v létě skladoval a prodával maso. Byla tu ale i koželužná dílnička – jirchářská... Někdy ve třináctém století se zřejmě začaly jako první hloubit právě tyto sklepní prostory. Když se v nich začala držet voda, lidé začali sklepy propojovat chodbami. Systém se budoval zhruba do století šestnáctého. Našly se tu dokonce i jímky na vodu, která pak sloužila jako utajená zásoba pro chvíle nouze třeba při napadení města. Pak vše naráz skončilo.

„Pro obyvatele nebylo budování podzemí nijak levné,“ uvádí Radana Kobylková. Skála se zdolávala kladivem a želízkem. Někdy si stavitelé pomáhali tak, že vytvořili otvor, do něj nacpali dřevo a to zapálili. Když se skála zahřála, nalili na místo studenou vodu. Rula rozpukala a dala se lépe odstraňovat.

Budovat takový systém měšťanům umožňovaly jejich příjmy. Přes Slavonice totiž vedla obchodní stezka z Prahy do Vídně. Bohatství ale postupně předznamenalo i zánik podzemního systému. Původní gotické domy začaly být nahrazovány renesančními, majitelé si přistavovali nové sklepy a níže položené prostory opouštěli nebo je využívali jako místo pro odpadky. Když se obchodní stezka přestala používat, město zchudlo stejně rychle, jako kdysi zbohatlo. Jakékoli stavební práce téměř ustaly.

lll

V současné době je jasné, že pod městem vedly dva samostatné odvodňovací systémy – pod horním a dolním náměstím. Dolní byl budován v rule a vyčistit ho bylo snazší než horní, kde skalní základ někde dokonce i chybí a chodby jsou méně přehledné. Další komplikací je nedostatek peněz. Na odkrývání a čištění této části systému se tedy postupně pracuje dál.

I v dolní části podzemí se ale stalo, že práce zkomplikovaly některé dřívější stavební zásahy. Například základy městské kašny postavili dělníci nešikovně do páteřní chodby. Když jeden z domů vyhořel, byly při rekonstrukci porušeny i chodby pod ním. Dnes se neví, jak se s těmito zásahy jednoduše vypořádat, aby celý odvodňovací systém fungoval jako kdysi. V současné době spodní systém odvádí vodu do Slavonického potoka.

Chodby pod horním a dolním náměstím jsou i trochu jiné. Zatímco dolní systém v podstatě neobsahuje žádné slepé, v horním je jich hned několik. Proč, to se přesně neví, zřejmě ale dělníci kutali chodbu proti sobě ze dvou stran a někdy se docela obyčejně netrefili. Různé místnůstky v gotických sklepích jsou zase především pod horním náměstím.

Úzký profil chodeb je dán hned dvěma okolnostmi. První je samozřejmá – podzemí bylo určeno vodě, ne procházkám, a každý vydolovaný centimetr byl zaplacen tvrdou dřinou. Navíc podzemí nemělo žádné mříže nebo ochranu před zloději. Majitelé domů tak raději nechali hloubit k sousedům jen malé „myší“ průlezy – hubený a malý člověk se jimi sám ještě protáhl, ale odnést si lup už by bylo velmi složité. Navíc tu jakýkoli pohyb brzdí i všudypřítomná voda. Místy běžně dosahuje hloubky téměř dvaceti centimetrů.

lll

Slavonické podzemí přitahuje mnoho turistů z Česka i zahraničí. Je raritou tím, že je tak úzké a nízké. Někteří lidé sem tak chodí za historií, jiní ale i kvůli adrenalinu. „Pro mě je zvláštní pozorovat, jak se lidé v podzemí chovají. Jako by si samo vybíralo, jak má na koho působit,“ míní Radana Kobylková.

 

Slavonice

l Jsou považovány se za jednu z nejmalebnějších obcí v České republice.

l První písemná zmínka o nich je z roku 1260.

l Historické renesanční jádro bylo vyhlášeno památkovou rezervací v roce 1961.

l Na domech se zachovala nádherná ornamentální i figurální sgrafita.

l V pěti domech se nachází vzácná takzvaná diamantová klenba.

l V jednom domě je sgrafity vyzdoben i takzvaný cechovní sál, kde se scházeli představitelé cechů.

l Za umělecký unikát se považuje také třináct výjevů z apokalypsy v modlitebně na horním náměstí.
říjen 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group