ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Pozor! vrací se Zubr

zubr„Za málo let buffalo bude zvíře známé z podání a pověstí. Rychlejší ještě než vymírání indiánů jest hynutí jeho, a než krátký čas uplyne, mohutný tento tvor, pronásledován v nejosamělejší zátiší, kde útulku hledá, nalezne své místo v dlouhém seznamu oněch vyhynulých obrů, kteří kdysi spoluobývali na zeměkouli naší.“ Úryvek z cestovního deníku Ke Skalným horám od Bohuslava Kroupy byl publikován v roce 1881 v Květech. V té době se na amerických prériích rozhodovalo o existenci bizona. Spojené státy od Atlantiku k Pacifiku spoutala obruč právě dokončené železnice a původní obyvatelé si na mnoha místech troufali tvrdit, že zem patří jim. Jedno z řešení, které se zrodilo v hlavě civilizovaného bílého muže, bylo vystřílet bizony. Indiáni by pak vymřeli sami a křesťané by měli čisté ruce...

Pláně amerického západu pokrývaly desetitisíce mršin. Naštěstí se v hodině dvanácté našlo pár osvícených, kteří začali bít na poplach. Vznikla společnost pro zachování bizona a byla založena rezervace. Předpověď Bohuslava Kroupy se nesplnila.

Celkové skóre však pro přírodu nebylo nikterak povzbudivé. Ve stejné době byl na tomtéž kontinentě vybit holub stěhovavý, zmizel papoušek karolínský, v amsterodamské zoo přes veškerou péči uhynula poslední zebra kvagga, na Ukrajině vesničané uštvali posledního divokého tarpana a výčet by mohl ještě dlouho pokračovat.

Na přelomu 19. a 20. století se na pokraj úplného vyhubení dostal také blízký příbuzný amerického bizona – zubr. Posledním jeho útočištěm se stal Bělověžský prales v dnešním Polsku. Ruský car a také polští šlechtici zubry intenzivně chránili, ale po první světové válce už car neochránil ani sám sebe, a tak pokračoval nekontrolovaný odstřel posledních divokých zubrů. Počátkem dvacátých let zabil pytlák ve volné přírodě posledního zubra. Přežilo jen pár desítek zvířat v zajetí. Zdálo se, že tragický konec je neodvratný. Naštěstí se v hodině dvanácté našlo pár lidí, kteří se nechtěli s vyhynutím zubra smířit.

V roce 1923 byla v Německu založena Mezinárodní společnost pro zachování zubra a následně také Mezinárodní plemenná kniha. Ze zvířat roztroušených po několika evropských zoologických zahradách byly vytvořeny řízené chovné skupiny s jediným cílem – zvrátit osud, který o tři sta let dříve potkal jiného evropského kopytníka – pratura.

Kolem roku 1620 byl zabit poslední divoký tur. Teprve mnohem později lidem došlo, že pratur a zubr byly vlastně dva odlišné druhy, a první je tedy pro naši planetu ve své geneticky čisté podobě nenávratně ztracený. Ve dvacátém století se v Německu pokusili křížením různých plemen domácího skotu pratura zpětně vyšlechtit. Alespoň jeho živá podobenka dnes tedy existuje.

Koncem třicátých let stoupl početní stav zubrů na sto, ale druhou světovou válku přežilo jen přes sedmdesát kusů. V šedesátých letech jich však bylo už desetkrát tolik. V plemenné knize jsou uvedeni všichni čistokrevní jedinci pod pořadovým číslem, s označením pohlaví, chovatelské stanice a s dalšími důležitými informacemi. Jména jednotlivých zubrů začínají písmeny, která jsou přidělena rodné chovné stanici. Z Topoľčanek tedy pocházejí Sivoš, Sičák či Silice. V Chomutově se narodili Cvalda, Cvrček, Cvok, Cvinka atd.

S vysazováním zubrů do národních parků a rezervací se začalo nejprve v Polsku a v bývalém Sovětském svazu. Po jeho rozpadu se zubři ocitli

ve volné přírodě mimo Rusko také v Litvě, Bělorusku, na Ukrajině a v dalších zemích. Záchrana největšího evropského zvířete se tak stala obrovským a skutečným triumfem mezinárodní ochrany přírody.

Zubři v Čechách

Zubři byli v bývalém Československu chováni v oboře v Topoľčankách a v mnoha zoologických zahradách. O vysazování do volné přírody se v Čechách a na Slovensku začalo znovu hovořit počátkem devadesátých let. V České republice se začalo uvažovat o možnosti vysadit zubry v některém zrušeném, nebo dokonce i fungujícím vojenském prostoru. Měli by tak zaručenu ochranu. Z projektu sešlo, protože se objevily celkem neoprávněné obavy z možné nebezpečnosti zvířat. Stejně neoprávněné jsou i názory, že v Čechách neexistují dostatečně rozsáhlé komplexy lesů. Na mnoha místech, kde byl nyní zubr vysazen, jsou krajina, její osídlení a pokrytí porosty srovnatelné se situací u nás.

Chomutovský zoopark chová zubry od svého založení a má tohoto impozantního evropského kopytníka i ve svém logu. Za třicet let odchoval více než čtyři desítky těchto vzácných zvířat. Nejvíce potomků po sobě zanechal býk Sičák, původně právě z obory v Topoľčankách. Zoopark v současné době chová dvanáct zvířat, rozdělených do dvou skupin. Jednu mohou návštěvníci vidět přímo v klasické části zooparku, druhou ve velkém prostoru, v takzvaném eurosafari. Zubry v Čechách chová také zoo v Praze, Plzeni a několik soukromých osob.

Koordinátorkou evropského chovného programu zubrů je Wanda

Olech-Piasecká z Varšavy, která vede i plemennou knihu. Cílem každého chovného programu je udržet v zajetí dostatečnou, geneticky kvalitní populaci. Tam, kde to podmínky umožňují, se pak zvířata vysazují znovu do přírody, případně posilují původní populaci. Programy na návrat zubrů do přírody trvají již desítky let.

Naši nejbližší sousedé Slováci se rozhodli vysadit dávno vyhubeného zubra do národního parku Poloniny na severovýchodě země. První zvířata byla dovezena v létě 2004: dvě samice z Itálie, pár ze Švýcarska a jeden býk z Holandska. Zůstali několik měsíců v aklimatizační obůrce a v prosinci byli vypuštěni do volné přírody. Dva zubři jsou vybaveni obojky s vysílačem, který umožňuje jejich sledování. Před několika měsíci se k nim připojil samec, který přimigroval z Polska. Na jaře 2005 bylo rozhodnuto posílit skupinu o zvířata z chomutovského zooparku. Návrat zubra na Slovensko vzala pod svou záštitu Světová asociace zoologických zahrad a akvárií – WAZA.

Do volné přírody

Pro takzvaný reintrodukční program je třeba vybrat zdravá a pokud možno mladá zvířata. Lépe si pak zvykají na nové prostředí. Jako vhodní byli v Chomutově vybráni roční býček a tříletá samice. Mladá jalovice však v létě porodila, a proto nastoupila na její místo dvouletá, geneticky stejně vhodná náhradnice.

Oba zubři prošli v průběhu září pečlivým vyšetřením před transportem. Kvůli panice kolem onemocnění skotu (a bude brzy zapomenuta pro ještě větší paniku kolem ptačí chřipky) se musela provést celá řada krevních zkoušek. Výsledky potvrdily vynikající zdravotní stav.

Zvířata byla poslední dny před transportem oddělena od stáda. V pátek sedmého října se při nakládání musela foukačkou s narkotikem uspat a umístit do přepravních beden. V omezeném prostoru by transport uspaných zubrů mohl být nebezpečný, proto byli bezprostředně po naložení a kontrole probuzeni podáním protilátky. V půl sedmé večer opustila terénní toyota se vzácným nákladem brány Podkrušnohorského zooparku. Směřovala přes Prahu a Brno k hraničnímu přechodu ve Starém Hrozenkově.

Osádku tvořili dva řidiči a zoolog, který má licenci k transportům zvířat platnou podle evropských předpisů. Před půlnocí je dohonil doprovodný tranzit s fotografem, kameramanem, ošetřovatelkou a zástupci Nadace na ochranu fauny Evropy. Po osmé hodině se ve Stakčíně do čela konvoje zařadil služební vůz Správy Národního parku Poloniny se zoologem Štefanem Pčolou. Více než třináctihodinová cesta skončila u připravené aklimatizační obůrky. Zbývalo zvířata bezpečně vyložit.

To se ale lehce řekne. V zooparku dopravil bedny se zvířaty nakladač. Uprostřed slavnostně do zlata oděných lesů je to však s technikou trochu obtížnější. Naštěstí bylo dost rukou v doprovodném voze, a tak se bedny postupně dostaly na zem. Všichni cítili vzrušení z osudového okamžiku.

A pak se šubry beden zvedly a obě zvířata vyrazila přes potok do obory. Obhlédla terén, a když rychle zjistila, že jim žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, začala se už v klidu popásat na louce s přerostlou trávou.

Po obědě nabídl Štefan Pčola, že zavede hosty z Chomutova na výlet za zvířaty vypuštěnými už před pár měsíci. Za chvíli už skupinka pročesávala dvěma terénními auty několik údolí, zlézala okolní vrcholy a snažila se anténou s přijímačem zaměřit skupinu zubrů. Signál však byl dost slabý. Nakonec se přece jen podařilo lokalizovat směr, ve kterém mělo stádo být. Bohužel tam ale nevedla cesta pro auto. Část expedice se proto rozhodla vydat se za zubry pěšky, zbytek jel cestou necestou. Pohyb v terénu nepříjemně ztěžovala křoviska.

Zubři jako by si hráli, signál přicházel z různých směrů. Mohl to být i odraz. Dva členové doprovodu nakonec stopování vzdali a vrátili se k autu. Pak ale signál zesílil a za dalším vrcholem skupina dokonce našla místo, kde se zubři váleli v prachu. Za chvíli bylo slyšet, jak zvířata ve svahu pod cestou rozrážejí husté mlází.

„Kdyby byli zubři na volné pasece, kde mají rozhled, nechali by k sobě člověka přiblížit,“ vysvětluje zoolog, „v nepřehledném lese si ale z ostražitosti udržují podstatně větší vzdálenost.“ Proto je stopování komplikovanější. Nemělo cenu v něm pokračovat. Nakonec se ukázalo, že jediní, kteří toho dne zubry viděli, byli ti dva, kteří vzdali stopování a vrátili se k autu. Ostatním pak ukazovali špatným fotoaparátem udělaný špatný obrázek. Byl to ale obrázek zubra z přírody!

Zubři měli v oboře zůstat tak dlouho, než se stádo vypuštěné před rokem přiblíží na takovou vzdálenost, aby se k němu mohli snadno připojit. Pracovníci parku předpokládali, že to bude nejdéle do první pořádné sněhové nadílky, kdy pak stádo jistě zamíří ke krmelci. Už týden po návratu pracovníků zooparku ze Slovenska ale zvonil telefon a zástupce státní ochrany přírody Slovenské republiky Adamec poděkoval za dovezená zvířata, jejich bezvadný stav a informoval, že zubři jsou volní. Stádo přišlo na dohled k obůrce, a tak pracovníci otevřeli ohradu a Cvinka s Cvoloninem se k ostatním zubrům okamžitě a bez nejmenších problémů připojili. O pár týdnů později se ke skupině přidal ještě býk z polské strany. V současné době tedy stádo tvoří čtyři vypuštěné samice, tři vypuštění samci a dva samci přimigrovaní z Polska.

Kromě chomutovských zubrů se ve stejné době do volné přírody dostal také pár zubrů z pražské zoo, byli v létě vypuštěni ve východním Polsku.

Pro zlepšení poměru pohlaví ve stádě na Slovensku by se na jaře roku 2006 měla z chomutovského zooparku stejnou cestou vydat další tři roční telata. Stádo bude mít přes deset kusů a navíc by se už mohlo přirozeně rozmnožovat.

Existuje tedy velmi hmatatelná naděje, že současné i příští generace návštěvníků Polonin budou mít svůj zážitek z krásné přírody obohacen pozorováním největšího evropského kopytníka, který se vrátil téměř ze záhrobí.

 

Jaký je zubr

l Zubr evropský je mohutný přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých, který je blízkým příbuzným amerického bizona. Dosahuje hmotnosti 800–1300 kg, délka těla bez ocasu je 270–300 cm a je vysoký kolem 2 metrů; býci jsou mohutnější než samice.

l Zubři žijí ve stádech do několika desítek kusů, nejčastěji ale v menších skupinách. Starší býci žijí často jako samotáři. Říje probíhá v srpnu až září a po 9 měsících březosti rodí samice jediné tele.

l Zubři dospívají ve 3 letech a dožívají se až kolem 30 let. Živí se především luční a lesní trávou a bylinami, listy a větvičkami dřevin, kůrou a podobně.

 

Mohou napadnout člověka?

l Tam, kde se začne s přípravou projektu směřujícího k vysazení zubra do přírody, se většinou objeví obavy místních obyvatel z možných problémů při setkání zubra a člověka. Pravdou je, že zubr je zvíře velmi silné a tedy potenciálně nebezpečné. Navíc jsou známy případy napadení člověka divokým prasetem, jelenem, ale i srncem. Jde však o výjimečné případy a kromě toho je někdy na vině člověk.

l Strach z lidí ponejvíc nemají zvířata lidmi uměle odchovaná. Taková mohou při vypuštění do volné přírody znamenat skutečné nebezpečí. U zvířat odchovaných vlastní matkou a ve skupině stejného druhu, byť v zajetí, se tyto anomálie chování neobjevují. Dobrým příkladem jsou obyčejné domácí krávy. Občas se stane, že se svému majiteli zaběhnou do lesa. Pokud se nepodaří dostat je zpět do ohrady v průběhu několika dní, zvířata rychle získávají plachost a zvětšují svůj odstup od člověka. Po dvou až třech týdnech je často problém přiblížit se k nim i na padesát metrů. Stejné je to pak i se zubry. Velice rychle se z nich stanou plachá zvířata, která se, podobně jako ostatní lesní zvěř, člověku nejraději vyhnou.

 

Program na záchranu zubrů

l Evropská asociace zoologických zahrad, sdružující několik set organizací, řídí a zastřešuje desítky chovných programů – EEP. Každý má svého koordinátora, kterým je často odborník ze zoo s mnohaletou zkušeností s chovem daného druhu. Chov ibisů skalních je tak například řízen z Innsbrucku, chov rosomáků z Helsinek, evropských norků z Tallinu, goril z Frankfurtu, zeber Hartmannové z Ústí nad Labem atd.

l Vrcholem ochranářské práce je, kromě udržení genetické variability, návrat vyhubených druhů zpět do míst, kde se původně vyskytovaly. V evropských podmínkách probíhají takzvané reintrodukce u desítek ohrožených druhů a vypouštějí se až tisíce zvířat. Mezi ty nejvýznamnější patří i projekt na záchranu zubra.

l V současné době je po celém světě evidováno více než 3000 zubrů. V Novém světě žije přes padesát zvířat u deseti chovatelů, v Asii a Africe je po jednom páru. Nejvíce chovatelů, 76, je v Německu a největší počet zvířat, přes osm set, žije na území Polska. Většinu chovatelů tvoří zoologické zahrady. Dnes opět žije ve volné přírodě více než 1890 zubrů.

 

NP Poloniny

l Národní park Poloniny byl založen v roce 1997 a je součástí Chráněné krajinné oblasti Východné Karpaty, která byla v roce 1993 mezinárodní organizací UNESCO vyhlášena Mezinárodní biosférickou rezervací.

l Území o rozloze 164 190 ha s velmi nízkou hustotou osídlení zasahuje hranice tří států: Slovenska, Polska a Ukrajiny. Je domovem mnoha vzácných druhů včetně medvěda, rysa, vlka a divoké kočky.
únor 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group