ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JO, MÍT TAK KŘÍDLA!

kridlaBylo naprosto speciální – pro horkovzdušné balony. Na tento okamžik jsme čekali na parkovišti obytných aut v Les Carroz stejně nedočkavě jako posádky patnácti horkovzdušných balonů, které se sjely na místní pravidelný zimní sraz montgolfiér a jejich posádek.

Všechno tady začalo před patnácti lety, kdy starosta savojského lyžařského střediska Les Carroz a jeho spolupracovník, ředitel místní kanceláře turistických informací Jo Roulet hledali atrakci pro svou obec. Joa přitom okouzlila nádhera horkovzdušných balonů. A v Les Carroz jsou pro toto létání ideální podmínky – široké údolí s plochým dnem, kde se dobře ohřívá vzduch a bez velkých vzdušných vírů stoupá vzhůru. Atraktivitu údolí zvyšoval ještě výhled na nedaleký masiv Mont Blanku. Kdo by ho nechtěl vidět z ptačí perspektivy? Místní Office de Tourisme tedy koupila jeden balon.

Nikdy není pozdě

Na rozdíl od mnoha jiných sportů se s létáním dá začít v jakémkoliv věku. Jo začal před osmnácti lety, když mu bylo čtyřicet tři. Jeho synovi bylo dvacet a dceři osm. Hned jak otec získal pilotní průkaz, vystoupaly tiše mezi oblaka i jeho děti.

Pro získání licence musíte ve Francii absolvovat třicet letových hodin s instruktorem a úspěšně projít jednodenními zkouškami. Povolení létat pak vydá francouzské ministerstvo dopravy, každé dva roky je nutná odpovídající lékařská prohlídka a přezkoušení letových schopností kvalifikovaným instruktorem. To vše Jo úspěšně absolvoval, stejně jako dalších přibližně tisíc zaregistrovaných pilotů-vzduchoplavců, kteří ve Francii působí.

Aby se mohli svému koníčku věnovat, musí řešit i finanční otázku. Balonové létaní určitě není levným sportem. Balon s gondolou (košem) stojí v současné době okolo 50 000 eur. Možná i proto je ve Francii jen asi čtyři sta provozuschopných balonů. A protože na pevnosti látky závisí život člověka, je nutno vždy po několika letech koupit balon nový.

Nákup balonu je však jen počátek. Potřebujete k němu i silné auto, které bude tahat speciální přívěs. Navíc musí mít náhon na všechna čtyři kola, protože jen málokdy přistane balon hned u asfaltové silnice. Nezbytnou součástí vybavení je např. i pořádné GPS pro přesnou navigaci, aby montgolfierista (člen posádky balonu) a řidič auta mohli přesně určit svou pozici. Na hodinu zimního letu je potřeba přibližně padesát kilogramů tekutého propanu. Během letu se obvykle spotřebují čtyři láhve s tímto množstvím, víc se jich v koši nevozí. Na srazech bývají přistaveny bezpečnostní cisterny, ze kterých si letci plyn čepují.

Jo měl výhodu, že jeho první balon zaplatila obec v rámci své propagace. Dnes už má Office de Tourisme v Les Carrroz balony dva a v případě potřeby s nimi létá nejen Jo, ale i jeho syn. Kancelář nabízí vyhlídkové lety balonem v létě i v zimě. V zimě si takto zpestří lyžování na sto padesát lidí, v létě se podívá z výšky na bílé ledovce v oblasti Mont Blanku ročně asi dvě stě lidí. Každý z nich zaplatí za hodinu letu zhruba dvě stě eur. Ředitel kanceláře i starosta obce mají svého koníčka, obec zase peníze.

Vzduchoplavec Jo

Jo navíc svým létáním žije. A protože jsme museli tři dny čekat, až přestane sněžit, měli jsme dost času na vyptávání. Pořádné sněhové nadílky nejsou v lyžařském areálu Grand Massif, kde Les Carroz leží, zvláštností, za což může masiv nejvyšší hory Evropy. Chumelilo tak, že jsme ani nevytáhli lyže. Zato jsme vytáhli koště a českou lopatu a odhazovali sníh. Místní říkají, že pokud jde o sportování, tady mezi sebou soutěží lyžování a házení lopatou. „Když proházíme sebe, vždycky je v okolí někdo, kdo to ještě nestihl. Na lyžování je čas k jaru, kdy sníh na cestách rozpouští slunce,“ tvrdí. Česká „uhlákovka“ skutečně putovala z jedněch rukou účastníků Montgolfaides v obytných autech na parkovišti u letního sportovního areálu do druhých.

Jo má za sebou 1659 letů. Nejvýše se dostal do výšky 6300 metrů. Není to sice povolené, smí se jen do šesti tisíc, ale prý to stálo za to. Bylo minus dvacet pět až třicet stupňů Celsia. Od čtyř tisíc metrů měl připravenou kyslíkovou masku. Nejdále letěl dvě stě kilometrů do Gapu v Jižních Alpách. Nás samozřejmě zajímal Mt. Blanc. Přelet přes něj je teoreticky možný, jen je třeba příslušné povolení, protože se letec dostane do italského vzdušného prostoru. Let je ale kvůli vzdušným proudům a silnému nárazovému větru velice nebezpečný. Proto ani není možné na vrcholu přistát. A akce, kterou považuje Jo za svůj největší úspěch?

Let z jihu Španělska přes Gibraltar do Maroka, kdy vynesl do výšky 4300 metrů paraglidistu. Oba pak přistáli na severu Maroka, asi jeden kilometr od sebe. V koši s nimi tehdy byli dva francouzští armádní letci a na moři jejich plavbu sledovaly anglické a španělské lodě. Co kdyby spadli. Jo dodnes není schopen říct, byl-li složitější samotný let, nebo získání povolení k jeho uskutečnění.

Vzhůru za sluncem

Sněžilo a sněžilo. Zdálo se, že tento týden balony nevzlétnou. Akce Montgolfaides ale trvá tři únorové týdny a každý z nich se jí smí účastnit jen patnáct letců se svými balony. Zájem je přitom velký, polovina míst je obsazena obvykle už v polovině června.

Nakonec jsme se dočkali. A připadali jsme si jako na speciálních, dobře secvičených manévrech.

V 9.30 hodin přijelo na upravenou startovací louku první auto. Vozy se řadily vedle sebe, přívěsy obrácené k louce. Brzy bylo jasné, na co si s sebou přivezly dřevěné palety s upevněnými starými lyžemi. Montgolfiéristé na nich tahají od auta koše a balony. Samotný balon se na sněhu rozvine rychle. Nejprve se nafoukne pouhým vzduchem, pak se ke zvuku motorů přidají plamenomety z propanových láhví, které nafouknutí dokončí. Deset minut po příjezdu prvního auta byl už na ploše cítit plyn.

A pak skutečná nádhera – jedna po druhé se od země začaly odlepovat pestrobarevné koule a každá vláčela po sněhu jednoho člověka. Ten držel lano upevněné k vrchlíku balonu, aby balon najednou prudce nevzlétl a nebezpečně nerozhoupal koš pod sebou. Některé montgolfiéry se vznesly brzy po nafouknutí, jiné poskakovaly po sněhu a čekaly na příslušný pokyn, aby se zařadily do letky. První letěl Jo, v posledním balonu byl jeho syn. Uvnitř každého koše byli vždy tři až čtyři láhve se stlačeným plynem, dva hořáky, malé padáky a dva až tři neuvěřitelně nabalení lidé. Nahoře je totiž pěkná zima a pohybem se tam zahřívat nedá. Ale vypadalo to, že nikdo nedělá mezi vzduchoplavci dechovou zkoušku na řízení pod vlivem alkoholu, přitom například místní pálenka genepi může mít až sedmdesát procent alkoholu. Zda ji někdo měl s sebou ve výbavě, ale nevíme.

V půl jedenácté je už na louce zase klid, lidé v autech si zapínají mobily, vysílačky či GPS a odjíždějí. Obloha je plná barevných koulí. A protože je krásný den, konečně se vydáváme lyžovat a spolu s dalšími sledujeme vzdalující se barevné tečky, které samozřejmě směřují k Mont Blanku. Jó, mít tak křídla a letět s nimi!

 

Balony v Čechách

l Balonové letce v České republice sdružuje Český balonový svaz. Na jeho webových stránkách www.balloon.cz zjistíte například i to, že v červnu 2005 otevřela v Brně svou novou budovu česká továrna na balony a vzducholodě.

l V Čechách je zaregistrováno asi 80 balonů a pilotní průkaz vlastní okolo sta lidí. Po teoretické a praktické přípravě skládají budoucí vzduchoplavci teoretické zkoušky na Úřadu pro civilní letectví a čeká je praktický let s instruktorem. Výcvik stojí 80 až 100 tisíc korun podle toho, kolik letů musejí uchazeči absolvovat, než vše zvládnou.

l Kompletní horkovzdušný balon se vším vybavením, jež zahrnuje i hasicí přístroj, lékárničku a manévrovací lano, stojí okolo milionu korun. Samotný obal vyjde na 400 000 podle jeho velikosti a složitosti designu (padáky nepatří k povinnému vybavení).

l Největší balonovou akcí v ČR je počátkem června sraz v Brně, pořádaný Aviatik servisem Brno. Bývá tu okolo třiceti posádek.

l Jedním ze spolků je klub Aeronautik Praha, který má svou základnu na pražském letišti na Točné. Vznikl v roce 1993 a má dvacet členů, někteří létají již od roku 1983. V současné době uskuteční okolo dvou set letů ročně. Kromě létání pro radost létají na reklamních akcích, vyhlídkových letech a školí nové piloty. Na vyhlídkový let je možné se s nimi vydat, pokud má vítr rychlost méně než 4 metry za sekundu a viditelnost je minimálně tři kilometry. Přibližně hodinový vyhlídkový let stojí jednu osobu 5000 korun a v ceně je zahrnuto pojištění, doprava na místo startu a zpět a slavnostní křest prvoletců. Více na www.balony-hruby.cz.

 

Balony ve světě

l Největší evropská akce se koná v létě ve Francii v Chambley, kde vzlétá na pět set balonů. Francie má v létání mnohaletou tradici, první balon se tady vznesl do vzduchu již v roce 1783.

l Největší světovou akcí je podzimní sraz montgolfiéristů v Novém Mexiku v USA u města Albuquerque, kde bývá okolo tisíce horkovzdušných balonů. Akce je pro Nové Mexiko tak významná, že balon je zobrazen i na poznávací značce novomexických automobilů. Na srazu v roce 2004 se tady podařilo jednomu pilotovi napíchnout svůj balon na jakýsi vysoký stožár. I když nikdo nebyl zraněn, filmový záběr obletěl celý svět a novomexická akce se tak dostala do povědomí široké veřejnosti.

l O balonovém létání v Les Carroz lze více najít na www.lescarroz.com.
únor 2006

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group