ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Stále záhadný Geronimo

stalezahadnygeronimoDodnes totiž třeba není úplně jasné, v jaké apačské skupině se Geronimo narodil a v jakých skupinách v dospělosti žil nebo se cítil jako jejich příslušník. I v nejnovějších publikacích se dodnes uvádí chybné datum Geronimova narození i masakru, v němž údajně přišel o rodinu a matku. Také se setkáváme s nesmyslnými tvrzeními, že poslední kapitulací Geronimovy tlupy skončily ozbrojené konflikty s Apači. I v nedávno vydaných knihách přežívá mylné tvrzení, že posloužil Karlu Mayovi jako předloha a vzor pro jeho Vinnetoua. Objevují se ale i pochybnosti o významu Geronimova odboje v dějinách válek s Apači, o jeho postavení jako náčelníka a oblíbenosti mezi jeho vlastním lidem, čirikavskými Apači. Do světa kuriozit pak patří polemika o modré barvě Geronimových očí a jeho původu.

 

Odkud se tedy vzal

Sám Geronimo ve svém vlastním autorizovaném životopise „Geronimo, his own Story“ tvrdí, že se narodil v červnu 1829 v kaňonu No-doyohn ve východní Arizoně. Ve vojenských záznamech a údajích z rezervací je datum upřesněno na 16. června. Ještě v 50. letech 20. století a ojediněle i později se sice uvádělo, že apačský náčelník spatřil světlo světa v roce 1834 poblíž pevnosti Old Fort Tularosa v západním Novém Mexiku, možná i o něco jižněji nedaleko pramenů řeky Gily. Jak ale pokračovalo poznávání apačské historie, posouval se termín dopředu. Konkrétní datum se už zřejmě nikdy nezjistí, ale současní znalci Apačů se shodují v tom, že se náčelník musel narodit dříve, než sám uvádí, tedy někdy mezi lety 1820 až 1825.

Jak k tomu historici došli? Ví se, že Geronimův dědeček Mahko, největší vůdce bedonkohejských Apačů v jejich dějinách, totiž zemřel někdy mezi lety 1815 a 1820 a jeho vnuk se narodil několik let po jeho smrti. Geronimo měl mít v březnu 1851, kdy, pokud se to vůbec stalo, došlo k masakru jeho rodiny, tři syny. Protože bylo apačským zvykem nemít sexuální styk s těhotnou a kojící manželkou (tedy tři roky po narození dítěte), nemohl se pak tedy Geronimo oženit v roce 1846 nebo 1847, jak tvrdí ve své autobiografii.

Sporný masakr rodiny

Dalším kontroverzním datem v náčelníkově životě je rok, v němž Mexičané zavraždili jeho ženu, syny a matku. Otevřete kteroukoli knihu vytištěnou v češtině a téměř každou s anglickým textem o čirikavských Apačích, a dočtete se, že v roce 1858 došlo u Kaskiyehu (apačský název pro presidio Janos) v severovýchodní Chihuahue k velkému masakru Bedonkohů. O této události ale nemluví žádný jiný zdroj kromě samotného Geronima. Přesto masakr považuje za věrohodný nejméně devadesát procent autorů historických románů a přísně odborných děl. Přitom nevíme, kde Geronimo rok 1858 sebral, nevíme vůbec, jakým způsobem vnímal čas a co mu říkal náš letopočet, nevíme také, jak na tom ve svých více jak osmdesáti letech, kdy autobiografii psal, byl s pamětí. A na nic jiného se spoléhat nemohl.

Ze sonorských i chihuahuaských úředních dokumentů vyplývá, že v roce 1858 se u Janosu žádné krveprolití neodehrálo. Jediná událost tohoto typu se stala poblíž janoského presidia ráno 5. března o sedm let dříve. Tehdy byly apačské tábory rozptýlené kolem Janosu napadeny oddíly sonorského guvernéra Josého Maríi Carrasca (guvernér v letech 1850–51). Oficiálním důvodem útoku na pokojné Apače, přicházející do Chihuahuy obchodovat, bylo podle Carrasca potrestání zlodějů dobytka z osady Bacerac. Skutečným motivem však byla pomsta.

Na přelomu 40. a 50. let 19. století řádili Apači z kmenů Čirikava a Západních Apačů v Sonoře jako zběsilí. V roce 1849 tu pobili na 187 lidí, o rok později 111 a v roce 1851 dalších 150. Apači vraždili i v následujících dvou letech – celkem 250 mužů, žen i dětí. Kromě toho 20. ledna 1851 na hlavu porazili u Pozo Hediondo – Smrdutých pramenů stočlenný oddíl sonorské domobrany. Takovou pohanu Carrasco nemohl snést.

Sonořanům se podařilo dorazit k Janosu, aniž je kdokoli zpozoroval. Pár mil na západ od Janosu narazili vojáci na rančerii čokonénského náčelníka Yrigollena a zabili tu všechny Apače, kterým se nepodařilo uprchnout. Pak vojáci pokračovali v pochodu na Janos. Cestou přepadli ještě nejméně jednu rančerii, kde zavraždili Arvizua, náčelníka janeroských Nednijů, a několik jeho soukmenovců. Celkem Sonořané na své trestné výpravě zabili 16 mužů a 5 žen a zajali 6 bojovníků a 56 žen a dětí. A to je celá pravda o strašlivém vraždění u Kaskiyehu. Je možné, že tu byli zabiti i další Apači, a tedy také Geronimovy děti, manželka a matka, ale oficiální hlášení velitelů tažení žádné mrtvé děti nezmiňuje. Navíc – a tady už se dostáváme k otázce Geronimovy kmenové příslušnosti – historici dosud nezjistili, že by byl u Janosu zabit nějaký Bedonkoh nebo Čihenn. A Geronimova rodina tehdy žila v smíšené, bedonkohejsko-čihennské tlupě náčelníka Mangase Coloradase. Vše opět stojí jen na Geronimově vyprávění.

Náčelník prý svou rodinu pomstil o rok později, kdy se účastnil tažení spojených čirikavských kmenů do Sonory. Měl se tu vyznamenat v boji u města Arizpe. Bohužel zde paměť starého válečníka úplně selhala. Je nade vší pochybnost potvrzeno, že Geronimo měl na mysli bitvu u Pozo Hediondo a tady samozřejmě Sonořanům neměl ještě co odplácet.

Jak ho viděli Apači

Známe Geronimovy paměti, známe spoustu knih, které o něm vyšly. Geronimo v nich vystupuje buď jako neohrožený a statečný bojovník ochraňující a mstící svůj lid, nebo jako vyložený zlosyn vraždící bělochy na potkání. Málokde se ale dozvíme, co si o svém „národním hrdinovi“ v jeho době mysleli samotní Apači.

Podíváme-li se na zápisy vyprávění Geronimových současníků, jeho obraz se komplikuje. Náčelníkovi nejbližší příbuzní, jako synovec Ace Daklugie, syn Juha a Ishton, vynášejí Geronima do nebe a odmítají jakoukoli kritiku. Potomci některých Geronimových nejbližších spolubojovníků, Nachiseho, Yahechula (Stoupajícího kouře) nebo Chihuahuy, tvrdí, že údajně nejstatečnější Apač všech dob se v několika bitvách projevil jako naprostý zbabělec. Jako příklad uvádějí jeho chování v boji s mexickou pěchotou v dubnu 1882. Geronimo se prý před vojáky schovával celý strachy bez sebe v jeskyni spolu s malými dětmi, dokud ho odtud nevysvobodili Yahechul a Chihuahua, kteří postříleli většinu mexických důstojníků a tím vojáky zahnali na útěk.

Nejbližší Geronimův spolubojovník a spoluvelitel jeho tlupy Nachise (také Naiche, Nachez) na něj silně skrytě žárlil. Zlobilo ho hlavně, že má na rozdíl od něho šamanské schopnosti. Geronimo nebyl nikdy velkým náčelníkem, jen vůdcem proměnlivé družiny válečníků z různých čirikavských skupin a jejich rodin. Skuteční dědiční náčelníci mu ale záviděli vliv, který měl na mladé bojovníky, a rozčilovalo je, že jim je odvádí a „kazí“. Odtud možná pramení pomluvy o Geronimově zbabělosti, nesmyslné krutosti a dalších nepěkných vlastnostech. Názory „šlechtické vrstvy“ mezi Čirikavy vyjádřila Nachisova dcera Amelia: „Geronimo nebyl vůbec velký muž. Neslyšela jsem o něm nic dobrého. Lidé neříkají, že dělal dobře.“

Někteří indiáni ho nenáviděli

Mnozí Čirikavové, hlavně ti smíření s porobou a toužící žít v míru a klidu, dokonce náčelníka nenáviděli. Kvůli němu a jeho nájezdům je vojáci zabíjeli, věznili, šikanovali a nakonec odvezli do vyhnanství na Floridu. Někteří mu ale po letech odpustili. Meskalera Charlieho Smitha v roce 1885 jako malého chlapce zajali a unesli Geronimovi bojovníci. Po letech vypověděl: „...vojáci zabíjeli ženy a děti (jako odvetu, pozn. autora)... Byly časy, kdy jsem za to Geronima nenáviděl...; když jsem byl starší, poznal jsem, že neměl jinou volbu.“

Geronima neměli vůbec rádi Západní Apači. Jejich bojovníci sloužili ve velkém počtu jako zvědové v americké armádě a Geronimovi bojovníci jich poměrně dost zabili. Taipe, Apač ze skupiny White Mountains, o Geronimovi řekl: „Byl ze všech nejvychytralejší. ...Byl to velký kouzelník, ale také zlý. Když se mu přiblížili pronásledující vojáci a některé dítě začalo najednou křičet, zakroutil mu krkem.“

Nespleteme se, když řekneme, že v kontextu apačských dějin a válek byl význam Geronimovy vzpoury proti bělochům spíše symbolický. Pár válečníků, jimiž náčelník disponoval, nemohlo nic zásadního změnit. Navíc v době, kdy už se většina Apačů vzdala a podvolila nevyhnutelnému. Přesto dokázal neuvěřitelné věci, jen v roce 1885 pobilo jeho třicet čtyři bojovníků a osm starších chlapců v Mexiku a USA na dvě stě lidí. Toto číslo zvláště vynikne, když ho porovnáme se ztrátami Geronimovy tlupy – přišla během celého tažení jen o šest mužů, dva chlapce, ženu a dítě.

Konec války? Kdepak

Pokud si američtí důstojníci a úředníci mysleli, že zajetím a uvězněním Geronima v září 1886 končí problémy s Apači, pak se mýlili. Už o rok později se v Arizoně vzbouřilo několik apačských zvědů vedených proslulým Apačem Kidem, jedním z nejslavnějších indiánských psanců. O dva roky později byl se svými druhy sice dopaden, ale při převozu do vězení apačští rebelové strážce zneškodnili a uprchli do hor. Mnozí byli chyceni a pověšeni, Apač Kid, ukrytý v Mexiku, však terorizoval pomezí Sonory a Arizony dlouhá léta.

V roce 1890 utekli z arizonské rezervace San Carlos další Apači a zase začalo docházet k loupení a vraždám civilistů. V témže roce téměř do jednoho vyhladili poslední svobodní Nednijové, ukrytí

v Sierra Madre v sonorském pohoří Espuelas, skupinu francouzských zlatokopů. Dva roky nato sierramadreští Nednijové smíšení s apačskými uprchlíky z Arizony začali napadat mormonské usedlosti v Sonoře. Téměř každý následující rok bylo v Sonoře zaznamenáno několik vražd a nájezdů spáchaných divokými Apači.

Poslední krvavý incident se odehrál pravděpodobně v roce 1934, kdy mexičtí farmáři a rančeři v průsmyku Cumpas dopadli a postříleli čtyři apačské ženy a jednoho bojovníka. U mrtvých indiánů nalezli několik čerstvých krvavých skalpů, které snad jen před pár hodinami patřily potulným obchodníkům. Ještě předtím tato minitlupa na úspěšném nájezdu uloupila nějaký dobytek a okradla a zabila několik lidí.

Záhada modrých očí

S úvahami, že Mayův Vinnetou je vlastně romantizovaný Geronimo, se lehce a snad jednou provždy vyrovnáme slovy samotného německého romanopisce. V jakémsi doslovu ke třetímu dílu Vinnetoua Karel May napsal: „Jednotlivé kmeny ztratily ponenáhlu pocit sounáležitosti, který jim byl pracně Vinnetouem vštípen, a vyčerpávaly se krvavými, neprospěšnými válkami s bledými tvářemi. Jména náčelníků Kočize (Cochise), Vittorio (Victorio), ale zvláště Geronimo z kmene Čirikahua jsou zapsána bohužel jen krvavým písmem v dějinách západní části Spojených států.“

A to je poprvé a naposledy, co se May zmínil o Geronimovi. Navíc je Vinnetou Meskaler a ne Čirikava.

S historkou o náčelníkových modrých očích vyrukoval v roce 1906 ve svém díle Lives of famous indian Chiefs (Životy slavných indiánských náčelníků) baptistický pastor a historik Norman B. Wood. Osobně se s ním setkal ve Fort Sillu v dubnu 1905. Zastihl ho na vlakovém nádraží, byl oblečen jako dokonalý gentleman „v dobře padnoucím modrém plátěném civilním obleku“. Ve své knize Geronima popsal, přičemž nejzajímavější mu připadaly Apačovy oči, „které jsou ostré a jasné a výrazně modré, což je velmi vzácné mezi indiány“.

Ve žlutém plemeni, k němuž severoameričtí indiáni především náležejí, se modrá nebo šedá barva očí objevuje jen výjimečně; u Čirikavů byla zaznamenána jen u náčelníka Chihuahuy a o něm se říkalo, že je alespoň částečně mexického původu. Geronimo představuje téměř ukázkový typ svého lidu, tedy Athabasků, kteří mají k asijským šikmookým národům ze všech indiánských etnik asi nejblíže (blíže jsou snad jen Eskymáci), neboť do Ameriky přišli jako poslední. Nikdo o něm nikdy neslyšel, že by jeho krev nebo krev jeho předků byla smíšená a tudíž nebyl čistokrevný indián. Sám Geronimo na přímý Woodův dotaz, kterého modře zbarvená duhovka jeho společníka fascinovala, rezolutně odpověděl, že je indián.

Nikdo z ostatních lidí, vojáků, novinářů, cestovatelů, agentů, malířů a jiných, kteří se s Geronimem osobně setkali, si však modrých očí nevšiml. Naopak, většina uvádí, že starý rudý „lotr“ měl oči velice tmavé. Tuto záhadu patrně už nikdy nerozluštíme. Nabízejí se různá vysvětlení. Někdo soudí, že Wood nebyl při svém setkání s náčelníkem zcela při smyslech, nebo že v Apačových očích odráželo slunce jeho výrazně modrý oblek. Někteří odborníci připouštějí, že se barva lidských očí může stářím změnit, ale podivné je, proč si toho povšiml jen jediný člověk!

Geronimovy oči přišly v americké odborné veřejnosti na přetřes naposledy v roce 1999 v podzimním čísle Burroughs Bulletinu v souvislosti s kritickým rozborem románu The War Chief od Edgara Rice Burroughse, v němž mimo jiné vystupuje i Geronimo. A vystupuje tu jako velekladný hrdina, neboť Burroughs sloužil v mládí jako příslušník 7. kavalerie v Arizoně, Apače dobře znal a obdivoval je. E. R. Burroughs nahlížel, když sbíral materiál pro své romány The War Chief (1927) a Apache Devil (1933), do Woodovy knihy a bůhvíproč uvěřil jeho popisu náčelníkových očí.

 

Kým byl Geronimo

l Patřil k poměrně komplikované skupině čirikavských kmenů a odtud pramení i zmatek kolem jeho zařazení do konkrétní skupiny.

l Geronimo, indiánským jménem Goyathlay nebo Gokhlayeh (Ten, který zívá, zkráceně Zíval), se narodil mezi lety 1820–25 na pomezí Arizony a Nového Mexika v tlupě Bedonkohe, která vznikla někdy v 18. století odtržením od předků Nednijů v severní Chihuahue, smíšením s jutoaztécky mluvícími kmeny v oblasti severního Mexika a odstěhováním na sever, do východní Arizony. Příbuzenské pouto

mezi Bedonkohy a Nedniji přetrvalo až do období pobytu v rezervaci.

l Otcem byl Taklishim (Šedivý), matku známe jen pod španělským jménem Juana. Byl údajně čtvrtým dítětem z osmi sourozenců, čtyř chlapců a čtyř dívek. Většina však byli spíše bratranci a sestřenice. Kromě Ish-ton byla jeho známou sestrou Nah-da-ste, která se stala jednou z manželek warmspringského náčelníka Nany (asi 1807–96). Na oplátku si Geronimo vzal Nanovu dceru Zi-yeh alias Kattie.

l Protože se Geronimo narodil v době, kdy se Bedonkohové spojili s lidem mimbreňského náčelníka Mangase Coloradase, považují ho mnozí spisovatelé za Mimbreně. Jeho první manželka Alopé byla zřejmě Nednijka, a jelikož Apači většinou uznávali matrilokalitu, tedy muž následoval svou ženu (pokud jich neměl současně víc z různých kmenů, potom se vše řídilo první manželkou nebo tou, kterou si vzal dříve), odešel k jejímu lidu a stal se členem její tlupy, mohl být považován i za Nednije. Geronimo ale nikdy svou ženu nenásledoval, žil si, kde chtěl a kde to pro něho bylo výhodné.

l S Nedniji ho pojilo i další pouto: Juh, náčelník Janerů, severní části Nednijů, měl za druhou nebo třetí manželku Geronimovu sestřenici Ish-ton, což bylo u Apačů totéž jako sestra.

l Nejméně dvě náčelníkovy ženy, Zi-yeh a Ih-tedda, byly Meskalerky a snad proto o něm současná kulturní specialistka z meskalerské rezervace Donna Stern McFaden mluví jako o „našem bývalém náčelníkovi“. První Geronimovou ženou byla Alopé, po její tragické smrti měl ještě nejméně osm manželek (Chee-hash-kish, Nana-tha-thtith, Zi-yeh, She-gha, Shtsha-she, Ih-tedda, Taz-ayz-Slath a Azul). S Chee-hash-kish měl syna Chappa a dceru Dohn-say, se Zi-yeh dceru Evu

a s Ih-teddou, kterou v roce 1885 unesl z okolí meskalerské rezervace, dceru

Lennu a syna Roberta.

l Ačkoliv se Geronimo účastnil všech významných bitev Čirikavů, známějším se stal až v 70. letech 19. století a úplně se proslavil až v letech 1885–86, kdy s hrstkou bojovníků unikal několika tisícům amerických a mexických vojáků.

l V posledních letech svého života žil Geronimo spolu se všemi zbylými Čirikavy na území komančsko-kiowské rezervace u Fort Sillu v Oklahomě. Někteří z čirikavských vysídlenců odešli v letech 1911–1913 do rezervace Meskalerů v Novém Mexiku, Geronimo a desítky dalších zůstali v Oklahomě a dnes jsou jejich potomci známí jako Fort Sill Apači. Takže než starý náčelník v roce 1909 zemřel, stihl být ještě Fort Sillem.

l Náčelník zemřel 17. února 1909 na zápal plic. Způsobil si ho sám, neboť značně opilý spadl z koně do ledové vody a nastydl. Když Geronimo umíral, držel ho za ruku synovec Ace Daklugie. Ten se pak stal strážcem strýčkova odkazu a do značné míry i tvůrcem jeho legendy.

 

Kdo byli Apači

l Patří k jižní větvi athabaské jazykové rodiny a právě na základě jazykové příbuznosti byl „kmen“ Apačů víceméně uměle sestaven americkými lingvisty a dalšími učenci 19. století.

l Pomineme-li jazykově poněkud vzdálenější Navahy a Kiowa Apače, pak se společenství apačských „národů“ v 19. století skládalo z pěti velkých kmenových skupin – Lipanů, Meskalerů, Jicarillů, Čirikavů a Západních Apačů.

l Lipanové žili v Texasu.

l Karlem Mayem zpopularizovaní Meskalerové žili v jižním Novém Mexiku, přilehlých oblastech Texasu, v Chihuahue a Coahuile.

l Jicarillové se nacházeli v severním Novém Mexiku a jižním Coloradu.

l Čirikavové měli území západně od Meskalerů, v Novém Mexiku, jihovýchodní Arizoně a severní Chihuahue.

l Západní Apačové byl společný název pro nejpočetnější seskupení pěti nezávislých skupin (Apači z White Mountains, San Carlosové, Cibecuové, Jižní Tontové a Severní Tontové).

 

Kdo byli Čirikavové

l Jsou kmenem uměle vytvořeným badateli a americkou administrativou, ve skutečnosti neexistovali.

l Vlastními Čirikavy jsou jen skupiny Čokonénů neboli Středních Čirikavů a úzce příbuzní Bedonkohové a Nednijové (Jižní Čirikavové).

l Takzvaní Východní Čirikavové byli vlastním jménem Čihennové (tlupy Warm Spring, Mimbreňo a s jistou výhradou i Mogollon), mluví poněkud odlišnou řečí, velmi podobnou meskalerštině, a velmi ostře odmítají být považováni za Čirikavy.

l Nicméně mezi Čihenny a vlastními Čirikavy existovalo válečné a politické spojenectví; všechny skupiny byly provázány i četnými vzájemnými sňatky.

 

Když se řekne v ČR Apač

 

„Indiánský kmen s přeslavným náčelníkem, vojenská helikoptéra. Něco kolem počítačových serverů.“

Tomáš Klonfar, Kladno

 

„Příslušník indiánského kmene, bojový vrtulník, Vinnetou, pueblo.“

Tomáš Knopp, Jeseník

 

„Nedávný spor Stevena Spielberga, který potřeboval do seriálu indiánského chlapce. Vybral si ale děvče, které pak ostříhal, aniž by se zeptal rodičů. Ti požadují odškodné, protože porušil kmenovou tradici.“

Karel Pokorný, Hradec Králové

 

„Zaprvé kmen severoamerických indiánů, potažmo i Vinnetou. Zadruhé vrtulníky, nevím, zda jsou ještě vnaší armádě. Jinak i charakter hrdého, nepoddajného kmene, který byl proti kolonizaci, bojovníků za svá práva.“

Lukáš Novák, Horní Bříza

 

„Myslím, že som v tejto súvislosti počula o spolku alebo združeniu (pokiaľ „apač“ beriem ako skratku), neviem však presne, čím by sa mal zaoberať. Inak Apačďalej môže byťindiánsky kmeň, starý western z nejakych päťdesiatych rokov, rasa psa a iné.“

Eva Bučová, Praha

 

„Boj, krev, prohra, alkohol, deziluze, rezervace. Lapené sny, duch i život do klece dnešní Ameriky. Ale taky Vinnetou, báječná, leč smyšlená postava náčelníka Apačů: Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst... Howg.“

Helena Míková, Bezno

 

„Jediný, co mě napadá, je jméno indiánskýho kmene. I když mám pocit, že to možná je i jméno nějaký zbraně (raketa nebo co).“

Tomáš Brabenec, Praha

 

„Indiánský kmen v Severní Americe, náčelník Vinnetou.”

Miluše Kusendová, Dolní Poustevna


powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group