ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

OCEÁN ZA SKLEM

 

Kdo z nás by nechtěl alespoň jednou za život spatřit korálové útesy Karibiku, svět pod hladinou moře okolo ostrovů Oceánie v Pacifiku nebo mezi potápěči proslulé rify Rudého moře. Zní to krásně, řekne si asi většina běžných turistů a milovníků přírody, ale kde vzít peníze na dalekou cestu či na ještě dražší potápěčské vybavení? Na to, aby člověk spatřil divukrásná a barvami hýřící zákoutí tropického korálového útesu, však není nutné cestovat přes půl zeměkoule a potápět se dvacet metrů pod mořskou hladinu. Stačí sejít suchou nohou do druhého suterénu rozlehlé budovy na pobřeží nám dobře známého Středozemního moře, a pak už jen žasnout...

MOŘE OSMDESÁT PĚT METRŮ NAD MOŘEM
Přesně do takové výšky se tyčí světoznámé Oceánografické muzeum v Monaku. Stará budova, postavená na přelomu devatenáctého a dvacátého století, je přilepena na hraně Monackého útesu a její okna shlížejí majestátně na vody Janovského zálivu. Právě zde je možné během několikahodinové prohlídky navštívit všechny tyto kouty podmořského světa a navíc se setkat s bohatou ukázkou fauny a flóry blízkého Středozemního moře. Muzeum však nabízí mnohem více. V jeho zdech jsou vystaveny bohaté sbírky konzervovaných mořských živočichů, předměty a obrazy připomínající historii dobývání mokrého živlu i mnohá umělecká díla inspirovaná bohatstvím podmořského života. Muzeum se proto stalo mekou vědců zabývajících se podmořskou biologií a místem konání mnoha významných celosvětových konferencí oceánografů.

ŠLECHTIC MOŘEPLAVCEM
Za svůj vznik vděčí Oceánografické muzeum monackému princi Albertovi I. Ten byl nejenom představitelem tohoto městského státu, ale i náruživým mořeplavcem a milovníkem života pod hladinou oceánu. Na svých čtyřech lodích podnikl několik desítek výzkumných cest po Středomoří i Atlantském oceánu. Během svých výprav nashromáždil úctyhodné množství biologických vzorků, které veřejnosti představil poprvé v monackém pavilonu na Světové výstavě v Paříži roku 1889. Expozice vzbudila veliký ohlas a její majitel se proto rozhodl zřídit pro ni trvalé muzeum. Jeho základní kámen byl položen roku 1899 a v březnu 1910 princ Albert Oceánografické muzeum slavnostně otevřel.

DŮM PRODCHNUTÝ MOŘEM
Nejen sbírky uvnitř, ale i celá architektura muzejního paláce zosobňuje výjevy z podmořského života. Lustry osvětlující jednotlivé sály mají tvar jednobuněčných organismů mřížovců či mořských hvězdic. Sloupy podpírající schodiště se prohýbají jako mořské vlny a kamenné mozaiky v podlahách zobrazují mořské ryby. Přízemí a obě nadzemní podlaží hostí nezměrné množství biologicky cenných sbírek a předmětů z historických dob používaných při výzkumu moře. Je zde také zrekonstruovaná celá vědecká laboratoř prince Alberta z jeho lodi Hirondelle a návštěvníci si mohou prohlédnout i modely a vyobrazení jeho výzkumných plavidel. Biologické sbírky muzea čítají několik set tisíc položek a jsou každým rokem obohacovány neúnavnou prací místních vědců. Několik tisíc z těchto exemplářů patří k takzvaným typovým exemplářům. Jsou to přesně ti jedinci, podle nichž je vědecky popsán jejich rostlinný či živočišný druh. Pro vědce zabývající se tou kterou skupinou živočichů jsou proto při srovnávacích studiích neocenitelným zdrojem informací. Zoologické expozici vévodí několik vypreparovaných velrybích koster. Některé z nich, jako například kostra obrovského plejtváka myšoka (Balaenoptera physalus), který v roce 1908 uvázl na pobřeží Ligurie, jsou v muzeu od jeho počátku a naléhavě již proto potřebovaly celkovou rekonstrukci. Když byly tyto monstrózní skelety přemístěny z přízemí do vyšších pater, kde se staly hlavní atrakcí stálé expozice, celkové opravy se nakonec dočkaly.

ŽIVÉ OBRAZY
Nejbarvitější podívaná je ale k vidění v podzemních patrech muzea. Celé druhé suterénní podlaží zabírají velká i menší akvária s ukázkami různých podmořských biotopů od tropického korálového útesu po středomořské písčiny na dně mělkých zálivů. Člověk si zde připadá jako v galerii oživlých surrealistických obrazů. Tato část expozice je také hlavním lákadlem pro téměř milion návštěvníků, kteří muzeem ročně projdou.
Je zde k vidění devadesát nádrží, v nichž se prohání téměř šest tisíc ryb. Většina z nich patří k tropickým druhům. Těch zde chovají 250 a kolekci více než dobře doplňuje 100 druhů ryb pocházejících ze Středozemního moře. Prostředí nádrží tvoří tisíce druhů nejrůznějších přisedlých i pohyblivých bezobratlých živočichů a několik desítek druhů mořských rostlin.
Jednotliví živočichové se do akvárií dostávají nejrůznějšími způsoby. Zástupce středomořské fauny si zaměstnanci muzea mohou nalovit takřka pod vlastními okny. Není to však žádná jednoduchá záležitost. Za některými druhy ryb se musí potápěči ponořit až do hloubky několika desítek metrů. K jejich odchytu musí také zvolit co nejšetrnější metody, aby budoucí živé ozdoby zasklených ukázek mořského prostředí netrpěly přílišným stresem nebo aby se živočichové při chytání a přepravě na základnu nezranili. K odchytu zástupců „domácí“ mořské fauny používají monačtí biologové zvláštní malý člun nesoucí jméno Physalie.
Tropické organismy si nechávají kurátoři muzea zasílat přímo z míst jejich původu, vyměňují své úspěšně odchované ryby za jiné druhy s ostatními akvárii či přímo uspořádají vlastní odchytovou expedici.

TROPY CELÉHO SVĚTA NA DOSAH
Celý komplex akvárií je tematicky rozdělený na tropické nádrže a expozice ukazující prostředí Středozemního moře. Předělem mezi těmito dvěma sekcemi se stala nedávno otevřená velká žraločí laguna. Jak prochází kolem jednotlivých nádrží, může vnímavý pozorovatel postřehnout nejrůznější zajímavé střípky životních příběhů jednotlivých živočichů. Sasankové rybky klauni rodu Amphiprion a drobní červeně kropenatí porcelánoví krabi druhu Neopetrolisthes ohshimai názorně předvádějí svoji obrannou taktiku. Ukrývají se mezi jedovatými chapadly mořských sasanek, které jim poskytují bezpečný úkryt. Klauni jsou pokryti slizem pocházejícím z těla jejich hostitelky, sasanka se je proto nesnaží zasáhnout bateriemi svých žahavých buněk. Klaun na oplátku sasanku čistí a brání ji před nepřáteli. V některých akváriích jsou v provozu jakési „čisticí stanice“. Čistící krevetky rodu Lysmata nebo rybky čističi druhu Labroides dimidiatus se točí okolo svých „klientů“, jiných druhů ryb. Na povrchu jejich těl sbírají svoji oblíbenou potravu - jejich vnější parazity. Ryby, které jsou v péči čističů, proto rády počkají, až drobní uklízeči svoji práci dokončí. Jejich snažení je ku prospěchu oběma stranám. Takovémuto oboustranně prospěšnému soužití se říká symbióza a mořské prostředí je podobnými vztahy mezi jednotlivými organismy doslova přeplněné. Vždyť i samotní koráli, stavitelé útesů, žijí v soužití s droboučkými zelenými řasami rodu Zooxanthella, které žijí v jejich tkáních a vyrábějí pro ně životně důležité organické látky. Jelikož k tomu potřebují dostatek světla, rostou korálové útesy jen v prosluněných mořích blízko hladiny oceánu.
Jednou z nejvelkolepějších ukázek života na rifu je akvárium obsahující 40 000 litrů vody, kde je k vidění skutečný kus živoucího korálového útesu. Ten byl po mnoha obtížích vyzvednut ze dna Rudého moře i se všemi svými obyvateli - kroužkovci, houbami, ostnokožci, korýši, řasami a dalšími rostlinami a živočichy. Rekonstrukce tohoto biotopu je proto téměř dokonalá a velice se podobá skalám porostlým korály ve volné přírodě.

ŽRALOCI V MUZEU
Opravdovým skvostem akvária je ale jeho žraločí laguna. Toto obří akvárium je devět metrů dlouhé a šest metrů hluboké. Jeho sloupec mající objem více než 400 krychlových metrů vody prostupuje celá dvě podlaží budovy. Aby stěny nádrže udržely obrovský tlak vody, jsou největší z nich silné 35 centimetrů. Návštěvníci mohou pozorovat život uvnitř čtyřmi takovýmito okny umístěnými v různých patrech a tedy i výškách útesu v akváriu. Celá laguna je rozdělena na dvě části. V jedné bují korálový útes se svými menšími obyvateli, druhý díl expozice připomíná volnou vodu a plavou zde rychlí štíhlí žraloci, majestátní rejnoci, dravé murény a jiné velké ryby žijící v blízkosti útesu. Pro ohromené diváky jsou před nádrží přichystané lavice, na něž se mohou posadit a dosyta si vychutnat atmosféru této neopakovatelné podívané.

DŘINA V ZÁKULISÍ
Udržet takovou masu živých organismů pocházejících z různých prostředí při životě a v dobré kondici není žádný snadný úkol. Pro tým pracovníků akvária to představuje celodenní dřinu. Mají sice k dispozici nejmodernější počítače a měřicí zařízení kontrolující parametry vody v každé nádrži a automaticky upozorňující na všechny nesrovnalosti, i tak se však při práci řádně zapotí. Jen nakrmit všechny ty roztodivné tvory je heroický výkon. S některými to jde snadno - jen jim nasypou krmení do vody. Někteří z chovanců však naproti tomu přidělají ošetřovatelům nemálo starostí. Rozedranci druhu Antennarius multiocellatus například pozřou pouze živé ryby a některé murény je třeba krmit ručně nebo pomocí pinzety. Aby byly splněny požadavky všech chovaných živočichů, spotřebuje muzeum ročně při krmení jeden a půl tuny makrel a sardinek, téměř stejné množství měkkýšů, více než tunu korýšů, 200 kilo sépií a olihní, stejné množství listů salátu a špenátu pro býložravé ryby a více než půl tuny dalších krmiv - krillu, řas, různých červů a jiných živočichů.
Všechna akvária také spotřebují velké množství mořské vody. Ta je čerpána přes filtr přímo z moře z hloubky téměř šedesáti metrů, kde je již nezkalená a prostá povrchového znečištění. Přes složitou soustavu sterilizačních, odkalovacích a tlakových nádrží je pak vháněna do jednotlivých akvárií. Počítače pečlivě sledují její slanost, teplotu, obsah kyslíku a dusíkatých látek, tvrdost a další vlastnosti.
Několik desítek ryb a bezpočet bezobratlých se také v akváriích rozmnožuje. Mláďata či larvy některých z nich se vyvíjejí ve společné nádrži s dospělci, pro většinu rybího plůdku jsou však v zázemí připraveny speciální odchovné nádrže. Funguje zde také takzvaná „korálová farma“, kde jsou z úlomků korálů pěstovány keříky pro zařizování a úpravu akvárií.

VÝZKUMY V TERÉNU
Výzkumné projekty týmu zoologů muzea daleko přesahují zdi tohoto ústavu. Kromě vědeckých expedic se výzkumníci zaměřili i na studium podmořského života ve svém nejbližším okolí. V hloubce 17 a 27 metrů umístili v blízkosti muzea na zajímavých místech na dno moře dvě podvodní kamery, které ve dne v noci zaznamenávají dění ve svém okolí. Získaná data pak vědci pečlivě vyhodnocují. V konferenční hale muzea je navíc umístěna obrovská obrazovka, na které může každý zájemce aktuální záznamy sledovat. Tento výzkum není zdaleka samoúčelný. Postupující znečištění vody totiž na mnoha místech vyhubilo porosty takzvané mořské trávy (Posidonia oceanica) a vzniklé písčiny byly poté kolonizovány odolnější exotickou řasou druhu Caulerpa taxifolia. Vědce teď velice zajímá, nakolik se život v novém společenství přiblížil původním podmínkám. Údržba těchto kamer propojených se studiem v muzeu kabely o délce 160 a 230 metrů je však časově velice náročná. Pracovníci muzea se k nim během jediného roku museli potopit více než padesátkrát. Podobným způsobem jsou ze člunu natáčeny i pohyby delfínů a velryb po Středozemním moři.
Nejenže tedy Oceánografické muzeum poskytuje svým návštěvníkům jedinečný zážitek při prohlídce, jeho pracovníci svojí snahou navíc významně přispívají k ochraně podmořského světa obklopujícího známá letoviska na francouzské a italské Riviéře.
březen 2003
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group