ikoktejl

  • Vychází Koktejl Special Léto

    Na stáncích od 28. června.

Káhira africká megalopolis

Káhira

Meni, podle legendy sjednotitel Horního a Dolního království a první král 1. dynastie, založil kolem roku 3050 před Kristem své sídelní město Menfida v deltě Nilu. Rozrůstalo se po obou březích životodárné řeky, lemované snad nejúrodnější prstí na světě. V deltě vzkvétalo ve starověku například město On, řecky Heliopolis, zasvěcené kultu slunce. Lidé i kněží v bázni sledovali, jak se zářící kotouč šine po nebi ve zlaté bárce, aby se za soumraku odebral do říše stínů, tam, kde se rozkládá „velká západní poušť“. Dnes zde naposledy vidí rozžhavenou kouli turisté z okének odlétajícího letadla. Poblíž předměstí Heliopolis se totiž nachází mezinárodní letiště.


Jak vypadá Káhira dnes

Na východním břehu Nilu se nachází centrum, islámské město a nekropole a také stará koptská čtvrť. Na západě leží mlčenlivé pyramidy v Gíze, stará Gíza a Dokki. Z ostrovů v řece je dominantní severněji ležící Gezira. V ostrovní čtvrti Zamalek, nejluxusnější ve městě, se nalézají banky, rezidence a moderní magnet města, vyhlídková věž Cairo Tower. Výhled odtud by byl krásný, nebýt všudypřítomného smogu a poměrně vysokého vstupného. Na jižněji položeném ostrově Roda se nacházel proslulý nilometr, ze kterého úředníci odhadovali, zda bude úroda, nebo hlad. Podle stavu vody v řece plánovali i předpokládané daně.


i písek raději zapomněl

Prvních 1500 let nepoznal Egypt uzurpátory, nájezdníky ani válku. S černými vlasy do půli zad trhala dívka pro svého milého růži a prosila za odpuštění, že jí bere život. Svítalo a rosa na okvětních plátcích němě předvídala sladký i trpký osud země na Nilu. Růže je květina vyvolená, stejně jako ten, kdo byl schopen zajistit existenci svého lidu. Tak započala cesta k centralizované moci.

Dynastické moci, jejímž kmotrem nebyli lidé ani vládci, ale Nil. Také kněží, kteří věděli, že v polovině července, kdy Sirius, bůh Psí hvězdy, hledí ostře na svět, je třeba jednat. V tu dobu každý rok povolávali boha Chnuma, který byl prvním hrnčířem a uhnětl svět z hlíny, aby otevřel cestu rozdivočelým vodám Nilu, který byl nadějí pro všechny. Do konce září rolníci čekali, úředníci na nilometrech měřili a zapisovali. To vedlo k rychlému vytvoření obrázkového písma rytého do hliněných tabulek, posléze psaného na pergamen.


Soumrak říše

Čas plynul po staletích. Alexandr Veliký, prohlášený za syna Amonova v oáze Siwa, se stal faraonem, maják na ostrově Faros byl divem světa, Kleopatra vjela triumfálně do Říma a Římané nakonec učinili zemi obilnicí své říše. Alexandrijská knihovna, pokladnice vědění, lehla popelem. Nespokojený lid tentokrát nacházel útěchu v křesťanství, z něhož se však dlouho neradoval. V roce 641 rychle ovládli Egypt Arabové a založili vmístech dnešní Velké Káhiry Fustát, čili Město stanů.

Káhiru vyplenili křižáci v roce 1168. Od 13. do 16. století město naopak vzkvétalo. K moci se dostali Mamlúci. Provinčním sídlem se stalo město až po vpádu Turků roku 1517. Jejich velitel Muhammad Alí počátkem 19. století porazil v bitvě u Rosetty (Rašíd) Angličany a Mamlúky nechal pozabíjet. Z Káhiry se postupně stávalo kosmopolitní velkoměsto. Lákalo dobrodruhy a cestovatele z celého světa. Kolik jen toho písku museli všichni dohromady odházet.


Rady do batůžku


Doprava po městě

Nejčastěji se člověk dostane do Káhiry letadlem. Hned na letišti se o vás rozhodně budou pokoušet různí taxíkáři, „poradci“ na památky, okružní jízdy a ubytování. Dobré je předstírat totální slepotu a okamžitě vyjít na parkoviště, odkud jezdí i městský autobus do centra.

Nejlevněji se z/na letiště dostanete autobusy č. 400 (obyčejný bus za 50 piastrů), 356 (turistický klimatizovaný bus za 2 egyptské libry – EGP/osobu a 1 EGP/velké zavazadlo), 27, 375 a možná i dalšími. Jezdí z parkoviště hned před letištní halou do centra města. Chcete-li jet z města na letiště, pak autobusové nádraží (mahata) ve městě je na Abdel Moneim Riad za Egyptským muzeem. Například bus č. 356 jezdí poměrně často (od rána do půlnoci dokonce po 20 minutách, v noci pak méně často), stejně tak jako další navazující spoje pokrývající celé město (většinou za 25 piastrů). Výhodou užívání busů káhirské MHD je jejich cena. Nevýhodou je neznalost místních linek. Je nutné se neustále ptát na cestu. Ale jako všude v Egyptě, i tady místní lidé rádi pomůžou a poradí.

Další možností městské dopravy je taxi, které není v Káhiře nijak drahou záležitostí, snad pouze právě s výjimkou trasy na letiště a zpět. Je lepší brát taxíkáře stojící dál od letištní haly, ti si totiž nekoupili lístek (taskara) ke vjezdu k hale, tudíž mají trochu menší šanci na kšeft a vezmou laciněji. Cena se dohaduje za celé auto na přesnou trasu, z letiště do centra (Midan Tahrir) by cesta neměla stát přes 35 EGP. Nejste-li rozhodnuti pro hotel, optejte se taxíkáře, rád vás někam hodí, má totiž od hotelu provizi. To má tu výhodu, že pokud bude v prvním hotelu plno, bez řečí s vámi zkusí hotely další, aniž by se měnila cena za odvoz (pokud jste se na začátku dohodli, že ubytování shání řidič). Jinak se nechte prostě zavézt na Midan Talat Harb nebo Midan Tahrir, kde je levných hotelů dost.

Typickým dopravním prostředkem v celé zemi jsou mikrobusy, i když abych řekl pravdu, v Káhiře jsem je moc nevyužíval. Jsou však podstatně levnější než taxi, cena se blíží ceně autobusu. Jezdí prakticky všude, nemusí být označeny číslem, zastávky jsou tam, kde se právě potřebuje zastavit, stěžejní stanoviště jsou dobře známa místním a stačí se zeptat.

V Káhiře mají i metro. Je relativně nové, čisté, rychlé a levné. Jedna jízda ve městě stojí 75 piastrů. V současné době má dvě linky, třetí se dokončuje. Metrem se dá dojet např. do koptské čtvrti (stanice Mari Girgis a přes koleje), do Gízy do blízkosti pyramid (zbytek např. busem) a nebo ještě dál po stejné trase až do Heluánu (Helwan). POZOR: V každé soupravě metra bývá vůz určený pouze pro ženy! Ale nejlepší jsou taxi, zvlášť jste-li ve skupině, ideálně čtyřčlenné.


Bydlení

V Káhiře je rozhodně slušný počet ubytovacích kapacit všech cenových kategorií. Strategicky umístěné levné hotely jsou hlavně kolem Midan Talat Harb. Dvoulůžkový pokoj vyjde v průměru na 40 až 50 EGP, jejich kvalita se liší, určitě si nejprve prohlédněte nabízený pokoj, než se rozhodnete nastěhovat, případně zkuste hotel vedle.


Kam se mrknout

Na rovinu: za den to nestihnete. Pro větší požitek je dobré si pobyt v Káhiře rozpůlit, ve městě strávit např. začátek a konec svého egyptského pobytu a mezitím si provětrat mysl v ostatních koutech této pozoruhodné země.

Pochopitelně musíte vidět pyramidy. Nejdostupnější jsou ty v Gíze, další jsou jižněji v Sakkáře, Abú Síru a Dašuru.

Příjemně relaxovat s vyhlídkou na město lze na třech místech:

Cairo Tower, věž na ostrově Gezira (Ostrov) je určitě jednou z nejzajímavějších káhirských atrakcí, ať se to zdá nebo ne. Trefí tam každý taxíkář, lístky si koupíte dole v pokladně. Cena vstupenky je poměrně vysoká (14 EGP v r. 1996, 18 EGP v r. 1997, 21 EGP v r. 2000, nyní 35 nebo 40 liber). Studentská sleva zde neexistuje. Přehlédnete odtud velkou část města (pokud není častý smog) s pyramidami v Gíze na západě a Citadelou na východě od věže.

Terasy v Citadele nabízejí velmi pěkné výhledy na starou Káhiru a vzdálené pyramidy v Gíze. Nejhezčí pohledy se vám naskytnou v podvečer. Nevýhodou je nutnost zaplatit vstupné do celého areálu Citadely a poměrně časná zavírací hodina areálu.

Vyhlídka nad městem ze čtvrti Mokattam (Moqattam City) na stejnojmenném pahorku jihovýchodně od Citadely nabízí několik výhod. Z centra sem snadno dojedete busem nebo taxíkem (z Chan el-Chalili za přibližně 8 liber), posadíte se k jednomu z plastových stolků místních kaváren na Kornýš

al-Mokattam (mokatamské nábřeží), což je místo nad srázem nad městem, a můžete zde zůstat, jak dlouho chcete. Obsluha kaváren nabízí různé nealko nápoje včetně ovocných džusů, čaj, karkade, sahleb, kávu, šíšu... Na západním obzoru jsou vidět opět pyramidy v Gíze, na jihu pak pyramidy v Sakkáře, záleží opět na množství smogu nad městem. Místo je vyhledáváno místními, ze zmiňovaných vyhlídek je to místo nejméně turistické.

Egyptské muzeum je rozhodně se svými více než 120 000 exponáty veliké, ale nemusí být pro všechny atraktivní. Komu nevadí vitríny, fronty a davy lidí, určitě si přijde na své. Na poctivou prohlídku exponátů však potřebujete několik dnů. Budovu muzea z roku 1902 najdete kousek od Midan Tahrir, směrem ke Cairo Tower. Vstup je 20 EGP (na studentskou průkazku polovic), k mumiím se připlácí dalších 40 liber, k tomu ještě za fotoaparát a nejvíc za videokameru.


Projížďky po Nilu

Velice oblíbenou kratochvílí místních jsou projížďky po Nilu. Přestože v denních hodinách je projížďka příjemným únikem z rozpálených a pulzujících ulic velkoměsta, nejoblíbenější jsou vyjížďky večerní.

Podlouhlé motorové lodě s dlouhými lavicemi proti sobě přes celou délku vyjíždějí

prakticky ode všech břehů

v centru (kolem ostrova Gezira), ale nejčastější nástupiště

jsou přibližně mezi mosty

Tahrir Bridge (Qasr el-Nil Bridge) a Sixth of October Bridge.

Je zde poměrně rušno, kromě místní mládeže tu najdete mnoho prodavačů nápojů, oříšků a semínek, vařené kukuřice, a pochopitelně naháněčů na projížďky lodí. Cena půlhodinové projížďky činí 2 libry.

zpracoval Ing. Jiří Kotek


Město mrtvých

Pokud se v novinách či časopise dočteme v rubrice zajímavostí, že si jakýsi výstředník nechal do hrobky zavést telefon, nejspíš nám to přijde zábavné. Naše představa hřbitova jako místa, kam se chodí přes den s věncem či svíčkou a v noci se strachem, není ovšem žádným univerzálním principem. To, čemu návštěvníci Káhiry říkají „město mrtvých“, nazývají místní obyvatelé prostě qarafa, čili hřbitov. Kritický nedostatek bytů donutil některé obyvatele hledat provizorní řešení situace. A provizorium se postupně stává trvalým stavem. Své příbytky v místnostech původně určených k odpočinku a modlitbám pozůstalých si začali vylepšovat. Někde je do hrobky zavedena načerno elektřina z blízké mešity, jinde je k ní přistavěno další křídlo z nepálených cihel. Místní usedlíci tvoří poměrně uzavřenou komunitu a pro návštěvníka zde není bezpečno. napsal Jan Marek, foto Jan Tilinger


Muzeum

egyptské železnice

Egyptian National Railway Museum navzdory své typicky orientální ušmudlanosti schraňuje skutečné skvosty. Jsou zde instalovány modely všech druhů dopravy od Starého Egypta až po současnost. Historicky nejstarší představuje dvoumetrový model transportu faraonské sochy ve Starém Egyptě pomocí lan, saní a lidských svalů. Přes modely lodí, letadel (nechybí ani opravdový dvanáctiválcový letecký motor Rolls-Royce z roku 1932) se konečně dostáváme k železniční tematice: k metrovýmmodelům snad všech typů lokomotiv, které kdy brázdily egyptské „šíny“. Všechny jsou funkční, lze s nimi popojíždět, houkají, svítí a je na nich docela znát časté provozování.

napsal a vyfotografoval Kamil Voděra


Ani měsíc by nestačil k prochození všech zajímavostí. Káhira je jako dlouhý a pestrý koberec utkaný z nejrůznějších chutí a vůní. Kouzlo Orientu si ale stále uchovává.


You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group