ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LEDOVÁ KRÁSA PLITVIC

Kdo by neznal příběhy indiánského náčelníka Vinnetoua. Stojí na bílých skalách nad zelenomodrým jezerem, na obzoru zapadá rudé slunce.
„Tady je území Apačů,“ říká s napřaženou paží. Ve skutečnosti to není Amerika, ale chorvatský Národní park Plitvická jezera, kde byl natočen Poklad na Stříbrném jezeře a další mayovky. Průzračná jezera a obrovské vodopády sem v létě lákají stovky turistů, obdivovat jejich ledovou zimní krásu ale touží málo z nich. Přitom zima je tady stejně romantická...

RAMPOUCHY A SNÍH
V zimě klesá návštěvnost parku téměř na nulu. Má to své výhody: nikdo nám nekazí výhled, nemusíme nikomu uhýbat z cesty a přírodní klid neruší turistický vláček. Levnější zimní vstupné zrovna nikdo nevybírá, pokladna je osiřelá a závora zvednutá. Na druhou stranu nejsou některé zasněžené stezky vůbec k nalezení. Plavba na lodičkách k vodopádům se na zamrzlém jezeru také nekoná. Led ale není tak silný, aby unesl člověka. A tak zkoumáme, kudy se dostat dál. „Jsem kapitán Nenad,“ říká mladík, který pravidelně chodí rozhoupávat svoji vyhlídkovou loď, aby mu ji ledový krunýř nepoškodil. Několik dalších lodí je zakotveno v silnějším proudu, kde zatím zamrznutí nehrozí. „Tady,“ ukazuje na mapě, „se nedostanete. Cesty nejsou proházené, jsou tam půlmetrové závěje. Přijďte v létě. Máme tu sto vodopádů.“
Přesně je jich devadesát dva, největší měří 78 metrů. Teď z nich visí i několik desítek metrů dlouhé rampouchy a zbytek vody tvoří ledovou tříšť. Malé kapičky mi okamžitě rosí objektiv. Ze sněhu kolem jezer trčí stvoly rákosu. Jezer je tu šestnáct, nejvýše položené je o 156 metrů výš než nejnižší. Největší z jezer, Kozjak, s rozlohou 84 ha má na délku 2,5 km a v nejširším místě měří 600 m. Voda musí u horních jezer překonávat přírodou vytvořené travertinové hráze, dole si vodní tok vyhloubil ve vápencích hluboký kaňon. V přístupných jeskyních, které kdysi vytvořila voda, rostou v zimě od stropu rampouchy z tající vody, která se do jeskyně dostává puklinami. Od země jim naproti rostou ledové „stalagmity“ živené vodou, která kape z rampouchů nad nimi. V nižších partiích se potkají v ledovém spojení. A budete-li mít štěstí, můžete u Plitvických jezer narazit v tomto období na stopy větších šelem. Samotná zvířata jsou plachá, takže se spatřit jen tak nedají, přesto se v zimě odvažují i do oblastí blíž k lidem.

HISTORIE PSANÁ KAMENEM
Na hory a pole se sneslo úmorné vedro, krajina byla sužovaná suchem. Řeka Crna, kdysi vesele bublající mezi kameny, vyschla. Všichni, zvířata v lesích, rostliny v zahradách, i lidé v domovech pomalu umírali, s modlitbou na rtech čekali na déšť. Ten však nepřicházel. Náhle se v údolí objevila Černá královna se svým zářícím doprovodem. Všichni ji prosili o pomoc. Najednou se ozvalo mohutné zahřmění hromu, blesky rozťaly oblohu a neutuchající déšť sytil vyschlou zem. Voda stoupala a stoupala a plnila údolí tak dlouho, dokud nevznikla jezera životodárné vody. Tak popisuje vznik jezer chorvatská legenda. Měření izotopem uhlíku C14 ale ukázalo, že usazování travertinu ve zdejší krajině má delší historii, začalo zhruba před 40 000 lety. Vody, které protékají Dinárským krasem, jsou plné rozpuštěného uhličitanu vápenatého (CaCO3). Ten se při vhodných podmínkách sráží. Zprvu měkká hmota (pěnovec) v sobě může zachovávat otisky stop. Pozdější tvrdý travertin je atraktivní světlou horninou, kterou pěkně vyleštěnou známe i z obkladů pražského metra. Růst travertinu, zvyšování hrázek, změna geomorfologie terénu - to jsou základní charakteristiky proměn zdejší přírody. „Současný vzhled je jen momentem v neustále se měnící historii. Změna geomorfologie zdejšího území je překvapivě rychlá. Během několika desítek let vodní hladina stoupla o více než půl metru,“ píše A. Brnek-Kostic v monografické studii, které se zabývá dynamickými ději zdejšího území. Růst travertinu byl měřen už v roce 1855 N. Omnicusem. V porovnání se studiemi M. Petrika z roku 1958 bylo množství travertinu o 1-3 metry menší. Jeho usazování může ostatně pozorovat kdokoliv. Ke srážení uhličitanu totiž dochází i na kořenech a potopených částech rostlin, takže všímavý turista dokáže ve vodě najít kus větve či stonku, porostlých vrstvičkou bělavého nánosu, který se později stane součástí geologického podloží. Je to i „obyčejná“ voda, která pomalu, ale pořád mění výšku vodopádů. Někde z vysráženého uhličitanu vápenatého vznikají nové hrázky, jinde vlivem rozpouštění a vodní eroze na první pohled tvrdý kámen mizí. Svou roli hraje teplota vody a tedy i roční období, stejně tak množství rostlin, které rostou přímo ve vodním proudu. Rostliny jsou důležité pro vznik travertinu. Vlhkomilné druhy mechů, kterým vyhovuje život přímo ve vodopádech, odebírají CO2, čímž ovlivňují rychlost srážení uhličitanu a tím i rychlost „růstu“ kamenného nánosu.

PARK V OHROŽENÍ
Plitvická jezera vyhlásilo UNESCO jako světové dědictví, zároveň jsou chráněna statutem národního parku, ale pořád jsou, jako mnoho jiných světových jezer, v ohrožení. Zdejším strašákem je eutrofizace. Odborný název pochází z řeckého slova výživa. Princip „výživy“ jezer je jednoduchý. Voda přitékající do národního parku je vlivem činnosti lidí, kteří zdejší oblasti osídlili před více než 200 lety, obohacena o prvky, jako jsou fosfor či dusík. Pocházejí třeba ze zemědělského obhospodařování půdy, z chovu zvířat apod. Tyto prvky vyhovují některým druhům řas a sinic, které se nepřirozeně množí a mění fyzikální podmínky vody v jezerech. V jezerech se objevily například ostřice vyvýšená Carex elata, ostřice nedošáchor Carex pseudocyperus, rdest vzplývavý Potamogeton natans či rákosiny rodu Phragmites, což jsou jen některé ze spektra rostlin, kterými teď zarůstají okraje jezer. Příliš prudký růst těchto organismů odebírá z vody kyslík, který pak chybí hlavně rybám.
V roce 2001 byl proto zahájen projekt „Hodnocení kvality vodního ekosystému Plitvických jezer“, který se mj. zabývá například zachováním životaschopné populace pstruha obecného Salmo trutta. Toho ohrožuje několik druhů vrb invazivně osidlujících břehy. Listí, které každoročně shazují, ucpává odtok vody. Proto se v rámci projektu čistily v některých oblastech jezer břehy. Další z projektů pak podrobně sleduje průtok vody, k čemuž slouží nové limnigrafy umístěné v roce 2002. Další tři přístroje, které do sledovací sítě teprve přibudou, mají tvořit síť kontrolních bodů.
V nejbližších letech chtějí vědci dokončit i tzv. inventarizaci živé přírody Plitvic. Jde o denní a noční dravé ptáky, pěvce a netopýry. Celoroční sledování ptactva Plitvických jezer již vedlo k sestavení seznamu 152 druhů, z nichž některé jsou ohrožené v rámci celé střední Evropy. „Netopýrologové“, tedy odborně chiropterologové, zatím ohlásili 18 druhů těchto savců.
únor 2004
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group