ikoktejl

Sabine Bruns

Sabine Bruns
 

Nejlepší „frisbee pes“ na světě je ten, který má ze hry nejvíce radosti.

Sabino, v září jsi se stala mistryní Evropy, čímž jsi se kvalifikovala na mezinárodní finále do USA. Je to tvůj největší dosavadní úspěch v dogfrisbee?

Nesoutěžím kvůli tomu, abych se umístila mezi nejlepšími třemi. Největším úspěchem pro mě je, když se nám sestava povede tak, že z toho mám radost nejen já, ale i moji psi.

Jaký je rozdíl mezi soutěžemi v Evropě a USA?

Ve skutečnosti velký rozdíl není. Pokud srovnám nejlepší evropské hráče s nejlepšími americkými a japonskými, nevidím žádný rozdíl v úrovni jejich hry. Pouze styl je odlišný. Osobně se mi nejvíce zamlouvá styl některých Japonců, jejich sestavy jsou neuvěřitelně plynulé...

Jak jsi se vlastně k dogfrisbee dostala? Kdy jsi tento sport poprvé zaznamenala?

První disk jsme si hodili v roce 2002 na pláži a bez psů. Naši psi byli vždy blázni do míčků, tak nás napadlo, že by je disky mohly také zajímat. V tu chvíli jsme si mysleli, že jsme objevili nový sport. Na internetu jsme ale zjistili, že hra s disky a psy se v USA provozuje přes třicet let.

Začali jsme tedy s tím, že jsme se psy nejprve přetahovali. Současně jsme se učili házet a teprve potom jsme začali disky házet našim psům. A oni je chytali!
 

Čím tě tento sport zaujal? Proč se věnuješ hlavně dogfrisbee, a ne třeba populárnímu agility nebo jiným psím sportům?

Tento sport mi dává u každého triku či hodu možnost absolutní svobody. V podstatě neexistují pravidla, co můj pes a já musíme předvést. Mohu stavět pouze na svých schopnostech a individuálních možnostech každého psa. V neposlední řadě v tomto sportu není tolik soutěživosti. Lidem od dogfrisbee jde především o radost z předvedené show a jejich snažení tudíž není tolik zaměřeno na získávání trofejí. A to je asi ten největší rozdíl.

Co všechno už jsi psy učila?

Máme doma mnoho psů a cvičíme s nimi agility, poslušnost, stopy i Schutzhund (IPO).

Se svým přítelem Marcusem děláte předváděcí vystoupení pro svého sponzora. V čem se tato vystoupení liší od soutěží? A co tě víc baví – soutěže, nebo tato vystoupení?

Já osobně mám raději ukázková vystoupení. Na soutěži od vás lidi očekávají, že vyhrajete. Na předváděcích akcích jsou ale lidé uvolnění a to dodá klid i mně. Psům je to jedno, ti jsou v klidu pořád...

Jaká plemena jsou pro dogfrisbee nejlepší? S jakými pracuješ ty a proč?

Nejlepší „frisbee pes“ na světě je ten, který má ze hry nejvíce radosti – to je slogan našeho klubu Crazy fly’n dogs. Vše, co váš pes potřebuje, je dobrý kořistnický pud a zájem o hru.

Je pravda, že nejvhodnější jsou psi střední velikosti, ale třeba naši malinoisové, kteří rozhodně nejsou střední velikosti, jsou rovněž úspěšní (mistr Evropy 2005, 2. místo na ME 2004, 2005, 2006 a 3. místo na Mistrovství světa 2004 – pozn. redakce).

V Americe je běžné hrát dogfrisbee se zachráněnými psy z útulku. I já jich pár mám a cvičím s nimi. Pro úspěch není nutné si kupovat border kolii či australského ovčáka. Jediným nutným předpokladem je dobré zdraví psa.
 

Podle čeho si vybírat psa pro dogfrisbee?

Nebála bych se to zkusit s jakýmkoliv psem bez rozdílu plemene. Důležitý je pouze kořistnický pud, zájem o hru a zdraví.

Jak dlouho ti trvá nacvičit sestavu pro soutěž?

Záleží to na házecích dovednostech psovoda a pohybovém nadání psa. Talentovaný hráč s dobrým psem to zvládne za šest měsíců. Někomu to ale trvá i déle...

Jak často se psy cvičíš?

Jednou, maximálně dvakrát týdně. Trénink pro mě znamená hodinu a půl házení diskem (bez psa) a přibližně dvakrát pět minut hry se psem.

Podle čeho si vybíráš hudbu?

Líbí se mi různé hudební styly. Snažím se hudbu vybírat podle psa. Moje malá a rychlá borderka „Y“ cvičí na „American Girl“ od Toma Pettyho – rychlá hudba pro rychlého psa. V repertoáru máme AC DC, Jet, Fatboy Slim... pro každého psa něco jiného.

Kromě soutěžení jsi často zvaná i k posuzování jako rozhodčí. Co je nejčastějším nedostatkem soutěžících?

Většina lidí má velké rezervy v házení. Při soutěži jsou navíc nervózní, čímž se jejich nedostatky ještě zviditelní...

Je znát například rozdílný styl vystoupení týmu z Holandska, Německa či Polska?

Podle toho, čeho jsem si mohla všimnout, rozdíly jsou – a to je skvělé! Čím víc národů se sejde, bude se bavit se svými psy či soutěžit, tím vyšší bude úroveň tohoto sportu.

Naučila jsem se pár triků i od začátečníků z Polska či Česka, jelikož jednoduše zkusili něco, co nikoho předtím nenapadlo, a vymysleli tak nový hod či trik. A o tom to je. Pořád je co se učit...

Každý může „okopírovat“ prvek od druhého, což je velká příležitost ke stálému posunování dogfrisbee vpřed a předávání si radosti z povedených sestav...

Také jsi již viděla i české týmy, myslíš, že mají šanci dostat se mezi evropskou, případně světovou špičku?

Myslím, že určitě! Kdybych byla soutěživý typ, už bych byla nervózní...

Co bys poradila lidem u nás, kteří se chtějí tomuto sportu věnovat?

Nejprve to zkus s rodinným psem. Nauč se dobře házet. Kup si správné disky – speciální disky pro psy. Poděl se o své zkušenosti s kýmkoliv, koho tento sport zajímá.

A užívej si radost ze hry!

Ptal se: Jakub Štábe

Foto: archiv Sabiny Bruns

 

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group