ikoktejl

Čtrnáct medailí vylovených z bahna

Čtrnáct medailí vylovených z bahna  

 

Když jsme na kongresu Evropské asociace saňového sportu (ESDRA) před rokem a půl hlasovali pro maďarské Bakonybel jako pro pořadatele 3. Off-snow mistrovství Evropy, měli jsme tak trochu mrazení v zádech. Maďarsko je totiž, co se mushingu týká, tak trochu v plenkách a nikdy v minulosti se v této zemi žádný velký závod neuskutečnil. Navíc se maďarští závodníci ani  žádných velkých závodů po Evropě houfně nezúčastňovali. Nicméně již samotná prezentace pořadatele na onom kongresu byla velmi dobrá a slibovala kvalitní závod.

BAHNIŠTĚ

Hned po příjezdu jsme zjistili, že rozhodnutí svěřit pořadatelství právě do rukou nadšenců z malé vesničky Bakonybel bylo správné a potvrdila to i prohlídka tratí. Tolik práce a financí na jejich přípravu v minulosti nevěnoval nikdo. Tratě byly po celé délce upraveny těžkou technikou, vysypány pískem a uválcovány vibračním válcem. Navíc jejich profil byl velmi dobře vybrán – stoupání hned v první části, sjezdy ve středních částech a do cíle roviny. Pro vrcholný sprintový závod opravdu ideální. Navíc byly tratě naprosto bezpečné. Zkrátka super... 

Kdyby však nebylo počasí tak vrtošivé a týden před závodem nenapadlo 10 centimetrů sněhu. Roztálý sníh a následný déšť společně bohužel udělaly z jednoho asi dvoukilometrového úseku hluboké bahniště a z místa pro parkování a uvazování psů (stake-outu) lepivou a klouzavou oranici.

Do desíti ze čtrnácti  vypsaných kategorií vyslala Česká asociace sportu psích spřežení celkem 31 startujících. Celá řa­da z nich obhajovala medaile z minulého ME, které se konalo v České republice, v Bělči nad Orlicí. Poprvé byla do oficiálního programu mistrovství zařazena i canicrossová štafeta. Ne všechny kategorie se nám podařilo obeslat. Zejména do těch juniorských zatím nejsme schopni vyslat více než jednoho závodníka, resp. závodnici.
 

CANICROS

V canicrossu žen jsme měli na trati dlouhé 5,4 km hned tři reprezentantky. Zkušené Soňa Klikarová a Martina Štěpánková šly do závodu se svými mladými Evropskými saňovými  psy (ESP) z loňských vrhů. Zajímavostí je, že jejich mladé naděje se narodily ve stejný den. Tuto dvojici doplnila Jana Tomášková s výmarákem Cedrikem. První dvě obhajovaly medaile z minulého roku. Soňa zlato a Martina stříbro. Po prvním dnu si loňské pozice vyměnily a Martina si vytvořila před Soňou velmi slušný náskok. Obě pak měly před  třetí Brigitou Albertovou ze Slovenska takový náskok, že jen nějaká náhoda či zranění by je mohly připravit o dva nejcennější kovy. Druhý den obě potvrdily společně se svými psy formu a svá umístění z prvního dne udržely. Jana Tomášková podala velmi dobré výkony oba dva dny. V neděli se dokonce i přes výrazně horší podmínky na trati dokázala zlepšit  o 23 sekund a skončila celkově pátá.

V canicrosu mužů jsme měli také tři závodníky. Nováček v reprezentaci Dušan Erbs  hned první den ukázal, že vůbec nebude hrát druhé housle, a usadil se na prvním místě před Slovákem Jardou Jakubaškem a domácím Josefem Babinyeczem.  Hned za nimi, na čtvrtém místě, přenocoval Michal Chovanec. Druhý den se Jarda Jakubašek ze všech sil snažil vymazat deset sekund, které na Dušana ztratil, ale opět prohrál. Byť jen o jednu jedinou sekundu. Díky Dušanovi jsme měli další zlato. Michael Chovanec i druhý den zaběhl čtvrtý čas a zůstal jedno místo pod stupni vítězů. Třetí Čech v této kategorii, Vláďa Šáfr, skončil na sedmém místě.

Mezi veterány (nad 40 let)  nás reprezentoval Ruda Homolka. Se svým parťákem, který patřil k největším psům celého mistrovství, nestačili jen na Dominiqua Crettnanda ze Švýcarska a získali stříbro.

BIKEJORING A SCOOTER

V bikejoringu juniorek potvrdila naše předpoklady Markéta Lorenzová se svým Sorbonem. Ujela svým soupeřkám rozdílem třídy a určitě je velkým příslibem do budoucna.

Další kategorií, která se jela na trati dlouhé 5,4km byl Scooter 1, tedy koloběžka s jedním psem. Tady obhajoval zlato Vlasta Keltner se svým Flekem. Bohužel už po prvním dnu bylo jasné, že se mu obhajoba nepodaří.  Dokonale ho ale nahradil Jirka Suchý. Těsně za ním se ztrátou čtyř sekund byla Švédka Maria Makki a pouhou sekundu za nimi byl Nor Kristoffer Olsen. Situace v této kategorii byla po prvním dnu velmi vyrovnaná. Ve dvanácti vteřinách bylo šest závodníků. Po druhém kole však nezůstal z této šestice nikdo na svém. Jirka Suchý bohužel spadl na druhé místo. Zlato získal nakonec Nor Olsen, Maria Makki skončila třetí. Pouhé čtyři sekundy za ní, na čtvrté místo ze šestého, poskočil  Michal Tobiášek, který tak stejně jako loni, skončil  jen těsně  pod bednou. Pavel Porubský doplatil na to, že jeho Jumpy je příliš velký estét a do bahýnka se mu prostě moc nechtělo. V konečném pořadí spadl ze čtvrtého místa na šesté. Naši početnou účast  v této třídě doplnil Vlasta Keltner osmým a Dita Podraská devátým místem.

V kaskadérské kategorii – koloběžce tažené dvěma psy – bojoval Pavel Porubský o obhajobu zlata. Ani tady se to nepodařilo. Pavel s dvojicí ESP Nessem a Forestem skončili celkově třetí. Zlato brala legenda mushingu – Lena Bosen Hillestad,  která po letech, kdy sbírala světové a evropské tituly ve skijoringu a čtyřspřeží, začala ve Skandinávii propagovat závodění se psy i bez sněhu. Druhý byl Nor Andreas Fosness. Miloš Volf skončil na velmi pěkném pátém místě.

Na cyklisty čekala trať dlouhá 6,9 km. Mezi muži jsme měli čtyři naděje. Po prvním kole tady byla podobná situace jako u „jedno­psích“ koloběžek. Kdokoli z první šestky měl díky nedělním velmi tvrdým podmínkám  šanci na medaili. Byl mezi nimi i Ondra Smejkal, který na třetím místě ztrácel na prvního pět sekund. Druhý den zabojoval a o pouhé tři desetiny vteřiny porazil Andrease Fossnese z Norska. Fantastický výkon podali druhý den Lukáš Blažo a  zkušený Speedy. Z devátého místa se posunuli na páté. Marek Odstrčilík skončil celkově dvanáctý a Petr Krupička mladší byl šestnáctý.

Mezi ženami-cyklistkami sice chyběly první dvě Norky z loňského šampionátu, ale i přes­to tu byla velká konkurence. Norsko vyslalo hned šest cyklistek, které byly soupeřkami pro Soňu Klikarovou, Ilonu Erlebachovou a Katku Kromíchalovou. Soňa s Ilonou hned po prvním dnu společně se svými éspéčky ukázaly, že to Norky nebudou mít jednoduché. První dvě místa s deseti, resp. patnáctisekundovým náskokem byla slibným začátkem. Bláto, které zanášelo převody bylo zejména v této kategorii velmi zrádné a ani takový náskok ještě nic nemusel znamenat. Své o tom ví určitě Katka Kromíchalová, která byla po prvním kole čtvrtá. Druhý den se bohužel právě díky potížím s řazením převodů zhoršila a spadla na pátou příčku.  Soňa s Ilonou zabojovaly a před výborně jedoucí Norkou Monou Luras svá místa obhájily a přidaly další dva cenné kovy do sbírky.
 

KÁRY

V týmových, kárových kategoriích se startovalo jen ve dvou třídách – do čtyř psů a do osmi psů – tedy R4 a R8. Šestky bohužel letos nebyly obsazeny, původně přihlášení závodníci se z různých důvodů přesunuli o třídu níže nebo výše.

Čtyřspřeží  jsme obeslali hned pěti týmy.  Na základě výsledků z domácích závodů byla největší favoritkou Dáša Nešněrová. Ta v prvním kole zajela se svými nohatými svěřenci naprosto famózně a vytvořila si náskok 44 vteřin před Polkou Annou Bajer. Třetí byla Jana Váňová, která nahradila svého nemocného manžela Standu a po několika letech se vrátila na závodní tratě. A nutno říci, že velmi úspěšně,. Druhý den dostala řidítka své káry ještě lépe do ruky a společně se svými vlastními odchovanci zajela opět třetí čas dne a celkově se posunula na druhé místo. Na Dášu opět nikdo neměl, a tudíž jsme se mohli těšit, že na stožár půjdou dvě české vlajky. Výborně v neděli zajel Michal Merhaut – druhý čas dne. Bohužel v sobotu jeden z jeho mladých psů nezvládl  kousek před cílem situaci a skočil do příkopu u trati. Následné zamotání stálo Michala téměř minutu a nebýt toho, mohlo to být na stupních vítězů ještě veselejší. První den se bohužel také nepovedl Gábině Trnkové, která byla další z řady českých reprezentantů, kteří obhajovali zlato. V neděli její tým zkušených psů zajel skvěle a to znamenalo posun o dvě místa vpřed na sedmou příčku. Na desátém místě pak skončil Václav Kovářík, který na poslední chvíli zaskočil za svoji nemocnou manželku. Bohužel jeho téměř dvojnásobná váha a těžká kára byly nad síly jeho čtyř fen, přestože běžely ve stejném složení jako na zimním ME, kde byli třetí.

V osmičkách se sešlo celkem překvapivých dvanáct týmů. Po oba dva dny tady kraloval velezkušený Němec Jürgen Lüber. Petr Krupička starší, který se druhý den moc snažil a ztratil pouhou sekundu, už půlminutovou ztrátu ze soboty nedohnal. O třetí místo v této třídě bojovali otec se synem – Jirka Trnka junior a Jirka Trnka senior. Lepší byl nakonec ten mladší. V sobotu prohrál s tátou jen o necelou sekundu, ale v neděli mu v těžším terénu ujel a bral pro Česko další bronz.

NOVINKA – ŠTAFETA

Poslední sadou medailí, která se v Bakonybel rozdávala, byly medaile v canicrosové štafetě. Před rokem to byla jen ukázková disciplína. Pomyslné zlato jsme opět obhajovali my a vzhledem k výsledkům z individuálního závodu byla naše štafeta ve složení Dušan Erbs, Soňa Klikarová a Martina Štěpánková velkým favoritem. Mimo tento hvězdný tým jsme postavili ještě další dvě štafety. Druhou ve složení Jirka Suchý, Rudolf Homolka a Michael Chovanec. Třetí tým běžel ve složení Dita Popraská, Lukáš Blažo a Vladimír Šáfr.

Start byl hromadný a hned od začátku jsme měli vpředu dvě štafety. Na předávku jsme šli v pořadí ČR1, ČR2 a Slovensko1. Do třetího úseku se pořadí neměnilo a bylo jasné, že tyto tři týmy si to rozdají o medaile. Běželo se na okruhu 2,3km, takže nás čekaly zhruba čtyři napínavé minuty než se objeví první finišmani. K naší velké radosti to byla právě Martina Štěpánková, která si se svým Pinkim doběhla pro své druhé zlato. O druhé místo se strhl tvrdý boj. Ještě 200 metrů před cílem byl druhý Michael Chovanec. Na zádech si však „vezl“ Jardu Jakubašeka a bylo vidět, že Jarda má více sil. Počkal si na vhodný okamžik a  100 metrů před cílem šel před Michala. Čtvrtí skončili k velké radosti domácích fanoušků Maďaři. Ti se nakonec mohli těšit z bronzové medaile, protože podle pravidel se štafeta běží jako soutěž národů a do boje o medaile se započítává vždy jen jeden národní tým.

Tímto triumfem české štafety se završila naše medailová žeň a z maďarského bahna jsme tak vytáhli 14 medailí, z toho dokonce sedm zlatých. K nim jsme přidali čtyři čtvrtá místa a tři páté příčky. Stali jsme se tak nejúspěšnější zemí mistrovství a potvrdili tím vysokou třídu českého mushingu a kvalitu českého chovu psů pro tento druh sportu, protože valná většina psů, se kterými naši reprezentanti startovali, jsou psi z vlastních, českých odchovů.

Napsal Václav Kovařík

Foto: Filip Chludil

 

 

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group