ikoktejl

  • Od 29.12.2017 na stáncích

    100 stran o aktivním životě se psy.

Předplaťte si

psisporty-predplatnePředplatné Psích sportů nikdy nebylo jednodušší. Můžete je objednat i jako vánoční nebo narozeninový dárek. Předplatitelé dostávají Psí sporty o den dřív...

Kde nás koupíte?

psisporty-kdekoupitNevíte, kde časopis Psí sporty koupit? Nahlédněte do našeho seznamu prodejen! A pokud víte o nějaké další, neváhejte a dejte nám vědět, zařadíme ji do seznamu.

Archiv vydání

psisporty-archivtMinuli jste nějaké číslo? V našem neustále se doplňujícím archivu jej možná najdete. A pravidelně se vracející čtenář jich bude objevovat stále více a více.

Základy záchranářského výcviku

Základy záchranářského výcviku

Iveta Soukupová

 

Začínala v roce 1986 všestrannou kynologií a od roku 1989 se aktivně věnuje také  záchranářskému výcviku. Je členem Psovodů Sboru dobrovolných hasičů Hejnice a Záchranné brigády kynologů Libereckého kraje, kde přes pět let zastává funkci výcvikáře.

 

Výcvik záchranných psů je bezesporu jedním z nejzajímavějších oborů kynologie. Prvořadým cílem a smyslem záchranářského výcviku je příprava psovodů a psů pro záchranu lidských životů při různých neštěstích, ať už jde o zřícené domy, sesuvy půdy, zemětřesení, průmyslové katastrofy nebo pátrání po pohřešovaných osobách. Vedle praktického využití však současné zkušební řády umožňují také sportovní činnost psů. To znamená skládání zkoušek a účast na soutěžích od nižších kategorií až po mistrovství Svazu záchranných brigád kynologů (SZBK) a Mezinárodní organizace záchranných psů IRO (Internationale Rettungshunde Organisation).

 

Výcvik záchranných psů je bezesporu jedním z nejzajímavějších oborů kynologie. Prvořadým cílem a smyslem záchranářského výcviku je příprava psovodů a psů pro záchranu lidských životů při různých neštěstích, ať už jde o zřícené domy, sesuvy půdy, zemětřesení, průmyslové katastrofy nebo pátrání po pohřešovaných osobách. Vedle praktického využití však současné zkušební řády umožňují také sportovní činnost psů. To znamená skládání zkoušek a účast na soutěžích od nižších kategorií až po mistrovství Svazu záchranných brigád kynologů (SZBK) a Mezinárodní organizace záchranných psů IRO (Internationale Rettungshunde Organisation).
 

Požadavky na práci záchranných týmů (tým = psovod a pes) při skutečném  nasazení a při soutěžích mají však mnoho zásadních rozdílů. Tyto rozdíly se týkají především postupu psovoda při prohledávání daného prostoru a označení osoby. Metodika výcviku psů ovšem zůstává shodná.

Pod pojmem pes záchranář si lidé obvykle představí psa prohledávajícího sutiny. Je pravda, že práce v sutinách je prioritou a patří k nejnáročnějším oborům záchranářského výcviku. Není však jedinou jeho náplní. Dalšími specializacemi jsou plošné neboli terénní vyhledávání, vodní práce, stopařský výcvik, hledání cadaveru (tzv. mrtvého pachu) a lavinový výcvik. Je třeba upřesnit, že lavinový výcvik v pravém slova smyslu se u nás týká jen členů horské služby.

Z hlediska zkušebního řádu SZBK jde o vyhledávání předmětů a osob ukrytých pod určitou sněhovou pokrývkou, nikoliv však v lavinách. Je na rozhodnutí každého psovoda, zda bude svého psa cvičit pro jedno nebo více zaměření. Ať už se rozhodne jakkoliv, je potřeba si uvědomit, že vždy jde o dlouhodobý a náročný výcvik, který nelze uspěchat. Chceme-li u svého psa dosáhnout spolehlivých výkonů, je nutné trénovat pravidelně a střídat terény pro vyhledávání. Psovod proto musí počítat s vysokou časovou investicí a nemalými finančními náklady, především na pohonné hmoty. Sutin a objektů vhodných pro záchranářský výcvik neustále ubývá, proto se běžně jezdí cvičit i do lokalit vzdálených padesát nebo více kilometrů. Stejně musí být psovod připraven na to, že nebude jen cvičit se svým psem, ale bude také využíván jako figurant do úkrytů pro cvičení ostatních psů. V záchranařině platí dodnes víc než kde jinde pravidlo vzájemné pomoci – ty uděláš figuranta mně, já se na oplátku schovám tvému psovi. Dobře vycvičený pes totiž není zásluha jednotlivce, je to výsledek práce celého týmu lidí. Úkryty figurantů znamenají často stísněné podmínky, prach, pavučiny, zkrátka žádné pohodlí a nic záviděníhodného. Psovod musí rovněž počítat s možnými riziky a úrazy, ke kterým může při výcviku dojít. Zbytečně v tréninku riskovat by bylo nezodpovědné a opatrnost je vždy na místě. Ani při sebelepším dbaní na bezpečnost se však někdy nevyhneme úrazům psa, jako je říznutí o sklo nebo plech, píchnutí o hřebík apod. Všechna tato úskalí záchranařiny jsou vyvážena vědomím, že člověk dělá něco skutečně smysluplného a užitečného a v případě potřeby může pomoci komukoliv z nás. Navíc získá nové kamarády a pozná mnoho zajímavých lidí nejen z oblasi kynologie, ale i z jiných oborů. Má-li záchranný pes podávat stabilní a spolehlivé výkony, jeho výcvik nesmí být založen na násilí, ale naopak na vzájemné důvěře psovoda a psa. Co nejužší a kamarádský vztah mezi psovodem a psem je samozřejmostí. Nemají zde místo žádné donucovací metody ani používání ostnatých nebo elektrických obojků. Můžeme například psa donutit, aby šel do temného sklepa, už ho však nedonutíme, aby se tam soustředil, čichal a hledal.
 
 
Výběr psa

Obecně platí, že pro záchranářský výcvik není rozhodující plemeno, průkaz původu, velikost psa nebo čistota rasy. Rozhodující jsou především povahové vlastnosti každého jedince. Přesto lze říci, že některá plemena jsou k záchranářským účelům nevhodná. Jednak  proto, že svou povahou jsou díky dlouhodobému šlechtění geneticky předurčena k jiným účelům (malamut k tahání, kavkazský ovčák ke hlídání atd.) a jednak pro svou tělesnou konstituci a fyzické předpoklady pro tento výcvik (např. silky teriér, čivava, baset, jezevčík, obří plemena). Samozřejmě, že se může najít výjimka, která jak se říká potvrzuje pravidlo. K nejpoužívanějším plemenům patří německý ovčák, border kolie, belgický ovčák malinois, retrívři. Setkáváme se také s německými boxery, knírači všech velikostních typů, rotvajlery, pitbuly, stafordy, dobrmany, erdelteriéry i kříženci. Pro svůj velmi dobrý čich a ochotu pracovat se mohou dobře uplatnit i lovecká plemena, je však potřeba dostatečně zvládnout a usměrnit jejich velmi silný lovecký pud, zvláště při plošném hledání. Při výběru psa je třeba vzít na vědomí také druh záchranářského výcviku, kterému se chceme věnovat. Například záchrana tonoucího a tažení člunu s osobami při vodních pracích vyžaduje fyzicky zdatného a dostatečně silného psa. V sutinách mají naopak výhodu lehčí psi, kteří se v troskách snadněji pohybují a lépe překonávají různé překážky. Malí psi mají sice výhodu, že se snáz dostanou do různých otvorů a užších míst, nedokáží však samostatně překonat jiné překážky, se kterými se v sutinách mohou setkat, například vyskočit na zeď, proskočit oknem, přeskočit širší příkop apod. Malá plemena mají z důvodu své fyzické konstituce potíže také na ploše při prohledávání hustých a těžko prostupných porostů. Hladkosrstá plemena nejsou pro svou srst příliš vhodná pro zimní lavinový výcvik v drsných horských podmínkách. Kromě toho mívají problémy s prohledáváním hustých, pichlavých a jiných nepříjemných porostů (ostružiní, maliní, kopřivy, smrkové mlází apod.), do kterých se jim často nechce. Některá plemena bývají náchylnější k určitým zdravotním problémům, což by také psovod při výběru psa neměl opomenout. Například němečtí boxeři mívají zdravotní problémy při vyšší fyzické zátěži v létě při vyšších teplotách. To však platí obecně i pro jiná  plemena se zkrácenou čenichovou partií. Kromě toho jsou boxeři velmi náchylní k onemocnění páteře, tzv. spondylóze. U labradorů je zase častý výskyt dysplazie kyčelních kloubů a také loktů. Ta se samozřejmě nedá nikdy předem úplně vyloučit. Faktem ale je, že lehčí a dobře osvalení psi, jako jsou například border kolie nebo malinoisové, snášejí dysplazii mnohem lépe a obvykle ani pohybové problémy nemívají.

Požadavky na psa

Vyrovnaná povaha, pevné nervy, předpoklad dobrých čichových schopností, přirozená ochota k práci, dobrý zdravotní stav, dostatečná fyzická kondice. Pes by měl být přátelský k lidem, nesmí být nedůvěřivý a agresivní vůči lidem ani vůči psům.

Požadavky na psovoda

Psovod hraje při výcviku psa vždy velmi důležitou, zásadní roli. Svým přístupem a vhodnou metodikou výcviku může i z průměrného psa vychovat dobrého a spolehlivého záchranáře. Stejně tak ale může psovod zcela zkazit a odrovnat psa, který by jinak měl všechny předpoklady dosahovat kvalitních výkonů. Chce-li se člověk vypracovat v dobrého psovoda, musí mít některé vlastnosti pro záchranáře nezbytné. K těmto vlastnostem patří především trpělivost, zodpovědnost, spolehlivost, citlivý přístup k práci psa, umění ovládat své emoce, sebekritičnost. Psovod by měl být schopen unést zdravou kritiku svého výkonu, dokonce by ji měl i v tréninku od svých kolegů sám vyžadovat. Kolegové pozorující psovoda a psa při prohledávání určeného prostoru totiž často postřehnou chyby, které si psovod v danou chvíli sám vůbec neuvědomí. Psovod musí mít také dostatečné znalosti o pachu a dobrý odhad situace, aby od psa nevyžadoval výkon, který za daných podmínek není v jeho silách. V případě neúspěchu by neměl vinit psa, ale měl by se zamyslet nad příčinami nezdaru a nad tím, jakou chybu udělal on sám při výcviku psa a zda postupoval vždy správně. Kromě toho musí psovod umět pracovat s vysílačkou a poskytnout první pomoc, a to jak člověku, tak psovi.

Připravila Iveta Soukupová
 
 
Vybavení psovoda

 

Vybavení se liší podle specializace. Jiné je potřeba při vodních pracích, jiné při lavinovém výcviku nebo plošném vyhledávání. My se zaměříme na nejrozšířenější obor záchranářského výcviku – sutiny.

Vybavení psovoda při práci v sutinách

z pracovní oděv

z pracovní kotníková obuv

z ochranná přilba

z pracovní rukavice

z baterka, praktická je tzv. čelovka

z dobře vybavená lékárnička, včetně ochranné botičky pro psa

z voda a miska pro psa

z odměna pro psa (míček, pamlsky, pešek, jiná oblíbená hračka)

z vysílačka nebo alespoň mobilní telefon

z stopovací šňůra, která může posloužit v případě nutnosti do určité míry jako lano (k spuštění nebo vytažení z prohlubně – psa, popř. i psovoda), postroj

 

Směrnice, podle kterých se v České republice připravují záchranní psi:

Národní zkušební řád Svazu záchranných brigád kynologů

– zkoušek, soutěží a dalších akcí dle tohoto řádu se mohou účastnit pouze členové SZBK

z je zaměřen převážně na sportovní výcvik

www.zbklk.wz.cz (sekce Zkušební řády)

Mezinárodní zkušební řád IPO-R

z je otevřen členům všech organizací, klubů a svazů zastřešených FCI

z je zaměřen především na sportovní výcvik

www.zbklk.wz.cz (sekce Zkušební řády)

Zkušební řád Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska

z je otevřen členům všech organizací a složek je zaměřen na praktické využití záchranných psů, nikoliv na sportovní výcvik

web.guick.cz/sdh-hejnice

Atesty Ministerstva vnitra ČR

z jsou otevřeny členům všech organizací a složek, které se zabývají výcvikem záchranných psů jsou zaměřeny na praktické využití psů, nikoliv sportovní výcvik www.mvcr.cz  (Hasiči záchranáři, IZS, sekce Kynologie)

 

  Vybavení
               
a označení psa

obojek + vodítko

z světelný obojek nebo jiné světelné označení psa

z ochranná dečka a rolnička, pokud ji psovod používá

z případně ochranné botičky


V podvědomí mnoha lidí přetrvává představa, že záchranný pes musí být označen dečkou s červeným křížem na bocích. V současné době však lze použít i jiné označení psa a záleží pouze na psovodovi, pro který druh se rozhodne. Hodně psovodů dává stále přednost klasické dečce, na druhé straně je velká část psovodů, kteří upřednostňují zcela odstrojeného psa, protože to je pro něj bezpečnější, a to zvláště v sutinách.

Ochranná dečka

výhoda:

z vytvoření podmíněného reflexu, tedy pes ví, že po nasazení dečky bude hledat osoby

z na dečku lze připevnit světlo, což nahradí použití světelného obojku

nevýhoda:

z pes se může dečkou zachytit např. za vyčnívající dráty nebo trámy a uvíznout v sutinách i mimo dohled psovoda

Rolnička

výhoda:

z psovod má podle zvuku přehled, kde zhruba pes je a jestli se pohybuje, i když je mimo dohled

nevýhoda:

z rolnička bývá obvykle připoutána k dečce nebo obojku, kterými se pes může za něco zachytit

Pes na sobě nemá nic

výhoda:

z bezpečnost psa, nemůže uvíznout v su­tinách a zůstat viset jako v případě, kdy se zachytí o dečku nebo obojek

z vytvoření podmíněného reflexu, tj. pes ví, že po sundání obojku bude hledat osoby

Světelný obojek

výhoda:

z psovod má ve tmě přehled o pohybu psa, pokud je v dohledu

z světlo z obojku ve tmě (sklepy, noční hle­­dá­ní apod.) psovi částečně osvítí prohledávaný prostor

nevýhoda:

z pes se může obojkem zachytit a uvíznout mimo dohled psovoda

 

 

 

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group