ikoktejl

Parson Russell teriér (PRT)

Parson Russell teriér (PRT)

 

Potkáte-li na ulici malého bílého psíka s rošťáckým výrazem a budete si říkat  „to je hezký voříšek“, je docela pravděpodobné, že jste právě potkali „parsona“. Ještě před deseti - patnácti lety byl  tento psík na výstavách naprostý exot a poznali ho jen opravdoví  znalci. Není divu: nemá ani dlouhou srst, ani plno volné kůže, vypadá prostě tak úpně obyčejně. Je prototypem voříška, mnoho lidí si podobně představuje pejska hodné venkovské babičky. Kouzlo PRT je právě v té nenápadnosti a současně v typické chytrosti  a šikovnosti. Tato kombinace neušla pozornosti reklamních agentur a z PRT se stal oblíbený pejsek reklam – neruší nějakou výstředností, je milý a chytrý, a hlavně se s ním dobře pracuje.
 

Kde se tenhle šikula vzal a proč to složité jméno?

Pan Jack Russell, který toto plemeno vyšlechtil, se narodil v roce 1795 v Darmouthu v Devonu. Během studií na Oxfordské univerzitě si pořídil  prvního teriéra, bílou fenku Trump s drátovitou srstí a se znaky na hlavě. Prý se velmi podobala dnešnímu standardu. Pan Russell se stal duchovním a po většinu svého života sloužil ve velké farnosti Swymbridge v Devonu. Jako zkušený jezdec a vášnivý lovec se věnoval chovu a selekci teriérů. Cílem chovatelských snah pana pastora byl pes, který je rychlý v pronásledování kořisti na povrchu a současně je schopen práce pod zemí. Statečnost, chytrost, nebojácnost a tvrdost bez přehnané krvelačnosti byly základní požadavky. Vzhled nebyl nikdy tak důležitý jako pracovní vlastnosti nově vznikajícího plemene. Pastor Jack Russell  zemřel
v roce 1883 v úctyhodném věku 87 let. Tradice křížení s jinými plemeny teriérů pokračovala i nadále, potomci však již neodpovídali původnímu typu Jack Russell teriéra. Vzhledem k neuspokojivým výsledkům byly pokusy s křížením ukončeny.

Po druhé světové válce si plemeno získávalo stále větší oblibu
i na evropském kontinentu, zejména u lovců a jezdců. Ke sjednocení standardu došlo v nově založeném Jack Russell Terrier Club of
Great Britain, založeném paní Moorovou. Na základě mravenčí práce s vyhledáváním  potomků původních psů pastora Russella a psů linie pana Heinemana ze třicátých let byl vytvořen standard, který byl v roce 1990 uznán Kennel Club of Great Britain a v roce 2000
i FCI. V současné době jsou uznána  dvě samostatná plemena – nízkonohý Jack Russell teriér (kolem
28 cm) a vysokonohý  Parson Russell teriér (33–36 cm).

O historii plemene by se toho dalo říci ještě mnoho, ale vše se dá shrnout velmi jednoduše: pracovní teriér s dlouhou historií, kde byla vždy dávána přednost pracovním vlastnostem.

V Čechách se první PRT objevili v devadesátých letech, napřed
u koňáků, kterým se moc líbil šikovný psík hubící krysy ve stájích. Později si ho pořídilo i několik myslivců, které zaujal svou rychlostí
a šikovností.  „Jackové“ se postupně dostali do povědomí veřejnosti, a podobně jako v celé Evropě si svou „obyčejností“ rychle podmanili chovatelů i úplných laiků.

V současné době se už počet zapsaných štěňat každoročně počítá na stovky. Plemeno, které se stane módním, obvykle rychle ztrácí na kvalitě. Zde se tento vývoj zatím nepotvrzuje.Tvrdá selekce po celou dobu vývoje plemene a důslednost chovatelů je zárukou, že ty správné vlastnosti  zůstávají zachovány.

Agility

Od samého začátku se PRT vyskytovali na parkurech, zpočátku na těch koňských, protože jsou oblíbenými doprovodnými psy, kteří jsou ve stájích jako doma, a posléze začali být vidět i na těch agiliťáckých. Sportovní vlastnosti PRT přímo předurčují k agility. Už zmiňovaná rychlost a vytrvalost, ochota pracovat a velmi dobrá ovladatelnost jsou dobrou základnou pro výcvik agility. Parsoni se rychle učí v dobrém i v tom horším smyslu. Při nácviku překážek jde práce velmi rychle, není pro ně problém pohybovat se ve výšce a s radostí překonávají překážky – tunel je pro ně lahůdka, kterou většinou není potřeba vůbec učit. V základním tréninku překážek není žádný podstatný rozdíl jiných plemen
a pokud psovod zbytečně nespěchá, nemá při nácviku vazeb mezi překážkami žádný problém. Musí však počítat s tím, že Parson Russell je učenlivý a i zlozvyky se učí velmi rychle, proto je třeba být trpělivý a udržet nervy na uzdě. Je potřeba mít na mysli, že dokáže bleskově reagovat a že základním je pro něj pohyb těla psovoda povelem. Parson není pes pro nervózní majitele, psovodova základem úspěchu je u něho chladná hlava. Výcvik tohoto plemene není běh na krátkou vzdálenost – parsoni zrají jak víno, zato jim nadšení pro práci na parkuru zůstává až do relativně vysokého věku.

Dogdancing

Přirozená hravost a určité šaškovství parsony předurčuje
i k tomuto výcviku. Pro psy trénující další sportovní činnost je dogdancing určité narušení zaběhlého stereotypu a psi se 
s nadšením učí nové triky. Při dobrém kontaktu se psovodem
a při vhodně zvolené choreografii, využívající pohyblivosti a hravosti parsonů, je výsledný dojem velmi dobrý.

Coursing

Tohle je ta pravá zábava pro parsona! Hnát střapec, dohnat ho a zadávit. Pro PRT je to tak přirozené jako dýchání. Po pár vteřinách pochopí, o co jde, a po dvou třech bězích zjistí, že hnát se slepě za střapcem je hloupé a zamíří neomylně směrem do cíle. Díky dobře rozvinutému smečkovému chování nebývá problém s neukázněností psů a nedochází ke konfliktům mezi psy. Je to dobrý příklad zachovaného chování smečky, kde musí psi spolupracovat, a ne si konkurovat.
 

Dostihy

S tímto sportem jsem se setkal poprvé v Holandsku. Dráha začínala klasickými startovacími boxy, byla zhruba 150 m dlouhá, ve tvaru podkovy, ohraničená celkem nízkým plůtkem se šesti překážkami vysokými asi 30 cm a končila bariérou z balíků slámy. Středem dráhy byl  tažen  střapec, který končil v otvoru slaměné bariéry. Průběh byl jasný hned – psi běží dráhu a snaží se dohnat střapec. Nebylo mi však moc jasné, co se bude dít, až doběhnou k té bariéře... Psi bez jakéhokoli zabrždění proběhli tím poměrně malým otvorem v bariéře, kde už na ně čekali majitelé, a začal bleskový odchyt. Nevím, co byla větší zábava, jestli sportovní výkony pejsků na dráze (speciálně vybíhání zatáčky bylo velmi pěkné), nebo výkony majitelů při odchytu svých rozvášněných závodníků. Kupodivu nedošlo k jediné rvačce a celý závod probíhal velmi svižně. Stejně jako ostatní diváci jsem tam stál snad hodinu a sledoval tuto netradiční sportovní disciplínu. Později jsem tento sport zaregistroval i jinde a je jen škoda, že se zatím nenašel pořadatel, který by něco podobného zorganizoval i u nás.

Pracovní výcvik

Stejně jako se v České republice rozšířil PRT, rozšířil se i okruh sportovně založených majitelů, kteří začali pro svého mazlíčka hledat pracovní uplatnění. Klasický služební výcvik sice není pro aktivního parsona úplně to pravé, ale pokud je správná motivace, je pro něj práce při nácviku poslušnosti radostí. U úplných začátečníků bývá trochu problém s nácvikem přivolání, což je většinou způsobeno nedostatkem odvahy majitelů trénovat přivolání od štěňátka. Psík pak obvykle stráví podstatnou část svého krátkého života na vodítku. Přivolání je nutné naučit psa opravdu dobře, protože kombinace zvědavosti, hbitosti a radosti nad právě získanou svobodou může být pro odrostlé štěně nebezpečná. Cviky poslušnosti se PRT učí velmi ochotně a rychle, stejně i stopu. Speciální cviky –  hlídání nebo rozlišování předmětu – jim nedělají žádné problémy. V Česku je několik PRT se složenými zkouškami ZOP a ZMMP. Další dostávají záchranářský výcvik
a vzhledem k dobrým předpokladů a šikovnosti plemene věřím, že uspějí... Základní poslušnost by měl zvládnout každý majitel PRT, život se psem se rázem  stane mnohem jednodušším.

Norování a práce v lese

Tohle je to pravé, řekne si řada z vás, tady je parson doma. Máte pravdu v případě, že PRT dostává myslivecký výcvik a opravdu v lese pracuje. Zůstaly mu zachovány ty správné lovecké instinkty  a ostrost na škodnou. PRT miluje volnost – slídit a vyhledávat zvěř je pro něj odměna, a ne práce. Není zbrklý a díky své rychlosti a obratnosti se nedá jen tak zatlačit do kouta, například ani divočáky. Myslivci, kteří s nimi opravdu pracují, si je nemohou vynachválit: sice nejsou tak brzo „hotovi“ jako například jagdterier, ale jsou lépe ovladatelní a všestrannější.

Díky tomu, že PRT je zařazen mezi pracovní plemena a potřebuje k získání titulu Šampion ČR pracovní zkoušku, začali se PRT objevovat na norovacích zkouškách. Zpočátku to byl pro řadu myslivců pes exotický, ale když viděli, jak jsou tihle mrňousové rychlí a současně tvrdí, rychle změnili názor. Podle mých zkušeností se PRT naučí pronásledovat lišku do nory během několika tréninků, a nedělá mu to vůbec problém. Pokud se rozhodnete zkoušku skládat a nechcete se v budoucnu věnovat myslivosti, nijak se zkouškou neotálejte a po složení se snažte tyto instinkty ve svém psovi více nerozvíjet. Zadávit kočku totiž není pro parsona žádný problém. Pro dobře vedené parsony však není ani nemožné sdílet domácnost s kočkou nebo i jinými domácími zvířaty. Pozor však na jedno – důsledně rozlišují domácí a cizí.

Napsal Zdeněk Spolek

 

 

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group