ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tak voní lékořice

Snad každý, kdo uvidí podlouhlou černou tyčinku s typicky nasládlou vůní, jen na chvíli zapátrá v paměti a pak vzdechne: „No jasně, pendrek!“ Lékořicové sladké dřevo žvýkali francouzští hrdinové v románu Knoflíková válka se stejnou slastí jako prvorepublikoví pražští uličníci. A slabost pro lékořici v propadlišti dějin nezmizela.

 

Tak voní lékořice 
 

Napsal a vyfotografoval Topí Pigula

 

Slavný italský lékař a bylinkář Pietro Andrea Mattioli, který působil i v naší středoevropské kotlině, napsal: „Žvýkání kořene nebo držení šťávy z něho v ústech, až by se sama rozplynula a pomalu stekla do hrdla, hasí žízeň, krotí hlad, prospívá játrům a horkému žaludku. Odnímá žáhu, vyčišťuje prsa a plíce, pomáhá k volnému odkašlávání, svlažuje suchost a drsnatost hrdla průdušek nebo chřtánu, změkčuje otoky a vředy. Proto se dává s prospěchem proti sípání, suchému kašli, těžkému dýchání, souchotinám, žeberní hlíze a klání v bocích. Zasypávání slzících očí práškem utlučeným ze suché lékořice zastavuje výtok z očí a hojí vředovatění očí. Dobrý jest také tento prášek k zasypávání neštovic a vředů v ústech.“ Lékořicí ovšem nechtěl léčit jen P. A. Mattioli, ale i Václav Neckář ve svém slavném lékořicovém hitu.

 

 

 
Lékořice miluje teplé prostředí, a tak není divu, že se jí dařilo v jihoitalské Kalábrii, kde ji používali jako sladidlo i lék už před více než tisíciletím. Někdy okolo roku 1500 začali příslušníci „famiglia di Amarelli“ extrahovat lékořicovou šťávu a v roce 1731 založili Amarelliové továrnu na zpracování lékořice.
 
Devatenácté století přineslo zlepšení námořní dopravy a spolu s daňovým systémem způsobilo ekonomický vzestup některých rodinných firem. Výroba lékořicového extraktu obnášela nejen pravidelné dodávky rostliny, kterou zajišťovala síť sběračů a výkupen, ale i lisování, vaření a zahušťování. Konečná hmota se pak lisovala do černých tuhých destiček či tyčinek nebo se rovnou na stroji s ozubenými válci lisovaly malé lékořicové bonbony.
 
V roce 1840 otevřel Domenico Amarelli pobočku v Neapoli, v roce 1907 prorazili do Paříže. Později přišly problémy, jako například velká krize v roce 1929 či fakt, že Američané odvezli po válce část základního vybavení, takže továrně zbyla jen hrdost na dědictví, budovy, tradice a podnikavost. Takže výroba pokračovala.
 

 

 
V roce 1987 získali Amarelliové zlatou medaili za unikátní výrobu pomocí tradiční technologie. Odtud byl jen krok k založení muzea, kde se představuje veřejnosti nejen historie firmy, ale i zpracování této rostliny. Muzeum bylo otevřeno v roce 2001 v přízemí rodinného paláce.
 

Italská Kalábrie skrývá hodně zajímavých překvapení a lékořicové muzeum u městečka Rossano je jedním z nich. Každý, kdo miluje pendrekové tyčinky, je tady může ochutnat v několika různých úpravách. A skutečný milovní k lékořicové historie určitě neopomene ochutnat „sladké dřevo“ v té nejpůvodnější podobě.

 

 

 

Jak je to s lékořicí

 

* Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) patří mezi bobovité, což znamená, že je v rámci čeledi příbuzná třeba s jetelem nebo čočkou.

 

* Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys – sladký a rhiza – kořen, což ukazuje právě na tu část rostliny, která se používá jako léčivo.

 

* Původní areál rozšíření zahrnoval oblast Středomoří a Blízkého východu. Ve středověku se pěstování rozšířilo směrem do střední a východní Evropy. Uchytila se v teplejších oblastech.

 

* U nás se lékořice vyskytuje na některých místech jižní Moravy.
prosinec 2006
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group