ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ostrůvek hříchu

V irské pivnici The Fiddler’s Green v diplomatické čtvrti hlavního města Manama to hučí. Číšníci – většinou Indové – roznášejí půllitry Guinnessu a Carlsbergu Arabům v bílých hávech, které jim přikrývají celé tělo od hlavy k patám. Je 14. února, tudíž Valentýn – den milenců.
 
Ostrůvek hříchu

 

Napsal André Vltchek

 

Až na dvě cizinky ze Západu je bar téměř výlučně okupován muži. Tvrdí pijáci ze Saúdské Arábie nechali své sladké protějšky buďto na pevnině, nebo v hotelu. Cigarety v ústech, půllitry v ruce, soustředěně studují pivní pěnu a příliš nekonverzují. Tato podívaná mě natolik fascinuje, že po chvíli vytahuji z brašny fotoaparát. Bleskově se ale objevuje ochranka a důstojně a elegantně mě z hospody vyhazuje.

***

O dveře dál, v luxusním hotelu Radisson SAS The Diplomat, se Valentýn oslavuje říznou arabskou hudbou a břišním tancem. Show začíná provokativním kabaretním tancem ruských děvčat, jež na poloosvětlené scéně imitují kočičí pohyby. Je téměř jedenáct hodin večer a noční život tu teprve začíná.

V nočním klubu Radissonu jsou k vidění ženy z Perského zálivu, většinou přikryté černými abájami, z nichž vykukují černé řasy, plné rty ozdobené rudými rtěnkami, perfektně pěstěné nehty na rukou a nohou a provokativní a elegantní střevíčky na podpatcích. Ženy tu posedávají buď ve skupinkách, nebo v doprovodu svých manželů. Většina návštěvníků je však stejná jako ve Fiddler’s Green – muži v bílém, většina ze Saúdské Arábie. Tady však nepijí pivo, nýbrž tvrdý alkohol a šampaňské.
 
Po ruských děvčatech se na scéně objevuje libanonská zpěvačka ve fialových přiléhavých šatech a několik minut po ní břišní tanečnice ze stejné země. Šantán se rychle plní návštěvníky a cigaretovým kouřem. Večer se pomalu rozjíždí. Bude se tu tančit a zpívat do noci, do rána.
 

Fotografuji, neboť jsem po dvouhodinovém rozhovoru s ředitelem podniku obdržel povolení. Jinak se v bahrajnských nočních klubech fotit nesmí, aby se chránila anonymita hostů. Ředitel mě však předem varoval, že mohu fotografovat pouze „umělce“, nikoliv návštěvníky podniku.

***

Do Bahrajnu ročně proudí stovky tisíc návštěvníků ze Saúdské Arábie a jiných zemí Perského zálivu. V Saúdské Arábii jsou zakázány veškeré filmy, alkohol a prostituce. Bahrajn je jedinou zemí Zálivu, kde se dá pít téměř ve všech kavárnách, restauracích a nočních klubech. Filipínské hostesky a prostitutky jsou k vidění téměř v každém levnějším hotelu. A téměř každý hotel má alespoň jednu diskotéku a noční klub.

Manželské páry ze středních vrstev Saúdské Arábie podnikají do Bahrajnu pravidelné výlety. Jdou si poslechnout hudbu a navštívit biografy, jež ukazují poslední filmové hity ze Západu. Manažer hotelu, v němž jsem se ubytoval, mi vysvětlil, že mnohé manželské páry se do hotelu nastěhují v pátek (den pracovního klidu v muslimských zemích) a do neděle z pokoje nevyjdou: jídlo si objednávají z restaurace, v pokoji se pak opíjejí, dívají na filmy na kabelové televizi a dělají i jiné věci.
 

Spisovatelka, která píše o údělu žen v Saúdské Arábii pod pseudonymem, mi v jednom z dopisů popsala podobný výlet: „Pokaždé, když s manželem letím do Bahrajnu, mám pocit, jako bych se letěla nadýchat čerstvého vzduchu. Ve své zemi nesmím ukázat tvář, nemohu řídit auto či oslovit cizího muže. Let z města, kde žiji, do Bahrajnu, trvá jen čtyřicet minut. Všechny ženy, jež nastupují do letadla v Saúdské Arábii, mají na sobě burku. Během krátkého letu se před toaletami tvoří dlouhé fronty žen: před přistáním se celá paluba promění – ve vzduchu je cítit parfém. Mnohé ženy mají opět tvar a na sobě jen džíny, trička a dlouhé vlasy, jež jim padají na ramena. Někdy v Bahrajnu pijeme alkohol ne proto, že by nám chutnal – je to jakási revolta. Říkáme mu „šťáva“.

 

 
Pro mnoho lidí je Bahrajn s pouhými 694 čtverečními kilometry a 706 tisíci obyvatel jakýmsi ostrůvkem hříchu v této nábožensky krajně konzervativní části světa, pro jiné poměrně tolerantní a demokratický emirát s fungujícím parlamentem; zemí, kde ženy mohou nejen řídit automobil, nýbrž i volit a být zvoleny (dosud nemyslitelné v sousední Saúdské Arábii) – výsledek reforem, které během své šestileté vlády uskutečnil šajch Ísá Ibn Hamád al-Chalífa.
 
Přestože je Bahrajn dosud zemí, kde náboženství hraje důležitou roli, atmosféra je tu poměrně uvolněná a tolerantní. Rádio Bahrajn vysílá do éteru poslední hity ze Spojených států, Anglie, Latinské Ameriky a Francie, a britský hlasatel mezi písničkami mluví o lásce, sexu, a dokonce o Satanských verších indického spisovatele Salmana Rushdieho. V zemi pracují statisíce cizinců, kteří, jak se zdá, vykonávají téměř veškerou fyzickou práci na naftových polích, v hotelech a restauracích a na stavbách (stejně tak jako ve Spojených arabských emirátech však nemají právo vlastnit půdu a získat občanství).
 
Bahrajn nezbohatl pouze díky naftovým polím; během posledních desetiletí se stal jedním z nejdůležitějších bankovních a obchodních středisek oblasti. Jeho mezinárodní letiště slouží jako vzdušná brána do východní části Saúdské Arábie a bahrajnský Gulf Air se stal jednou z největších leteckých společností na Blízkém východě.
 

Bahrajn konkuruje Kataru a Spojeným arabským emirátům, všechny tři země se v poslední době snaží ukázat světu tvář tolerance a kosmopolitní elegance. Bahrajn buduje na pobřeží hlavního města Manama obří finanční středisko, stejně tak jako nákupní střediska, biografy a kulturní instituce. Bahrain International Circuit – jediný okruh pro nejrychlejší zavodní auta F-1 v této části světa – má prý přímo luxusní zázemí pro závodníky i hosty.

***

Země je též rájem pro archeology a historiky. Ostrůvek byl obydlen již před sto tisíci lety a bahrajnský hrad (Bahrain Fort, chráněn UNESCO), je tvrzí, na jejímž území se vystřídalo několik civilizací během posledních tří tisíc let. Hrady, starověké hřbitovy a svérázná architektura, mořské korály a poušť nabízejí návštěvníkům množství kulturních a přírodních skvostů soustředěných na malém území.
 
Hlavní město Manama je poměrně chaotické a s výjimkou několika autobusových linek spoléhá výlučně na soukromé automobily. Ráno a odpoledne se zde tvoří dopravní zácpy, což je v tak malém městě absurdní podívaná. Řídí tu ale téměř všichni – místní i cizinci, benzin stojí v přepočtu pouhých necelých šest korun za litr. Malý automobil s klimatizací se dá pronajmout za 10 bahrajnských dinárů (asi 27 dolarů včetně daně). Negativní stránkou této absurdně nízké ceny je, že se neuvažuje o hromadné městské dopravě, která by byla ekologičtější.
 
Manama však kromě prvotřídních muzeí (největší a nejhonosnější je Národní muzeum), nabízí příjemné promenády na pobřeží, skvělé restaurace a tradiční úzké uličky lemované zlatnictvími a přes sto let starými čajovnami a kavárnami, jež nenabízejí jen voňavou arabskou kávu a čaj, ale i takzvanou šišu – vodní dýmku.
 

 

Turisty ze Saúdské Arábie i odjinud, lákají stovky masážních salonů a nočních klubů. Zvou do svých bran ozdobených neony a ochraňovaných většinou mohutnými indickými vyhazovači, kteří mají ve tváři lakonický výraz „vše už jsem viděl“. Pro cizince ze Západu jsou ale ceny za alkohol vysoké a opravdová thajská masáž tu stojí desetkrát více než v Bangkoku (zdravotní masáž však nejspíše není hlavním zdrojem příjmů místních podniků).
 
Návštěvníci ze Saúdské Arábie jsou v Bahrajnu tolerováni, téměř všichni místní se však shodnou na tom, že se občané velké sousední země chovají nepřijatelně, provokativně a hrubě. Malá zemička si ovšem nemůže dovolit konflikt s mohutným sousedem, který tu navíc ročně utrácí stovky milionů dolarů.
 
Hlavní tepnou, která spojuje Saúdskou Arábii s Bahrajnem, je King Fahad Causeway – pětadvacetikilometrový systém mostů, na nichž sedí perfektní čtyřproudá dálnice. Stavba stála stamiliony dolarů a byla financována Saúdskou Arábií. Kdesi uprostřed mezi oběma zeměmi je malý ostrůvek, který slouží jako hranice s pasovou kontrolou a celnicí (cizinci ze Západu nemohou obdržet turistické vízum do Saúdské Arábie). Na obou stranách hranice byly vybudovány velké věže s vyhlídkovými terasami, ze kterých je při dobrém počasí krásný výhled na saúdskou poušť z jedné strany a na samotný systém mostů a na Bahrajn ze strany druhé.
 
Přestože je na mostech nejvyšší povolená rychlost osmdesát kilometrů v hodině, saúdští řidiči se tady řítí až dvousetkilometrovou rychlostí, a to ve svých obrovských amerických fordech a dokonce i v závodních vozech, jako třeba Ferrari a Porsche. Číšník v kavárně na hraničním přechodu mi prozaicky vysvětlil situaci: „Chovají se tu jako zvěř, ale naše policie se chce vyhnout konfliktům – téměř nikdy je nezastaví. Až se budete vracet do Bahrajnu, vaše cesta bude poměrně bezpečná, dá-li Bůh. Když k nám totiž jedou ze Saúdské Arábie, jen si hrají; zatím jsou střízliví. To nejhorší jste již přežil: cesta z Manamy na hranice je snad jednou z nejnebezpečnějších na světě. Saúdští řidiči se v Bahrajnu většinou zpráskají namol a pak z cesty smetou všechno, co mohou.“
 
V jednom baru si ke mně přisedla filipínská „hosteska“. Rozpovídala se hned potom, co zjistila, že žiji a pracuji v jihovýchodní Asii. Svoji profesi se ani nesnažila skrývat. Než našla obživu v Bahrajnu, studovala novinařinu v Manile. „Až vydělám dost peněz, vrátím se domů. Téměř každou noc trávím se saúdskými klienty. Pokud bych vám vyprávěla, co dělají, nevěřil byste mi. Je to absurdní… Ti lidé téměř nepřišli do styku se ženami. Chovají se k nám jako ke zvířatům. Pokud bych u sebe neměla mobilní telefon, nikdy bych si s nimi netroufla jít sama do pokoje…“
 

Ať už obyvatelé Bahrajnu cítí vůči občanům Saúdské Arábie cokoliv, stejně jako mnozí cizinci neopovrhují obrovskými částkami peněz, jež největší vývozce ropy na světě utrácí a rozhazuje v malých a svobodnějších zemičkách Perského zálivu.

***

Těsně před odletem do Bangkoku jsem se snažil vyměnit několik dinárů, jež mi zbyly v peněžence, za americké dolary. U okénka směnárny však stál muž ve středním věku, majitel cestovního pasu Saúdské Arábie. Měl na sobě dlouhý elegantní kašmírový kabát a šálu od Burberryho, takže zřejmě letěl do Evropy. Otevřel brašnu a na pokladnu položil obrovský balík bahrajnských dinárů. Celkově za 18 tisíc eur, což bylo na směnárnu příliš. Začalo vyjednávání, protože muž trval na tom, že částku potřebuje celou, americké dolary i britské libry. Utvořila se fronta a jako první se vzdal naděje, že si stačí ještě před odletem něco vyměnit, mladý Filipínec za mnou. Po chvíli jsem ho následoval i já.
 

Před odletem jsem si dal ještě jednu voňavou arabskou kávu v jediné kavárně na letišti, kde se smí kouřit. U vedlejšího stolku seděla krásná a elegantní arabská žena. Vedle ní ležela velká brašna, nejspíše na burku, kterou přes sebe bude muset hodit v letadle, než přistane ve své zemi. Dívala se mi upřeně do tváře. Snažím se vzpomenout si, zda se odněkud neznáme. Po chvíli si ovšem uvědomím, že se na mě dívá jen proto, že se to ještě smí...

 

Bahrajn (Bahrajnský emirát):

* Obyvatelstvo: přes 700 000

* Rozloha: 694 čtverečních kilometrů

* Oficiální jazyky: arabština a angličtina

* Náboženství: islám

* Ceny za levný hotel se sprchou a klimatizací asi 8–10 zdejších dinárů, hotel (3–4 hvězdičky) 20–30 dinárů, luxusní hotel přes 50 dinárů

* Vstup do hradu zdarma, do národního muzea se platí.

* Do země se lze dostat prostřednictvím Gulf Air, který zajišťuje spojení s Frankfurtem, Londýnem a Paříží. Do Bahrajnu letají i British Airways a mnohé jiné letecké společnosti. Z Frankfurtu trvá let 5–6 hodin.
 
Únor 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group