ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Největší, přesto neznámý

Guinea-Bissau je tak malá a zapomenutá země v západní Africe, že mnozí lidé ani netuší, že existuje. Každopádně místním to vůbec nevadí a žijí si po svém. A naopak zase neznají nás. Přesto tato neprávem opomíjená zemička patří k jedněm z nejzajímavějších v západní Africe.
 
Největší, přesto neznámý

 

Napsal a vyfotografoval Tomáš Kubeš

 

Země má dokonce mnoho společného s námi, i když se to zprvu může zdát prapodivné. Společná je minulost vlády dělnické třídy, když se tu budoval socialismus, takže se tu dají vidět památníky, revolucionáři a hvězdy čnící se k nebi. Jako hlavní symbol této doby trčí na konci bulváru Amilcar Gabral velký památník lidu a za ním nepřehlédnutelná silueta prezidentského paláce, který po převratu zůstal zapomenut s rozstřílenou střechou.
 

A právě tady, v hlavním městě Bissau, se odehrává největší událost v zemi a svého druhu i na kontinentě – velkolepý karneval, jaký si mnozí spojují jen s Latinskou Amerikou. Koná se vždy koncem ledna nebo začátkem února. Ten, kdo se na něj vypraví, ovšem narazí na jeden poměrně vážný problém – kdy se vlastně koná? Internetových odkazů o zemi je jako šafránu, ostatně první internetovou kavárnu tu otevírali až v lednu 2006. A telefony většinou nikdo nezvedá. Na velvyslanectvích země jen krčí rameny, jediná informace zní: koná se někdy na konci ledna. Pokusil jsem se i volat do nejluxusnějšího hotelu v Bissau, ale telefon vždy zvedla nějaká uklízečka. Největší karneval v Africe – a nikdo o něm neví!

Nezbylo než se chovat po africku – dojet, ubytovat se, obrnit trpělivostí a čekat.

***

V první chvíli to vypadalo, že hlavní město Bissau je liduprázdné, jako kdyby tu nežilo dvě stě tisíc obyvatel (údaj uvedený v průvodcích). Odpoledne se totiž všechno vytrácí do domovů. Dokonce je v liduprázdných ulicích obtížné najít nějakou restauraci nebo jídelnu běžnou pro okolní západoafrické země. Otevřeny jsou jedině bary, kde se prodává dovozové portugalské pivo.
 
Jenže karneval všechno změnil – jako kdyby se sem přijela podívat celá země. Ulice se v podvečer pomalu zaplňují, všechno, co má ruce a nohy, včetně kojenců, babiček a dědečků, se shlukuje v centru. Postávající hloučky čekají na hlavní událost dne a roku. A místo zaujímají i organizátoři, kterých je tolik, že je s podivem, kde do té doby byli.
 
„Dnes bude dětský karneval,“ upozornila nás ten den organizátorka. To už se ale zpovzdálí ozývaly rytmy bubnů a křik. U tržiště se shromáždili teenageři v různých kostýmech a vláčeli s sebou velké papírové masky zářící všemi barvami. Kdo chce fotografovat, musí přispět na palmové víno. Přesto to stojí za to. Divoké masky draků a démonů vzbuzují až strach. Jak se dozvídám od jednoho z kluků, taková maska se vyrábí i déle než měsíc. Není se čemu divit, jejich dokonalost je přímo uchvacující. A fantazie tvůrců nekonečná. Mohou tu být nejen draci, ale i loď s posádkou nebo také silueta země s prezidentem či samotný papež.
 
Ale to už si mladíci vzrušeně nasazují masky na hlavy a za hlasitého křiku a pískání na píšťalky se rovnají do průvodu. Karneval zahrnuje i soutěž o nejlepší masku, a tak se každý snaží zaujmout nejen svým výtvorem, ale i divokostí tance. Mezi maskami ovšem nejsou jen samí démoni, všímám si i masek představujících domorodce. Teprve po chvíli mi dochází, že to nejsou masky, ale skutečné ceremoniální ozdoby národa Bijagů. Představují tu vlastně sami sebe.
 

Ale to už se průvod vydává na pouť za hlasitého povzbuzování diváků. Zúčastnit se karnevalu v hlavním městě je pro každého velká čest a sjíždějí se sem ti nejlepší tanečníci a ty nejhezčí masky z celé země. Karnevaly v tuto chvíli probíhají po celé zemi, ale ten nejvelkolepější je právě v Bissau.

Kde se tu ale takový karneval vzal? Nic podobného nemají ani v Senegalu, ani v Guineji. Kdo zná okolní země, ví, že zde žijí stejné kmeny, stejní lidé se stejnými jazyky jako tady, ale nic takového neznají. Odpověď je poměrně jednoduchá: tradice karnevalů přišla do země spolu s koloniálními pány. V Bissau zkrátka převzali lidé portugalské zvyky se vším všudy. Bujaré veselí vypukne jako z čistého nebe a všichni se ho účastní, aniž někdo přemýšlí nad jeho původem. Jak jsem se později dozvěděl, podobné karnevaly, i když ne třeba tak velkolepé jako tady, probíhají víceméně ve všech bývalých portugalských koloniích, na Kapverdách, v Angole, a dokonce prý v Mosambiku.

 

 
Ráno je pak ve městě jako po vymření, a to je pracovní den. Jenže karnevalem žije celá země, a tak tu nefunguje jako obvykle skoro nic, jen hotely. Uzavřené jsou úřady, pošta, některé restaurace, internetové kavárny... Prostě během první poloviny dne se odpočívá po prohýřené noci. Dokonce i na letišti, jak mi říkala jedna Američanka, která přiletěla během karnevalu, bylo obtížné najít někoho, kdy by jí dal razítko do pasu. Všichni byli na karnevalu...
 
Ten pokaždé vypukne až pozdě odpoledne, kdy přestává pálit slunce. Najednou se odkudsi vynoří průvod se spoustou masek a dosud prázdné ulice se rychle zaplní. Postupně se přidávají další a další lidé a bezprostředně se radují ze života. Podél silnic přibývá prodavačů ovoce a nápojů. Masek je nakonec několikanásobně více než na začátku. Bubínky a různé nástroje se předhánějí v hlasitosti a davy jásají až do hluboké noci. Karnevalové dny jsou tak snad jediné období, kdy se dá na ulici i po půlnoci nakoupit spousta jednoduchých dobrot, jako jsou vařená kasava, různé pečené sladkosti, banány, pomeranče, ananas, burské oříšky a bagety plněné rybičkami nebo jen majonézou. Do rána také žijí bary, kde bohatší popíjejí pivo a víno, chudší si jednoduše přinesou na ulici kanystry plné palmového vína. Slaví se až do rána a každý si užívá zábavy, které černí obyvatelé umí dokonale podlehnout.
 

Oslavy, podobné našemu masopustu, trvají celkem čtyři dny. Třetí den je však průvod nejvelkolepější. Nechybí v něm již známé masky, ale ani alegorické vozy nebo znamenité divadelní a taneční představení.

Každý se snaží zaujmout svým vystoupením, aby to byl právě on, kdo bude vyhlášen králem karnevalu. Někteří pomalovaní válečníci s kravskými rohy proto divoce cenili zuby a snažili se upozornit na sebe naháněním hrůzy a prapodivnými skřeky. Jiní naopak tančili tak, že upadali do transu a pořadatelé je museli polévat vodou, aby nezkolabovali. Akrobaté, tanečníci a klauni se opravdu vyřádili.
 

Poslední, čtvrtý den je určen volné zábavě. Správně měly městem korzovat různé kapely a orchestry. Jenže zůstaly kdesi zapomenuty, a tak město ovládli především mladí v roztodivných kostýmech. Mnoho mladíků bylo převlečeno za ženy tak dokonale, že bylo často těžké pohlaví správně rozpoznat. Šlágrem hlavně mezi dospívajícími byly hojně rozdávané prezervativy, které si na sebe věšeli jako náušnice.

***

Karneval v Bissau je obří, a přesto nepatří k vyhlášeným atrakcím, za kterou jezdí davy turistů. Napočítal jsem jich tu asi čtyřicet. Zato možná předčí i světoznámé karnevaly především svou spontánní atmosférou bez komerce.

 

 

Změny v Guinea-Bissau

* Země neměla v minulosti příliš dobrou pověst pro svou nestabilitu a poslední vojenský převrat. Nyní se ale situace stabilizovala a do země se vracejí i bývalí Portugalci, kteří opět otevírají své továrny, obchody, restaurace a plantáže.

* Experiment s budováním socialismu skončil a po svobodných volbách se do země vrací prosperita. Patrné to je při srovnání se životem v okolních zemích – rozdíl je velký, tady se i pracuje.

* Bohatí turisté znovu objevují jeden z posledních rájů světa – ostrovy Bijagoské. Jsou často cílem zámožných rybářů, kteří tu mohou volně ulovit ryby vážící i více než sto kilogramů, například barakudy.

 

Co je dobré vědět před cestou

* Pokud nejste náhodou v západní Africe a nechcete jet po zemi, pak leťte. Nejvýhodnější letecké spojení je se společností TAP z Lisabonu, kdy za zpáteční letenku dáte zhruba 600 eur.

* Druhou možností je zakoupit nejlevnější letenku do senegalského Dakaru a odtud buď přeletět jiným spojem (za zpáteční letenku zaplatíte od 300 eur výše), nebo se vydat na dvoudenní cestu do Guineje-Bissau po zemi přes město Ziquinchor. Získat vízum není vůbec žádný problém, stačí si na ně počkat 20 minut.

* Země začíná být na turisty připravena, v hlavním městě se dají najít slušné hotely od 30 eur se snídaní. V restauracích a barech se nabízí především portugalská kuchyně, ostatně z Portugalska se dováží i většina nápojů.

* Domluvit se dá portugalsky nebo kreolsky, což je směs místních jazyků a portugalštiny. V poslední době se tu také rozmáhá francouzština. Téměř všude se dá domluvit i rusky. Mluví tak většina úředníků, policistů a obchodníků, především těch starších.
 
Březen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group