ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Příště půjdu po svých

posvychShoda náhod, anebo fakt, že Češi milují poznávání – co z toho stojí za skutečností, že oba prameny posvátné indické řeky Gangy jako první na světě spluly na kajaku právě české týmy? Přitom rozhodně nebyly první, které se o to pokusily. V roce 1977 se na Alaknandu vydal i sir Edmund Hillary, ale až k prameni se nedostal. U obou úspěšných pokusů byl vodák a kameraman Petr Kašpar. Poprvé jako člen výpravy, podruhé jako organizátor.
 
Příště půjdu po svých

 

 

Ptala se Dagmar Cestrová

 

Foto Petr Kašpar

 

 

 

O  vaší loňské expedici k pramenům řeky Alaknandy se toho hodně napsalo, mohli se s ní seznámit i diváci České televize, ale jen sem tam se objevovala zmínka, že vlastně šlo o pokračování jiné, pro vás ještě dramatičtější akce.
 

Byli jsme první na světě, komu se podařilo v roce 2003 splout Bhágiráthí, která je vlastně druhým pramenem Gangy, i když samotní Indové ji považují za pravý pramen. Po návratu z expedice na Bhágiráthí jsme zjistili, že už v roce 1977 se pokusili Češi plout od druhého pramene – řeky Alaknandy. V jedné její části se měli setkat se sirem Hillarym, který cestoval po řece proti proudu v tryskových člunech. Řeka ale plán překazila, vzala život dvěma českým vodákům – mistrům světa na divoké vodě, deblkanoistům Václavu Jindrákovi a Jindřichu Koudelkovi. I když jsme pak po roce 2003 podnikli další vodácké akce, stále jsme měli v hlavě myšlenku na návrat do Himálaje ve stopách někdejší nepovedené expedice. U peřeje, kde se oba vodáci utopili, jsme chtěli vystavět i malou mohylu a do ní upevnit desku s jejich jmény.

 

 

 

Indové mají jasno, kterému přítoku dávat přednost, pro ně je opravdovějším pramenem Bhágiráthí. Ale jak je to s vámi?
 

Nikde jinde nejsou řeky takové jako v Himálaji. Mezi kopci se tam normálně valí spousta divoké vody, jakou lidé viděli v Praze jen při povodních. Je dravá, studená, plavou v ní i kusy ledu. Mně samotnému připravila silnější zážitek Bhágiráthí než Alaknanda. I když určitě to bylo umocněno i tím, že byla první.

 

Expedice v roce 2003 byla hodně poctivá, protože vyžadovala velké nasazení. Nebyli jsme ještě vybaveni zkušenostmi, navíc jsme měli i méně prostředků, takže občas byly problémy i s jídlem. Jenže když nemáte dobré zázemí, nemůžete pak v kritických chvílích, kdy třeba jde i o život, podávat velké výkony a to přináší větší zátěž na psychiku. Pramen Bhágiráthí je navíc méně přístupný než u druhé řeky. V obou případech jsme nejprve šli proti proudu k prameni pěšky, abychom zjistili, co nám řeka připraví. V prvním případě to byl asi dvacetikilometrový trek a místy nám při pohledu na řeku bylo docela úzko, podruhé jsme k cíli téměř dojeli autem a čekala nás jen tříhodinová procházka k vodopádu, kterým Alaknanda začíná.

 

 

 

A nebylo to skutečně jen tím, že jste byli už zkušenější, věděli jste, co čekat, a lépe jste se na vše přichystali?
  
Myslím, že ne. Nezapomenu na moment, který nám připravila Bhágiráthí, když se za osadou Bhojbasa před námi otevřelo celé její údolí. Úžasná krása. Indové nám vyprávěli, že původně byl ledovec až do Gangothi, což je jejich posvátné město, během padesáti let ale led ustoupil asi o dvacet kilometrů a obnažilo se nové údolí. Okolí Alaknandy je sevřenější.
 
Také jsme tam byli pokaždé v jiném čase, takže při první cestě jsme potkávali svaté muže a atmosféra byla docela jiná. Místa kolem Alaknandy nám také přišla nějak civilizovanější, ale možná se tak za ty tři roky změnila celá Indie.
 

Navíc stihli Indové dokončit přehradu u města Tehri. Byl to trochu zvláštní, spíš smutný pocit, vidět nenávratně ztracená místa, kudy jsme v roce 2003 pluli. A pak – každá řeka je jiná. Alaknanda mi připadala klidnější, jen si tak tekla. Bhágiráthí byla divoška, která se neustále vytahovala, co dokáže.

 

Klidnější? V roce 1977 nedovolila siru Edmundu Percivalu Hillarymu proplout ji a tragédií skončil i pokus českých vodáků... Novinář Jaromír Štětina, mimo jiné také zakladatel českého raftingu, dnes senátor, napsal, že to byla nejdivočejší voda, jakou kdy viděl.
 

Měli jsme k dispozici film, který sir Hillary natočil, takže jsme mohli porovnávat. Bylo vidět, že si řeka za těch téměř třicet let už upravila koryto. Hillaryho zastavil asi třímetrový práh, který se tehdy nedal překonat – alespoň podle toho, co je vidět na filmu. My jsme tím místem propluli. Ale abych nemátl čtenáře, připomenu, že Hillary plul na tryskových člunech proti proudu, tedy opačným směrem než my.

 

Rozdíl byl i v dostupnosti různých míst na břehu. My jsme jeli po asfaltce, kdežto na filmu je vidět jen prašná cesta. Stejné zůstaly snad jen stavby a další věci, které tolik nepodléhají času.
 
Proč si myslíte, že jste uspěli až vy? Je zvláštní, že sjet řeku se od sedmdesátých let nikdo nepokusil...
  

Nikdo, nebo o něm alespoň nevíme. Myslím, že neúspěch sira Hillaryho hodně lidí odradil. A nebyl to jediný neúspěch. Pokoušeli se i další a pak vyprávěli hrůzné příběhy.

 

Jak vás přijímali samotní Indové? Ganga je přece jen jejich posvátná řeka. V roce 2003 jste chtěli splout její pramen, který za začátek svaté řeky neberou. Vloni to ale bylo jiné.
  

Z toho jsme měli největší obavy – jak nás přijmou. Do Indie už sice také dorazil rafting a posledních asi padesát kilometrů Alaknandy, než se stéká s Bhágiráthí a vytváří samotnou Gangu, se komerčně využívá, ale tady šlo o část dosud nespluté řeky. Všechno bylo jinak, nikdo nás nekamenoval. Někteří Indové nás a naše snažení sice přijímali pasivně, ale většina nám fandila. Dokázali třeba tři hodiny nepřetržitě nahlížet do našeho stanu a sledovat, co děláme, takže jsme z toho byli i dost nervózní. Svatí muži pro nás udělali před vyplutím dokonce obřad – púdžu: požehnali nám.

 

 

 

A jak se na vaši expedici dívaly indické úřady?
 
To jsme příliš neřešili. Když jsme poprvé zkusili získat povolení splout řeku, úředník nám řekl, že nám ho nemůže vydat, protože je to nebezpečné. Ale ani nic nezakázal. Jen asi nechtěl nést odpovědnost. Tak jsme se pak o něco podobného už znovu nesnažili.
 

Ostatně byrokracie jsme si užili při druhé expedici dost už cestou, to by vydalo na samostatnou kapitolu. Poprvé jsme do Indie letěli. Podruhé jsme jeli ve třech nových autech přes řadu zemí. S batůžkem se možná v Asii ztratíte, ale s novými auty budíte všude pozornost, tedy i na hranicích. Přesvědčili jsme se, jak se tu byrokracie využívá ke korupci. Nejhorší byl přechod přes turecko-pákistánské hranice, přišel nás na třicet tisíc korun.

 

 

 

Kdybyste se mohl k pramenům zase vrátit, které místo byste si vybral?
 

Mám takový osobní cíl – podniknout trek od jednoho pramene k druhému. Ne že bych tak žil symboly, ale je tam krásný terén. Na vodu už bych se nevrátil. Někam přijedete a do tří dnů jste pryč. Všechno, včetně okolí, pak vnímáte jen v rychlosti. A návrat by se měl postavit na něčem jiném. Projít si tu nádhernou krajinu, vychutnat si ji a pokusit se najít lidi, se kterými jste se kdysi setkali, to má ohromnou sílu.

 

 

 

Když tým lidí připravuje expedici, stráví při tom hodně společného času. Pak ještě samotná cesta. Někdy pak při ní vzniknou velká přátelství, jinde už se raději členové týmu nikdy nesejdou. Jak je to s vámi?
  

My jsme před loňskou cestou společně strávili intenzivně skoro půl roku. Chuť jít společně do hospody jsme přesto měli už tři týdny po návratu. Bohužel jsme se dosud ještě všichni nesešli, ale to bylo způsobeno povinnostmi každého z nás. Určitě se to ještě povede. A společné plány? Téhle otázky jsem se bál. Zatím bych o tom nerad mluvil.

 

 

 

Petr Kašpar

 

Věk 30 let, svobodný. Vystudoval obor elektrotechnika a počítačové sítě. Třetím rokem studuje obor kamera a střih. Jednatel společnosti Concept1, s. r. o. a WW8 expedition group. Zabývá se organizací a technickým zajištěním expedic zaměřených na vodáctví a horolezectví. Autor knihy Back in the time (o expedici Alaknanda 2006). Účastník a organizátor expedic Ganga 2003, Jamaica 2004, Alaknanda 2006. Zajímá se o cestování, kajaking, skialpinismus, audiovizuální tvorbu, je vodák, outdoorový kameraman a organizátor vodáckých expedicí.

 

Více najdete na: www.alaknanda 2006.cz a www.ww8.cz.
 
Březen 2007

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group