ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Když svět zešedne

Šedý zákal – postupné zakalování oční čočky, postrach hlavně starých lidí. Ale i zvířat. Dnes už díky moderním metodám vracejí postiženým do života barvy i ostrý obraz zcela běžně nejen lékaři, ale v poslední době i zvěrolékaři.
 
Když svět zešedne

 

Napsal a vyfotografoval  Michael Fokt

 

Zkalené oční čočky pravděpodobně kalily lidem radost ze života už od nepaměti. První záznamy o jejich operacích jsou staré čtyři tisíce let a pocházejí ze starověké Indie. „Tenkrát se samozřejmě operovalo zcela jinak než dnes,“ vysvětluje docent Jiří Korynta. Operacím šedého zákalu se věnuje již řadu let. Za tu dobu jeho rukama prošly tisíce pacientů. V poslední době spolupracuje i s veterinární klinikou A-Z Vet, takže k zástupům vyléčených lidí přibyli i jejich čtyřnozí miláčci.
 
„Z tehdejšího vybavení by šel dnešním očním chirurgům mráz po zádech. Operovalo se jehlou vypálenou nad plamenem, která se těsně vedle rohovky vbodla do oční koule. Protože do bělimy oka nevedou téměř žádné nervy, zákrok vlastně nebolel a nebylo třeba se zabývat umrtvením. Lékař pak jehlou utrhl neprůhlednou čočku ze závěsů a shodil ji dovnitř do oka – tedy do sklivce.“
 
Při takové operaci hrozilo leccos, včetně zeleného zákalu a odchlípnutí oční sítnice. Pacient pak oslepl bez ohledu na provedený zákrok. „Celá věc měla navíc jednu podstatnou nevýhodu,“ upozorňuje docent Korynta. „Oko tak zcela přišlo o čočku, která usměrňuje paprsky na sítnici. Pacient proto stejně neviděl nic jiného než velmi neostré barevné skvrny.“
 
V průběhu osmnáctého a devatenáctého století se lékaři naučili vyndávat čočku z oka ven řezem v rohovce, takže alespoň odstranili nebezpečí spojená s jejím přetrváváním v oku. Neostré vidění však musely ještě před dvaceti lety řešit masivní a nepohodlné brýle se skly o síle plus deset dioptrií.
 

 

Ať žije plexisklo
 
Jak už to bývá, zásadnímu objevu v oblasti léčby šedého zákalu tak trochu pomohla náhoda. Anglický profesor Harold Ridley už dlouho přemýšlel, jak zlepšit vidění lidí po vyjmutí zakalené čočky. Pak připadl na revoluční řešení – nahradit přirozenou čočku umělou. Ale z čeho? Problém byl v tom, že oko velmi špatně snáší cizí předměty. Po druhé světové válce však profesor Ridley pracoval jako vojenský lékař a do jeho péče se dostali i letci zranění během bitvy o Británii. Piloti měli často v očích zabodané kousky plexiskla z oken kokpitů jejich stíhaček. Tehdy si profesor povšiml něčeho velmi neobvyklého – oči letců střípky plexiskla snášely a piloti normálně viděli!
 

Oční implantáty z materiálů podobných plexisklu se používají dodnes. Nejnovějším vynálezem jsou však čočky z akrylátů, které jsou navíc pružné. Mohou se tedy při operaci přeložit a vsunout do oka otvorem jen o něco větším než tři milimetry. Operační rána se tak zmenšila zhruba na polovinu.

 

Psí život bez zraku
 
Šedým zákalem však trpí i věrní přátelé lidí – psi. Čtyřnohým hlídačům však donedávna nikdo pomoci neuměl. „Psí oko je postavené poněkud jinak než naše. Lidská čočka láme světlo v rozsahu přibližně dvaceti dioptrií, pes však potřebuje k dosažení ostrého obrazu na sítnici dvojnásobek. Ačkoli se lidské umělé čočky vyrábějí v různém rozsahu dioptrií, dosahují nejvyšší hodnoty pětatřicet,“ vysvětluje docent Korynta. V poslední době se však objevily umělé čočky určené speciálně pro psy.
 

„Samotná operace probíhá v podstatě obdobně jako u lidí. Lidé však bohužel vodí své psy k zákroku často později, než by navštívili lékaře sami,“ vysvětluje docent Korynta. „Čočka v pokročilejším stadiu zákalu je pak tvrdá, mléčně neprůhledná, a může se v ní dokonce ukládat vápník. Než ji mohu z oka vyndat, musím ji doslova rozbít na části. Dnes na to existují ultrazvukové nástroje, které pracují jako miniaturní sbíječky. Jejich hroty vibrují vysokou frekvencí ultrazvuku a drobí čočku na malé kousky. Celá operace probíhá pod speciálním mikroskopem, kde se z čočky ukrajují jednotlivé dílky podobně jako z koláče. Nesmí se při tom ale poškodit vlastní pouzdro čočky, do kterého se nakonec vsune čočka umělá.“

Ta má kromě střední části, která nahrazuje funkci původní čočky při lomu světla, ještě vnější podpůrnou část a dvě křidélka, která ji pevně ukotvují v prázdném pouzdře.
 
„Když k nám do ordinace přijde majitel se psem, musíme někdy čelit mnoha nesprávným představám nebo i vyloženým omylům,“ vypráví veterinář MVDr. Tomáš Vlach, který s docentem Koryntou operace provádí. „Některé z nich přímo ohrožují zdraví psů, které máme operovat. Mnoho lidí si například myslí, že se nejlépe odstraňuje zcela ztvrdlá zakalená čočka. To platilo v dobách, kdy se z oka vyndávala vcelku. Teď je naopak nejlepší přijít co nejdříve.“
 
Někdy chce majitel ušetřit za umělou čočku – pes se přece orientuje hlavně čichem, tak na co ostrý zrak? Navrhuje, aby se do oka žádný implantát nedával. Pes však potřebuje k jistému pohybu v prostoru zrak stejně jako my. Protože navíc jeho čočka láme světlo dvakrát intenzivněji než naše, vidí bez ní ještě hůř než člověk. Podle zkušeností obou lékařů se po zákroku život čtyřnohých přátel člověka znatelně mění k lepšímu.
 
Duben 2007

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group