ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MOŘE MÍSTO KRVE

MOŘE MÍSTO KRVE

Napsala  Barbora Literová

 

Obyčejným smrtelníkům koluje v žilách krev. Co ale drží vaše tělo pohromadě, když se jmenujete Cousteau? Voda, a většinou dost slaná. Jean-Michel Cousteau, syn legendy – „velitele“ s orlím nosem, jenž naučil lidi potápět – nesešel z cesty, kterou započal jeho otec. Nesešly z ní ani jeho děti, a i když se snažily změnit směr, vždy je to vrátilo zpět k mokrým kořenům rodu.

 

Je krásné odpoledne v Cannes. Vzduch voní, jak to umí asi jen na Azurovém pobřeží. Přijela jsem kvůli moři. Nebo spíše kvůli člověku, který pro něj dýchá a žije. Sotva byste tomuto charismatickému chlapíkovi hádali blížící se sedmdesátku. Když mluví o nutnosti chránit oceány, hovoří s takovým zápalem, že byste věřili, že má místo plic žábry. Sám přiznává: „Zemřel bych, kdybych se už nikdy neměl potopit.“ Jean-Michel Cousteau.

 

 

Být potomkem člověka, o němž časopis Le Monde píše jako o „značce, nejznámějším Francouzovi v cizině a nejmilejším ve Francii“, asi není úplně jednoduché. Musíte se smířit s tím, že budete neustále srovnáváni s „originálem“. Vztah Jacquese Cousteaua a jeho syna Jeana-Michela tak prošel celou řadou peripetií. V knize s názvem Můj otec velitel poodkrývá Jean-Michel občas složité rodinné vztahy. Dalo by se říct, že nedotknutelná legenda žila dvojí život a že její druhá tvář měla pochopení pouze pro své vlastní slabosti. Jacques Cousteau se podruhé oženil v téměř osmdesáti letech a s druhou manželkou měl dvě děti, které dlouho netušily, kdo je jejich otcem. Dala by se vyčítat nenávist synovi, když otec prohlásí: „To, že se dítě narodí z vašeho spermatu, ještě neznamená, že bude mít kvality, aby vás nahradilo?“ Nenávist ale Jean-Michel necítí, nebo ji alespoň nijak neprojevuje, naopak diplomaticky tvrdí, že jeho rozepře s otcem jsou mediálně nafouknutou bublinou. Nicméně faktem zůstává, že ho otec hnal před soud z důvodu, který se může zdát malicherný, ovšem jen v případě, že se nejmenujete Cousteau a o své jedinečnosti máte pochybnosti. Jean-Michel vystudoval obor oceánské architektury v Paříži. Své znalosti chtěl zúročit v jedinečném projektu na ostrovech Fidži, kde navrhl prázdninové letovisko postavené na ekologických principech. Mělo turisty nejen hýčkat, ale také vzdělávat o potřebách planety. Co by proti takovému projektu mohl někdo namítat? Problém nastal, když rezort dostal jméno Jean-Michel Cousteau Fiji Island Resorts. V tom okamžiku se hlava rodu vzbouřila, že si nepřeje, aby její jméno bylo spojováno s aktivitami syna. Co na tom, že Jean-Michel je nositelem stejného jména a projekt nebyl nikterak v rozporu s ekologickými myšlenkami, které velký Jacques sám hlásal? A mimochodem, tento projekt zvolil prestižní magazín Condé Nast Traveller jako vůbec nejlepší ve své kategorii. „Jezdí tam byznysmeni a místní lidé jsou hrdí na svou historii i na sebe, že mají práci, a není to umývání podlahy,“ říká Jean-Michel.

***

Ale vraťme se zpět do Cannes. V hotelu, kde se chystá tisková konference, představí Jean-Michel spolu se svými dětmi aktivity své neziskové vzdělávací organizace Ocean Futures Society. Novináři a televizní štáby z celého světa již nedočkavě přešlapují, kdy uvidí mořem ošlehanou tvář se šedými vousy. Pak se všichni nechají zmást postavou belgického novináře, který by se ihned mohl živit jako dvojník Jeana-Michela. Ten pravý ale teprve přijde. Na první pohled mi svého otce nepřipomíná. Snad jen ten nakažlivý energický úsměv mají společný. Když si Jean vezme do ruky mikrofon, je hned znát, že je ostřílený řečník, který běžně hovoří s hlavami států o ekologických bolestech tohoto světa. Kdyby vedl politickou kampaň, určitě bych ho volila. Je sympatický, umí mluvit a nechybí mu smysl pro humor. „Jednou se mě jistá dáma ptala, zda byl můj otec tak hubený kvůli tlaku vody. Ujistil jsem ji, že to je pomluva, že otec byl hubený od přírody...,“ takovými a podobnými vtípky Jean-Michel zpestřoval tiskovou konferenci, jejíž ostatní témata už tak zábavná nebyla. Do jedné škatulky se zařadit nedá. Na to je příliš aktivní. Je badatel, ochránce životního prostředí, pedagog a v neposlední řadě také filmař. Na kontě má více než sedmdesát pět filmů a kromě mnoha jiných úspěchů na tomto poli je i několikanásobným držitelem cen Emmy. Cestuje po světě a na pravidelných besedách hovoří k tisícům mladých lidí, protože věří, že mladí mohou změnit budoucnost planety. V politických kruzích je neúnavným bojovníkem za ekologické principy. Ze všeho nejlépe se ale cítí ve vodě. Bylo mu sedm let, když ho do ní otec poprvé hodil. Ten okamžik má stále v živé paměti. „Ten okamžik zvěčnila fotka, která je mi drahá. Je na ní vidět chlapce s pochybovačným výrazem, jak stojí naproti mladému muži – mému otci. Mám na zádech přístroj. Měl bych být znepokojený tím, co mě čeká? Neboť jsem to já, zmenšený dvojník otce, kterého obdivuji, a ptám se, jaký osud mi určil.“

 

 

Jean-Michel založil Ocean Futures Society v roce 1999 a navázal tím na odkaz svého otce. Společnost se angažuje v projektech na ochranu vody a šetrné zacházení s touto planetou. Je určitým hlasem oceánu, který promlouvá k lidem a politikům, tedy ke všem, kdo svým přístupem k životu mohou něco změnit. Ke klíčovým aktivitám této organizace patří program Ambassador of the Environment, který probíhá v Kalifornii, na Havaji, v Brazílii, Evropě, Karibiku a na palubě lodí linky Regent Seven Seas. Odehrává se ve volné přírodě a klade si za cíl vzbudit v mladých lidech touhu, aby se stali strážci našeho přírodního bohatství. Že zájem mají, dokazují tisícovky studentů, kteří každoročně vzdělávacími programy projdou. Globální oteplování, destruktivní rybářské praktiky a znečišťování životního prostředí jsou nepřáteli korálových útesů. Proto Jean-Michel přišel s programem nazvaným Sustainable Reefs, jenž se snaží vzdělávacími prostředky lidem vysvětlit, jak důležité jsou korály pro zdraví planety. A jaké konkrétní úspěchy má kromě osvěty na svém kontě Ocean Futures Society? Když v listopadu 2002 způsobila havárie tankeru Prestige přírodní katastrofu, společnost práci dobrovolníků nafilmovala a zachycenou na DVD rozdala několika tisícovkám univerzit. Jeden z filmů zhlédl i George W. Bush a poté byla část Havaje vyhlášena za mořský národní park s největší chráněnou vodní plochou na světě. Účinnou taktikou J. M. Cousteaua je chodit za vlivnými a bohatými lidmi a přesvědčovat je, co je třeba změnit. Samozřejmě že touto strategií vyvolává nelibost některých jiných nevládních organizací. Nelíbí se jim dohody s korporacemi, které často ke špatnému stavu planety svými aktivitami přispívají. Jak na tuto kritiku Jean-Michel reaguje? Slovy: „Většina neziskových organizací je proti jednání s korporacemi, ale výsledkem je, že nevedou dialog s nikým. Nezvou je do Bílého domu, nejednají tři hodiny s prezidentem USA. Já ano.“

Heslo Jeana-Michela zní: vše souvisí se vším. A to platí i v přírodě. „I za cenu toho, že budu považován za snílka, vidím naši planetu jako nádhernou symfonii, kterou hraje velký orchestr. Každá rostlina, každý živočich, každý jedinec mají svůj part, svou roli, své noty. Každý je nezbytný pro ostatní. Je-li například v orchestru sto padesát houslí, můžeme jedny zrušit, ale zcela určitě přijde chvíle, kdy jediné zrušené housle budou příliš...,“ tak vyjádřil J. M. Cousteau ve své autobiografii svůj vztah ke světu, v němž žijeme.

 

Kdo je kdo v rodině Cousteauů
 

Žralok Fabien – Syn Jeana-Michela, podmořský badatel a filmař třetí generace. Aby se prosadil mimo vodní hladinu, věnoval se nejprve studiu ekonomie a marketingu. Ale geny nakonec zvítězily. Dnes se naplno věnuje podmořským výzkumům a prostřednictvím Ocean Futures Society také vzdělávacím programům. Jeho filmová prvotina, televizní dokument Shark: Mind of a Demon je vůbec první film, kdy se člověk přiblížil ke žralokovi téměř v jeho vlastní kůži. Pečlivě navržená ponorka připomínající živého žraloka umožnila Fabienovi dostat se do bezprostřední blízkosti velkého bílého predátora. Magazín People ho zvolil nejvíce sexy mužem moře. Blecha Celine – Dcera Jeana-Michela, která jako holčička dostala od posádky lodi Calypso přezdívku Blecha pro svou neposednost. Podílela se na nejrůznějších humanitárních projektech po celém světě, včetně programů OSN pro trvale udržitelný rozvoj v Kostarice a jinde. Vystudovala psychologii a mezikulturní management. V Ocean Futures Society působí jako mezinárodní programový koordinátor. Na starosti má rozvoj působení organizace v Evropě. Rovněž pracuje jako průvodkyně pro společnost Butterfield a Robinson, která nabízí exkluzivní cesty za dobrodružstvím.

 

Naštěstí už ani některé významné nadnárodní firmy nejsou hluché k potřebám naší planety. Ze společných zájmů pak vznikají zajímavá partnerství. Ruce si podala s Jeanem-Michelem Cousteauem, potažmo s jeho Ocean Futures Society, také švédská oděvní značka Gant. Jean-Michel, Fabien a Celine se stali tvářemi kampaně na kolekci jaro/léto 2007. Gant jim sluší a navíc přispívá na realizaci jejich bohulibých záchranných projektů.
Více na www.gant.com
Informace o Ocean Futures Society najdete na www.oceanfutures.org , www.aote.org
 
Červen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group