ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ROUTE 66 - MATKA CEST


AMERICKÝ PŘÍBĚH

David pochází z Detroitu, a když v roce 1963 absolvoval střední školu, rozhodl se hledat štěstí a úspěch v daleké Kalifornii. Spolu se svým přítelem zakoupili ojetý sportovní vůz, do něhož naložili všechen svůj skromný majetek, a vydali se do neznáma. V Chicagu se "nalodili" na ROUTE 66. Neměli práci, neměli peníze, jenom svůj sen, který je hnal na západ k Tichému oceánu.

Řídili dnem i nocí. Když jim únavou padal volant z rukou, zastavili a spali u silnice zkrouceni ve svém malém autě. A když jejich únava byla už příliš veliká, obětovali své omezené prostředky na ubytování v tom nejlevnějším a nejšpinavějším motelu, který si jen lze představit. Přestože nebylo v jejich možnostech užívat si všech radovánek, jež dálnice nabízela, atmosféra cestování 60. let v jejich srdcích navždy zůstala.

Z Davida se stal v Kalifornii úspěšný muž. Stal se podílníkem v prosperující firmě a zdálo se, že jeho životní sen byl naplněn.

Když v roce 1994 zemřel v Detroitu Davidův otec, odletěl se svou ženou Mary Lou do rodného města, aby vypořádal pozůstalost. V Detroitu zakoupili nový vůz a rozhodli se, že domů nebudou příliš spěchat a že si po letech oživí dávnou vzpomínku na starou "šestašedesátku".

Po příjezdu do Chicaga velmi brzy zjistili, jak se vše za těch 30 let změnilo. Nenašli hrdou "highway" spojující studený Východ s rajským Západem.


U většiny starých benzinových
pump už těžko doplníte
pohonné hmoty. Některé navždy
zarůstají travou, jiné jsou však
udržovány a ošetřovány s velkou
péčí.
Nenašli prosperující motely, malebné benzinové pumpy či malá prosperující městečka. Všechen ruch se odstěhoval o kus dál na moderní mnohaproudové dálnice, a ROUTE 66 zůstala rozdrobena na desítky úseků, přejmenována desítkami místních názvů, klidná, tichá a opuštěná.

 

Davidův výlet se protáhl na delší dobu. S pomocí své ženy se okamžitě pustil do fotografování a mapování toho, co zbylo. Kontaktoval se s lidmi, kterým osud Matky cest též nebyl lhostejný.

Po návratu do Los Angeles byl David již pevně rozhodnut. Ihned prodal svoje podíly ve firmě a celý svůj další život obětoval záchraně - jak on sám říká - rychle se ztrácejícího kusu Ameriky. Díky jeho přičinění vznikla Národní federace historické ROUTE 66, nezisková organizace, která připravuje návrh zákona o financování obnovy ROUTE 66 a o jejím zařazení mezi národní kulturní památky USA. Federace vydává čtvrtletní magazín, pořádá setkání příznivců, získává sponzorské dary.

"Je škoda, že naše federace nevznikla už před deseti lety, mohli jsme toho udělat mnohem víc, ale nikdy není úplně pozdě," říká David Knudson.


LIDÉ NA ROUTE 66

Přestože jsem bral vždy s rezervou tradiční komunistické báchorky o zločinnosti a násilí, které prorůstá celou americkou společností, hlavou se mi honily nejrůznější představy.

Jakmile jsem tedy dorazil do Chicaga, obrátil jsem se na svého přítele, amerického cyklistu Lona Haldemana, který mě v prvních dvou etapách doprovázel. Na můj dotaz, jak pevný si mám koupit zámek na kolo, kroutil nechápavě hlavou. "Zámek? A k čemu bys ho potřeboval? Tvoje kolo a tvoje věci nikdo nevezme. Problém bys mohl mít jedině snad u nás v Chicagu nebo v L. A., ale jinak - nesmysl!"

Za zámek jsem tedy ušetřil. V prvních dnech jsem sice s trochou nedůvěry opouštěl svůj cestovní majetek při různých občerstvovacích přestávkách, ale brzy mi došlo, že Amerika podél ROUTE 66 netouží ani po mých věcech, ani po mém životě. Amerika však touží po informacích. Osamělý cyklista působí v motorizované zemi dost neobvyklým dojmem, a když má navíc na svém dresu znak "uctívané a milované" ROUTE 66, je o atrakci postaráno. Denně jsem desetkrát, dvacetkrát či stokrát odpovídal na zvědavé otázky, jejichž obsah by se dal shrnout do následujícího modelového rozhovoru:

"Ahoj, jak to jde?"

"Díky. Dobrý. A ty?"

"Jo, taky dobrý. A odkud seš?"

"Z Český republiky... To je v Evropě... Dříve to bylo Československo."

"Aha, Československo! Váš prezident se přátelí s Clintonem, že jo?"

"Hm."

"A kam jedeš na tom kole?"

"Jedu po ROUTE 66 - z Chicaga do L. A.!"

"Oh, God! Z Chicaga do L. A.? Po ROUTE 66? Vážně? A sám?"

"Jo, sám."

"Wonderful! (případně Wow!, Amazing!, nebo Unbelievable!) To je řádnej kus práce! A to máš holiday, nebo ti to platí sponzoři?"

"Něco sponzoři, ale hlavně mám holiday."

"Hele, a jak se ti líbí u nás ve Státech? Je tu pěkná příroda, že jo? A co lidi, jsou na tebe hodný?"

"Jo, lidi jsou skvělý, fakt všude."

"To rád slyším. Tak se měj. Je fajn, že sis vybral právě ROUTE 66. Jeď opatrně."

Američané mají rádi cizince a skutečnost, že jste si pro poznávání Ameriky zvolili variantu R 66, znamená veliké plus.

Na svoji Ameriku jsou hrdi všichni. Běloši, černoši, Číňané i dokonce Indiáni, o kterých bych si myslel, že mohou mít oprávněný pocit, že jim "bílá Amerika" něco dluží. V indiánských rezervacích však hojně vlají vlajky s pruhy a hvězdami a v indiánských nákupních centrech koupíte vedle tradičních mokasínů, kalumetů či tomahavků bez problémů třeba přívěsky s nápisem I love U. S. A.

Samostatnou kapitolou jsou lidé nějakým způsobem spjatí se starou dálnicí. Jsou to nadšenci, kteří se dobrovolně starají o záchranu ROUTE 66, anebo lidé, již zde mají svůj byznys - restauratéři, hoteliéři či obchodníci se "šedesátšestkovou" literaturou a upomínkovými předměty. Pro ty je cizí turista vždy velmi milým zákazníkem.

Ve většině obchůdků a podniků najdete pečlivě vedené návštěvní knihy, v nichž se cestovatelé vyznávají ze svého nadšení a okouzlení. Ozdobou každé takovéto knihy jsou zejména zápisy turistů z exotických krajin. Naše země k nim patří.

Mezi jednotlivými turistickými centry existuje velmi dobrá komunikace, ne nepodobná tiché poště. O pohybu jednotlivých výprav či zajímavých jednotlivcích se všichni navzájem informují. Často se mi stalo, že po příjezdu do dalšího místa mě do té doby neznámí lidé halasně oslovovali: "Říkal mi Bob (například), že z Chicaga jede nějaký cyklista odkudsi z Evropy - to jsi ty?" Nebo: "Byli tady včera nějaký Němci na harlejích a říkali, že v horách potkali osamělýho cyklistu, tak jsme rádi, že jsi v pořádku dorazil."


FILM, HUDBA, LITERATURA A ROUTE 66

Americká kultura je mladá. Stejně jako celá americká společnost. ROUTE 66, přestože je označována za starou dálnici, nemá ani 75 let. ROUTE 66 reprezentuje kus historie Spojených států. Má mnoho svých historických postav a významných míst. Hrdinové dálnice však nejsou ani válečníci, ani politici. Jsou většinou filmové a televizní hvězdy, režiséři, literární postavy, astronauti či hudebníci, z nichž většina je stále naživu.

Springfield ve státě Illinois je nejen rodištěm amerického prezidenta Abrahama Lincolna, ale i domovem bláznivé rodiny Simpsonových z populárního kresleného seriálu. Osobně jsem je tam nepotkal, ale jejich stopy jsou všude: například "Cukrárna Homera Simpsona" nebo "Bartovy hamburgery" jsou toho jasným důkazem.

Pro Oklahomu má ROUTE 66 mimořádný význam. Odsud pochází Tom Joad a jeho rodina. Tom je hrdinou slavného románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu. Byl jedním z oklahomských farmářů, které postihly ve 30. letech dvě pohromy: velká hospodářská krize a období velkého sucha. Na tři sta tisíc jich opustilo své domovy a s auty naloženými celým majetkem začalo na ROUTE 66 svůj exodus na západ.

S pojmem ROUTE 66 je úzce spojeno též jméno slavného herce, novináře a kovboje Willa Rogerse, po němž se v Claremore jmenuje snad úplně všechno: hotely, restaurace i velký úsek samotné staré dálnice.

Ve městě Yukon se zase narodila současná superstar country music, zpěvák Garth Brooks. Ten zde má dokonce svůj bulvár.

Jen o kousek dál, v El Renu, donedávna existoval BIG 8 MOTEL, který proslavil toto městečko po celých Státech. Ptáte se proč? No přece v tomto motelu přespali Tom Cruise a Dustin Hoffmann ve filmu Rain Man! To je Amerika! Majitel před nedávnem název dobře prodal jednomu velkému motelovému řetězci, a tak původní motel sice pořád stojí, ale jeho jméno je již zcela bezvýznamné.

Poutním místem novomexické části ROUTE 66 je Gallup, který je též nazýván "hlavním indiánským městem světa" nebo "městem opilců". Město leží uprostřed rezervace Navajů, největší v Americe. V Gallupu se nalézá další významná kulturně filmová památka - hotel EL RANCHO. Stojí zde od roku 1937 a pro svoji atraktivní polohu se stal dočasným domovem mnoha známých hollywoodských hvězd. Desítky filmů zde natočily osobnosti jako Ronald Reagan, Humphrey Bogart, Spencer Tracy či Katherine Hepburnová, prostě samá klasika.

Kalifornská MOJAVE DESERT není příliš dobrým místem pro život. Horko a nedostatek vody znepříjemňují průjezd posledním státem ROUTE 66. Zvláště pro cyklisty, kteří na poušti stráví celé dva dny, je to skutečně zkouška ohněm. O to víc přijde vhod návštěva BAGDAD CAFE v osadě Newberry Springs. Právě tady byl v roce 1988 natočen výborný stejnojmenný německý film, v Evropě promítaný též pod názvem Out of Rosenheim. Atmosféra této pouštní "oázy" je fantastická. Majitelka je na svůj podnik náležitě pyšná a každému novému hostu dává k nahlédnutí tlustou návštěvní knihu.

Poušť Mojave připomíná často měsíční krajinu, a proto si ji pro své filmy vybrali i jiní tvůrci. Točily se zde například Hvězdné války nebo gangsterský příběh Čínská čtvrť s famózním Jackem Nicholsonem.

Film se o slávu "Hlavní ulice Ameriky" zasloužil výraznou měrou. Možná je to i proto, že ROUTE 66 ve své závěrečné fázi prochází srdcem Hollywoodu a luxusních Beverly Hills. A právě blízká spřízněnost se světem pohyblivých obrázků pomáhá oživit americkou legendu a rozšířit její pověst po všech koutech světa.


JAK SE JEZDÍ PO ROUTE 66

Rozhodnete-li se projet si celou trasu ROUTE 66, nemohu vám než poblahopřát. ROUTE 66 je totiž dokonalým průřezem Spojených států amerických. Při průjezdu osmi státy, které na trase leží, poznáte prakticky vše, co lze během jednoho výletu vidět a zažít.

Obrovské Chicago s ještě většími mrakodrapy, St. Louis s parníky na Mississippi nebo betonová džungle zvaná L. A. se střídají s osamělými kouty, kde se čas dávno zastavil a kde se potkáte nanejvýš tak s chřestýšem nebo se stádem dobytka.

Cestujete-li od východu, zdá se vám, že klimatické a přírodní podmínky jsou podobné těm našim. S přibývajícími mílemi však přibývá i teplo a sucho, mění se tvář krajiny, flóra i fauna. Borovice v horách Nového Mexika se prolínají s kaktusy v Arizoně.

Srdce milovníků dobrodružných příběhů zaplesá při přechodu Llana Estacada, Velkých plání či při návštěvě muzea slavného desperáda Jesse Jamese. Na své cestě překročíte Rio Pecos, Rio Grande, případně si to můžete šinout "ztichlým Kolorédem" jako by nic. Cestou potkáte stovky Indiánů - Kiowů, Komančů, Navajů i dalších kmenů. Musíte se však smířit s myšlenkou, že současný Indián již není takovým, jakým býval. Nejezdí na koni, na hlavě nenosí péra, mluví anglicky a místo lovu se živí obchodem.

Cestování po ROUTE 66 není zcela jednoduché a vyžaduje určitou přípravu. Silnici číslo 66 totiž na žádné běžné automapě nenajdete. Ne že by byla tak bezvýznamná, ona prostě oficiálně neexistuje. Po jejím vyřazení z celoamerického systému dálnic byla dána na pospas jednotlivým státům a ty ji pojmenovaly podle svých potřeb.

Některé části Route jsou uzavřeny a vy musíte zvolit nejbližší "nepůvodní" alternativu. Někdy je zase cesta vedena až k "mrtvému konci", což je něco jako naše slepá ulice. Občas se setkáte s více šestašedesátkami v jednom místě, které podle doby jejich vzniku a zániku můžeme dělit na "highway 66", "old highway 66" nebo i na "old old highway 66".

Povrch silnice se mění jako počasí. Pokud máte pocit, že jedete po celkem kvalitní okresní silnici, možná že za chvíli budete cvakat zuby na hlubokých výmolech či na puklinách vypálených neúprosným sluncem. A jestliže jste se rozhodli přespat v nejbližším zřetelném místě na mapě, je docela pravděpodobné, že najdete pouze osamělou benzinovou pumpu se dvěma baráky v sousedství, případně polorozpadlé město duchů.

Správně se orientovat na staré cestě však lze. Existují specializované mapy všech osmi států. Ty však nepostihují všechny nuance a slouží spíše jako doplněk. Tabule, jež na některých úsecích instalovali členové asociací, jsou také užitečné. Bohužel nejsou všude a je téměř pravidlem, že právě na těch nejkomplikovanějších místech chybí.

Ideálním průvodcem je proto podrobný itinerář, který popisuje trať míli po míli. Těchto itinerářů existuje několik a není jednoduché je získat. Já jsem jeden dostal darem od člověka, který zná ROUTE 66 jako své boty. Americký mistr dálkových tratí, několikanásobný vítěz legendárního Závodu napříč Amerikou, cyklista Lon Haldeman, projel celou trať asi desetkrát. Při všech svých cestách pečlivě měřil a zapisoval a vytvořil tak něco, co vám dovolí projet "Hlavní silnicí Ameriky" téměř poslepu.

Lon je typický Američan a miluje ROUTE 66. Má rád všechny, kdo se rozhodli projet Ameriku "v pomalém pruhu". Věřím, že se tam s ním potkáte. Tož - Get Your Kicks on Route 66!



ROUTE 66 vznikla ve 20. letech díky nutnosti rozšíření stávající dopravní sítě. Zejména na západě existovala do té doby jen nepřehledná změť archaických cest, tratí, stezek a pěšin, vytvořených Indiány a bílými dobyvateli. Tyto dopravní spojnice však zcela nevyhovovaly rychle se rozvíjející automobilové dopravě. Přestože v Americe existovaly na počátku 20. let téměř 3 miliony mil cest, pouze setinu bylo možno považovat za schopnou celoročního provozu. Žádná z nich navíc nespojovala kontinuálně východ se západem.

Automobil se v té době díky Fordově sériové výrobě stává dostupným širokým vrstvám americké společnosti a zvyšující se počet vozů a nových řidičů vytváří silný tlak na státní i federální úřady. Nutnost postavit moderní zpevněnou transkontinentální dálnici vyústila roku 1921 v přijetí federálního zákona o dálnicích. A 26. listopadu 1926 pak byla otevřena cesta, která dostala název U.S. ROUTE 66.

ROUTE 66 se rychle stala americkou cestou číslo 1. To, že spojovala východ se západem, přesně odpovídalo dávným touhám prvních osadníků putovat do neznámých končin Nového světa za lepším životem a za novou příležitostí. Říká se, že prakticky každý Američan alespoň jednou za svůj život cestoval po ROUTE 66.

Žádná z cest nedostala za dobu své existence tolik různých jmen jako Route 66. John Steinbeck ji nazval Matkou cest (Mother Road), pro jiné byla Hlavní ulicí Ameriky (Main Street of America) nebo Cestou slávy (Glory Road). Svá jména mají i některé úseky: například Will Rogers Highway, Pontiac Trail, Ozark Trail, Grand Canyon Trail, Postal Highway, National Old Trails Highway atd. ROUTE 66 se stala námětem mnoha knih, filmů, televizních seriálů a písní, a byla tak už v době svého "aktivního" života součástí amerického způsobu života, kultury i moderní historie.

"Šestašedesátka" byla v době svého vzniku tím nejprogresivnějším, co si tehdejší motoristé mohli představit. Další překotný vývoj automobilismu však způsobil, že ROUTE 66 začala praskat ve švech. Přetížená úzká silnice protínající středy měst se stávala stále pomalejší a nebezpečnější. V roce 1956 vydala vláda Spojených států zákon o novém silničním systému počítajícím s vytvořením nové sítě mezistátních dálnic (Interstates), které by nahradily silnice staré, mezi nimi i ROUTE 66. Po 28 letech byl uveden do provozu poslední úsek dálnice I-40 a k cestě z Chicaga k Tichému oceánu již nebylo nutné použít ani kousek staré cesty. Nostalgie po časech zašlé slávy však nedala této americké legendě zahynout. V každém z osmi států, kterými ROUTE 66 prochází, vznikly místní asociace, jejichž dobrovolní členové vyvíjejí velkou aktivitu pro záchranu toho, co zbylo. Lobbuje se na úřadech, v kongresu, ve vládě, zakládají se specializované ozdravné programy, jsou oslovováni sponzoři. Publikační činnost těchto asociací, vydávání knih, videofilmů, velká produkce upomínkových předmětů a samozřejmě také role ROUTE 66 v americké literatuře či kinematografii způsobují nový zájem o pomalejší, ale o to krásnější cestování po silnici, kde čas není vaším pánem. Znovu ožívají útulná restaurační místa, obnovuje se historické dopravní značení a tradiční reklamní tabule. Fenomén ROUTE 66 se opět probouzí nejen v Američanech, ale v lidech z celého světa, kteří chtějí objevit Ameriku takovou, jaká doopravdy je.


ROUTE 66 ve zkratce:

  • ROUTE 66 začíná v Grant parku v Chicagu a končí v Santa Monice na břehu Tichého oceánu
  • ROUTE 66 měří 2448 mil
  • ROUTE 66 prochází 8 státy USA - Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie
  • nejkratší úsek ROUTE 66 leží v Kansasu (pouhých 12 mil), nejdelší v Novém Mexiku (500 mil)
  • ROUTE 66 prochází přes 3 časová pásma
  • ROUTE 66 byla nahrazena pěti novými mezistátními dálnicemi - I-55, I-44, I-40, I-15 a I-10
  • ROUTE 66 protíná mnohá velká americká města: jsou to např. Chicago, Springfield, St. Louis, Oklahoma City, Amarillo, Albuquerque, Los Angeles...
  • ROUTE 66 vede přes několik indiánských území - největší z nich je rezervace Navajů v Novém Mexiku
  • ROUTE 66 prochází přes kalifornskou poušť Mojave
  • neoficiální hymnou ROUTE 66 je píseň Bobbyho Troupa Route 66, kterou nahrálo více než 100 interpretů; u nás ji známe především v podání Rolling Stones (je to první píseň na jejich prvním albu)
  • hlavním sloganem je "Get Your Kicks on Route 66" z výše uvedené písně - česky to znamená asi "Pořádně se vodvaž na Route 66"
(pozn.: 1 míle = 1,6 kilometru)
květen 1999

 

Jsem český turista, který poprvé navštívil Spojené státy a na cestovním kole projel celou trasu ROUTE 66. David Knudson je výkonným ředitelem Národní federace historické ROUTE 66. Seznámili jsme se díky Internetu a vyměnili jsme si několik mailů. Domluvili jsme si schůzku v kalifornské Pasadeně, pár mil před cílem mé cesty na pláži v Santa Monice.

David, profesionální bojovník za záchranu historického pokladu jménem ROUTE 66,

měl opravdovou radost z toho, že po "jeho" cestě se vydal někdo ze středu Evropy, kdo je připraven "šestašedesátkovou nákazu" přenášet dál. On sám je dokonalým bacilonosičem, jehož životní příběh je čítankovým příkladem toho, čemu my Češi říkáme "ta pravá Amerika".

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group