ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DOČISTA DOČISTA

DOČISTA DOČISTA
 
Text a foto  František Petrák

 

V Česku se špinavé prádlo pere zásadně doma, díky čemuž vzniklo i známé přísloví. V Indii, Pákistánu a Bangladéši to tak ale dělají jen ti nejchudší z nejchudších. Všichni ostatní se spoléhají na služby pradláků (dhobi walla). Tihle profesionálové tvoří sociální instituci s tisíciletou tradicí, jejíž fungování bylo v průběhu věků dovedeno k naprosté dokonalosti.

 

V  každém bangladéšském, pákistánském a indickém městě tak najdete aspoň jeden dhobi ghat (místo na praní prádla). Je jakousi zhmotněnou vzpomínkou na indický subkontinent před rokem 1947, kdy tu místo dnešních tří nezávislých států existovala jediná velká Indie se společnou kulturní tradicí. Dhobi ghat nejčastěji stojí na břehu řeky či jezera. Pokud ve městě není přírodní zdroj vody, bývá to shluk betonových či kamenných bazénků napojený na městský vodovod.
 
Každé ráno před vaším domem či hotelem zacinká zvoneček. Sběrači prádla mají přesně rozdělená teritoria – podobně jako třeba v Británii rozvozci mléka, na Sicílii vymahači výpalného nebo v Česku pojišťováci a jehovisté. Každou ulici má někdo na starosti, ani jediný dům nezůstává stranou pozornosti. Dhobi walla pokřikují a cinkají zvonky. Jdou dveře od dveří přesně ve smluvenou hodinu a od stálých zákazníků vyzvednou špinavé povlečení, košile, sárí, ručníky, spodky. Svůj úlovek zabalí do starých prostěradel, naloží na rikšu a kamsi ho odvezou. Za pár hodin (nebo nejpozději druhý den) vrátí voňavé a úhledně vyžehlené „komínky“, pečlivě zabalené do starých novin. Za vyprání jednoho kusu prádla si účtují v přepočtu jen asi pětikorunu, což se vejde i do hodně napjatého cestovatelského rozpočtu.
 

 

POZOR NA KNOFLÍKY!
 
Co se s vaším oblíbeným tričkem a kraťasy stane? Vděčným tématem pro milovníky záhad je už samotný fakt, že beze stopy nezmizí. Představte si ty hory prádla z tisíců domácností, vršící se kdesi na břehu řeky. Jak to, že je pradláci nepomíchají? Jak je možné, že chybovost při doručování je prakticky nulová? Tajemství spočívá ve složitém systému miniaturních značek, které můžete objevit kdesi na vnitřní straně či rubu každého kusu. Tajná řeč dhobi walla se liší město od města. Netrénované oči ji nenajdou, nikdo nepovolaný jí nerozumí. Sofistikovaný kódovací systém pradlákům umožňuje v pořádku vrátit prádlo na tisíce míst. Logistický problém takového rozsahu a stupně komplexnosti dnes řeší počítače napojené na družicový navigační systém GPS. V Indii na to stačí fixa s černým nesmytelným inkoustem. Značky dhobi walla pravidelně využívá i indická policie. Když řeka vyplaví neznámou mrtvolu, muži zákona prostě k identifikaci zavolají pradláka.
 

Po pečlivém označení je vaše prádlo na dhobi ghatu nejdřív roztříděno podle barvy a stupně zašpinění. Běžné kusy skončí ve vanách s práškem. Pokud je ale špína zvlášť zažraná, putují do kotlů, kde jsou vyvařeny v roztoku sody. Z odmočeného prádla pak pradláci špínu vytlučou – a to doslova. Řady polonahých postav stojí po kolena ve studené vodě a rytmickými údery mlátí vašimi tričky a kraťasy o kameny. Plesk! Plesk! Plesk! Špíny je to zbaví mnohem efektivněji než sebelepší automatická pračka. Raději ale nedomýšlejte, jaký vliv má tento drsný prací proces na jejich životnost. Nejvíce trpí knoflíky. V Kalkatě mi jednou pradlák s úsměvem vrátil košili, na které byly všechny knoflíky přeraženy vejpůl. Ale kdo by se staral o detaily? Vyprané prádlo dhobi walla rozvěsí na kilometry šňůr natažených mezi bambusovými sloupy, které obepínají každý prací ghat. Řady vlajících bělostných košil, pastelových prostěradel a pestrobarevných sárí tvoří spletité bludiště, připomínající ulice trpasličího města. Suché prádlo je nakonec pečlivě vyžehleno velkými starodávnými žehličkami, ve kterých doutná dřevěné uhlí.

 

S CEJCHEM NA ČELE
 
V Indii je pradláctví dědičné kastovní povolání. Zhruba před 1500 lety se hinduistická společnost „rozhodla“ vytvořit zvláštní skupinu, která se bude starat o její čistotu. Lidé, kteří zacházejí se špínou, jsou ale sami „špinaví“. Tak se zrodili nedotknutelní (dalit, achuta), pátá skupina společnosti, stojící mimo tradiční systém čtyř hlavních kast. Podle odhadů jich dnes v Indii žije asi 160 milionů. Nedotknutelní tradičně vykonávají všechny „nečisté“ práce počínaje úklidem odpadků přes svážení mrtvol až po praní prádla.
 
Jako kdyby byli prokletí. Dhobi walla, který vám vypere tričko, je příliš špinavý na to, aby mu majitel vašeho hotelu podal ruku. Nikdo se s ním nebaví, nepustí ho do většiny chrámů a už jen samotný jeho stín znečišťuje. I když je už dnes kastovní diskriminace zakázaná zákonem, v praxi funguje stejně jako před staletími. Dokonce i když nikdo v rodině už nepere prádlo po několik generací, dědičný stín dhobi na ní leží pořád. Dnešního úspěšného obchodníka se tak sousedé štítí jen proto, že jeho pradědeček mlátil prostěradly o kameny.
 
Největší veřejnou prádelnu světa najdete v Bombaji nedaleko vlakového nádraží Mahalaxmi. Pět tisíc dhobi walla tu pere prádlo pro patnáctimilionovou metropoli. Tohle fascinující místo plné hektické aktivity se už dávno stalo turistickou atrakcí, o které se dočtete v průvodcích. Vypráví o něm drsný dokumentární film Dhobighat italského režiséra Giorgia Gariniho (2004), který s kamerou sledoval osud jednoho špinavého hotelového prostěradla. Odehrává se tu slavná indická „gangsterka“ Don režiséra Chandry Barota (1978, remake 2006, natočil Farhan Akhtar).
 

Nedaleký železniční most poskytuje výhled na bizarní divadlo, rozkládající se na ploše mnoha fotbalových hřišť. V betonových bazéncích, kterých je tu v několika řadách prý přesně 907, bublá barevná pěna. Praním se tady živí asi 200 rozvětvených rodin, obývajících jakési cechovní „město ve městě“. Zvláštní je, že jde o typicky mužskou práci – prát prádlo ženu prakticky nespatříte. Prací místo si bombajští dhobi walla pronajímají v přepočtu asi za 50 Kč denně a od úsvitu do západu slunce na každém kameni „vyperou“ až tisíc kusů prádla. Vydělají si tím asi 150 Kč.

 

DOCELA ZÁZRAK
 
Prací ghaty jsou noční můrou hygieniků. Tak třeba v posvátném indickém městě Benáresu se pere prádlo jen kousek od místa, kde se do řeky Gangy sype popel ze stovek kremačních ohňů. Ale i jinde je většinou říční voda katastrofálně znečištěná. Ta v betonových bazénkách se často nemění celé týdny. Vyvářka mnohdy probíhá ve starých sudech od oleje, pod nimiž hoří odpadky a kusy pneumatik, prádlo se suší na plechových střechách hned vedle frekventovaných ulic plných čoudících náklaďáků... Je vlastně zázrak, že výsledek je vždy čistý a voňavý.
 
Dhobi ghaty jsou rájem fotografů. Asi nejfotogeničtější jsem objevil v Ágře jen kousek od bělostného Tádž Mahalu na břehu řeky Jamuny. Pouliční výběrčí prádla si tu usnadňují práci – mohutné balíky ze svých rikš shazují na písečnou pláž přímo z mostu přes řeku. Zástupy lidských mravenců je odnášejí k vodě a pod balíky jsou často vidět jen jejich nohy. Po vyprání je prádlo rozloženo na rozpálený písek, takže připomíná obrovskou různobarevnou šachovnici.
 

Dhobi walla s oslíkem obtíženým horou prádla je oblíbenou postavičkou klasické indické literatury. Jeho zaměstnání proniklo do jazyků asijských zemí, kde žije indická menšina. V Malajsii se pracímu prášku říká dhobi dust a nad moderními chemickými čistírnami oděvů se skvějí vývěsní štíty s nápisem „Dhobi shop“. Podvodní obchodníci s akciemi, kteří „perou“ špinavé peníze, jsou v Pákistánu označováni jako dhobi brokers. Jedna stanice singapurského metra se jmenuje Dhobi Ghaut a v malajském Penangu najdete Dhobi Street. Co na tom, že indičtí pradláci odtud už dávno odešli?

 

KRÁSNÝ HYGIENICKÝ SVĚT
 
Největší rozkvět zažilo tohle povolání za dob britské koloniální Indie. U vily každého úředníka či oficíra Východoindické společnosti stával malý domek nenápadného muže, který se staral jen o to, aby sáhib mohl každý den obléknout vzorně čistou uniformu. Dnes ale pradláctví pomalu vymírá. Příčin je několik. Střední třídy si začínají pořizovat automatické pračky a prát doma, což je levnější. Dhobi walla vytlačují i ochránci přírody, podle kterých jde o významný zdroj znečištění asijských řek. Fosfáty z pracích prášků způsobují eutrofizaci (zvýšený růst řas), detergenty a bělicí látky zabíjejí vodní živočichy.
 
Jedna nejmenovaná nadnárodní firma proto před pár lety přišla se speciálním „ekologickým“ pracím práškem. Zjistila, že v Indii její výrobky nejčastěji používají právě dhobi walla. Výzkum provedený přímo na pracích ghatech ukázal, že nejvíc vody se spotřebuje na máchání. V suchých jižních státech, jako je třeba Ándhrapradéš nebo Tamilnádu, je ale voda vzácná. Nový prášek proto pění jen při vyšší koncentraci. Pradlákům tak stačí jen dvojí máchání, což prý ušetří miliony hektolitrů vody ročně.
V Dillí na břehu řeky Jamuny by měla v nejbližší době vyrůst čistička, do které bude svedena voda ze všech šestačtyřiceti pracích ghatů ve městě. S podobným plánem přišla i organizace Eco Friends, která ve městě Benáresu monitoruje čistotu posvátné řeky Gangy. „Matka Ganga nejen pere naše prádlo, ale především smývá naše hříchy,“ řekl novinářům šéf sdružení Arun Rádžma s odkazem na hinduistické rituální koupele. „Její zbytečné znečišťování je proto samo o sobě hříchem!“
 
K ještě radikálnějšímu kroku se rozhodlo město Chandigarh. Prací ghaty postupně uzavírá a po americkém vzoru místo nich zavádí veřejné prádelny s pračkami na čipové karty. Živnost dhobi walla to ale prý neohrozí. Dál budou od svých zákazníků vybírat prádlo, jen ho místo mlácení o kameny budou strkat do otáčivých bubnů z lesklého nerezu. Zastánci tohoto řešení tvrdí, že je to navíc i mnohem hygieničtější. Pradláci totiž dnes mísí prádlo z mnoha domácností dohromady a přidávají k němu i prádlo z nemocnic, což údajně způsobuje šíření nakažlivých nemocí. Do praček by mohli prádlo třídit. A zatímco dnes používají znečištěnou vodu z řeky, v pračkách by prali v pitné vodě z vodovodní sítě.
 
Asi to tak má být. Asi je to změna k lepšímu, civilizace, kterou nelze zastavit. Břehy indických řek se ale touhle „hygienizací“ pomalu mění. Rytmická melodie pleskavých úderů utichá. Ze světa mizí další kus špíny, a s ním i něco tradičního a neopakovatelného.
 
Červenec 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group