ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ze dřeva a z kamene

Ze dřeva a z kamene
 
Napsal a vyfotografoval  Petr Blahuš

 

Jak zarputilý byl středověk ve Skotsku, potvrzuje fakt, že tu bylo postaveno skoro tisíc silně opevněných hradů. V některých místech, například na Skye, tak jsou takřka na každém kroku podobně jako v České republice třeba v Labských pískovcích, Českém Středohoří nebo podél Sázavy a Oslavy. Přitom naše vlast patří počtem hradů podle historika Tomáše Durdíka mezi evropské velmoci.

 

První opevněná sídla vznikala ve Skotsku už před třemi tisíci lety. Před loupežnými výpravami sousedních klanů nebo nájezdy cizích kmenů například z Irska si začali místní obyvatelé budovat na pobřeží a blízko osad na kopcích mohutné hliněné valy, za kterými se v případě nebezpečí skryla celá vesnice. Na jezerech pak stavěli prapředci dnešních Skotů umělé opevněné ostrůvky.
 
Když se zhruba v roce pět set před naším letopočtem začali valit od jihu do Skotska noví osadníci, začali si původní obyvatelé stavět takzvané brochy. Kamenné stavby byly vysoké kolem patnácti metrů a tvořily dutý válec o průměru kolem deseti metrů, který se směrem nahoru nepatrně zužoval. V případě, že se na pobřeží vylodili například lovci lidí, nahnali osadníci do středu brochu svůj dobytek a sami pak přežívali v úzkých chodbičkách mezi dvojitými zdmi. Do dnešních dnů se zachovaly zbytky několika stovek obranných věží, nejzachovalejší ruiny stojí hlavně v oblasti Western Isles, Shetland a na poloostrově Glenelg.
 
Příchod Římanů do Británie a do Skotska znamenal pro původní obyvatele civilizační šok. Římský zpravodaj Cassiuse tehdy napsal o Skotech: „...žijí v chatrčích, chodí nazí a bosí. Většinou mají demokratickou vládu… Dokáží snášet hlad, zimu a spoustu dalších těžkostí. Klidně se ponoří do těch svých bažin a vydrží tam čtyřicet dní jen s hlavami nad vodou a v lese dokáží přežít o kůře a koříncích.“ Skotové se tehdy poprvé seznámili se stavbou moderního opevnění s věžemi umožňujícími boční palbu a aktivní obranu. Ale ani kvalitní technologie, bohatství a taktika vyzkoušená v mnoha válkách nestačily na jejich pokoření. Naopak. Aby zamezili nájezdům válečníků ze severu, kterým pro jejich zvyk malovat si tělo před bojem říkali Piktové, museli Římané vybudovat přes celé Skotsko od břehů Atlantiku k Severnímu moři dvoje opevnění, nazvané podle svých císařů Hadriánovou a Antoniovou zdí. Většinou zde sloužili žoldáci. Vzhledem k tomu, že v jejich řadách převládali legionáři z Afriky a Hispánie, museli si tito muži ve zdejším drsném podnebí skutečně užít. Krátce po dokončení Antoniova valu však donutily vnitřní rozbroje říše Řím stáhnout legie z Británie a pro Skotsko začalo temné a dlouhé období anarchie.
 

 

Zlatá éra
 
Mezi Pikty, Skoty a Britony zuřily vleklé a těžké bratrovražedné války. V takové situaci byly stavby jako brochy, duny, crannongy a další druhy opevnění pro obyvatele pochopitelně velmi cenné a používaly se zhruba až do konce prvního tisíciletí. Když ale začali v sedmém a osmém století obsazovat severní a západní části Skotska Norové a Vikingové, začal se jejich vliv prosazovat i do způsobu opevňování. Typickým příkladem je právě stará keltská pevnost Dun Breatann (Pevnost Britonů) v ústí řeky Clyde u Dumbartonu, vybudovaná kolem roku 870 norským králem a vládcem Dublinu Olafem Bílým jako jedna z nejstarších pevností Británie. Podle pověsti se o to zasloužil irský patron, svatý Patrick, i když jiné legendy říkají, že právě zde stál legendární Camelot krále Artuše a kouzelníka Merlina. Každopádně pevnost sloužila jako sídlo náčelníků a králů téměř půl století a sehrála klíčovou roli během bojů s Angličany a v osvobozovacích válkách proti Norům. Během své historie byla mnohokrát svědkem obléhání a bitev. Po dobytí v roce 1571 sloužila jako vězení pro Jakobity před jejich transportem do kolonií.
 

Hrady byly ve Skotsku až do první poloviny 13. století převážně dřevěné. Teprve později je majitelé přebudovávali na kamenné. První sídla, která se přibližují naší tradiční představě o hradech, ovšem vznikla ve Skotsku ve druhé polovině 12. století, tedy o sto let později než v Čechách a na Moravě. Mezi nejstarší patří krásný hrad v Huntly, vybudovaný v roce 1180 během válek proti Angličanům. Jeho majitel David ze Strathbogie patřil k příznivcům Roberta Bruceho, který hrad také navštívil. Krvavé okamžiky Huntly zažilo mnohokrát, naposledy v prosinci 1647, kdy zdejší posádka popravila u zdi hradu svého pána.

Jiným hradem ze samého počátku 13. století je romantický St. Andrews na skále nad Severním mořem, který se stal v 16. století svědkem krvavé scény – zavraždění kardinála Davida Beatona za to, že před hradem nechal předtím zaživa upálit protestantského reformátora George Wisharta.
 
Zlatým věkem skotských hradů je právem nazývána druhá polovina 13. století. Jedna z typických pevností této éry, Kildrummy castle, byla postavena pro obranu obchodní stezky mezi provinciemi Mar a Moray biskupem Gilbertem de Moravia kolem roku 1240. V době válek proti Angličanům sem Robert Bruce, který pro Skoty znamená totéž co pro nás Karel IV., poslal manželku a děti. Po dlouhé obraně, vedené bratrem Bruceho, ale pevnost padla zradou hradního kováře, který podpálil hradní palác, do rukou Angličanů. V nastalém zmatku ale manželka a děti Bruceho uprchly. Jeho bratr byl popraven a jeho muži dílem utopeni v dodnes patrném hradním příkopě, dílem rozčtvrceni. Smrti ale neušel ani zrádce – Angličané slíbené zlato roztavili a nalili mu je do krku.
 

Po dobytí byl hrad dvorním stavitelem anglického krále Edvarda I. za značných nákladů opraven, ale obléhání se mu nevyhnula ani v dalších letech a staletích. Naposledy sloužil vojenským účelům v roce 1715.

Během válek Skotů proti Angličanům o národní svobodu byla většina skotských hradů zničena ať už Edvardem I., nebo naopak skotskými vlastenci, kteří nechtěli, aby se pevnosti dostaly do anglických rukou, a samozřejmě také ničili i hrady zrádců.

 

Místo hradeb věže
 
Pevnosti věžového typu začaly nahrazovat hrady s klasickými hradbami v druhé polovině 14. a celé 15. století. Podobné byly budovány i v Čechách, pravda, opět asi o sto let dříve než ve Skotsku. Byly oblíbeny hlavně mezi skotskou šlechtou na Vysočině a v místech, kde terén poněkud vyvažoval zhoršené obranné vlastnosti těchto staveb. Na druhou stranu se ale stavěly mnohem snadněji než původní typ.
 
Přibývá i hradů patřících králi. Král je nejen stavěl, ale i kupoval nebo získával násilím od šlechticů. Jedním z nich je Balvenie, stojící dnes nad palírnou whisky Glenfiddich v Údolí jelenů. Opevňování tohoto místa má ale ještě starší kořeny. Nedaleko odtud v roce 1005 porazil budoucí první král Scotie Malcolm II. norské Vikingy. Samotný hrad byl postaven ve skotsko-normanském stylu někdy ve 13. století, ale po většinu své doby až do 18. století sloužil potřebám trůnu, pak byl opuštěn. Snad nejznámějším hradem koruny je ale Urquhart castle nad jezerem Loch Ness.
 
Také některé hrady, vystavěné ještě před válkami o nezávislost s Anglií, byly postupně modernizovány. Typickým příkladem je královský Dunnottar castle, vystavěný už před 1200 lety na skalním ostrohu nad Severním mořem. Jeho fantastické zbytky vyniknou hlavně při západu slunce, a tak není divu, že si hrad zahrál i v jedné z adaptací Hamleta.Také Dunnottar má značně krvavou historii. V roce 1297 zde Wiliam Wallace nechal upálit celou anglickou posádku a skoro o čtyři sta let později tu bylo během náboženských válek upáleno 167 lidí. To už hrad ale sloužil jako obávané vězení přezdívané Zabíječ času.
 

Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je bašta klanu Campbellů, hrad Kilchurn. Byl vybudovaný sirem Colinem – Černým rytířem z Rhodosu – v roce 1440 na ostrůvku v jezeře na obranu významného průsmyku Pass of Brander, kde Robert Bruce v roce 1308 v léčce pobil družinu rodu McDoughallů. Kilchurn castle měl na rozdíl od mnoha jiných skotských hradů štěstí. Přežil staletí válek, a tak mohl být postupně rozšiřován natolik, že v 17. století jeho posádka čítala až dvě stě mužů. Zkázou se mu stal zásah blesku a požár v roce 1769.

 

Věže síly
 
Než začala šlechta dávat přednost zámkům, tedy od počátku 16. století, začala být populární malá opevněná sídla, někdy také zvaná opevněné domy nebo věže síly. Pro tyto stavby totiž byla typická úzká věž se schodovitým štítem, hladké stěny s minimem oken a nádvoříčko, obehnané vysokou zdí s cimbuřím. S ohledem na tehdejší úroveň palných zbraní a snadnější obranu byla sídla budována vždy do půdorysu L nebo Z. Mezi typické hrady té doby patří Stalker, jeden z nejromantičtějších ve Skotsku. Klan Appinů ho postavil pro Jakuba IV. na malém ostrůvku Lismore v zálivu Shuna na jezeře Loch Linhe. Postupem doby byly opevněné domy rozšiřovány, a to většinou v duchu skotského baronského stylu ovlivněného francouzskou renesancí, takže kolem rostly samostatné hospodářské stavby a krásné zahrady a lesoparky. Mezi nejzachovalejší patří Craigievar pod fialovým vřesem porostlými svahy Vysočiny, žulový Crathes z růžových kamenů v údolí řeky Dee nebo dosud soukromý Kilravoc castle u zálivu Firth.
 
Snad nejkrásnějšími zahradami se ale pyšní Cawdor castle nedaleko Invernesu, kde měly podle Shakespeara keltské čarodějnice nakukat zdejšímu šlechtici Macbethovi, aby získal skotskou korunu.
Po vzniku unie s Anglií zhruba na počátku 18. století končí ve Skotsku výstavba hradů jako staveb určených pro obranu a boj. Jejich štafetu zvláště na stále ještě odbojné Vysočině přebraly klasické barokní pevnosti, z nichž Fort George nedaleko Cawdoru patřila ve své době k nejlepším moderním evropským pevnostem. Pokud v té době ještě nějaké pevnostní domy vznikaly, pak už ale jako klasické zámky, paláce prosperity. Jsou často budovány v novogotickém stylu. Pro skotské hrady to už ale byla jen labutí píseň.
 
Červenec 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group