ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Neuvěřitelné aizen-kobo

Neuvěřitelné aizen-kobo

  

Napsala  Marie Baltusová

vyfotografoval  Jan Baltus

 

 

Jsou věci a činnosti, například řemesla, které už téměř zmizely z povrchu země i myslí lidí, i když by mohly přinést současníkům neobvyklé zážitky. Jedním z nich je
i aizen-kobo, barvení bavlněných a hedvábných látek modrým indigem tak, aby na oděvu vznikaly zajímavé a dekorativní vzory.

 

Aizen-kobo nabízelo neuvěřitelně propracované vzory dovedené do dokonalosti příslušníkům šlechty stejně jako jednoduché, ale působivé prosté látky na jukaty a pracovní oděvy obyčených lidí. Příběh mizení, ale i podivuhodného zachování aizen-kobo je spojen s dějinnými událostmi Japonska stejně jako s prostými lidmi a jejich citem pro krásu.
 

 
Invaze technologií
 
Kjótská čtvrť Nishijin se od nepaměti ozývala klapotem tkacích strojů. Zde se nitku po nitce tvořily látky pro šlechtu, bojovníky i prosté řemeslníky, brokáty i jednoduše probarvené hrubé látky pro denní nošení. Mohli bychom říci po staletí, ale prakticky jen do chvíle, kdy Američan komodor Matthew C. Perry se svým loďstvem navždy otevřel ostrovní, před světem téměř uzamčenou japonskou společnost novým vlivům, což se stalo v roce 1853. O rok později podepsal tento kapitán loďstva poháněného parou, pro Japonce doposud naprosto neznámými stroji, smlouvu o volném obchodu mezi USA a Japonskem. Nastal příliv moderních technologií a těch se Japonci rádi ujali. Ostatně, jsou tím proslulí dodnes. Podívají se, poučí se a rychle si osvojí dovednost, k níž nakonec přidají i něco ze své vlastní invence. Mají touhu být vždy nejlepší.
 
Západní svět byl i v tkaní látek a jejich barvení v objemu i kvalitě tak daleko před japonskou výrobou, že klapot tkalcovských strojů v kjótské čtvrti Nishijin postupně umlkal. Japonská manufakturní výroba nemohla moderním technologiím vzdorovat. S tichem, které se rozhostilo ve čtvrti kdysi proslulé jako jedna obrovská manufaktura dodávající na trh kvalitní látky, odcházeli postupně i barvíři, právě ti, kteří probarvovali tkanivo do hluboké modři technikou aizen-kobo.
 
Složité vzory látek připravované před řemeslným barvením desítkami vyšívaček, které součkovaly metry a metry tkaniny, jednoduše vymazala tiskařská technika a složité indigové barvivo nahradily chemické barvy. Snadno dostupné i použitelné. Ostatně, šlechta ztrácela svá privilegia i zájem o něco zvláštního, pro obyčejné lidi bylo snazší koupit si potištěné látky.
 

 
Příběh mistra Utsuki
 
Dravá invaze obchodu a technologií do Japonska po podpisu obchodní smlouvy s USA měla samozřejmě dalekosáhlé důsledky pro všechny řemesla a manufaktury. Všechno se modernizovalo, ale tento překotný kvas vyvolal i nostalgii po tradicích, které jako by nenávratně mizely jedna za druhou. Tak vzniklo posléze i hnutí mingei – tradicionalismu a mezi jiným i snaha po zachování lidového umění. Japonci se tím nijak nelišili od jiných zemí, včetně Evropy. I tady byla průmyslová revoluce provázena snahou zachovat stará řemesla, neboť ani průmyslovou velkovýrobou není všemocná. A právě v té době, pod dojmem filozofie mingei, začíná příběh jednoho z posledních barvířů aizen-kobo v Kjótó, mistra Ken-ichi Utsuki.
 
Bydlí stále ve čtvrti proslavené tkalcovstvím a barvířstvím, v domě starém téměř sto padesát let, ale nenápadném tak, jak bývaly domy řemeslníků v noblesním Kjótó na počátku 18. století. Jeho otec, původně konstruktér tkalcovských strojů, se nechal přemluvit a připojil se k těm, kteří se snaží zachovat lidové umění. Udělal to rád. A udělal moc dobře, neboť nenápadný dům ve čtvrti Nishijin je vyhledávaným místem obdivovatelů tradičního barvířského řemesla z celého světa.
 
V čem je ten zázračný proces barvení látek indigem tak odlišný, že jej poznáte i necvičeným okem a ihned si jej zamilujete?  Vysvětlení je prosté. Indigová modř je vynikající barvivo, temné a pronikavé. Říká se dokonce, že vytváří nejtemnější modř, jakou je schopen člověk látce dát. V Japonsku se vyrábí zvláštním postupem, vlastně řízenou fermentací sušeného druhu rdesna krvavého smíchaného s kompostem rostlinného původu. Do této směsi se pak přidává bakterie. Která – to je střežené tajemství rodiny Utsuki. Takto připravená směs se zalije vodou a v nádobách, kde je udržována teplota kolem třiceti stupňů Celsia, postupně kvasí. Fermentací se uvolňuje z rdesna barvivo, které je temně hnědé. Schopnost této směsi probarvovat bavlnu a hedvábí trvá jen několik dnů, pokud probíhá fermentace. Poté se směs musí vylít a připravit nová.
 
 
Vlastní probarvování látky se přitom díky přírodě dá snadno kontrolovat. Roztok kvasícího barviva je na první pohled hnědý, takže i látka do něj ponořená dostává zprvu barvu zemité hnědi. Ale stačí jen na několik okamžiků barvenou látku vyjmout z kaše, a hnědá se postupně změní na modrou. Je to oxidační proces, který mění hnědé barvivo na styku se vzduchem na modré, a může být opakován, tedy pokud se vám odstín modré nelíbí, můžete látku ponořit znovu do indiga a tak dál a dál, až docílíte tak temnou barvu, jak chcete. Barvíř tak může na budoucím oděvu některé části probarvit temněji, a jiné ne. Navíc i ustálení barvy je nesmírně jednoduché. Stačí jen ponechat probarvenou látku dostatečně dlouho na slunci proschnout. Fermentující barva proniká do vláken bavlny či hedvábí tak dobře, že následná oxidace ji ve vláknech prostě zakonzervuje. Stává se nesmírně stabilní.
 
Tisíce drobných vpichů
 
Jenže obarvit kus bavlněné látky nebo hedvábí je jen částí práce mistra aizen-kobo. Podstatné je i umění dekorace látky, tedy vytváření vzoru. Malých okrouhlých obláčků nebo čárek seřazených jako vlnky čisté vody na obrázku s jezerem jedna vedle druhé, nebo neúplných kostiček seřazených vedle sebe jako kostky domina v pravidelném tvaru. Jak toho docílí?
 
Indigo je hustá barva, která proniká do tkaniny jen zvolna. Uděláte-li na látce uzlík a pevně jej převážete motouzem nebo jen nitkou, pak se v tom místě hustá barva není schopna dostat do tkaniny ani po opakovaném ponoření. Po barvení pak stačí nůžkami přestříhat uzlíky. Čím jemnější jsou součky a čím více jich je, tím jemnější je vzor jakoby nadlehčující látku.
 
Pro tento typ dekorace se rovněž užívá pojem batikování a spojujeme si jej dost často s Afrikou, i když princip byl zřejmě znám i na jiných kontinentech. Liší se jen pojetím. Zatímco Afričané mají rádi velké a pestré vzory a využívají různých barev, dnes dokonce chemických, japonské aizen-kobo je jemné jako dech, složené z bezpočtu součků, jež jsou s nesmírnou trpělivostí a s neúprosnou pravidelností řazeny na velkých plochách probarvených modrým indigem.
 
„Žádná chemická barva není tak teple modrá, nelze ji tak tónovat a nemá hustotu, jež zaručuje udržení vzoru složeného z malých součků například i na hedvábí,“ říká Ken-ichi Utsuki, když probarvuje hedvábný šátek. „Dříve jsme ještě používali techniku s využitím rýžového škrobu, kdy na natažené plátno maluje barvíř různé obrazce štětcem namočeným ve zředěném škrobu. Tato technika už ale definitivně mizí především proto, že u takového kusu látky už muselo být dopředu jasné, co z něj bude ušito. A tomu už se nikdo nechce podřídit. Zaschlý škrob tvořil pro husté indigo bariéru, kam barva nepronikala, a výsledek byl stejně dekorativní jako při součkování. Složitější ale bylo i barvení, neboť pás látky se musel plynule protahovat nádobou s barvou.“
 

A proč byly látky probarvované technikou aizen-kobo oblíbené jak u šlechty, tak i prostých lidí?

„Přírodní původ barviva zaručil, že indigo nezanechávalo na kůži žádné stopy po barvě, a prostí lidé věřili, že takto ošetřené látky na haleny, pracovní jukaty odpuzují komáry,“ vysvětlil ještě mistr Utsuki.

Na první poslech vás zarazí jeho čistá angličtina. Není divu, neboť hodně cestuje po světě a předvádí své umění zájemcům o módní trendy a umělecká řemesla. Navštívil Jižní Ameriku, Thajsko, Malajsii, jeho kolekci vlastní Britské muzeum, a přednášel dokonce na Princetonské univerzitě v USA.

„Dnes jsem rád, že mne otec, jehož rozhodnutí podržet si umění aizen-kobo bylo zásadní i pro moji budoucnost, naučil všemu, co mu předali staří barvíři v tomto městě. Totéž jsem naučil i svého syna a jeho ženu a věřím, že to krásné, co po nás zůstane, bude i nadále zachováno.“

Určitě bude, neboť látky dekorované a barvené technikou aizen-kobo jsou nejenom krásné a neopakovatelně originální, ale i dostatečně ceněné.
 
Ostatně, stačí pohled, a jste uchváceni.
 
Říjen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group