ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Cestovka zdraví neochrání

Cestovka zdr aví neochrání
 
Napsal  Michal Dvořák,  vyfotografoval  Marek Wágner
 

S podzimem odjíždí nejen za sluncem stále více turistů z Česka do Asie a dalších exotických zemí. Tamější „zima“ je totiž pro Středoevropana příjemnější než léto s padesátistupňovými teplotami. Lidé by si ale před cestou měli pečlivě zjistit, jak je to s povinným i nepovinným očkováním do dané země. Ovšem měli by také zajít za svým praktickým lékařem, jak upozorňuje Eva Jílková, vedoucí odboru epidemiologie a očkování z Centra veřejného zdraví při Zdravotním ústavu v Ústí nad Labem.

 

Úloha praktického lékaře je nesmírně důležitá v tom, že eviduje, kdy byli jeho pacienti přeočkováni proti tetanu. To je vlastně jediné povinné očkování pro dospělé v Česku a lidé cestující do tropů nebo subtropů by měli mít poslední přeočkování ne dříve než před deseti až patnácti lety. Lékař by měl mít také kontakt na centra cestovní medicíny. Návštěva lékaře je také důležitá u osob, které jsou chronicky nemocné – jejich obvodní lékař nebo specialista by jim měl dát doporučení pro dlouhé a náročné cesty. Mohou být vystaveni extrémním podmínkám, například horku, dlouhému letu, časovým posunům a tak dále. To vše může vést ke zhoršení zdravotního stavu. Obvodní lékaři také mohou očkovat proti infekcím, nejčastěji proti žloutence A, B, proti chřipce. Do jiných se neradi pouštějí, protože očkování musí proběhnout v určité době před odjezdem a vakcíny musí lékárny objednat. Všechna centra cestovní medicíny mají naproti tomu celé spektrum vakcín  přímo v ordinaci a klient nemusí běžet s receptem do lékárny.

 

Kolik týdnů před odjezdem je dobré kontaktovat specializované pracoviště?
 
To záleží především na charakteru připravované cesty – ten nejvíce rozhoduje o preventivních doporučeních. Je rozdíl, když jedete s cestovní kanceláří do Egypta, týden se koupete v bazénu a občas i v moři, anebo když jedete s batohem na měsíc do Thajska a každý den spíte jinde. U běžných cest s cestovní kanceláří, kde je zajištěné ubytování a určitá úroveň stravování, obvykle stačí navštívit specialistu čtrnáct dní až tři týdny před odjezdem a doporučené očkování se dá absolvovat i v jedné návštěvě. Pokud se ale jedná o delší cestu, například na půl roku do Indie, tak dva měsíce před cestou je přiměřený čas.
 

 

Co bychom si měli připravit ke konzultaci s odborníkem nebo při zdravotní prohlídce?
 

Měli byste znát trasu cesty, hlavně kvůli výskytu malárie. Musíte také přiblížit lékaři hlavní okruhy zájmů, tedy jestli vás čeká sportovní aktivní dovolená, úzký kontakt s lidmi, přírodovědecká expedice a tak dále. Preventivní doporučení i očkování jsou šitá na míru, odrážejí i životní styl cestovatele. Každý, kdo se chystá na cestu, by měl také vědět, kdy byl očkován proti tetanu, a měl by mít i zprávu od specialisty, u kterého se léčí s jinými, zejména chronickými onemocněními. To je důležité hlavně u neurologických onemocnění a alergií. Někdy klient neví, jakou prodělal žloutenku, a je potřeba udělat vyšetření, což vyžaduje určitý čas. Jsou i lidé, kteří vůbec nechodí k lékaři a říkají, že na to nemají čas. Například podnikatelé, kteří vůbec nevědí, kdy byli naposledy přeočkováni proti tetanu.

 

Je-li potřeba pro cílovou zemi více očkování najednou, neudělá to v člověku paseku?
 
Právě proto je důležité a vhodné, aby klient přišel včas. Očkovací schéma se musí optimálně načasovat, aby mohl imunitní systém efektivně zareagovat. Vyhláškou ministerstva zdravotnictví jsou dány intervaly mezi jednotlivými očkováními, u živých vakcín je další očkování možné za měsíc, u neživých za čtrnáct dní. Někdy ale můžeme vakcíny podávat současně a organismus dokáže reagovat na všechny podané antigeny. Náš organismus se také běžně setkává s mnoha vlivy, na které musí reagovat, a zvládá to. Existují i zrychlená schémata některých vakcinací, když je časová nouze. Jsou možná příkladně u hepatitidy A a B a vztekliny.
 
Je riziko vedlejších reakcí u očkování na exotické nemoci vyšší než u očkování na choroby řekněme tradiční?
 

Je srovnatelné, protože očkování pokaždé představuje určitou zátěž pro organismus. Dramaticky může vypadat vasovagální synkopa, lidově kolaps. Někteří pacienti mají z injekcí strach, motá se jim například hlava a dělají mžitky před očima, ale to je krátkodobý stav, který rychle odezní. Mohou přijít i alergické reakce a reakce neurologického charakteru. Méně časté je, že někteří lidé mohou být citliví na nějakou součást vakcíny. Například pokud jsou alergičtí na vajíčka, tak mohou mít problémy s vakcínou na chřipku nebo žlutou zimnici, kde jsou zbytky vaječných bílkovin. Lidé alergičtí na plísně zase mají potíže s očkováním proti žloutence B. Větší problém je ale v tom, že alergici mají často potíže jen v určité době, například mají pylovou rýmu, kdy imunitní systém reaguje nepřiměřeně a očkování není v období klinických potíží vůbec vhodné.

 

Jak je tomu u těhotných žen? Doporučuje se jim cestovat do rizikových míst?
 

Nedoporučujeme cestu hlavně do oblastí s nízkou hygienickou úrovní a výskytem nejnebezpečnější, tedy tropické malárie. Poslední dobou se také stává, že ženy vyrážejí do exotických krajin se záměrem počít tam svého potomka. I když je to romantické, má to závažná úskalí hlavně v malarických oblastech. Některá antimalarika se mohou užívat až v druhém nebo třetím trimestru těhotenství a v oblasti výskytu tropické malárie se užívají léky, po kterých by žena neměla dva měsíce otěhotnět. Navíc ani léky vás před malárií neochrání stoprocentně. U těhotné probíhá malárie závažněji, může dojít k potratu, odumření plodu nebo předčasnému porodu. Kromě toho nelze u těhotných provádět očkování živými očkovacími látkami.

 

Doporučují se i cesty s malými dětmi?
 
Cest s dětmi přibývá. Dokonce i s kojenci. Nepovažuji to za ideální, ale u kojenců paradoxně nejsou rizika zejména průjmu tak vysoká jako u batolat a předškolních dětí. Kojené děti mají záruku, že dostávají nezávadnou a vydatnou výživu, kdežto starší děti se stravují z místních zdrojů. Velkým rizikem je i horké klima, protože děti se snáze přehřejí a dehydratují. Děti jsou také vnímavější k průjmovým onemocněním než dospělí a k dehydrataci u nich dochází snáze. Rodiče by tedy měli mít zásobu iontových roztoků, kterými budou doplňovat minerály při průjmech. Dalším problémem je u hodně malých dětí do roka a půl nedokončené základní očkování, třeba spalničky, černý kašel, což jsou onemocnění ve světě běžná. A spalničky mohou mít velmi těžký průběh, černý kašel u neočkovaných může probíhat smrtelně. Neočkované dítě se s nimi u nás nesetká, ale třeba i v Egyptě taková situace nastat může.

 

Kde všude po mně budou chtít mezinárodní očkovací průkaz a kde se dá vystavit?
 

Odborníci na cestovní medicínu doporučují, aby si ho lidé brali s sebou při každé cestě, protože kromě očkování jsou v něm uvedeny všechny potřebné zdravotní údaje, například krevní skupina, prodělané transplantace, diabetes a jiné diagnózy. Mezinárodní očkovací průkazy stojí kolem sta korun a vystaví je všechna centra cestovní medicíny při zdravotních ústavech i privátní centra, měly by být i v ordinacích na infekčních klinikách. V těchto zařízeních se také dozvíme, jaká země vyžaduje jaké očkování. Seznamy povinných i doporučených očkování jsou i na internetu, ale pozor – zde nemusejí být všechny údaje aktualizované. Lepší je informovat se přímo u specialistů.

 

Může se stát, že z dostupných informací o cílové zemi zjistím, že konkrétní očkování není potřeba, ale po příletu ho po mně budou vyžadovat?
 

To se stávalo dříve, dnes už to není obvyklé. Znám tyto případy třeba z Libye a také Turecka, kde bylo požadováno očkování proti choleře. Dnes by se to mohlo stát, kdyby v nějaké zemi propukla epidemie infekční nemoci a očkování by zabránilo dalšímu šíření a importu infekce do jiné země.  I proto je nutné absolvovat do oblastí výskytu žluté zimnice toto očkování, i když není přímo úředně požadováno. Doporučujeme také, aby součástí lékárničky  byla i sterilní stříkačka a jehla a v takových případech mohla být použita vlastní. 

 

Jaké zdravotní komplikace jsou v rizikové zemi pro turistu relativně běžné a kdy naopak už začíná téct do bot?
 

Pozornost je třeba věnovat každému horečnatému stavu. Odborné vyšetření si žádá i průjem s příměsí krve nebo zežloutnutí kůže. Co se týká malárie, tak ta je v mnoha oblastech běžná – diagnóza i léčba patří ke standardní lékařské praxi, takže se vždy vyplatí jít k lékaři. U malárie je totiž největší riziko, začne-li se s léčbou pozdě.

 

Můžete nastínit výhody a rizika při stand-by užívání léků, tedy samoléčení?
 
Poslední dobou si lidé často stěžují na profylaktické, tedy preventivní užívání antimalarik. Říkají, že jim ničí játra, že je jim špatně. To se týká hlavně profylaxe u tropické malárie. Něco pravdy na tom je, ale záleží na užívání – měly by se polykat s jídlem a hodně zapíjet vodou, mnohé nežádoucí účinky se pak nedostaví. Při stand-by terapii čili samoléčení se naopak léky aplikují teprve při prvních příznacích nemoci. Doporučovala bych ji zejména lidem, kteří mají nedostupnou lékařskou péči. Když víte, že pojedete někam, kde to bude k doktorovi tři dny cesty a  riziko malárie je malé, tak s sebou mějte stand-by terapii. Problém může také nastat, když laik použije stand-by terapii na léčení jiné diagnózy. Jeden z příkladů běžného profylaktického dávkování antimalarik – užívá se jedna tableta jednou týdně, kdežto při stand-by terapii spolknete během jednoho dne šest tabletek, takže ta dávka je mnohonásobně vyšší. Vše má tedy svá pro i proti.
 

 

Malárie se vyskytuje asi ve stovce zemí světa a je asi největším strašákem. Jak vybrat správná antimalarika pro danou oblast?
 

Světová zdravotnická organizace velmi podrobně sleduje rezistenci na léky proti malárii a podle toho aktualizuje doporučení, jaké léky profylakticky na daném území užívat. Ale rezistence velmi narůstá a navíc jsou obavy, že hranice malarických oblastí se mohou i kvůli klimatickým změnám rozšiřovat. Lékaři v oboru cestovní medicíny mají k dispozici aktuální informace o výskytu jednotlivých původců malárie a také údaje o rezistenci na jednotlivé léky a podle nich antimalarika pro profylaxi předepisují.

 

Jak dlouho bychom se měli po návratu domů hlídat a kdy je dobré jít k lékaři?
 

Nejčastěji mají cestovatelé po příjezdu problémy s průjmy. Často se jedná o salmonelózu nebo i úplavici, ale jsou importovány i případy břišního tyfu nebo cholery. Příznaky se obvykle projeví do čtrnácti dnů po návratu, ale průjmové onemocnění cestovatel často prodělá ještě na své cestě. Parazitární choroby mají naopak velmi dlouhou inkubační dobu. Třeba až půl roku. Stejně opožděně se může projevit i malárie. Pacient by měl hned zajít s prvními problémy k lékaři a upozornit ho, že cestoval po rizikových oblastech. Vhodné je také podstoupit kontrolní vyšetření v případě, že cestovatel prodělal během cesty horečnatý stav, měl žloutenku nebo například průjem s příměsí krve.

 

Setkala jste se s nějakými případy zavlečení nebezpečné nemoci?
 

Ona i malárie je velmi nebezpečná nebo spíše závažná. Jako nebezpečné vnímám onemocnění, které se může rychle na našem území rozšířit. Tak s takovým jsem se naštěstí nesetkala. Vrátili se nám ale cestovatelé s malárií,  s horečkou dengue, kterou také přenášejí komáři. Relativně vzácné  parazitární onemocnění, leishmaniózu, si dovezl z Francouzské Guyany i kolega entomolog, kterému se po příjezdu objevily vředy na nohou. Do Guyany jeli tehdy tři a onemocněli všichni. Léčba je pak složitá, probíhala na specializovaném pracovišti v nemocnici Na Bulovce. Na vzácná exotická onemocnění nebývají totiž léky běžně dostupné všude.

 

Jaké jsou současné trendy v očkování?
 

Obecně jsou vyvíjeny vakcíny proti dalších nemocem – rotavirům, lidským papillomavirům, vyvíjejí se i nové aplikační formy – aplikace na sliznice a tak podobně. Ale v cestovatelské problematice jde spíše o co nejširší rozšíření informací o možnostech prevence infekčních onemocnění. A jestli máte na mysli počty osob, které se nechávají očkovat, tak za naše pracoviště mohu říci, že trend je mírně vzestupný. Jinak nesmíme zapomínat, že k neméně důležitým tématům cestovní medicíny patří i profylaxe malárie a prevence cestovatelských průjmů.

 

Jsme zodpovědní co se týče očkování? Anebo opakujeme stale stejné chyby...
 

Povědomí o rizicích na cestách stoupá, ale mnoho cestovatelů se i tak řídí příkladem známých, kterým se nic nestalo. Ne příliš pozitivní roli ve správné informovanosti klientů sehrávají také cestovní kanceláře. Důvodem jsou zřejmě obavy, aby klienty neodradily, kdyby je informovaly o rizicích v exotických destinacích. Upozorňují jedině snad na požadavek povinného očkování proti žluté zimnici, ale již ne na výskyt tohoto onemocnění.  Pamatuji si, že v polovině devadesátých let, kdy se začalo jezdit do Gambie, jedna cestovní kancelář inzerovala nádherné pláže, azurové moře, ale neinformovala o riziku malárie a nutnosti užívat vhodnou profylaxi. Takže osmdesát procent účastníků zájezdu onemocnělo. Loni byl například veliký boom cestování do Keni a Zanzibaru. Zanzibar je v Tanzanii, kde je riziko žluté zimnice, jenže cestovní kanceláře o tomto riziku neinformovaly. Představte si, že by klienti byli v kontaktu s tímto onemocněním, museli podstoupit očkování na místě a nemohli by se vrátit před uplynutím karantény. V cestovní kanceláři vám také většinou neřeknou, že do Egypta je dobré očkování proti žloutence typu A. I v některých vyhlášených letoviscích je problém se zásobováním pitnou vodou a před dvěma lety onemocnělo žloutenkou A kolem tří set šedesáti turistů. Očkování proti žloutence sice není povinné, ale hodí se nejen ve světě, ale i u nás, a hlavně    je na celý život.

 

 

 

Lékárnička na dobrodružné cesty – co by v ní nemělo chybět

Vlastní léky (např. inzulin)

Sterilní jehla se stříkačkou

Náplast a obinadlo

Desinfekce vody

Aspirin

Protiprůjmové léky

Probiotika

Antimalarika

Širokospektré antibiotikum

Léky proti alergii

Antimykotikum

Repelent

Krémy na opalování

 
Říjen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group