ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Na lovu humrů

Na lovu humrů
 
Napsala a vyfotografovala  Markéta Pokorná
 
Loď Marc Andre II, na kterou jsme se kolem čtvrté ráno v malé vesničce Baie Sainte-Anne na kanadském pobřeží nalodili, měla asi šest metrů. Posádku tvořili dva rybáři – Guy a Paul. Guy hned začal krájet ryby, abychom je později použili jako návnady. Paul nastartoval motor, odvázal lana, zapálil zelenou cigaretu a vyrazili jsme vstříc východu slunce hledat bóje se slibným výdělkem…

 

Moře bylo relativně klidné. Pár kilometrů od přístavu jsme zastavili u první bóje. Guy vytáhl klec, ve které se pomalu pohybovala asi desítka světlem zmatených korýšů. V kleci byla zapříčená i narůžovělá hvězdice. Paul si nasadil speciální gumové rukavice, otevřel postranní vrátka klece a humry opatrně vysypal do plastikové bedýnky. Paul mezitím připravil speciální gumičky s potiskem Wild Canada, které humrům jednomu po druhém nasadil na obě klepeta. To už jsme však mířili k další bóji.
 

Tím ale naše štěstí skončilo. Kvůli prasklé hřídeli jsme se do přístavu vraceli tažení za přátelskou lodí od vedlejší bóje. I takhle to někdy chodí na moři při lovu humrů.

Ostatní rybáři se začali do zálivu vracet až odpoledne. Lodě se řadily u mola před váhou a posádky postupně dvěma asistentům odevzdávaly krabice plné „okolkovaných“ humrů. Po zvážení si ještě někteří řekli o led v krabicích a pak zamířili ke svým rodinám. Humry čekal transport po Novém Brunšviku – do nejbližších restaurací.
 

Pro mnoho kanadských rodin je lov humrů jediným zdrojem příjmu, a to pouze sezonním. Humr představuje pro Kanadu nejhodnotnější mořské exportní zboží, na prodeji se vydělá asi jeden bilion dolarů ročně. Humři odtud míří za labužníky do padesáti pěti zemí, abecedně od Austrálie po Vietnam.

Licence na lov těchto zvláštních zvířat stojí kolem dvou set tisíc kanadských dolarů a je dědičná. Na jednu licenci může být na mořském dně nastraženo až tři sta pastí. Rybáři používají k lovu humrů menší lodě, ze kterých spouštějí na dno pasti s rybí návnadou. Jsou to obyčejně koše ze dřeva či drátů, o velikosti sto dvacet krát padesát krát čtyřicet centimetrů. Otvor v koši je tak vysoko, že se humr dostane dovnitř, ale zpátky už to nejde. Na pasti rybáři přiváží provazy s pestrobarevnou bójí, aby ji pak po několika dnech v moři znovu našli. Barva a číslo bóje jasně určují, komu patří.
 

 

•••

Lovci humrů vydělávají za tunu těchto živočichů kolem deseti tisíc kanadských dolarů. Během jedné sezony může jeden rybář odevzdat mezi pěti a deseti tunami humrů. Humři se loví v atlantických provinciích Kanady v pobřežních vodách u Nového Foundlandu, Nového Brunšviku, Nového Skotska, ostrova prince Edwarda a Québecu, v hloubkách do pěti metrů. Jarní sezona trvá od dubna do června, v zimě vyplouvají lovci humrů na moře v prosinci, kdy tady začíná i sezona pro lov dalších ryb.
 
Kanada má jednačtyřicet zón lovu a sezony jsou mezi nimi rozděleny různě, aby byl druh humra zachován. Zóna u města Miramichi, která má číslo 23, tak má povolený lov humrů od 9. května do 9. července. Na dodržování pravidel dohlíží Ústav pro rybolov a oceán (Department of Fisheries and Oceans) s ředitelstvím v Ottawě.
 

•••

Lov humrů v severoatlantických vodách v minulosti způsobil, že počet těchto zvířat začal velmi klesat. V roce 1958 proto kanadští a američtí vědci provedli několik studií a výsledkem byla řada restrikcí a přísnější kvóty na lov humrů i rybolov samotný. Lov humrů je povolen jen od určité velikosti, většinou nejméně kolem osmi centimetrů, a během kladení vajíček je zakázán úplně.
 
Humr je často nazývaný král mořské stravy či pýcha atlantické Kanady. Silný krunýř ho chrání před mořskými predátory a za zmínku stojí jeho klepeta. Větší je přizpůsobeno drcení a pokud štípne člověka, může způsobit nemalé podlitiny. Slabší klepeto používá k uchopení měkkýšů, mořských ježků, škeblí a řas, kterými se živí. Občas zaútočí i na jiného humra.
 
Žije ve štěrbinách pod skalami a vychází na lov převážně v noci. Je maskován tmavou hnědozelenou barvou. Humrové během svého života několikrát svléknou svůj krunýř, především v létě. Nově vznikající měkká schránka absorbuje mořskou vodu a trvá dva měsíce, než tělo naroste tak, že schránku zcela vyplní. V chladných vodách pak schránka tvrdne a složení masa humra se mění – a jak tvrdí labužníci, stává se chutnějším.
 
O humrech se ví mnoho, příroda však neustále dokáže překvapovat. Nedávno biologickými instituty prolétla zpráva o objevu nového druhu humra. Byl objeven v jižním Pacifiku, je dlouhý  patnáct centimetrů a má chlupatá klepeta. Dostal název Kiwa hirsuta.
 

 

•••

Mnohem více než samotný lov humrů, který je už dnes regulován, přitahuje pozornost ochránců zvířat jeho kontroverzní příprava pro jídlo. Do vařící vody nebo do horké páry se totiž vkládá živý humr, teplo zvíře zabije a krunýř po několika minutách zčervená. Po dvaceti minutách se může humr podávat.

Cesta za masem je trochu krkolomná a dostat se pod skořápku určitě stojí krapet úsilí a než ho budete jíst poprvé, určitě stojí za to se podívat na internet nebo do speciálních knih, jak se jí. Humr má blízko ocasu červené jikry, žaludek a také játra, které jsou pro znalce delikatesou. V hlavě humra se nachází kost, která vypadá jako lidská postava. Kanadští rybáři v ní vidí postavu Panenky Marie.
 

A proč je maso humra tak vyhledávané? Nutriční hodnota je nižší než u kuřete nebo krocana. Má také méně tuku i cholesterolu, čímž pomáhá předejít onemocnění tvrdnutí tepen a snižuje riziko srdečních chorob. Humr je luxus, ale ochutnávka stojí za to. Humra v kanadské restauraci dostanete od dvaceti kanadských dolarů, tedy přibližně čtyř set korun.

 

 
Atlantický humr


Název vznikl z anglického Atlantic Lobster, American Lobster, Northern Lobster, Homarus americanus.


Je zástupcem recentních raků a vyskytuje se při pobřeží Atlantického oceánu a Středozemního moře.


Desetinožec, má tělo, klepeta a ocas schované pod pevnou schránkou, měří až 60 cm, váží několik kilogramů a dožívá se až 30 let.


Největší humr byl podle Guinnessovy knihy rekordů nalezen v kanadské provincii Nové Skotsko a vážil 20,14 kilogramu.

 
Říjen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group